Tvorba

Elóren: Já mám v plánu takový destrukční kousek, zatím jej nebudu prozrazovat

Arendel: Počkej, to jsme ještě zdaleka nevyčerpaly naši fantazii. Jsou tam ještě úžasnější věci, jenom na ně nedokážeme zatím přijít a nebo se je bojíme použít už kvůli názoru druhých. Lidi jsou bestie, nedokáží pořádně ocenit snahu autora, neví, co všechno je potřeba k tomu napsat skutečně dobrou knihu. A počkej až necháme naše představy vyplout. To už tě pak nebude jen lehce děsit, budeš se bát vyjít z domu a bude se ti o tom zdát.
Gratulace, jsi šikulka

Elóren: Vidíš to, nechtěně jsem na tebe v záplavě těch úžasných myšlenek zapomněla *pleskne se tlapou přes čumák*
A co ty, taky ráda ničíš něco v příbězích?
Na noc jsem kvůli tomu nemohla vůbec usnout a ráno mě pak šíleně bolela hlava a bylo mi zle. Ikdyž je fakt, že jinak bych se v ději vůbec neposunula.

Arendel: Mě právě fascinuje to, že i když píšeme každá o něčem jiném, máme dalo by se říct společné náměty a to jak propojit dva světy.To je úžasné, každá máme jiné hrdiny, jiná místa.
Něco ti prozradím. Úvod měl začít úplně jinak. Ano, měl.Původně tam žádný sirotčinec ani být neměl, ale když múza přišla s tímhle, uvidím co se z toho vyklube. A odpoledne se půjde ničit Už se na to docela těším, ale říkám si, že ničit takhle věci od začátku, má to vůbec cenu? No ano, má. Teď mě napadlo, jak se přes ničení dokopu k dalšímu ději. Bože, tolik inspirace najednou, kde ses před tím schovávala, múzo

Nadávkovat postupně? No ono jedno souvisí s druhým a kdyby se vlna souvislostí přerušila a probíralo by se tam co s čím a jak souvisí, tak by to bylo strašně na dlouho.
Možná by nebylo marné sepsat nějaké poutavé průvodce po těchto světech.

Yeyra: Děkuji. S tou složitostí máš pravdu. Ono možná by nebylo marné napsat si k tomu ty pojmy a dát je pak do čtvrté části románu, jako přílohu cizích slov a vysvětlení.
Jinak slova co znamenají:
Karma - osud
Dharma - magické zákony
Garuda - žrout - proto ty oběti
Džíva - něco jako polobožstvo - symbol magie - magie přitahuje magii, proto si obětníci myslí, že díky magickým rituálům se u nich drží magie
Čandra - měsíc
Bardo - cyklus od narození po rainkarnaci - má 49 dní
Dévan - ten, kdo ctí Dharmu
Anna - potrava (přejato ze sanskrtu)

Takže, už mám napsanou stránku a myslím si, že to nejsou nějaké bláboly. Jen by mě zajímal Váš názor:

RŮŽE Z HELGRINDU

Dharma. Prastaré magické zákony, které musí ctít každý Dévan. Každičká bytost, jenž podléhá proroctví Karmy. Bytosti, které uctívají čandru, jíž nazvali Garuda. Vždy v první fázi barda obětují Dévané čandře Džívu.
Věří, že jim oběť Džívy přinese štěstí, a že s nimi zůstane prastará magie.

Nyní opět po 100 cyklech barda nastává nová epocha. Svět, který Dévané ctí, však umírá. Pomalu ale jistě se blíží jeho záhuba. V tomto světě však neexistuje nikdo, kdo by mohl spasit jeho veškeré jsoucno. Ale …

***

„… třeba se nemýlím. Třeba existuje nějaký princip, který nám jednou umožní,“ pronesl hlasem, v němž zazněly náznaky nejistoty.
„Charlesi, nebuď naivní!“
„Nejsem naivní. Jen říkám, co si myslím,“ hlesl.
Charlesovy matně modré ustarané oči přelétly přes celou místnost, jakoby hledaly záminku, která by dokazovala existenci toho druhého světa.
„Už je pozdě. Půjdu si lehnout,“ dodal postarší muž, který seděl za černým dřevěným stolem.
´Jen si běž,´ zamyslel se Charles.
„Nebuď dlouho vzhůru. Víš, že nás zítra čeká náročná cesta,“ řekl stařec chraplavým hlasem.
Pomalu se zvedl ze židle. Chvíli mu to trvalo, než se zvedl, přičemž se opíral o umatlanou desku stolu.
Pak tiše zabručel.
Charles neslyšel, co si pro sebe mumlá. Ostatně byl rád, že stařec už odchází z místnosti pryč.
„Ještě bych zapomněl,“ podotkl starý muž.
Mávl pravačkou a plamínky svíčkového lustru zeslábly.
„Tos byl ty?“ zaváhal Charles.
„Ne,“ odvětil stařík.

