Dračí pisálci
Správce: Dramida
Seznam literatury o tvůrčím psaní
1) Tvůrčí psaní , Markéta Dočekalová, příspěvek číslo 408
2) Tvůrčí psaní 2 , Markéta Dočekalová, příspěvek číslo 408
3) Jak napsat bestseler , Celia Brayfield, příspěvek číslo 410
4) Kurz tvůrčího psaní 1. díl , Eva Musilová, příspěvek číslo 411
Seznam autorů a jejich děl
Celena - Pohádky archivní příspěvek číslo 18
Elóren - Medailon - Prolog
Niki Závan volnosti
Thananiia Dračí krev
Yeyra Sahel

Naposledy aktualizováno: 4. března 2010
Statistiky
Zprávy:
|<< <
... -37 -38 -39 -40 -41 -42 -43 -44 -45 -46 -47 -48 - ...
> >>|
Arendel, dračice
Arendel1.7.2011 (11:09)  č.887
Dramida: Jen jsem si nebyla jistá, jestli jsem to nenapsala tak, jako bych chtěla z ostatních dělat voly, což je právě to, co chci ze všeho nejméně.

EDIT: Bože, můžete mi vysvětlit, proč jsem si musela z řecké mytologie vybrat pomalu tu nejzvrhlejší pověst? (Jen takový malý výkřik do tmy :D)

Zpráva byla aktualizována 1.7.2011 (11:18)
Dramida, dračice
Dramida1.7.2011 (11:07)  č.886
Arendel: Neurazí, proč by mělo?

Ještě k rozsahu. Ona každá literární soutěž má počet slov, popřípadně znaků (například Cena Karla Čapka má pro novelu vymezeno 450 000 znaků včetně mezer) jiný rozsah.
Arendel, dračice
Arendel1.7.2011 (11:02)  č.885
Dramida: Nemohu si odpustit menší poznámku, u které doufám, že neurazí. Podle toho, co jsi právě uvedla, je jedna moje povídka již novelou, jelikož má 8 400 slov, ale stále je povídkou, jelikož má jen dvě trochu důležitější postavy, odehrává se to během jednoho dne a na jednom místě. Takže na počet slov bych rychle zapomněla a řídila bych se podle počet postav, délky časového období atd. A abych tohle mé tvrzení doplnila dílem, které je známé, tak si vem třeba Babičku. To je taky povídka.

Ilya: Ah, jak ti závidím, že máš tolik skic, mě se to totiž asi nikdy nepovede a přitom mi skicy pomáhají k dotvoření detailů.
Dramida, dračice
Dramida1.7.2011 (10:37)  č.884
Ilya: Máš naprostou pravdu. On je i rozdíl v počtu postav, ale počet stránek podle Ceny Nebula pro povídku vychází do 7 500 slov, což já již dávno překonala

Jo, s tím jsme na tom podobně. Já to mám však horší o to, že musím vymýšlet souvztažnosti mezi mýty, aby mi to nějak logicky sedělo.
Kupříkladu:
Jeden z vládců příběhu nese jméno Tartarus - řecká mytologie, význam nejhlubší propast a vězení. Zároveň se musím názvy lodí odvíjet od řeckého nebo latinského jazyka, ač jsem jí chtěla původně pojmenovat akkadským nebo sumerským názvem, nemohu si to dovolit. Takže takhle nějak vznikla Infernia - Tartarova mateřská loď.

Můj svět se také změnil a nejen příběhy ale i postavami. Musím říct, že až teď jsem spokojená se zakomponováním svých nápadů, viz ono slévání paralelních světů.

