Ahoj... Jestli to nevadí tak Vám sem vložím povídku
Admistrátoři mi ji neuznali tak uvidíme jak se k tomu vy postavíte
1.Kapitola
DRAK TEMNOTY
Nad Dračím lesem vysvitlo Slunce. Několik zvířat vylezlo ze svých nor. Náhle se však všechna zveř obrátila zpět, se strachem v očích.
Nad stromy totiž letěla velká, bílá dračice. Ve svých hrůzostrašných spárech svírala malého mrtvého srnce. Obratně plachtila mezi vysokánskými jehličnany, dívajíc se s dlouhým krkem, nataženým, co nejvíce to šlo, do dálky.
Po chvíli před dračicí vystoupila z ranní mlhy vysoká skála, trčící z lesa jako zabodnuté kopí. Pod špičkou skály byla jeskyně. Tam také dračice letěla. Zanedlouho už, pěkně opatrně, aby nezavadila křídlem o skálu, slétávala na výběžek před jeskyní.
,,Artone, to jsem já," volala dračice hned, jakmile složila křídla a dopadla na všechny čtyři, ,,vše v pořádku?"
,,Nill, konečně jsi tady," zněla odpověď robusním hlasem.
Dračice pomalu vešla do jeskyně a spatřila tmavomodrého draka, jak sedí vedle velkého ohniště. Usmála se na něj a Arton jí úsměv oplatil. Nilliiny oči zasvítily.
,,A co...vejce?" zeptala se a kývla do levého rohu jeskyně. Arton se tam také podíval. Bylo tam - napůl zahrabané v listí - velké dračí vejce.
,,No, ještě pár hodin, pár dní a ..." zamyslel se drak. Nill náhle položila svůj krk přes Artonův a zašeptala tak tiše, že to Arton sotva slyšel: ,,Ach, Artone..."
Arton odpověděl také tak tiše: ,,Já vím, já vím..."
Náhle si Nill vzpoměla na kořist, kterou nechala před jeskyní. Vrátila se tedy pro srnce a položila ho před Artona.
,,Jez, ať už můžeš letět," pobídla ho. Nilliin druh teda vzal srnce do zubů, vyhodil ho do vzduchu a zhltnul ho i s kostmi. Potom vyšel před jeskyni, protáhl se a roztáhl dračí křídla, velká jako automobil.
,,Nasallay-thummiss!!!" zavolal ve starém dračím jazyce, zamával křídly a odlétl na lov.
,,Nasallay-thummiss..."opakovaja šeptem u ohně ležící Nill. Chvíli se dívala do plamenů, pak ještě nahrnula trochu listí na vejce, položila hlavu a usnula.
Ze spánku ji vyrušily otřesy. Okemžitě poznala jeho pach. Přitiskla se ke stěně jeskyně a zahleděla se na zem jeskyně, zalité světlem zapadajícího Slunce.
Po chvíli se tam objevil stín, stín draka.
Jak bylo ze stínu poznat, drak měl obrovské přední nohy a rohy kulaté jako beran. Jakmile si všimla kulatých rohů, byla si jistá, že je to on.
Bleskurychle vstala, skočila před draka a zařvala: ,,VYPADNI ODSUD, VYPADNI!!!"
Drak couvl, v očích se mu však neleskl strach ani obavy.
,,Nill, já..." začal drak hrubým hlasem, ale Nill ho zarazila.
,,Co? Neříkala sem ti, že už tě nechci vidět?" ječela na draka, vzteky bez sebe.
,,Nill," ozval se drak, ,,Já sem myslel, že si Artona nesnášela, že ti ublížil, tak proč si mě nechala bejt? Myslel jsem, že když odstraním Artona z cesty, že budeš štastná..."
,,Štastná?!" opakovala Nill, ,,Kantere, jak mi může udělat radost, když někoho...někoho zabiješ? Dobře, Arton udělal chybu, ale to není důvod, aby zemřel..."
Dračice chtěla pokračovat, Kanter ji však zarazil.
,,Takže teď se nedá nic dělat," řekl, v očích se u objevil plamen zlomyslnosti.
Začal zlostně vrčet a vrhl se na dračici. Nill nestačila uhnout a Kanter ji chytil zuby za horní a dolní čelist, takže nemohla otevřít tlamu.
Drak začal zuřivě škubat hlavou ze strany na stranu. Pak prudce trhl a mrštil Nilliino tělo proti zdi. Dračice narazila do stěny a svalila se na zem. Chvíli ležela na zemi, pak přejela pohledem z Kantera na vejce. Chtěla ještě něco říct, oči jí však vyhasly a Nill, bílá dračice, zemřela.
Krátký boj skončil. Kanter vyšel z jeskyně, zvedl hlavu k nebi a les zaplavil srdcervoucí řev. Pak roztáhl křídla a odletěl do tmavé noci.
Za chvíli se spustí déšť a kapky budou bombardovat zem. Nill už je však padat neuvidí.
KalendářVýstava