*

„Rychle se najez, dělej,“ řekla.
„Proč to musím jíst? Nemám hlad,“ odsekla dívenka.
Seděla u kruhového stolu a její krásné jantarové oči pozorovaly jakousi břečkovitou bramborou kaši.
„Anna,“ rozčílila se žena, přičemž ukázala na prapodivné jídlo, které měla dívenka sníst:„Jez!“
„Možná bys to měla sníst,“ zašeptal chlapec, který seděl vedle ní.
Venku se rozpršelo. Déšť bubnoval do oken. Pak následovalo záblesk zlatavého světla, který zkřižoval šerou oblohu.

Yeyra: To je taky fakt. Nebo stačí úplně nedostatek času.

Arendel: Gaia byla použita již ve Final Fantasy: Esence života. Byla tam jako všudypřítomná energie. Vědci hledali její devátou sféru.

Elóren: Možná, to opravdu nevím Ale co vím jistě je, že příběh podobný tomu mému jsem prozatím nikde neviděla. Co se týče těch myšlenkových pochodů, kdybych se o nich měla bavit třeba se spolužáky z naší třídy, mysleli by si, že jsem blázen a že jsem zralá na psychiatra. Taková je drakužel realita. Navíc lidi kolem sebe tuší, že se něco děje. Odtáhla jsem se od lidí, jsem vůči nim nedůvěřivá, poslední dobou ani nemám potřebu být ve společnosti těch "zlých" bytostí, kteří třeba ani netuší, že mají také takovou fantazii, jako máme my všichni zde. Nebo na to zatím nepřišli a nikdo je k tomu ani nenakopl. Nevím

Yeyra: V tom s tebou naprosto souhlasím. Myšlenky na úžasné příběhy má spoustu lidí. Kniha není otázkou jednoho týdne. Navíc může stačit i jeden zádrhel, jeden sek a nebudeš vědět, jak máš pokračovat dál. I to se stává.

Zpráva byla aktualizována 20.2.2010 (11:20)

Arendel: Myslíš jméno Ilein Forestová? Myslím si, že by se dalo klidně použít.

A teď mě trkla jedna myšlenka přímo do nosu. Růže z Helgrindu. Mohlo by to být o tom, jak se z obyčejných mágů stávají Džívové. Rozhodně to bude o počátku jednoho příběhu - o příběhu Elizabeth, jak zde bylo naznačeno. Ještě toho musím vymyslet spoustu. To mi někoho připomíná

Zpráva byla aktualizována 20.2.2010 (10:44)

Arendel: Tedy, ty se pouštíš do pěkného sousta Jen tak dál. Držím ti drápky.

Říkám si, že asi začnu pomalu něco sepisovat, abych jen netlachala a v šedesáti pak skutek utek

Edit:
Teď mě tak napadlo, že by v tom mém příběhu nemuseli být Vlodlaci. Možná jsem našla novou rasu, Dévu -
.

Sice nevím, zda-li je vhodné ten obrázek tady ukazovat, navíc není můj, je to jen inspirace.
Ten s těmi křídly z kovů, Dása, je otrok. Ten andělský, Džíva - duše, která podléhá karmě. Uctívají dharmu, přičemž Džívové žijí povětšinou v mandiře - chrámu a dásové jim slouží. Tak se žije ve světě Helgrindu. Co si o tom myslíte

Zpráva byla aktualizována 20.2.2010 (10:36)

Elóren: Strašně filozofické? Tohle je ještě dobré. Teď se to zkomplikuje ještě tím, že existují dva světy. Ten jeden a ten helgrindský. Ale v severské mytologii bylo známo 9 světů. Těch devět světů je na sebe paralelně napojených. Co se stane v jednom, se odrazí v druhém, ale možná už přeháním, toho by bylo moc. Nechám si tam tedy jen ty dva světy.
Mám jasno v tom, že hlavní hrdina bude Vlkodlak. Začátek se však bude motat kolem Elizabeth, viz. příspěvky níže.
Takže mi zbývá vyřešit celá kompozice děje a sepsat to tak, aby to vyhovovalo gharmě a aby děj byl v souladu s časovými údaji, aby se v textu vyskytla minimálně jedna čandra - měsíc (konkrétně v příběhu bude vystupovat luna v úplňku), zapasovat tam bílou vlčici, která se zjeví Charlesovi - hlavnímu hrdinovi, vysvětlit úkol havranů, magie,...

Arendel: Ty to také určitě dokážeš, uvidíš. Pomalinku si pěstuj ten svůj, věnuj se mu, vymýšlej si, filozofuj a uvidíš, že časem dospěješ k tak rozsáhlému světu, že se nakonec budeme divit my - já a tady Elóren, že

Zpráva byla aktualizována 19.2.2010 (22:06)