Já jsem si zápisky hezky omezila na dva dokumenty, ve kterých se dokonce i vyznám, i když občas si do nich potřebuji nějakou tu věc také doplnit.
Ilya, dračice
Ilya30.6.2011 (18:19)  č.883
Dramida: někde jsem četla, že povídka to není podle počtu stran, ale podle toho, zdali se časově a ještě nějak jinak vyvýjejí postavy... a vlastně ani přesně nevím jak to bylo, ale údajně to nezávisí na počtu stránek

já + můj svět = velká hromada zápisníků, skic a rozepsaných povídek

můj svět vznikal dlouhé roky a od své první do dnešní podoby se změnil doslova k nepoznání. A vlastně to původně byly 3 rozdílné příběhy, které se za dlouhou dobu, díky mnoha nápadům, myšlenkám a zážitkům, které jsem měla chut zvěčnit, sloučily dohromady. A mnoho událostí, které jsem z počátku pokládala za naprosto klíčové jsem později překopala naprosto od základů :D stejně tak charaktery a původ postav...
na počátku to byla hlavní postava toho všeho, čili ten, kdo takříkajíc všechno zpískal ... kolem něj se nabalovaly další a další postavy a místa, kterými prošli... a postupně po kouskách vznikala celá historie, ale spíš než hisotrie celého toho světa to byla historie těch postav. Pořád se totiž prsím tím, jak vyprávím příběh těch lidí :D (i když ačkoliv jako lidé vypadají, lidé tak docela nejsou :D)
Vyprávím ten příběh v několika obdobích :D to první se odehrává s místě a čase srovnatelném s Evropou ve středověku... baví mě o tomhle období psát :D

A jak říkám, používám mnoho zápisníků a mam počítač zaplácanej hromadama skic interiérů, postav, jejich oblečení... a vsadím se, že než to dokončím, čeká je ještě mnoho inovací a změn
Dramida, dračice
Dramida30.6.2011 (15:16)  č.882
Arendel: Já jsem před chvílí zjistila, jak svůj vět málo znám. Tedy konkrétní jednu, velice důležitou věc. Lossanský obelisk, který pojednává o dějiných rasy Almoranů a Awarů - stvořitelů spirál. Celý den věnuji studiu mezopotámských měst, abych se nějak konečně dokopala k vytvoření smysluplného textu onoho obelisku. A až, když jsem zavítala hlouběji do dějin mi všechny moje myšlenky do sebe zapadly tak nádherně, že jsem to ani nečekala. No, holt jsem si pro svoji práci nevybrala zrovna lehké téma, ale musím připustit, že mě kultura mezopotámských ať už sumerských nebo akkadských měst nepřestává fascinovat, a s prvky science fiction to do sebe fakt parádně zapadá.

Ještě k rozsahu díla.
Koukala jsem se před chvílí, kolik toho mám již napsaného. Suma sumárum 11 000 slov na 28 stranách. To už taky není žádná povídka
Arendel, dračice
Arendel30.6.2011 (12:52)  č.881
Tracey: Přesně tohle chci udělat, než začnu pořádně psát, ale spíš to udělám sama pro sebe, než abych to nějak ukazovala. Potřebuji si tím jen urovnat myšlenky a dát tomu nějakou smysluplnou podobu. A neboj se, to, že má dosavadní práce míří do "pomyslného" koše, znamenalo to, že si strčím do desek (nebo na počítači do složky), kde to vše bude schované, ale budu vědět, že mi to v určité chvíli přišlo jako zrůdnost. Navíc se chci pak dívat na vývoj mých myšlenek (např. minreni se mi naprosto změnili. Chodí vzpřímeně, dostali ocas a pláty na hrudi a břiše, jsou inteligentnější, stali se z nich tvorové, kteří se líhnou z vajec a kupodivu mi je jich líto, ačkoli v příběhu vystupují jako krvelačné příšery)

