Tvorba

Dramida: O to se pokouším už delší dobu, ale naštěstí jsem včera přišla na jednu věc, která to celé zjednodušuje (Tedy...když už tady si stěžuji, donutila jsem svůj mozek "natáčet" film). Napadlo mě totiž, že nemoc nomchat může způsobit i odolnost proti kouzlům, tím pádem se celý boj zatraktivní... Snad jsem konečně přišla na to, jak ten špunt, co mi ve psaní brání, vytáhnout.

Yeyra: On je spíše problém, že vůbec nevím, jak to mám napsat. I má představivost zklamala. Snad mě něco brzy trkne a dostanu se do psací ráže.

Bohužel u mě teď psaní stojí na mrtvém bodě a jak se tak dívám asi dlouho bude stát. (To je zvláštní, jak se mi nechce popsat hledání hub a pak boj - a z obou mám tak trochu hrůzu - v tom je asi ten zakopaný pes)
Musím se přiznat, že jsem nad scénářem taky přemýšlela, jelikož všechny příběhy vidím jako film a pokud se budeme držet toho, jak má správný scénář vypadat, nastává tu pro mě jeden problém: Nemůžu (nebo spíše bych neměla) se věnovat detailům a pomalu ani prostředí. Vlastně prakticky ničím kromě rozhovorů a nejhrubšího popisu děje.
Mám však jeden velký sen, který se mi asi nikdy nesplní - aby se jeden můj příběh dostal na plátno a já byla ta, kdo kecá, jak by to mělo vypadat (a přitom bych nezastávala funkci režiséra).

Dramida: No tak deváté století př. n. l. je doopravdy o hodně dál než mám za cíl já. I když zde zacházím i s "údaji", které datuji asi tak do devátého tisíciletí př. n. l. a pak ještě do druhého tisíciletí př. n. l. (i když zde si tak jista nejsem, možná to ještě posunu, jelikož v té době by měla existovat většina starověkých civilizací). Ale zde už se po mně nežádá, abych zde přesně řekla, jak to zde vypadalo...i když jak o tom tak přemýšlím, asi bych si to ještě měla promyslet.
Obejít již existující filmy/knížky/seriály se snažím asi tak od začátku, kdy jsem začala s Aldebreth. V té době jsem sice měla vymyšlenou Gaiu, ale nevěděla jsem jak to udělat, aby nebylo vidět, v jakém světě vznikla. (naštěstí jsem pak napsala povídku pro Samanthu a tím jsem si vytvořila potřebný svět)
Musím se přiznat, že mě kostýmy baví. (i když na svém kontě jich moc nemám). Nejdříve jsem kreslila šaty z Lotra (ti, kdo mě dobře znají, se radši tohoto slovy vyvarují ), a pak jsem naštěstí začala s vlastní tvorbou. (Ale jsem ráda, že jsem přešla z černobílé na hnědozelenou, jelikož jak sami uznáte, bílá a černá se do lesa moc nehodí) Takže jediné, co chci vyřešit je barva šatů, které Gaia nosí, když diplomaticky jedná za svůj národ. Ale to už sem asi nepatří...

Yeyra: Tak to závidím. Bohužel jediné, co jsem mohla dělat, bylo psát čtenářský deník, jelikož kdybych ho nedělala, nestihla bych to. Bohužel, když nám vrcholily písemky, měla jsem sto chutí psát, ale kdybych se rozepsala, asi bych propadla z češtiny.

Dramida: Po pravdě řečeno to taky nechápu. Je to možná i částečné tím, že na to nějak nemám náladu. Když jsem měla sto chutí něco napsat, vrcholily písemky ve škole a pak jsem se vyřádila na příběhu na čtenářskému deníku pro češtinářku. Takže díky tomu jsem z toho naprosto vypadla a místo toho se bavím vymýšlením kostýmů pro hlavní hrdinku.
Jinak kdybych nebyla líná, asi bych taky procházela všechny možné texty, jen abych se dozvěděla něco víc o rytířství v Anglii (10. - 11. století). A to jen proto, že příběhy nejraději házím na pomezí mezi skutečností a fantazie. Aby se každý zamyslel nad tím, jestli něco podobného by nebylo zkušenosti.

Dramida: Tak se hlásím k zoufalcům, kteří radši tvrdnou doma než, aby šli ven na vzduch. (Jinak Hvězdnou bránu bych sledovala furt...to bych je tam jenom kvůli tomu, že jsem snad všechny díly už viděla a taky proto, že ji dávají v době, kdy mě ve škole straší učitelé, kteří se -i přes zjevné nedávání pozor ze strany studentů - snaží nám do hlavy něco nacpat )
Jinak se hlásím taktéž k zoufalcům, kteří se ve psaní sekli. Proč se nikdy nemohu dostat přes ty největší zvraty? I u Aldebreth jsem tam skončila a pak jsem si řekla, že je to blbost. Snad jediný rozdíl je v tom, že o tomto příběhu si nemyslím, že je to až taková blbost...