Tvorba

Dramida Je pravda, že jsme se nebavily o spoustě věcí. Co se týče odhalování mého světa, postupuju podobně jako Heller v Hlavě XXII - aneb odkryji kousek, pak další a až po několika takovýchto kouscích odkryji zbytek (a i tak to je jen kus).

Ono vlastně se životností Gaiy se to má tak, že věčně žít nebude. Její konec nastane ve chvíli, kdy zemře poslední živý organismus v celém vesmír (pokud existuje něco za ním, tak i tam). Což je prakticky nemožné, ledaže by se o to sama zasloužila. Při jejím zrozením (nejspíše zrovna ve chvíli, kdy fiakarové skončili první část pokusu a jen čekali, až se jejich zárodek vyvine dospělého člověka) došlo k několika náhodám, které ani tvůrci ani nikdo jiný nechápe. Je to například provázání životní energie (a nejen jí) s energií všeho živého. Tedy by se dalo říci, že ve chvíli, kdy něco/někoho zabije, zabije s tím i kousek sebe (doslova). Jak už jsem se zmínila, jediný, kdo toto pouto dokázal přerušit, byla ona sama a ani tak to nebylo dokonalé. Její duše žila dál. Až po znovuzrození a spojením s (skoro) nesmrtelným tělem z čiré energie tato možnost "úmrtí" zmizela. (Nevím proč to tak bylo a ani nikdo z příběhu, prostě to tak je. Jsou různé teorie. Stejně tak, proč Gaia (č 2) nezemřela při narození své dcery.)

S opravou laboratoře to byl jen momentální nápad, který jsem nijak zvlášť nerozvíjela. Ale aby byla jako živý organismus, jako jsou Wraithské lodě, mi naprosto nesedí. Nedokážu si představit, že by něco takového dokázalo přežít v něčem jako je naprosté prázdno. Něco mě však napadlo. Hypoteticky: Jelikož technologie laboratoře vychází především z technologie fiakarů, dalo by se čekat, že hlavní počítač bude mít vysokou inteligenci. Nejen, že člověk mu může dávat pokyny jako ve Star Treku, ale nejspíš by mohl mít svou osobnost, jako např. HAL. Osobnost však není důležitá. Jistě by dokázal pravidelně sám vyhodnocovat svůj stav, ať už to je vnitřní stav (viry, velikost paměti... pokud nějaká je, rychlost přenosu dat atd.) nebo vnější - kontrola únavy materiálu (pomocí něčeho ve stylu kamer, čidel apod.) Jelikož by se nejspíše v laboratoři objevily replikátory a s přihlédnutím k Fiakarské technologii i skoro nekonečný zdroj energie, nebyl by problém si náhradní součástky vytvořit. Jediný problém by byla jejich výměna, ale proč nepoužít dálkově naváděné roboty, které by byly na tuto funkci stavěné?
Ještě mě napadá, že vlastně by bylo logické, kdyby se celá laboratoř po každém odchodu "vypla" do úsporného režimu, kdy by jela jen diagnostika a popřípadě komunikace s nějakým přístrojem, který by mohl hlásit neoprávněný vstup. V případě, že by něco přestalo fungovat, automaticky by se zase probudila, vytvořila řešení a zrealizovala a pokud by řešení neexistovala, dala by opět vědět. Toť ještě k té laboratoři.

7 knih po 700 stranách? Ambiciózní plán, ale dávej pozor, abys ve snaze toto dodržet, neunudila čtenáře tím, že to bude rozvleklé a nastavované. Myslíš, že nemusím upozorňovat na to, že když to bude nudit rozvleklostí, nikoho nebude zajímat, že je zde magické číslo 7. Ale v žádném případě tě od toho nechci odrazovat. To ani náhodou. Jen tě chci včas upozornit, aby sis na to dávala pozor a nezjistilas to až potom, co to všechno budeš mít napsané. I když řekla bych, že to všechno víš.

Dramida: Já vím, jak to muselo být demotivující, když jsi uviděla délku mého příspěvku. Věděla jsem, že to bude chvíli trvat. A tedy se nemusíš vůbec omlouvat. (To já bych se měla omluvit za to, že jsem se nekontrolovala, jak jsem si zpětně uvědomila. )
Hmm, zajímavý nápad se subprostorovou anomálií, ale budu to muset promyslet a muset si něco nastudovat, protože i když to jistě bude logičtější než mé řešení, je to pro mě zatím španělská vesnice. (Zatím mi dává větší smysl to, co mám, ale to absolutně není podložené. Promyslím obě varianty a rozhodnu se, i když to bude za bůhvíjakdlouho. Rozhodně díky za nápad.)
Ke stárnutí. Bylo to myšleno jen obrazně, na pouhém smrtelníkovi, kteří, pokud nepočítám pokusné králíky, se tam objevili až desetitisíce po uzavření a které tam vzala Gaia pod podmínkou, že na nic nebudou sahat, pokud by nechtěli zničit celý svět. (Sice tohle je hyperbola, ale nechtěné zmáčknutí špatného tlačítka by paseku způsobilo.) Ona sama je/byla přizpůsobená k životu navždy (nikdo ji také nebyl chopen zabít, jen ona sama, když se rozhodla).
No, ono to vracení se neustále na začátek není paradox, ale problém, který se musel vyřešit (a byl vyřešen), jelikož nevytvořila všechny své tvory jen při jedné návštěvě a pokud by se stav laboratoře po odchodu vždy vracel do původního stavu, rozhodně by nevytvořila to, co vytvořila. Ale tady trochu narážím na několik pojetí času. Mohlo by tam být cyklické, ale to by se musela neustále setkávat sama se sebou, co není možné (jedna z nich by zemřela), a nebo lineární, což by znamenalo nejspíš restart, nebo to, pro co hlasuji, že by byla vidět únava materiálů. Ale proč by se laboratoř nemohla opravovat sama?