Dramida: Rozhodně to už není povídka. Zatím mám hrubě naskicováno asi 8 kapitol a to ještě nejsem na konci (dobře, mohla by to být cca třetina) a ani to není ještě jisté, protože před tu osmou chci strčit ještě minimálně jednu (nejlépe tři) kapitolu. A to ještě mluvím o první části příběhu, u kterého odhaduji, že by mohlo být minimálně pět dílů (plus ještě další, jelikož, jak již víte, Gaia je nesmrtelná). Co se týče světů, tak to odhaduji na pět, ale s tím, že bych minimálně u tří uvedla další rozdělení, které počítám jako vlastní svět (tedy světadíl) a u toho posledního čekám, že by to ve skutečnosti mohlo být hned několik samostatně fungujících světů, které spojuje jen pár věcí. A bohužel, jediný svět, o kterém jsem schopna říct, že ho znám dobře, je ten náš spolu s elfským, který je prakticky jen jeho odnoží. Z tohoto důvodu si začínám myslet, že až to budu mít do puntíku hotové, tak by z toho mohl vykouknout román, ale nechci to ještě říkat najisto.

Jinak, když už jsme u těch světů, které existují, tak u mě to jen tak, že se spíše jimi inspiruji, nebo v případě Řecka vezmu pověst, kterou rozvedu, takže z toho je něco, co má s onou postavou společného jen jádro a postavy, jinak jak to dopadlo a proč to tak bylo, se už lehce liší XD. (a stejně mě to napadlo při jiných dílech než u pověstí.

A dělání map. To já přímo potřebuji, jelikož jsem takto schopna vymyslet zápletku. Nepřemýšlím, jen si tak čmárám a pak to, co z toho vyleze je na tolik smysluplné, že to dá nějak požít, či se tam objeví věc, se kterou se dá pracovat, která by mě ani ve snu nenapadla (a takto pracuji i při vzniku příšer, které nejsou světově známé). Navíc, bez mapy nejsem schopná říct, jestli je na dané planetě jen tři státy, nebo je jich deset. Vše se mi objeví jen, když si to nakreslím.

Jak tak přemýšlím, tak jsem se solidně rozepsala. XD
Dramida, dračice
Dramida30.6.2011 (10:55)  č.880
Arendel: Já sama ve svém příběhu o Dimenzi používám již jeden z hotových světů: starověkou Mezopotámii, a při jejím přetváření se inspiruji skutečnými věcmi nebo si je upravuji podle potřeby svých ras. Mapy si netvořím už z toho důvodu, že jsem několikrát hlavní zápletku díla překopala.
Musím říct, že i já jsem zprvopočátku hodila několik desítek stran do koše. Mohu ti poslat nějakou myšlenku, která u mě již postrádá význam. Můh příběh za ty dva roky, které jej tvořím, ušel kus cesty. Z dob, kdy jsem plánovala prvotní výbuch spirály, jsem po několika tisících znaků přešla k různorodým tématům a to v rámci tvoření tohoto příběhu, nakonec jsem však neodolala podobenství předzvěsti biblického příběhu o Potopě ve slévání paralelních světů, ale víc už neprozradím. Navíc mě poslední dobou čím dál víc fascinuje mezopotámská kultura. Samo o sobě Země mezi řekami zdálo by se jako nic moc, ale kdo bude hledat dál, souvislosti najde v tamějších mýtech, a najde dokonce i odpověď na to, proč se Sumerština vyvíjela izolovaně od jiných jazyků.

Ještě bych ráda nakousla jedno téma, když už jsem tady, tak ať to stojí zato. Arendel, v jaké formě svůj příběh budeš psát? Jako povídku, novelku nebo román? Já osobně se soustřeďuji na novelu. Jednak jsem limit pro povídku překročila a za druhé se netočí jen kolem jediné z postav.
Tracey, dračice
Tracey30.6.2011 (10:35)  č.879
Arendel: Jen ty casti nevyhazuj, schovej si je, kdyz se na ne podivas treba po roce, tak zjistis, ze jsou docela inspirativni. Ja uz mam myslenek nejak moc, tak poznamky o svete smeruji na papir, treba jen heslovite, protoze hlava uz mi vsechno nebere a casto zapomina.

