Ani nevím, čím to je, že mám po přečtení těch Vašich komentářů takovou chuť tvořit, i když mi rozum radí jít spát.
Za tu chvíli, co jste tu diskutovali, jsem pokročila v plánování svého příběhu. Díky té tabulce, kterou jsem si vytvořila, jsem konečně přišla na to, že mnohem lepší, než aby se můj příběh odehrával v x paralelních vesmírech ( i když věřím tomu, že ne všechny jsou paralelní
), bude, když z těch paralelních vesmírů udělám alternativní reality. A hle, ono to dává najednou smysl. Tolik dní se s tímhle dřu a najednou před půlnocí přijde takový nápad. Docela mě ta přelétavost mé múzy štve, ale zas na druhou stranu můžu být ráda, že se madam uráčila přijít a osvítit mě
Abych se zapojila do diskuse ohledně těch stavů, jak jen to nazvat, vyšumění, stává se mi to, ale jak kdy. Dnes třeba vůbec. Zato mám chuť tvořit. Už z toho důvodu, že jsem tolik pokročila.
Tracey: Naprosto s Tebou souhlasím. Sama texty přirovnávám k vínu nebo k lahodnému sýru. Jistě všichni pochopí, proč.
Ilya: Podívej, nic si z toho nedělej. Jsou to jen gramatické chyby a ty se dají napravit. Na tu konstruktivní kritiku už si brousím drápky. Píši si poznámky. Jak dočtu, respektive chvíli potom, abych měla čas vstřebat myšlenky a nápady ve Tvém díle, pošlu Ti svoje dojmy (asi na ten e-mail, z kterého mi román přišel).
Yeyra:
Tak doufám, že mi to jednou taky oplatíš :)