Tvorba

Elóren: Ještě jednou ti děkuji
Stále mě to ohromuje a překvapilo mě, jak mi může matematika skvěle posloužit. Třeba z toho mého románu bude jednou světový bestseller.
Akorát, že mám jakž takž promyšlenou úvodní scénu a zbytek mi jaksi utek. Takže nějakou dobu strávím nad tím, že budu hledat nové možnosti pokračování. A asi ten román slepím ze tří částí a sice: Růže z Helgrindu, Helgrindské zrcadlo. Nad tou třetí částí váhám, zda-li použít Kopí pána helgrindského nebo jak to nazvat. S tím jsem v rozpacích. Každopádně s tím přeháním. Zatím nemám k tomu všemu absolutně nic, jen jakousi mlhavou teorii o číslech, a teď jsem ještě k tomu všemu zapomněla, co chci říct.
No nic, elegantně to přeskočíme a budu pokračovat dál ve svých snových teoriích o úžasném světě za zrcadlem.
Možná do Helgrindských růží zapojím i Most z kostí, každopádně tam není napsaná ani čárka, ani ň. Ikdyž teď nevím, jak by se myšlenka Mostu dala spojit s Helgrindem, ikdyž možná by se to dalo spojit ke konci Růže z Helgrindu - o tom, jak si nad vlastními bedry stavíme most z kostí, o tom, jak byl Helgrindský svět ničen, o tom ...

Elóren: Děkuji. Ono ta čísla nejsou náhoda. 100 je magické číslo, dvě nuly - nula bráno něco jako nekonečno a jedničkou všechno začíná. Čísla nejsou jen o číslech. Jsou o jisté energii, která z nich vyzařuje. Ta energie podněcuje citlivé tvory k hlubšímu bádání. Možná proto ta stovka. 49 dní. Proč 49 dní? Viz právě výkladový sanskrtský slovník. Cituji:

bardo tib. – skt. antarábhava; mezibytí. Tradičně se uvádí, že je šest různých bard či mezistavů: 1) bardo místa zrození, 2) bardo snu, 3) bardo meditace, 4) bardo okamžiku smrti, 5) bardo dharmaty a 6) bardo vznikání. Je to to poslední, bardo vznikání či hledání znovuzrození, které je nejobecněji vztahováno ke slovu bardo. Toto bardo je mezistavem po smrti a před příštím zrozením a říká se, že obvykle trvá 49 dní.

Pak jsem tato dvě čísla pronásobila mezi sebou a výsledek jsem dělila 365 - délkou trvání našeho jednoho roku. Opět jednička, počátek, symbol zrození nebo něčeho nového.

Nemusíš mi děkovat. Rádo se stalo

Elóren: Ano, budou tam jen dva světy. Říkám si, že ten druhý svět, v němž se vyskytuje Helgrind ozvláštním prvky ze Sanskrtu. Co se pravidel týče, nějaká jsem tu už naznačovala. Tady se mi krásně nabízí využití sanskrtského slova dharma. Věřím v to, že jakákoliv myšlenková magie přesahuje nad lidské chápání a lidé nechápou, jak je magie jimi ovlivňována a jaké zákony platí. Dharma je všudypřítomno. Můžeš se o tom dočíst i v sanskrtském výkladovém slovníku, který jsem si vybrala jako pomůcku, abych neplácala nesmysly.
Takže mi tu vznikají dva základní problémy:
1) Vyřešit dharmu - duchovní zákony - popřípadně něco "uloupím" z klíčků Šalamounových
2) Aplikovat vyřešenou dharmu na svět, v kterém se nachází Helgrind tak, aby vše krásně plynulo a navazovalo na sebe. Navíc musím mít na paměti to, že jeden svět ovlivňuje druhý. Je mezi nimi jakési pouto.
Teď jsem si ještě propočítala, za jak dlouho bude stmeleno Helgrindské zrcadlo. Vezmu v potaz, že bardo trvá 49 dní. Vynásobím-li jej 100, dostanu 4900 dní. A abych dostala počet let, vydělím 4900 třemi sty šedesáti a vyjde mi neuvěřitelných 13,43 let, zaokrouhleno na 13. To vyšlo náhodně. Neuvěřitelné je na tom to, jak se zde projevuje naše úžasná matematika. Jelikož Helgrind se podle severské mytologie nacházel na severu, byl považován jako ztělesnění zla. Helgrindskou bránou se nikdo do světa lidí zpátky nedostal živý. Tím spíše mě fascinuje to, že třináctka navíc v Tarotu mimojiné symbolizuje smrt, že 49*100/365 vyšlo 13. Tím se dokazuje, že Helgrind skutečně vyplývá jako město smrti, město, odkud se nikdo nevrátí. A to jsou jen náhodné počty. Fascinující, že?
Teď k tvým světům. Nemohu si pomoci, ale Iškatrah mi nějak zní jako sanskrt . Nic ve zlém, jen mi to tak zní. Ty věže mě zaujaly. Věže z křišťálu a z mastku. Připomnělo mi to soustavu kamenů (nejměkčí grafit - tuha, nejtvrdší diamant). Možná kdybys tam měla ten diamant, lidem by to tuto soustavu připomnělo. Možná by jim docvaklo i to, že jde o skoro opačné prvky této soustavu a že tak mohou tvořit perfektní kombinaci kamenů, které udržují rovnováhu světa. Trhliny jsou zajímavý způsob, ostatně povídku jsem si jakž takž unavená po praxi přečetla pro zlepšení nálady a vůbec se nedivím tomu, že se v rytinách dostala na tak krásné vítězné místo.
Tedy, já jsem se zase rozkecala