Vsechno co tady popisujes bych chtela udelat o prazdninach se svym svetem. Mam hromadu skic a myslenek, ktere bych nejak chtela spatlat dohromady a udelat nejakou "encyklopedii" meho sveta vcetne map, mist a postav. Chci tu udekat ve stylu listovani nejakou hnihou ci svitky, takze to bude spise takova "svitkopedie" plna obrazku a nejakeho toho textu. Ze zkusenosti vim, ze lidi dlouhe texty moc nectou, takze je obrazku bude hodne.
Arendel, dračice
Arendel29.6.2011 (20:33)  č.878
Chci se vás na něco zeptat, milí tvorové, i když to přímo nesouvisí se psaním, ale s tvořením světů a jejich dokumentace.
Ale než se přímo zeptám, dovolím si vám povědět, co mě k mé otázce vede.
Díky tomu, že už (téměř) skončil školní rok, probrala jsem vše, co jsem za ten rok a půl udělala, a s hrůzou jsem zjistila, že jen zlomek toho, co mám na papíře, se dá použít (všechno ostatní míří do pomyslného koše), jinak vše použitelného mám jen ve své hlavě, což, jak uznáte, je velmi nespolehlivé.
Proto se chci zeptat na radu (možná jsem se už ptala, ale už si vážně nevzpomínám). Jaké máte zkušenosti (a rady) při tvoření světů a jejich dokumentace? (tzn. tvoření map (nejsem schopna nakreslit mapu celého kontinentu, abych s ní byla spokojena), co by mělo být v medailoncích postav, co bych měla napsat o jednotlivých národech, zemích atd.)
Předem děkuji za jakoukoli radu, či zkušenost, kterou máte.

Jinak už jsem si zvykla, že mé světy pravidelně expandují a vyžadují si větší pozornosti, kvůli zvětšení rozsáhlosti.

Zpráva byla aktualizována 29.6.2011 (20:34)
Ilya, dračice
Ilya21.6.2011 (22:17)  č.877
Yeyra: já myslím, že pokud by ten dotyčný spisovatel měl vymyšlený příběh, vyřešené všechny zápletky a události, tak myslím že to možné je, ale kdyby to měl za měsíc vymyslet a napsat, tak nejspíš utrpí kvalita... ale nic není nemožné :_)
tvůrčí nálady jsou nevyzpytatelné...
Yeyra, dračice
Yeyra21.6.2011 (22:01)  č.876
Je pravda, že jsem teď hodně ovlivněná tím, že nemám na nic čas (a to pak mám největší chuť tvořit), ale uvízla mi v hlavě myšlenka s tou soutěží - měsíc na napsání románu, jak sem kdysi někdo postoval.
Vážně by mě zajímalo, jestli je reálné naopsat třeba 150 NS v průběhu jednoho kalendářního měsíce (a jestli je ten text pak vůbec nějak použitelný).
Dramida, dračice
Dramida21.6.2011 (11:51)  č.875
Arendel: Se vzpomínkami pracuji ve svém díle i já. Příběh otevírám v rámci jednoho paralelního vesmíru, aby nedocházelo k popletení světů a vzpomínkově se vracím do paralelních vesmírů našich hrdinů.
Můj příběh vzniká již dva roky, a až teď mohu říct, že ho znám celkem podrobně.
Arendel, dračice
Arendel14.6.2011 (18:19)  č.874
Yeyra: Když se to tak vezme, tak mi Gaia vznikla již asi ve dvanácti, ale v té době ještě stále žila ve světech, které jsem sama nevymyslela. Ale přiznávám, že je to teprve rok, co jsem začala vytvářet nové světy a teprve před několika měsíci jsem se začala snažit, jak vyřešit začátek, aby se v tom kromě mě nikdo neztrácel.
Jinak jsem ráda, že schvalujete vzpomínková intermezza. Nebojte se nebude to něco v tom smyslu "hele, konec kapitoly, tak sem šoupnu vzpomínku", ale budu se snažit, aby to buď korespondovalo s následující kapitolou (dvěma, třemi...), nebo jako ukončení jedné pasáže života Gaiy. (nemohu si odpustit vzpomínku na krásné chvíle, když byla ještě teenager, plných smíchu, šprýmů atd. po části, kdy zemřel její bratr a ještě se neví, jestli to Gaia přežila... (Dobře, musela to přežít, když následuje nejméně deset kapitol o ní )
Jen jsem si teď uvědomila, že mám vzpomínku, která je jen Gaiy a kterou vždy brala jako sen, ale nakonec zjistí, že to nebyl sen ale skutečnost. To asi budu muset napsat ve třetí osobě. (snad jako jedinou)

