Čaroděj Ged vyjíždí opět na cesty, doprovázen mladičkým princem Arrenem, neboť v Zeměmoří se děje něco podivného – kouzla přestávají působit, pramínky čarodějné moci vysychají, lidé ztrácejí své dovednosti a na mnoha ostrovech propuká násilí. Poetické vyprávění s hlubokým filozofickým podtextem je zabydleno mnoha svéráznými postavami, létajícími draky i oživlými mrtvolami. Oběma hrdinům nezbývá než podniknout nebezpečnou a strastiplnou pouť do země mrtvých…

Upozornění předem na drčích křídlech se budete prohánět spíše v zadní části knihy… Draci jsou zde pojati jako kladné postavy. Opět umí mluvit jazykem stvoření a jsou zde dvě dívky jenž nejsou tak docela dívkami, neboť jsou také zárovno draky. Jednou z nich je Tehanu z knih předchozích a druhou je Orm Irian kterou byste lépe poznali po přečtení Příběhů ze Zeměmoří. Draci jsou neklidní cítí že je něco v nepořádku a nechtějí jen tak přihlížet. Bohužel jen málo z nich jsou ještě mylslící stvoření, většina z nich se v důsledku neblahých změn v Zeměmoří stala jen tupými zvířaty. Ty dvě dívky-draci jsou schopny obyčejným smrtelníkům pomoci a ustálit vír událostí jenž by měly za následek úplnou degradaci lidské společnosti. Kniha je opět velice poutavě napsaná a tomu kdo se již prokousal všemi čtyřmi předchozímy díly, což normálnímu smrtelníkovi netrvá nijak dlouho,(jen pro úplnost - Čaroděj Zeměmoří, Hrobky Atuánu, Nejvzdálenější pobřeží a Tehanu), tato kniha dodá jakousi pomyslnou třešničku na dortu. Zvláště konec vás vyloženě musí dojmout. Ale to bych prozradila až přezpříliš…