Thananiia: Ty se máš

Elóren: Ráda si o něm budu povídat. V podstatě jde o to, že když máš s kým si o něm popovídat, dokážeš ho pak i lépe popsat, protože z tvých slov pak cítíš i to, zda je správná jejich volba a když si povídáš s někým o tvém světě, můžeš dopilovat nesrovnalosti.
Můj svět. Svůj svět objevuji teprve nedávno. Někdy slýchávám hlasy, někdy si povídám sama se sebou, jindy objevuji další překrásná místa svého světa. On však není pouze jen jeden. Jsou dva. Dva úžasné světy propojené jako jeden celek. Co se stane v jednom světě, odrazí se v tom druhém.
V tom jednom světě existuje místo, kde se možná rodí Naděje - Hora Světla. Tam se nachází oltář, kolem kterého jsou různě rozprostřené lampy. Některé svítí a jiné ne. Jsou to lampy čarodějek. Právě těch, které bojují v bitvě se zlem. S dlouhověkým nepřítelem, který se jen tak snadno nenechá porazit. Ten oltář není ledajaký. Původně jsme si mysleli, že jde o nějaké sklo, o nějaké roztavené krystaly, které vytvořily přirozenou cestou rovný povrch. Mýlili jsme se. Jde o Helgrindské zrcadlo. Zrcadlové sklo je ozdobené stříbrným rámem, v němž jsou zasazené opály. A právě toto zrcadlo bylo po sto letech znovu sesbíráno a stmeleno. Draci dlouho hledali všechny střípky - na dně moří, oceánů, v horách, v pouštích. Až jej nakonec našla jedna nevinná dívenka. Elizabeth. S tou se tak trochu ztotožňuji. Elizabeth pochází z tohoto světa. Věří v to, že ovládá jakousi pradávnou sílu, magii. Jenomže tohle je úplně jinačí magie, než kterou známe z Harryho Pottera. Jde o myšlenkovou naději. A udržet v mysli jedinou myšlenku vyžaduje víc koncetrace, než přemýšlet nad sebou samým, než přemýšlet nad svým posláním, než přemšlet nad tím, proč tu vůbec jsem. A nemáme stejně žádnou jistotu, že na tyto otázky dostaneme jasnou odpověď. Ledabychom nebyly mistry myšlenkové magie, ovládaly bychom sílu své vůle, ovládli bychom sami sebe a své vědomí a jedině naše vědomí zná odpovědi na tyto otázky. A právě o tom jsou ty lampy. Ty tajemné lampy na Hoře Světla, o kterých nikdo nic neví a nikdo ani neví, kde se tam vzali. Právě s hledáním odpovědí na tyto otázky se dostaneme do úžasných světů, v nichž je všechno možné. V nichž všechno záleží pouze na jediné myšlence.

Nejhorší je mít v hlavě úžasný svět a nemít s kým o něm mluvit.

Právě si říkám, že tu hudbu si k tomu mohu pustit kdykoliv. Také jsem dumala nad tím, zda by nebylo špatné líčit příběh částečně jako terapii viz. "Představ si, že létáš v oblacích, sleduješ krajinu,..." atp., ale tohle zas není styl, který by se hodil k mému příběhu.
Asi to splácám jako úvodní povídku.
Taky přemýšlím nad tím, že se úvodní povídka bude jmenovat Helgrindské světlo. Ono to vlastně o světle je, ikdyž zhasíná. A taky nevím, jak spojit absolutní provázanost mezi dvěma světy.
Mám to vymyšlené asi takhle. Jeden svět by byl psán klasickým fontem, druhý kurzívou.
Příklad:

Muž v huňatém kožichu rozdělal oheň.

Najednou v krbu vzplanul plamen ohně, zatančil si v rytmu sychravého deště. Pak zhasl a zadoutnal.

Vítr, který prosvištěl nad planinou, která byla pokrytá, až na jedno místo, ledovkou, zahvízdal nad právě rozdělaným ohněm. Zasyčel, prohnal se v korunách nejbližších stromů a vrátil se k ohništi. Plamen sfoukl a odletěl pryč.

Myslíte si, že byste se v tom takto dokázali orientovat?

Arendel: Mě by se ta hudba hodila dost dobře do úvodní scény k Helgrindskému světlu. Představ si to, jako kdybyses pokoušela sestavovat scénář. Tám také používáš hudbu jako kulisu, ovšem návštěvník kina pak výsledek vidí, kdežto tady by hrála důležitý úkol tvoje fantazie. Mám tu nádhernou skladbu, na kterou by se text musel perfektně načasovat. Krásně by podtrhl atmosféru příběhu, ovšem těžko by se vysvětlovalo čtenáři, jak si má něco v danou dobu představit. Čtenáři do hlavy bohužel nevlezeš, což je někdy strašná škoda.

Tak mě napadlo, pro oživení tématu, co byste řekli na povídku, kterou by si čtenář představoval se zadanou hudební kulisou k povídce?
Třeba napíšu povídku, napíši k ní úvod a k tomu všemu přihodím ve správný okamžik odkaz na hudební kulisu.
Myslíte si, že by to mělo úspěch?

Elóren: Gratuluji ti k pěknému osmému místu.
Yeyra: Tobě též gratuluji.

Jen tak dál, vy dvě

Elóren: Dneska jsem se dívala na přehled povídek na Rytinách a když jsem tam zahlédla povídku Za sklem, napadlo mě, že bys to mohla být ty. Jen čistě ze zvědavosti, jde o tu povídku, která je už na infu?