Zpráva byla aktualizována 14.6.2011 (18:19)
Yeyra, dračice
Yeyra14.6.2011 (15:10)  č.873
Arendel: rok, to je celkem krátká doba na to, aby ses zalamovala s tím, že toho moc nevzniklo... třeba můj Sahel začal existovat někdy v roce 2008 a od té doby toho taky moc nemám. Ale před tím jsem měla světy, které žily ještě déle a koneckonců zkomírají do dneška.
V globálním měřítku - spisovatelé a psavci jsou málo produktivní lenivá stvoření
Jinak to, co vymýšlíš, by mohlo být pěkné oživení, stotožňuji se s názorem Ilyy.
Arendel, dračice
Arendel13.6.2011 (19:52)  č.872
Ilya: Ha, díky. Po několika hodinách jsem díky tobě dostala hned dva nápady a z toho je jeden odpovědí, cos mi dala. Už vím, jak mám ty vzpomínky pojmout, aby to bylo zajímavé a zároveň to nijak nevytrhlo. Teď vím přesně co a jak.
Právně problém jsem cítila v tom, že vzpomínky by mohla vyprávět Gaia, která je vlastně hlavní hrdinkou. Takže se přikláním k možnosti, kterou jsi uvedla jako poslední, popsat to z pohledu jiné postavy a tedy, v mém případě to byla volba velmi jednoduchá, z pohledu Charlese, který se objevuje téměř ve všech vzpomínkách, nebo by bylo velice jednoduché ho do nějaké dosadit. Navíc, jsem si teď uvědomila, že mi to otevírá i dveře do světa, které s Gaiou byly zamčené. Týká se to například toho, že bych chtěla vložit "vzpomínku" na její rodiče, jak si povídají o Gaie a její matce, což by před Gaiou do určitého věku neudělali. (Když už nadešel čas, tak stejně zemřeli, takže se to nikdy od nich nedozvěděla). A aby toho nebylo málo, mě právě napadla přesně jedna vzpomínka, kterou bych později mohla velmi dobře využít. (Ano, takto to dopadá, když vyřeším problém. Myšlenky mi plynou jako voda až nakonec skočím u něčeho, co by mě snad ani ve snu nenapadlo - i když tohle tvrzení je velice sporné, protože některé geniální vymoženosti přišly na svět právě ve snu viz periodická tabulka prvků :D *už zase plácá páté přes deváté*)
Ilya, dračice
Ilya13.6.2011 (14:50)  č.871
Arendel: no, v tomto stylu jsou psány knihy, z Bartimaeovy trilogie, které mám moc ráda. Tam to sice nejsou vzpomínková intermezza, ale dvě hlavní postavy, kde jeden z nich to vypráví za sebe a popis života druhé postavy je ve třetí osobě a docela to tam ladí :)
Já nejsem žádný kritik ani spisovatel, ale myslím, že by to vadit nemělo, když potom ty dvě "pasáže" nějak provážeš dohromady... myslím tím, aby čtenář neměl pocit, že čte dva rozdílné příběhy v jedné knize.
Taky bych možná byla opatrná pokud by se vyprávění ve třetí osobě a vyprávění v první osobě týkalo jedné a té samé postavy... ale mě takhle baví si hrát s událostí, kterou jedna postava vidí takhle, a druhá postava vidí jinak, a vidí tu první postavu jak se v tom plácá... x) *rhm... mě si nevšímejte *
Ale celkově si myslím, že pokud je v těchto částech cítit návaznost s příběhem, je to spíš oživení :)
Arendel, dračice
Arendel13.6.2011 (14:40)  č.870
Tracey: Ani nevíš jak ti závidím, že ti to trvalo "jen" pět měsíců. Já osobně se snažím tvořit jeden příběh přes rok a nic kloudného z toho zatím nevyšlo, i když na druhou stranu alespoň přesně vím, jak má vypadat začátek.

