|
Dramida: No, digitalizace mapy trochu existuje, ale prakticky většinu věcí jsem již z toho vyškrtala (jména ostrovů, rozvržení jezer, hor, pouští atd.). A k tomu všemu si myslím, že jsem jediná, kdo je schopen se v tom vyznat. (Ne, že bych vás podceňovala, ale je to dělané asi v deseti vrstvách jedna mapa a ta druhá šla rovnou do koše a další pokus skončil na mořských proudech. :D Navíc mám problém s měřítkem.
Teleport: Tuto myšlenku mám v hlavě prakticky od začátku příběhu (aneb, jak by se Gaia dostala ze Země, když si ani neuvědomovala, že vlastně žije?). K tomu, že jsem zjistila, že jsem sama vystihla pravou podstatu teleportu, vděčím místnímu chatu (a Nay, které děkuji, i když si myslím, že to tu stejně nečte). Nevím, jestli to vysvětlím správně, ale snad to pochopíte. Teleport je určité energické pole, které je po většinu času ohraničené nevím přesně čím (možná něco jako rám, i když to není přesné). Pokud se aktivuje a v blízkosti pole se objeví živý organismus, během sekundy ho čidlo na kraji rámu oskenuje a prakticky nechá vypařit. Pak pošle zjištěné informace na dané místo (tam, kam určil jedinec) a další portál ho jednoduše složí zpět. Časová prodleva mezi „zničením“ a „sestavením“ je tak minimální, že si to dotyčný neuvědomuje. Vlastně celý portál se skládá z několika přístrojů, které spolupracují. Pro první část příběhu to není důležité z toho důvodu, že Gaia se pohybuje jen mezi třemi světy a původní nastavení portálů bylo do „fierské“ říše. Na druhou stranu v druhé části se Gaia a skupinka dalších lidí pohybuje mezi několika stovkami planet (většinou sice loděmi, ale i tak tam portál hraje nedílnou součást). Je to celkem složité na vysvětlení, protože v mé hlavě vše figuruje ve formě myšlenky, která se jen velmi těžko vyjadřuje slovy.
Problém s tvorbou je ten, že Gaia je tak výrazná postava, že všechno souvisí právě s ní. To ona nese důsledky fierských chyb na svých bedrech (proto její rod vůbec existuje a nebyl „eliminován“), to ona je nucena nastolit rovnováhu všude, kde se něco děje, to ona je diplomatickou hlavou Wereldianských „polobohů“, ale zároveň bojuje se svými povinnostmi, chybami a svou duší, která je proti tomu. Odkládat věci musím, jinak bych se z toho zbláznila. Vlastně to není až tak odkládání, ale přidělování priorit a Tartaros, Fiakarové a jiné záležitosti jsou zatím na té nejnižší položce. Jen mám problém chytit se správné niti. Jsem v začarovaném kruhu, co se týče tvorby národů. Nedokážu říct, jak vypadá jejich jazyk, jak architektura, kultura nebo politika. Ani nevím přesný počet. Prakticky nevím nic a nechci to začít na tom, že si řeknu „No, dejme tomu, že teď vytvořím království o miliardě lidí.“ Proč? Proč zrovna miliarda? Proč jich přežilo v nehostinných podmínkách tolik, a kdyby přece jenom byly přívětivé, rozhodně nenajdu tak velké území, kde by se všichni vešli a kde by byly stále stejné podmínky. Mám jen frakce, které však nemají navázání na základ, protože neexistuje a pokud neexistuje základ, jsou mi frakce trochu na nic, protože musím počítat, že se změnou politiky různých států, by se situace změnila… No dobře, už jsem iracionální. (Sakra, já dokážu přemluvit sama sebe, takže to výše asi neberte tak výše.) I když popsání frakcí stále stojí na základě.
Jo a pokud odkládáním myslíš to, že se věnuji jiné povídce… Toto slibuji již minimálně půl roku a jsem tlačena ji dokončit. I tak na Gaie pracuji stejně šnečím tempem, kterým bych postupovala i bez jiných povídek. Navíc je musím psát, aby na Gaiu měla „formu“ a napsala ji tak, jak bych chtěla. (doufám, že to nezní útočně, to je poslední, co chci. )
Jinak má práce spočívá v trochu něčem jiném. Nakreslím si něco, ale když mě nic nenapadá, dávám to stranou a jdu dělat něco jiného. Můj mozek nepracuje na přikázání, ale musím ho jen nakopnout a pak vypnout myšlení a on pak jede sám svojí cestou a buď ho něco napadne, nebo ne.
|