Ridelnex 778: velice zajímavý a vcelku i reálně znějící nápad.
Paegaskiller 784: velice pěkné shrnutí většiny možností.
Já osobně bych upozornil ještě na jednu věc. Bude drak kapalinu na cíl rozprašovat a nebo stříkat?
(momentálně pominu zda a o jakou kapalinu by šlo)
Pokud by jí rozprašoval, získá tím oblak který se rozptýlí do větší plochy (plyn samozřejmě rozprašovat netřeba, rozptýlí se sám).
Oblak je spíš vhodný k zasažení většího množstí jedinců, ale jeho účinek v cíli bude spíš zastrašující. Cíl to nezahubí, ale poskytne to drakovi možnost úniku.
Kyselina podráždí oči a dýchací cesty, oheň navíc přidá ještě oslňění a tepelnou vlnu.
Nevýhodou toho je, že hořlavá kapalina či plyn vlastně spálí sám sebe, ale velký účinek v cíli to nemá (podobně si s ohněm hrají nejrůznější fakíři a plivači ohně na historických slavnostech).
Navíc hrozí že protivítr zanese oblak zpět ke zdroji (majitelé plynových pistolí a pepřových sprejů vědí o čem je řeč).
Plyn se navíc v těle špatně skladuje, buď by byl nestlačený a pak by se jednalo o malé množství a nebo by musel být stačený, ale pak by vyžadoval velice odolný orgán ve kterém by se hromadil.
Pokud by ji na cíl stříkal (tady je plyn vcelku k ničemu) šlo by drakovi o přesný zásah.
Přesný zásah jednoho cíle je naopak vhodnější k zasažení vybraného jedince a jeho vyřazení z boje či ochromení. Tedy k boji či k lovu. Tady by už asi docházelo k oslepení, poleptání dýchacích cest, ztrátě orientace a následnému doražení cíle zuby či drápy.
Pri používání plamenometů v boji (viz staré filmové záznamy z bojů 2.sv. ) taky nebylo cílem vytvořit co největší ohnivou kouli, ale nastříkat hořící látku do úzké střílny bunkru a ochromit tak jeho osádku.
Výhodou tohoto řešení je, že by kapaliny stačilo jen malé množství, bude méně náchylná na snos protivětrem a že sama zateče do kdejaké skuliny ve zbroji drakobijce, nebo se nasákne do srsti kořisti a dokáže působit dlouhodobě.
Kyselina je v tomto případě použitelná bez jakýchkoliv problémů a mohlo by se jednat i přímo o žaludeční šťávy.
Hořlavou kapalinu je nutno nějakým způsobem zapálit.
Protože kapalina (pokud není vysoce těkavá) nechytá tak snadno od obyčejné jiskry, bylo by mnohem zajímavější použít exotermické reakce (chemická reakce uvolňující teplo, vzniká například při hašení vápna).
Takže by kapalina vzplanula, zřejmně při stiku se vzduchem, případně při kontaktu s cílem (ve vojenství bylo tohoto principu využitu u řeckého ohně, případně u napalmu).
Další výhodou exotermické reakce by bylo, že kapalina by ani nemusela vzplanout nikterak prudce, případně by nemusela vzplanout vůbec. Pro ochromení cíle by bohatě postačilo kdyby vydávala, pro oběť nesnesitelné, pálení.
Zpráva byla aktualizována 28.7.2011 (0:17)