Nazdar psaní chtivý dračíku! Omlouvám se, že jsem nedal celou tuhle diskusi - je fakt dost rozsáhlá. Jestli budu psát o něčem, co tu už je, tak mě prosím zaraž.
Prošel jsem si odkazy na Tamnářku a musím říct, že mě to moc nepřekvapilo. Přidám vlastní zkušenost: Asi před půl rokem se u nás v Pretršláku stavila Ivana Peroutková a udělala malou besedu nad svými knížkami. Pozor! Neohrnuj nos. Je to dětská literatura, ale má úspěch.
Počkal jsem si na konec a vybalil na ni svoje literární ambice. Neřekla to přímo, ale současný autor-začátečník vpodstatě nemá moc šancí prorazit na knižní trh! Ostatně, o tom píše i Temnářka.
I když vydavatel řeken JO, tak to ještě není výhra. Ty mu to tam natěšený pošleš a on to strčí do šuplíku. Peroutkové se to stalo několikrát. Případně to vydá, ale ty, jako autor, z toho nuvidíš ani korunu. (To jen tak na okraj. Přece to neděláš pro peníze
) Ale o tomhle tématu později.
To nejdůležitější, co jsem se od ní dozvěděl byl problém cílového čtenáře. Vydavatele v první řadě zajímá, kdo tu knížku bude číst. Jestli je pro děti, pubescenty, pracanty, ducháče atd. Jsou rádi, když je to jasně vyhraněné. Já s tím mám problém. Moje příběhy jsou infantilní, ale přitom řeší dospělácké problémy. No, nevzdávám to!
Každopádně, nedůležitější je, nenechat se znechutit.