|
|
Když tady čtu o hrdinech, co vždy za každých okolnostech konají dobro, nemůžu se neozvat. Lépe řečeno se jedná, jak jinak, o mou hlavní postavu a svět, ve kterém se narodila (nikoliv ve kterém byla vychovávána).
Začnu s bojem dobra a zla. Sice to ještě nemám vymyšlené, spíš nastíněné, ale stejně bych chtěla slyšet Váš názor. Jak jste již mnozí postřehli, na Tweilanu jsou dva inteligentní druhy - lidé a minreni, s tím, že minreni jsou domorodci, lidé zas nedobrovolní přistěhovalci, kteří si vytvořili místo k životu, tak trochu nehledě na minreny. No a dochází mezi nimi k sporům a ani jedna strana nechce poslouchat tu druhou. Která strana je ta zlá? Lidé, kteří nedobrovolně přišli na jinou planetu a vyhnali minreny? Nebo minreni, kteří každého člověka, nehledě zda je to muž, žena či dítě, krvavě obětují svým bohům, takže nakonec skončí rozsekaní na kousky smažící se na slunci? Tak se Vás ptám: Co je dobro, a co zlo. (ono je to složitější, ale tohle je to, co by nejspíš každý vytáhl, kdyby to četl, ještě podotýkám, že příběh je sledován z pohledu lidí)
A mám další příklad. Má hlavní postava. Když byla stvořená (před cca 100 tis. lety, možná víc), byla to bytost, která dokázala všechno a nudila se. Tak začala zkoumat, co se stane, když do lidského, či jiného, genomu přidá geny jiných tvorů, dávala započít život na jiných planetách, ale zároveň vyvolávala katastrofy, když se jí zachtělo a když chtěla vidět, co udělá taková obří vlna (tsunami je proti tomu hadr). Jak šel čas, a byli stvořeni Titáni, nechala ničení jim a sama se věnovala jen výzkumu (v této době vytvářela nové druhy a vytvářela jim příležitosti k vývoji). Pak byla válka, ona si uvědomovala, že Fiakarové a Titáni jí lezou do zelí a ničí to, co vytvořila a že jí jsou vlastně na obtíž, a jednoduše změnila stranu. Avšak za své zločiny musela pykat. Takže zemřela (v drtivé většině se jí nepodařilo zapečetit své laboratoře). Její duše putovala z místa na místo (světe div se, jakožto duše, která je provázaná s energií všeho živého, nemohla jen tak zemřít, takže oprava, zbavila se tělesné schránky, ale již nemohla pokračovat v ničem, v čem začala před svou "smrtí", dokud nenašla ještě nenarozené dítě, do kterého by se mohla převtělit. A tak se 23. května 1960 narodila Gaia. Nic si nepamatovala, dokud nevyrostla do správného věku (původně to mělo být 18 let, ale nakonec to bylo 25). Pak si vzpomněla na vše, co způsobila. A to, co by se dalo brát za "dobré" (jako vytvoření nového života), nemohlo přebít ta zvěrstva, která spáchala po celých galaxiích. Každý den, každou minutu jí někdo/něco házel chyby do obličeje. Připomínal, co byla, co je, a jaká by měla být. Ale nic z toho jí není vlastní. Neplní to, co po ní chtějí fierové, protože její předci, tak jako ona, byli významnými prostředníky mezi zájmy fierů a ostatním světem. Chce být svobodná a ze všeho nejvíc touží strávit celý život na Zemi, zestárnout a mít děti. Místo toho zlikviduje miliony jenom proto, aby napravila chybu někoho jiného a napravila tak rovnováhu na světě. Tak co? Je to záporná, nebo kladná postava? (podotýkám, že vyrostla jako děsná moralistka, protože jí k tomu vedli rodiče)
A další dotazy: Líbí se Vám to? Přijde Vám to originální? (Hodně by mi pomohlo, kdyby jste se třeba jen krátkou větou vyjádřili, protože sama nad tím začínám pochybovat. Zvláště nad tím, kdo by četl o hrdinovi, který dokáže lusknutím prstů zničit celý vesmír, zachránit miliardy, ale přitom prodat svou duši, svobodu a své sny na poklidný život.)
PS: Pokud byste něčemu nerozuměli, ptejte se
Když nesnášíte v titulu knihy slovo "láska", odmítáte tím knihu "Láska za časů cholery"? Pokud vím, s červenou knihovnou to zdaleka nemá nic společného. Takový Marquéz není. (Já se držím jen recenzí, doporučení (a pak významných autorů), takže jsem se párkrát spálila, ale nelituji toho, protože jsem alespoň viděla, jaké to být nesmí)
|
KalendářVýstava