Jinak to, že jsem se konečně dokopala k tomu, abych jsem sem něco napsala, využiju k žádosti o radu. Jak byste brali, jako čtenáři, kdybyste četli nějakou knihu, která je psána ve třetí osobě a do toho by byly vzpomínková "intermezza" v první osobě?
Tracey, dračice
Tracey8.6.2011 (18:31)  č.869
Yeyra: ja nevim, naposledny jsem postovala neco nekdy po vanocich...
No budou prazdniny (snad) tak bych chtela byt o neco plodnejsi, ja vim je to desne se mnou.
Yeyra, dračice
Yeyra8.6.2011 (17:42)  č.868
Tracey: to bylo vážně 5 měsíců?
Páni, to čumím, že jsem vydržela tak dlouho v klidu čekat.
Nová kapitola se mi vcelku líbila, pár chyb jsem našla, až se odhodlám, pošlu vzkazem.

Zpráva byla aktualizována 8.6.2011 (17:42)
Tracey, dračice
Tracey7.6.2011 (21:27)  č.867
Tak po cca 5 měsících (bída a děš, já vím) jsem konečně dopsala další kapitolu Biotopie. http://biotopia.shy.cz/kapitola2.html
Nikdo to po mě nečetl, tak se předem omlouvám za chyby (tímto je jejich report velice vítán). No on to ale stejně nikdo nečte tak co.
Tarata, dračice
Tarata12.5.2011 (13:13)  č.866
Naleštění klaďasi nejsou už tak v oblibě, protože jsou moc předvídatelní. Nynější moderní svět vyžaduje akci. Ódy o světlopřinášejícím hrdinovi, co vždy všechno zlo porazí, jsou nudné. A čtenář se líp stotožní s hrdinem, co má nejenu mouchu. Netvrdím, žemusí být zrovna extra záporňáci, protože ti jsou taky nudní (člověk má v sobě,jak dobro, tak zlo a může být člověk sebezlejší, ale z nějaké lidské krutosti se mu zvedá žaludech, chce, nechce). Když je záporák opravdu záporný, vždy zvolí tu zlou stránku. Tudíž vždy zabije, vždy znásilní, vždy okrade a nehledí na okolí. Kladnej hrdina vždy zvolí si zas dobrou cestu. Vždyť to je děsná nuda.
Ale když je hrdina třeba kladnej, ale jeho mouchou je, že je to trochu nervní člověk, jednou neudrží nervy na uzdě a někoho nakopne. A už z toho může vyplynout zajímavý děj. Zatímco u těch ,,lajnovaných" se to zmůže maximálně na nějakého protivníka, toho přemůže a šmitec.
A co se týče větší obliby těch zápornějších, je to kvůli zajímavosti děje. Třeba kniha s titulem ,,Ras" je zajímavější, než ,,Voják".

Já mám osobně slabost na hrdiny, co jsou nějakým způsobem odlišní od ostatních. Třeba nějaký slabý kusy z vrhu, mrzáci a td. Prostě se snaží přežívat a nemají to jednoduchý. Ale i když třeba aby přežili dělají hodně špinavou práci a srdce jim zkamení, v situacích, kdy to čtenář nejmíň čeká udělají nějakej skutek, kterým vyrazí dech. Tím jsou pak velmi nepředvídatelní, jak se kdy zachovají a čtení je neuvěřitelně napínavý. Ale naleštěný hrdiny si taky občas ráda přečtu
Catherine, dračice
Catherine1.5.2011 (6:42)  č.865
No, já to myslela tak, že na začátku je mi celkem jedno, kým ten dotyčný je... ale záleží mi na tom, co z něj vznikne na konci. Na druhou stranu - pokud j ten člověk na začátku skálopevně rozhodnut činit dobro, tak mě zajímá, jestli mu to vydrží...

