Ve druhém díle již vystupuje Thelvyn jako Pán draků. Podařilo se mu získat brnění a nyní se nachází v postavení dračího velvyslance mezi lidmi a lidského velvyslance mezi draky. Někomu se však podaří ukrást nejcennější dračí artefakt, Náhrdelník draků, který je odznakem moci Dračího krále a pokud jej má král na krku, je vždy stejně silný a obratný jako jeho soupeř. Draci se snaží artefakt nalézt za každou cenu a jejich nevybíravé chování při pátrání vyostří vztahy mezi nimi a lidmi. Thelvyn a dračice Kharendaen, kterou draci pověřili, aby byla Pánovi draků po ruce a zároveň ho hlídala, jestli nechystá něco proti drakům, mají plno práce s udržením míru. Nakonec se však situace natolik vyostří, že draci obklíčí jedno z hlavním lidských měst a hrozí jeho zničením. Do města se stáhnou armády lidí, elfů a trpaslíků, aby společně čelili útoku tisíců draků, kteří město obklíčili. V čele obránců stojí Pán draků Thelvyn. Když už je útok očekáván každým okamžikem, přiletí k hradbám vyslanci draků. Mezi nimi dočasný vůdce draků po dobu královy nepřítomnosti a bratr Kharendaen Marthaen. Řekne Thelvynovi, že na dobití města nepotřebuje sílu, stačí mu slova. Prozradí Thelvynovi jeho pravý původ. Lidé v obklíčeném městě se tak dozví, že je má proti drakům chránit drak. Obyvatelé i vojáci začnou reptat a mnoho vojenských oddílů město záhy opouští. Draci zanechají obléhání města a odletí do hor. Thelvyn se následně zříká všech svých lidských funkcí a vydává se na cestu do prastarého chrámu zasvěceného dračímu bohu. Tam získá svou dračí podobu a dozví se pravý důvod své existence.

Podle mne se jedná o velice zdařilou knihu, která se hravě vyrovná i takovému dílu, jako je Dragon Lance. Jako velké plus považuji, že zde draci nejsou ti zlí, které je nutno zahubit pro blaho lidstva, ale je tomu právě naopak. Pouze draci mají dostatek fyzických i psychických sil, na to, aby ochránili svět ve kterém žijí. Tato trilogie patří mezi mé vůbec nejoblíbenější. Myslím že islandský autor odvedl opravdu pořádný kus práce, protože děj je propracovaný a vyvážený a jasně dokazuje, že nad dějem opravdu přemýšlel, ne jako jiní, kteří honí pouze počet stránek, a kterých je bohužel většina. Trilogie má neustálý spád, nenašel jsem v ní snad ani jednu "nudnou" kapitolu. Při jejím čtení jsem to mnohokrát přetáhl až do rána a mohu ji všem upřímně doporučit. Pokud někdo chce číst o dracích jinak, než jako o zlých a krutých nestvůrách, neměl by si ji nechat ujít.