Všeobecně o Dracích

Muchecht, musím sem postnout jednu hustou recenzi, kterou jsem našla na jednom Off-topic fóru na otakulandu a skvěle jsem se u ní pobavila. Autorem je Justinian;

Hned na začátku filmu vás praští do očí nehorázná chaotičnost děje (přitom narozdíl od knihy se dalo z prolínání dvou dějových rovin vytáhnout mnohem víc). Člověk je vržen do podivného roje událostí, všude je tma a záběry jsou tak hloupě situované snad úmyslně. Z chaosu se najednou nastrčeně vynořuje hlavní hrdina (otrlý a prací utužený vesnický kluk? Ne. Blonďáček s melírkem a lakovanou koženou vestičkou) a "jako" se vydává na lov. Ani v jedné scéně prakticky nic nevidíte, asi to mělo navodit ten správný temný a depresivní dojem. Stupidní efekty, moderní před dvaceti lety sice zabolí, ale není to až tak špatné. Následná scéna se Slounem v řeznictví je asi jeden z nejpovedenějších hereckých výkonů (kromě stabilně kvalitního představitele Broma), bohužel trvá jenom půl minuty. Pak nastupuje vesnice, za jejíž ubohé provedení by se nemusela stydět ani partička cigánů, která to zmákla za dvě hoďky a basu piv. Události se rozbíhají ani nevíte jak, ubohoučký Galbatorix plní úlohu rádoby zlého a děsivého krále (přičemž mi stále dělalo problémy si k němu spíš neasociovat hlas Durzy, který byl rozhodně děsivější. Tím jsem však nechtěl ani NAZNAČIT že by byl děsivý) Safira se vylíhne, přičemž je sice podobně "cute" jako v knize, avšak dost silně tento dojem ničí konsternace z jejího zpracování. Čekal jsem všechno možné. Peří a štěněčí ksicht jsem nečekal. Safira roste (kecám, neroste, Eragon ji vyhodí do vzduchu, a když přistane, je dospělá a pronese jednu z trapně patetických hlášek, kterými se to tu jenom hemží - další důkaz režisérova THC opojení) Režisér se značně inspiroval snad ve všech kýčích a klišé, které do této doby byly natočeny. ím pádem se dočkáme snad deseti romantických západů a východů slunce, dvaceti srdceryvných a padesáti hrdinsky-odhodlaně-patetických scén. Čas letí a Durzův vřeskot "Ra'zak" spojený s padáním dotyčných z nebe se jen připojí k početným scénám, nad kterými nelze než kroutit hlavou. Následný rychlý sled návštěvy temné díry, kterou byla asi myšlena Bromova chata, zmateného vraždění Slouna (což samo o sobě vyjadřuje režisérovo přesvědčení, že po téhle sračce je šance, že se mu podaří najít podporu pro druhý díl asi taková, jako že zítra Paroubek vjede v tanku T-72 do parlamentu, poslance za ODS pověsí na kravatách za lucerny a vyhlásí restauraci ČSSR) a vraždy Gera. Žádné unášení do lesů, žádný děs, žádný Gero umírající v Carvahallu, zotavování Eragona a další okolnosti formující příběh. Prostě tam lupnem jak Brom zapálí chatu, drapne Eragona za ručičku a oba se vydají ani nevědí kam. Dále následuje opravdu jenom hromada chaosu, trapného pozměňování předlohy, slabších a stupidnějších hereckých výkonů, bitev ve tmě s čtvrtsekundovými prostřihy, kopírování Pána Prstenů atd... Opravdu nestojí za to, popisovat děj, protože už tam prakticky žádný není. Finální bitva je výplod toho nejhoršího, co jsem kdy ve filmu viděl a vizáž Durzy (jak trefně poznamenal Raduzzz, něco jako stará babka s čokoládou opatlanou kolem pusy) to jenom potvrzuje a doráží. Můžu s klidným svědomím prohlásit, že větší shit jsem zatím ve vodách fantasy neměl možnost shlédnout. Pokud to berete jako blbou komedii plnou prvoplánových gagů a druhořadého situačního humoru, možná se docela často zasmějete. Pokud byste to měli brát jako fantasy, je to spíš k pláči.

Jediný opravdu dokonalý okamžik je, když pořádně namustrovaný a sebevědomý BuzzEragon odhalí minulost Broma coby Dračího Jezdce, a zeptá se ho:

"WHERE IS YOUR DRAGON?"... a Brom mu odpoví naprosto nepatřičným hlasem (jakoby směs nezájmu a komické imitace klauna) : "DÉÉD."