Já mám asi nejradši čestné záporáky protože když někdo "dobrý" bojuje proti někomu, kdo má víceméně jenom jinou představu o světě (nejspíš trochu krutější), ale osobně proti sobě nic nemají... tady už se nedá říct, kdo je dobrý a kdo je zlý... a takové komplikované boje se mi vážně líbí
Ilya, dračice
Ilya30.4.2011 (22:23)  č.864
Netvrdím, že fandím záporákům Jen mě osobně jsou sympatičtější hrdinové, kteří se dokázali jakkoliv sebezapřít, ačkoliv to bylo v rozporu s jejich "pravidly". Mám ráda takové, kterým jejich pohnutky věříš, a pak tě v příběhu zbaví řeči nějaký jejich čin, který bys od něj nečekala... nebo se mi svým způsobem líbí postavy "vychované" příběhem. Což ale neznamená, že kladné postavy mám v neoblibě ...
Když vidím někoho, kdo je od začátku skálopevně rozhodnut konat dobro, a na druhý straně někoho kdo je skálopevně přesvědčen činit zlo, je to pro mě moc nalajnovaný... život tak nefunguje
A ano, souhlasím s tím, že s pomocí toho všeho je příběh uvěřitelnější a tak i čtenáři bližší...
Já když vidím někoho takového, dává mi to naději, že každý člověk má tu svou "Perličku na dně" a že lidé nejsou rozdělení na dobré a zlé, ale budou takoví, jací sami chtějí být.
Aby mě zaujal nějaký literární hrdina, většinou se musí nějak, jakkoliv sebeobětovat, což je v mých očích ten největší skutek jaký může kdokoliv vykonat tím větší to má význam, pokud to byl na začátku spíš antihrdina
...doufám, že jsem se do toho moc nezamotala....
Catherine, dračice
Catherine30.4.2011 (20:37)  č.863
Řekla bych, že tihle "váhající" hrdinové mají mnohem blíž k normálnímu člověku - nejspíš čtenářům tím pádem připadají zajímavější a bližší. Díky tomu se příběh jednak stane trochu reálnějším, a jednak se s ním čtenář asi lépe ztotožní. Lidem se totiž líbí skutečnost, že člověk nepotřebuje být nutně dobrý (což obnáší spousty sebeovládání, práce na sobě, vůle a nesobeckosti, což jsou vlastnosti často považované za příliš namáhavé a zbytečné), aby byl hrdinou - prostě bude jaký je a dokáže, se všemi zlozvyky a kazy, ale vyjde jako vítěz.

Taky mám dojem, že nejistý hrdina na začátku sliboje značný vývoj v průběhu děje, což u rytířů bez bázně a hany moc nebývá (leda že se z nich stanou padouši).

Já jsme právě ten opačný případ než ty, Ilyo mám raději právě ty dobré hrdiny - protože mě to vždycky dodá trochu odvahy a naděje, ačkoliv je to jen na papíře... protože ti rytíři bez bázně a hany se zase trochu podobají mě hrdina je pro mě ten, kdo opravdu dokáže zkrotit především sám sebe - takový hrdina, který napáchá víc škody než užitku, mě teda zrovna moc neláká... Vážím si jich nejen proto, jací jsou... ale taky proto, co jsou ochotní udělat, aby se stali lepšími...

