Tvorba

Už od minulých prázdnin mám v hlavě sci-fi, částečně fantasy příběh s prvky space opery a steampunku, zřejmě by to ona soutěž nejspíš zkazila, takže pokud bych se měla zúčastnit soutěže s tímhle příběhem, zjevně by to nedopadlo moc dobře.

Zakládám si jak na charakterech postav, tak na prostředí, v němž se bude odehrávat děj, pak na historii celého kosmosu, v němž se nachází, takže i vlastně díky tomu, že je to psáno na motivy určitých existujících prvků, to nabírá svoji určitou literární hodnotu.

Teď jsem zjistila, že se mi jazyk Stvořitelů (Almoranů) začíná hodně líbit. Uvědomuji si jeho elasticitu, oblibenost ve vypouštění samohlásek a používání tohoto znaku: ´, podobně jako tomu bylo ve Hvězdné bráně u Gou´aldů. Protože Almoranština disponuje nepravidelným skloňováním a sjednocováním stylů písma, pro neznalce může být komplikovaná jednak tím, že má vlastní názvy proto, co už pojmenované bylo. Například planeta Thessalon, na níž žije starověká civilizace, se almoransky řekně Thl´n. Je to jednak z toho důvodu, že si almorané postupem času vytvářeli jazyk unikátní svoji zkratkovitostí, takže jedno napsané slovo může mít více významů, a za druhé se dají od almoranských názvu krásně vymýšlet nová slova, například jako kor´an, kor´ai - čímž se jednak skloňuje a druhak se dá slovo podřídit určitému celkovému významu věty.

Zajímavá je i moje tendence toho, jak se snažím, jak už bylo výše řečeno, sjednocovat prvky reality s prvky planetami. Možná jsem tu už mluvila o samotném souhvězdí, ve kterém se moje planety nacházejí - souhvězdí Eridanus, to je almoransky zkrácené na Eri, používané v celém příběhu. Má to jednu výhodu. Mohu díky tomu bezpečně počítat světelné roky, i když nejprve musím vymyslet něco, co mě k tomu dovede, a pak se od toho odpichnout. Ale řeknu vám, že to není vůbec jednoduché, a kolikrát jde vyloženě buď o náhodu a nebo o nalezení prvotní myšlenky poznamenané z prvotní verze, kterou jsem si poznamenala o velkých prázdninách minulého roku.

Když jsem se o přečtení svých prvotin pokoušela, dost jsem se u toho nasmála. Hned přijdeš na jiné myšlenky a máš nad čím přemýšlet.

Yeyra: Bude to čtyři, možná pět let. Fakt je, že moje prvotina za nic nestála. První příběhy taky ne. Moje prvotina byla o dracích, taková dětský román, kdy děcka jezdily v mracích jako v autech, kdy hráli na dracích fotbal nebo pólo nebo co to vlastně bylo. První charaktery byly hrozné. Neuměly piřádně myslet, zdály se být nepoužitelnými, ale časem jsem si je jako malá zamilovala. První kniha, kterou jsem nikdy nezveřejňovala, měla něco kolem dvěstě stran. Postupem času jsem vůči tomu zmoudřela, a zařekla jsem se v tom, že nacpat písmenka umí do díla každý. Takže jsem se tochu uskromnila, a pak se to dalo konečně číst. Teda alespoň myslím.

Yeyra: Je mi to jasné. Mé první kritiky na díla nebyly nic moc. Postupem času se zlepšovaly. Teď si svůj styl brousím do takového vyprávěcího stylu s přímými řečmi, a myslím, že nějakou šanci má. Uvidíme. Konkurence bude v této soutěži hodně velká. Buď se výslednému pořadí zasmějeme a nebo budeme vískat radostí.

Yeyra: To je fakt. Osobně si myslím, že už toho mám napsaného dost, k tomu vydané vlastní drama, viz Elizabeth Callidorská první tři díly ve zdejší tvorbě, slohové práce ve škole jsem měla vždy na výbornou, takže bych mohla od sebe eventuelně očekávat slušné umístění.

Blue: Těžko říct. 1600 slov vyjde na 6 stran, tedy alespoň u mě. Nevím, jak kdo dopodrobna píše, či jak moc zkracuje. Je to individuální. Dle mých výpočtů by to vycházelo asi nějak takto: 50 000/1600=31,25 x 6 = 187,50 cca 188 stran.

