Tvorba

Dramida: Není třeba. Řekla bych, že chyba když tak byla i na mé straně. Občas pochopím něco jinak, než to má být. (To je problém psaného projevu, protože často se stane, že bez tónu hlasu to vyzní jinak.) :) Tohle se mi stává pořád.

Dramida: Možná to vyznít jinak, než chci (myslím tím, že to možná bude znít útočně). Řekla bych, že se moc nedá srovnávat, kolik kdo má práce na svých světec jenom podle toho, kolik jich má. Já to například zobecňuji, takže ve skutečnosti to jsou minimálně tři a ještě jich přibude, kvůli nedomyšlenému poslednímu dílu ve stylu sci-fi. Navíc ty máš z čeho vycházet. Rozhodla ses, že využiješ určitou část naší historie, zatímco já se snažím se od toho odpoutat. (Je to tedy podle toho, co jsem pochopila, pokud to tak není, tak se omlouvám. Na to, abych své tvrzení měla bez chybné, znám málo tvojí práci.) Ano, vzala jsem si na paškál část mytologie z Řecka, ale postavila jsem to do takové roviny, že z toho civilizaci rozhodně vytvářet nemůžu. (Jak bych také mohla, když Gaia a titáni jsou umělé inteligence, i když nepatří mezi roboty.) Zdá se mi, že nejblíže k tomu, co chci udělat je Yeyra, která si vytvořila samostatný fungující svět, kde se příliš neopakují již obehrané vzorce, kterým se snažím vyhnout, ale i tak do mé práce, i přes mou snahu, zasahují (kouzelníci a elfové ve Wereldianu). Nechci tím ale rozlišovat, kdo kolik máme práce. Každý jí máme hodně a já si jen stěžuji na to, že jsem asi přecenila své síly, když chci každý národ udělat jiný, dát mu jazyk, kulturu, pověsti atd. Až to je v první větší části, kde je asi dvacet národů (nechce se mi to počítat), nebo v poslední, kde se vyskytuje velké množství civilizací, které se mi neustále rozrůstají. Jednoduše se bojím, že to nezvládnu a rozhodně ze sebe nechci dělat bůhvíjakou chudinku.
Jak jsem psala na začátku, doufám, že to nevyznělo jinak, než jsem chtěla. Chtěla jsem jen poukázat na to, že se to pravděpodobně nedá takto srovnávat. Bohužel, slova vždy zradí mé myšlenky, pokud je posílám konkrétnímu tvoru.

Ale ještě se vrátím k hudbě. Jak si vybíráte písně, které vám vyhovují na psaní? Já jich mám obrovské množství, ale málokdy se mi hodily na navození atmosféry. Tedy spíše je to tak, že mi to trvalo asi hodinu, než jsem se na to nevykašlala nebo než jsem našla něco jen vzdáleně připomínající píseň, co potřebuji. Bohužel se u mě vyskytuje problém, že i kdybych měla písně poslechnuté tisíckrát a věděla bych tím, co potřebuji, netušila bych ale název skladby, abych to našla na youtube/počítači, protože se nechám unést melodií a nedívám se na to, jak se to jmenuje. (Hyperdlouhá věta končí )

Tracey: U mě papír a tužka u postele nefunguje, protože to jsou převážně scény, které v těchto případech odfláknu, abych mohla spát, pak ztratím spojitost, atmosféru nebo jinou velmi důležitou věc. A to platí i u všeho ostatního.

Silmarillion ovšem, pokud se nepletu, ani neměl vyjít. Vyšel až po Tolkienovy smrti, kde jeho syn dal pro lepší vyznání se seznam postav. (pokud se nepletu, měly vyjít jen Hobit, Pán Prstenů (rozdělen až po nátlaku nakladatelství) a Nimralův list, možná ještě Húrinovy děti) Myslím, že to měly být jen doprovodné povídky pro ilustrování Středozemě. Děláme to prakticky i my, když si vytváříme svět (u mě to je zatím pověst o vzniku Ochránce, ale za chvíli by k tomu mělo přijít pověst Fénixův zpěv). Takže bych řekla, že bych Silmarillion neřadila mezi ukázky toho, jak by knížka, kterou chcete vydat, neměla vypadat. Ale souhlasím, že ty popisy jsou šílené. Tohle je jediná kniha, u které mi nevadí, že ji mám již několik let rozečtenou.

Na popisy mám názor takový, že když jsou napsány tak, že má člověk pocit, že mu to někdo vypráví, jsou v pořádku. (Proto jsem měla takový problém dostat do příběhu autora coby vypravěče - tedy mně. I když jsem se snažila sebevíc, vůbec se mi to nedařilo až teprve před půl rokem a v tomto bodě i Gaia zůstala.) Za tu dobu psaní se mi privilegia dosti přeměnily a to celkem razantně. Nesnažím se totiž o "masové" dílko, ale o něco s uměleckou hodnotou. Proto taky s Gai tolik šílím. Snažím se vytvořit "dokonalý umělý svět" a to a ještě myšlenkové pochody je asi pro mě velké sousto.
Na Pána Prstenů mi nesahejte... :D Ale připouštím, že popis Minas Tirith byl neuvěřitelně zdlouhavý.

Co se čtenářů týče, já jsem ráda za ty tři, kteří si to berou s chutí (jeden má přednostní právo), a toho jednoho, kterému to prakticky vnucuji :D. Ještě, že mě moc nekamenují, když jim řeknu, že to nestíhám. :D

Ale teď jsem si uvědomila, že bych potřebovala zvláštní zařízení, které zapisuje myšlenkové pochody, protože nejlépe se mi "píše", když usínám, ale to zase nemám "čas" na to, abych vzala tužku a zvěčnila to na papír. Takže to vše zůstane jen v mých myšlenkových pochodech - ať už to jsou scény, základy civilizací, bezvýznamné detaily, které dotváří příběh, nebo jen myšlenkové pochody, abych si uvědomila psychologii postav (což je pro mě to nejdůležitější). V tom je asi můj největší problém, protože, kdybych se měla vytrhnout z polospánku pokaždé, když by mě něco napadlo, nikdy bych nespala.