...a vsímám si, že se mezi "frčící" hrdiny řadí i Drizzt, a to je ten největší megaklaďas, jaký snad existuje (miluju tě, Drizzte! )
Ilya, dračice
Ilya30.4.2011 (17:44)  č.862
Nejsem si sice úplně jistá, jestli to patří sem, ale nenapadá mě kam jinam... kdyžtak to smažu... ale...
četla jsem v Pevnosti recenzi na kdovíjakou knihu, a napadlo mě následující... zajímaly by mě Vaše názory na to, proč už dneska nefrčí superkladní literární hrdinové (nebo jakýkoliv hrdinové)
Přece, když dneska někde narazíte na hrdinu, kterej je ztělesněnej dobrej skutek, ohání se větama typu: boj za dobro! a neustále má nad hlavou svatozář, nebudí v čtenáři tolik sympatií jako někdo, kdo si například: není jistý sám sebou, tápe v pochybnostech, nebojí se pro svůj cíl "ušpinit si ruce", nebo okatě kašle na všechny "zásady kladného hrdiny".
Já sama jsem toho příkladem když někde narazím na "rytíře bez báze a hany" začnu se spíš přiblble pochechtávat, než abych si ho vzala za vzor...
Copak si o tom myslíte Vy?
Dramida, dračice
Dramida22.4.2011 (12:53)  č.861 ~Archivní příspěvek~
Tvůrčí psaní pro každého od Markéty Dočekalové. Vřele doporučuji.
Arendel, dračice
Arendel5.4.2011 (21:22)  č.860
Velevážené psavé dráčstvo i nedráčstvo, ráda bych vás poprosila o zhodnocení jedné sloky básně, která mě napadla, když jsme ve škole rozebírali Hálkovu "Tvé oko krásné bohyně". Jsem si vědoma, že je hodně vidět, že se jí nevědomky inspirovala, ale to je mi (trochu) jedno.
Potkali se na břehu jezera,
kde voda dělala si vrásky,
pohlédl do očí bohyně
a spadl do víru lásky.

Ráda bych to rozšířila, ale bohužel na to mi už popud něco vymyslet nestačil. Takže mě nešetřete a pokud byste věděli, jak dál, tak klidně řekněte...
Arendel, dračice
Arendel2.4.2011 (20:47)  č.859
Tak Vám musím pochlubit. Konečně, po roce přemýšlení, jsem vymyslela začátek pro Gaiu, který mi krásně pokryje potřebu vysvětlit situaci, která ve světě panuje, vztahy a také tak dokážu dobře vysvětlit existenci kočičích elfů, z nichž jeden na Gaiu v jedné scéně zaútočí. Přece jen, je to můj tvor, který se (doufám) nikde nevyskytl, a popsat, jaký je vztah mezi ním a velkou kočkovitou šelmou, která ho doprovází, ve scéně, kdy se očekává akce, by rozhodně nebylo moudré.
Navíc, při studiu o křížencích velkých kočkovitých šelem jsem se dostala k tématu o "tajemných britských šelmách", kde jsem se dozvěděla, že se na území Velké Británie se objevila tzv. černá puma (Jistě víte, že pumy jsou záležitostí jedině Ameriky, a také, že "černé pumy" neexistují.) - což je pravděpodobně kříženec mezi pumou a černým panterem. A co je zajímavé, že o pumě ze Surrey jsem se dozvěděla teprve dnes, ale přitom s podobnou myšlenkou pracuji již od vzniku kočičího elfa, který nepřímo způsobil, že se Gaia dostala na svou rodnou planetu. Je zajímavé, jak se mi to vše tak trochu dává dohromady se skutečností. (i když je otázka, jestli surreyská puma existovala nebo ne)
Yeyra, dračice
Yeyra29.3.2011 (15:14)  č.858
Arendel: jak jsem psala, na lidi... místní inteligentní formy života by se asi divily, jak může někdo žít jen ve 24 hodinách... koneckonců i hodina je zavádějící pojem... hodina vnímaná jinou rasou může mít klidně naše hodiny 4, nebo nemusí hodiny používat vůbec, ale třeba něco, co se bude jmenovat qík a odpovídat takové a takové části oběhu jejich domovského tělesa kolem něčeho... pak to chce pokud možno moc nepitvat a určit prostě univerzální hodinu a univerzální délku dne, ve které se bude běžně fungovat v mezinárodní (meziplanetární) komunikaci.
|<< <
... -37 -38 -39 -40 -41 -42 -43 -44 -45 -46 -47 -48 - ...
> >>|

Souhlas s poskytnutím osobních údajů
design © Olven