BlueArrow: Děkuju, e-mail došel
Kdybyste si chtěli přečíst úvodní scénu k mému dílu, tak ji dávám sem. Ať se Vám líbí
Ohlédl jsem se. Když jsem snad naposledy spatřil to velkolepé město a viděl ty honosné pozlacené budovy za pahorky, kterým zapadající slunce propůjčovalo smaragdový nádech, až teď mi došlo, jak jsou mi chvíle strávené v tomhle impériu vzácné. Když nade mnou proplula pozlacená loď, která právě vypnula svůj neviditelný štít a zamířila k doku k precendentiu, všiml jsem si, jak se na obloze probouzí první hvězdy.
Charlesův hřebec zafrkal a pohodil hlavou.
CHARLES: Jen klid, Primusi. Jen klid.
Zašeptal jsem.
Marně jsem v té nádheře hledal něco, co by mě donutilo tu zůstat. Jenomže jsem neměl na vybranou. Musel jsem se však vrátit.
Charlesovy mastné vlasy se leskly v paprscích skoro zapadlého slunce.
Jeho matně modré oči zpozorovaly, jak se k precendentskému doku vrací i další lodě.
Pobídl jsem svého koně, sklopil jsem hlavu. Viděl jsem, jak se slunce schoulilo ke spánku a jak se na sněhové pokrývce, jenž zasypala celé město i okolí, zaleskly odrazy zářivých hvězd, jenž mi svítily na cestu ze Sammhainu.
TANEC S DLAKY
Zamířil jsem směrem k poušti, jenž stejně jak město, byla zasypána péřovou pokrývkou. Jakmile nachové slunce zapadlo a noci kraloval probouzející se stříbrný dorůstající měsíc, rozsvítil jsem pouhou myšlenkou svůj prst a kráčel v prachu zasněžené pouště dál za svým osudem.
Zpráva byla aktualizována 19.12.2009 (18:09)