Tvorba

Co se týká lámání zubů, hodně mi pomáhá vymýšlení vlastních slov. Dost to příběh obohatí, a přijdeš na to, že se tím dá věta až neuvěřitelně zkrátit, a pokud najdeš ta správná slova, celkově to vyzní hezky.

Tak, přepisování v plném proudu. Zajímalo by mě, jak přepisujete, ať to zní lépe, korekturujete své textíky nebo složité pasáže textu.
Uvedu příklad vlastní tvorby:

Původní myšlenka:
Na doprovodné obrazovce naskočil graf s naměřenými hodnotami. Postupně se přebarvoval z přípustných, zelených hodnot, na ty, které by mohly způsobit přetížení super-spirály, červené, podobně jako dozrávající plísňový sýr. Ze zelených hodnot pak přecházel i na středové, vyznačené oranžově. Žluté skvrny na některých místech představovaly ještě více přípustnější hodnoty, znamenaly obvyklou činnost super-spirálových kruhů.

Nová verze, snad konečná:
Na doprovodné obrazovce naskočil přebarvující se svícový graf poskytující podrobnější informace o průběhu posledně zaktivovaného spojení. Zelená a žlutá místa vyznačená v něm i modelu rotujících kruhů představovala přípustné hodnoty, oranžová nárůst energie, a červená možný zkrat.

Taky se se svými textíky takhle perete?

Ilya: Na oné diskusi, kde jsem slyšela o gravitaci použitelné ve vesmírných lodích, se ldiskutující zaměřili spíše na to, že umělá gravitace spotřebuje spoustu energie, což je celkem nevýhodné.
Mnou smyšlená rasa nazvaná Wiňoňané si takovou techniku dovolit mohou, protože mají velký technický náskok. Při pobytu na lodi se určité bloky lodě automaticky zaktivují, když do nich vejdeš. Podlaha sama o sobě není úplně rovná, je spíše tvarovaná jako cesta obdobně lanové mosty. Po bocích jsou různé výčnělky, v nich jsou umístěny skleněné krystaly nebo soubory nanokrystalů upravené do obdélníkových destiček, kde jsou takových nanokrystalů miliony.

Yeyra: To mě mrzí. Příště to zvládneš levou zadní. Hodně štěstí při opravě.

Ilya: To zní zajímavě. Na nový okruh magie se těším. Já mám také ve svém sci-fi vymyšlených několik nových šíleností.

Nedávno jsem četla článek o využití gravitace na lodích určených k meziplanetárnímu cestování. Leckdoby řekl, že není podstatné, se tím zabývat. Ale taková přirozená gravitace se vyjevila jako celkem dobrý nápad, jak ušetřit vyspělým rasám obrovské množství energie, když cestují takovou dálku vesmírem. Až bude můj příběh více propracovanější, hodím sem odkaz na externí .pdf dokument.

Musím říct, že mě právě fyzika, astrofyzika a tyhle srandy začaly poslední dobou zajímat právě díky psaní science fiction. Ať žije! Třikrát hurá!

Tak, drazí,
jak pokračujete se psaním?

Arendel: Ráda pomohu. Ono tyhle detailní informace jsou potvůrky. Určitě objevíš ještě další. Já jsem třeba do včerejší půlnoci nevěděla, jak se z jednoho místa hnout. Pak přišla múza, a poradila mi na 50% očekávaný zvrat v příběhu, a posunula jsem se dál. Pak jsem ještě vymyslela nový název pro původně pomenovanou povídku Přemožitel mysli na Zrcadlení, což je o dost jednodušší, a čtenáře při prvním dojmu napadne, že v tomto ději půjde o něco záhadného. Celkově mám již vymyšlených šest názvů. V pořadí za sebou jde: Dimenze, CONTINUUM: ODYSSEA, Kontakt, Zrcadlení, Evoluce a v druhé řadě pak Zlatý věk. Možná by nebylo od věci dát těchto šest povídek do jednoho cyklu a nerozdělovat je do dvou. Pokud by byl Zlatý věk na konci cyklu, čtenáři budou očekávat ticho před bouří, i když stát se do té doby může všechno.

Takže, milá Arendel, postuju Ti sem mnou stylizovaný text na ukázku, abys měla tu možnost vidět, jak se dá čarovat s písmenky

Paprsky ospalého slunce zaplavily dřímající ulice čínského města ve stínu blízkých vysokých hor se sněhovými čepičkami krví. Protože cizinci přicházející ze vzdálených koutů světa toužili využít každičké příjemné chvíle, usedli na balkony hotelových pokojů, než bezmračnou oblohu vystřídá černota posetá zářícími démanty. Vše se tvářilo tak klidně a mírumilovně, až nikdo z nich neměl sebemenší ponětí, že se za oponou všudypřítomného dění odehrává největší válka v dějinách jedné civilizace. Ta se před zraky všech skrývala dodnes. A přitom, by prohra její vlády ochromila vše.

Arendel: Dlouhá souvětí jsem měla v oblibě též do doby, nž by byla na literárníc hsrverech vyčtena, a já porozumněla tomu, že to má jeden dobrý důvod. Unudíš čtenáře. Přdstav si takového člověka, který přijde domů z práce, ze školy a je unavený, a knihou, kterou uvedeš ukolébajícími výroky, rozhodně takového čtnáře nijak neohromíš. Tím tě nechci odrazovat od tvého stylu psaní. Tvrdím jen, že mě čtenáři hodně naučili, i když jich mám co do deseti. Hlavním problémem je také to, že tě začnou přirovnávat ke světovým nebo jim známým autorům. Někteří mě zařazovali do skupiny k autorům, kteří měli v oblibě roztahovat, třeba k Dumasovi staršímu (Tři mušketýři a jiné), což mě potěšilo, na písmáku mě srovnávali zase s jinými. Nějak se mé umělecké střevo probralo, a řeklo si, jak by chtělo umět psát. Teď mi zase jeden můj čtenář, kterému jsem postla na předběžné přečtení, a hlavně zhodnocení mého stylu psaní oznámil, že mám hutný styl. Nebyla to jen Yeyra, ale byli to i druzí. Ono musíš vědět, co si v jakém příběhu a v jaké pasáži můžeš dovolit. Chtěla jsem se dostat k tomuto. Vidíš. Neunudila jsem tě svým obkecáváním? Při psaní je důležité myslet na všelijaké možné aspekty tvého budoucího čtenáře. Nepiš pro všechny, ale pro skupiny. Další rada zní, pokud to situace dovolí, přidej napětí a střídej to s útlumy, které se rozplynou v dalším napětí. Nemusíš používat dlouhá souvětí, abys docílila perfektní atmosféry. Pokud ti nebude vadit, pokusila bych se trošičku tvůj textík přestylizovat. Třeba najdeš inspiraci, jak dál.

Arendel, a představ si, nejsi jediná, kdo se zasekl. A to mám vymyšlené dobrodružství pro další dva díly. Sekla jsem se na aktuální pasáži a nějak se mi nechce jít dál, dokud ji nevyřeším. Klidně dva odstavce sem postni, ráda pomohu.