Můj vlastní svět mě nikdy nepřestane překvapovat... je jako první opravdová láska! Druhou takovou už za život nepotkáte. Když už si myslím, že jsem tuto fázi děje ukončila, najednou se rozšíří o hromadu nových prvků a původní verze mi začne připadat tak neúplná...
V momentálně rozepsané verzi už vyšlo najevo mnoho věcí a tajemství, co nikdo neměl odhalit, a blíží se konec... ale jen konec jedné etapy. A jak všichni víme, jeden konec je začátkem něčeho jiného.
Slaya: nejlépe je psát o vlastních pocitech, člověk se tím lidově řečeno vykecá a zbaví splínů a navíc dokáže čtenářovu mysl zapálit tím, co hoří v něm samém. A chlubit se je potřeba :) kde jinde chceš najít nápady, inspirace a rady, než v diskuzi s jinými stejně postiženými tvory
Já například chuť do psaní chytnu po každé návštěvě knihkupectví, obvykle na pražském hlavním nádraží v Luxoru, když čekám na vlak. To takhle prohlížím regály a fantasy knihami (jsem poněkud žánrově vyhraněný autor) a najednou mi dá do očí pěstí velká modrá cedule: Nejlepší fantasy všech dob! S lehkým despektem onu knihu vytáhnu, přečtu si co je napsáno na obalu. Z obou stran i na vnitřních deskách, proletím pár stránek... a zjistím, že "nejlepší fantasy všech dob" bych už jen od popisu dějové linky strčila do kapsy! Následuje vztek a rozhořčení a ve vlaku pak napíšu (rukou do sešitu) několik stránek do knihy
(Možná si budete myslet že jsem moc nafoukaná a že mám nos moc vysoko, ale musíte uznat, že spousta knih se dostala na trh jen díky boomům, hordám infantilních neukojených fanynek a peněz chtivým literárním barbarům)