Tak oni tam psali i něco v tom smyslu, že eventuelně můžeš pomalu psát i mimo listopad. Přeci jen všechno dělat na poslední chvíli v listopadu je jaksi trochu ...
Co se mě týče, každopádně se toho hodlám zúčastnit. Buď se umístím na slušném pořadí nebo to bude totální republikový trapas, rozhodně tím o nic nepřijdu.

Účastníte se globální literární soutěže NanoWriMo Jde o celosvětové klání literátů, psát můžete i česky. Jde o to, napsat během jednoho měsíce, konkrétně listopadu, román o 50 000 slov. Půjdete do toho?

Předtím, než se zaregistrujete, doporučuji si přečíst Obchodní podmínky (google translate je výborná pomůcka pro ty, kdo neumí anglicky.

Zpráva byla aktualizována 16.1.2011 (10:55)

Edit: Před chvílí jsem překročila 11 tisíc znaků, ještě takových 80 a jsem na 12. Počet slov 1 691. Řekla bych, že to je celkem slušné, nato, že to píšu od znova a jen čtyři cca čtyři dny po dvou až třech hodinách denně. Musím říct, že to není vůbec špatné.

To jsi dobrá. Mám alespoň další motivaci ke psaní.

Mimochodem jsem teď vymyslela další zajímavou technologii - letouny s umělou inteligencí doplněny o přídavný generátor subdimenzionální reality, viz obdoba Hvězdné brány. Nasedneš v místě, kde jsou k tomu určené kabiny, a můžeš vystoupit na cizí planetě. V tomhle případě se tak nemusíš bát toho, že by ti došel při cestě vzduch, stačí se jen odpojit. Jako v Matrixu.
¨
A konečně jsem pokročila v psaní. Mám necelé čtyři stránky. Dávám si na tom docela záležet. Chci zkusit psát v takovém tom stylu čtení, který tě sám táhne, a vypadá to, že se mi některé pasáže i tak psát daří. No uvidíme, v co se to celé vyvrbí.

Zpráva byla aktualizována 15.1.2011 (13:39)

Yeyra: Když vymýšlím děj, taky se mi zdá většina mých prvotin zvrácená. To je taky důvod, proč jsem jak maniak přepisovala svoje povídky o Dimenzi. Teď už se celkem chytám, a troufám si říct, že se mi zdají býti dobré. Pokud bys chtěla, mohla bych ti pak svoji první dokončenou povídku poslat. V plánu mám ještě minimálně další dva díly, takže se pak můžeš těšit na rozbíhající se děj. Neříkám, že děj se v prvním dílu nerozběhne, ale držím se starého pravidla, že čtenářům svoji vizi dávkuji přiměřeně, ne hned na ně vychrlit něco, čemu nerozumějí. To by akorát způsobilo zmatečnost a chaos. Vím to z vlastních zkušeností. Nejednou jsem dostávala takovou kritiku, že jsem se nestačila divit.
Jinak, když jsi na vysoké škole, ta tě docela rychle naučí rychločtení zákonů a jejich paragrafů. Za dvě hodiny jsem schopná přečíst cca 30, 40 stran, a dokonce si něco z toho i pamatuju.

Tak se musím pochlubit. Cca za 10 hodin jsem pročetla svých 100 napsaných stran. Co se použitelných stran z toho týče, moc jich není, asi pětina plus něco málo navíc. Kdybych já nepsala pořád stejné scény opakovaně, a věnovala se novým, bylo by to rozhodně lepší. Takhle mám desetkrát napsaných cca pět, šest scén, a stejně musím zbytek dopsat odznova, takže jsem se rozhodla napsat to celé znova a stejným stylem.
Nejlepší je, že teď, když mám náladu, píšu úplně jinak než tehdy, když náladu na psaní nemám. Což je zjevně logické. No nic. Naproti tomu ten styl, kterým teď píšu, je sice úspornější, ale snadnější na popis, na přímou řeč a podobné serepetičky v textu.
Chystám se k tomu, že to celé napíšu takovým tím vyprávěcím stylem.