Tvorba

Zrovna nedávno někdo ve třídě prohlásil, že čas neexistuje.... je to podle mě nesmysl. To akorát lidi nazvali jakýsi proud, díky němuž věci stárnou, schnout, rostou, plynou, bez něj by toho nebyly schopné... kdyby čas neexistoval, neexistovalo by nic. Čas je jen slovo, slovo pro něco, co ovšem nade vší pochybnost existuje... taky každej ví, co to je, ale chtějte to po něm vysvětlit...

My jsme zase na střední vymysleli definici slova definice =>"seskupení slov, které si klade za úkol co možná nejvěrněji vystihnout podstatu dané problematiky"

Pokud vím, zatím nikdo nevymyslel nějaký jiný způspb obohacování slovní zásoby, než vidět/slyšet slovo, zapamatovat si slovo, použít slovo ale třeba se pletu

Tarata: inu... číst! ale určitě nemá cenu se nutit do něčeho co tě nebaví. Na čtení dlouhejch a nudnejch knížek máme školní povinnou literaturu. A číst nemusíš jen knihy, taky články v novinách, nebo poezii. Ta je ohledně slovní zásoby, dle mého skromného názoru, docela dost přínosná.
a já osobně si v psaní textu hodně pomáhám všemožnými přirovnáními, když si vymýšlíš svá vlastní, taky vzniknou zajímavá slova a metafory
ono se to možná nezdá, ale slovní zásobu trénuješ už samotným psaním, kdy chceš něco vyjádřit, a hledáš pro to vhodné slovo... a pokud jak sama říkáš, hodně čteš, tak si myslím že Tvá slovní zásoba nebude až tak úplně chudá :)

Yeyra: to rozhodně... kor když se člověk chystá napsat něco co je mu doopravdy proti srsti. Osobně se podobným věcem spíš vyhýbám, nebo je popisuji z pohledu mě bližší postavy, která to vše pozoruje buďto pohoršeně, nebo zděšeně... Někdo mě jednou nakazil větou: Piš o tom, co sama víš, znáš, cítíš... a pokud se člověk se szvráceným chováním nějak neztotožňuje, nebo tím nechce něco říct, píše se to špatně...

Yeyra: Já prvně taky dost špatně, dokonce tak špatně, že jsem hledala všechny možný a nemožný okliky, jak se tomu vyhnout, ale přišlo mi, že se to tam přitom docela hodí... nepíšu pohádku pro děti, ale fantasy příběh, říkala jsem si... a styděla jsem se to mnohem spíš psát, než toho, že by to po mě měl někdo číst... to naprosto nepřicházelo v úvahu
Nicméně v současné podobě mého brakového románu tam taková scéna doopravdy je, a dokonce jsem do ní šoupla i svojí oblíbenou metaforu... ukrytou ve jménech dvou zůčastněných postav... sem si nemohla pomoct...
Úryvek:
...Oplatil jí objetí svým vlastním způsobem. Sklonil hlavu a lehoučce ji políbil na krku. Povolila sevření, a jen tak, nesměle, dovolila svým rukám sklouznout po jeho zádech, až pod prsty ucítila šerpu, kterou měl ovázanou přes boky. Poslední pohled předcházel chvíli, kdy se políbili. Dlouze, hluboce… Co ve tmě nezahlédlo oko, ucítila zvědavá dlaň. Dotýkali se, něžným pohlazením, polibky… na rameni, na šíji… do ticha zašustila látka šatů, kterou dívce shodil z ramen, zatímco její ručka zabrousila pod lem jeho košile, povolila uzel šerpy… halila je tma, narušovaná stříbrnými nitkami měsíčního světla, k sobě je poutala sílící touha.
Zastoupil jí výhled do světla a přiměl jí tak ustoupit o pár kroků dozadu, kde se jí v kolenou zlomily nohy o hranu postele. Chytila se ho kolem krku, a on jí opatrně položil na přikrývku. Sklonil se nad ní.
Milovali se… tiše, avšak s planoucí vášní. Tiskli se k sobě, jakoby doufali, že tak oddálí okamžik odloučení. Noc jejich milostné spojení halila závojem ticha a tajemna. Sladká zvědavost a ještě sladší touha, která zvídavým objevováním měla dojít naplnění. Tajemno, které po kouskách odhalovali... a co našli, bylo krásné, ačkoliv to bylo něco, co nikdy nemohli pochopit. Jen to přijmout a plnými doušky vychutnávat.
Každý úder jejího srdce teď patřil jemu, jen jemu… ponořená a ztracená v hlubinách jeho démonicky rudých očí. Leželi pak vedle sebe a mlčky hleděli jeden na druhého. Sgaard ji držel v náručí a hladil ve vlasech. Držela se ho za ramena a poslouchala uspěchaný tlukot jeho srdce.
„Víš, co znamená slovo „ilya“?“ Pošeptal jí do ucha potichoučku.
„Nevím.“
„Je to „zářivá“.“ Usmál se.
„Víš, co znamená „sgaard“?“ Otázala se ho naoplátku.
„Vím.“
„Temný…“ Řekla přesto zasněně.
A světlo bez tmy není světlem,… zrovna jako tma bez světla není tmou. Začal jeden, doplněn druhým.

edit: pro draka, nemůžu uvěřit že jsem to sem vážně napsala
P.S.: Shoda jmen čistě náhodná!

Zpráva byla aktualizována 23.2.2011 (21:34)

Moje zvědavost nezná mezí, a tak mě napadá, jestli jste někdo někdy psal v povídce, románu, čemkoliv... nějaký druh milostné scény, a jestli ano, jak se vám psalo...

Dramida: já ten příběh vymýšlela 3 roky, proto je v něm tolik...rhmm... věcí A navíc se porád prsim tim, že můj příběh není o mladém budižkničemu, kterej má spasit svět zabitím zlého černého hustotemnokrále, nebo najít/zničit nějaký hustotemnoartefakt...
Nějak nechápu čim lidem jméno George McGoldwynn připomínalo Jacka O´Neilla... podobné povahové rysy?
Jedna moje hlavní postava taky prodělala změnu jména, dokonce několikanásobnou. Jméno co má teď je 4. Na úplnym začátku to byl Arek, což je přezdívka člověka, díky němuž ta postava vznikla, jenže to je dokonce jméno přejatý rovnou z knihy (schválně jesti někdo uhádne z jaký x)), takže to jsem změnit musela... pokračovalo to přes pár krkolomných pojaponštělých názvů, a skončilo to u Sgaarda. A tohle jméno mu vydrželo do teď ...počítám že už mu zůstane, nějak mi přirostlo k srdci
Ty moje zápletky jsou spíš taková vata k tý hlavní, ale bez ní by to bylo k uzoufání suchý A navíc moje příběhový postavy mají téměř bez vyjímky inspiraci v reálných osobách, a někteří lidé jsou natolik zajímaví, že je škoda je tam nerozebrat