Jinak mě přijde fascinující, že nejvíce toho vymyslím, když jsem ve stresu z toho, že musím něco do daného data stihnout . Začíná se mi usazovat představa tiktalského draka (vzhled i chování) - docela nepříjemný dravec - a konečně jsem vymyslela začátek příběhu, kde jméno hlavní postavy nepoužiji hned v prvním odstavci. (Což je u mě hodně velký úspěch, protože už několik let se snažím vytvářet plynulé začátky a nikdy, až do teď se mi to nepodařilo.)

Dramida Děkuju za přivítání (já jsem to tu celou dobu sledovala, jen jsem neměla sílu napsat nějaký příspěvek) a hlavně za názor.

Já se s dovolením malinko rozepíšu, i když neručím za to, že to bude pořád k věci.

Jistě, bylo by logičtější, kdyby měla laboratoří více, protože jak říkáš, když se jedna zničí, má další. Problém je ten, že by se zde nemluvilo o dvou, tří, nebo deseti. Muselo by jich být nejméně milion, aby se pokrylo celé území jejího působení. Třeba na Zemi by jich musela mít nejméně a tři „pendlovat“ mezi nimi, jen aby se pokryly všechna místa prvního výskytu jejích výtvorů. (A rozhodně se nezatěžovala tím, že by je umisťovala na dříve zvolená místa). A to je jen Země, de facto jeden konec jejího území. Když si vezmu, že mezi jejím „domovem“, spíše místem stvoření, a naší galaxií je nejméně deset dalších, nedovedu si představit to kvantum laboratoří a čas, který by strávila cestováním mezi nimi. A na přenos na takové vzdálenosti neměla technologii (teleport v té době nepřesáhl sluneční soustavu, jen fieři pokračovali dál, ale i těm se to dost vymklo z rukou) ani schopnosti (tu měla až po svém znovuzrození, i když ani zde nejde o převratné vzdálenosti. Přenos je možný jen v rámci jedné planety.) Proto jsem se rozhodla pro jednu laboratoř, a když vezmeme v úvahu, že Gaia je nesmírně opatrná, řekla bych, že to bude v pohodě. (Je velmi vynalézavá, zvlášť, co se ochrany týče. Pokud bys viděla, jak ochránila „svou vesnici“, věděla bys, že šance na zničení její laboratoře je minimální. Sice to nemám úplně domyšlené, ale v hlavě něco mám.)

Nad pohybem v prostoru jsem nepřemýšlela, automaticky jsem počítala s určitým plynutím času. Takže bych se asi měla vyjádřit jasněji o umístění – mimo náš časoprostor.
Navíc jak víš, že fyzikální zákony jsou možné jen za existence času? Co když je to jen tím, že je v čase pozorujeme? Vždyť člověk je jen trojrozměrný tvor, který žije ve čtyřrozměrném prostoru (podle Einsteinovy teorie, kde čas je čtvrtý rozměr). Ano, jsme trojrozměrní, i když vnímáme čas a působí na nás, ale nemůžeme se v něm pohybovat, jako se pohybujeme v prostoru. V knize Hyperprostor (sice jsem ji nečetla, ale některé teorie, které se zde objevily znám) se dokonce objevila teorie, že náš vesmír je možná pěti a vícerozměrný, jenom my nejsme schopni ho vnímat natož o něm myslet (dokonce ani čas nejsme schopni plně pochopit, protože, jak jsem psala, se v něm nepohybujeme, ale pouze ho vnímáme a působí na nás). Michio Kaku ve zmiňované knize uvedl příklad podobný Platónově jeskyni. Pokusím se ho převyprávět. Ryba (stejně jako člověk v Platónově mýtu o jeskyni) nevnímá nic jiného, než rybník, ve kterém žije. Nemá ani ponětí, že by mohlo existovat něco mimo. A ani o tom nedokáže přemýšlet (prosím vynechme polemiku o kognitivním a jiných schopnostech rybí hlavy). Pokud bychom ji z jejího světa vyndali (opomeneme fakt, že by chcípla), nerozuměla by ničemu, co vidí. Uvědomuji si, že nejspíš není na tom vidět, co chci říct. Jde o to, že pokud se chceme jenom náznakem přiblížit k tomu, aby náš mozek byl schopen přemýšlet o něčem, co je mimo náš každodenní prostor a život, musí se oprostit od všeho, co zná, a začít myslet mimo to. Jako člověk musí vylézt z jeskyně, aby byl schopen vnímat a pochopit ideje.
Po mé malé odbočce se zase vrátím. Co když fyzikální zákony (i když dokázány, pochopeny, vyjádřeny a bůhvícoještě) jsou jen projevem třeba pátého rozměru, který nejsme schopni pochopit ba ani zachytit. Pokud bych tedy vzala věc z vícerozměrného prostoru a vytáhla ji z časoprostoru (tedy ze čtyř rozměrů), nejspíš by na ní působily ony další rozměry. Ale to je vedlejší.
Sama jsem počítala s tím, že nějaký čas v laboratoři plyne. Ale jinak, než u nás. Dotyčný tam může strávit klidně tisíc let a okolní svět to nemusí poznat, pokud by si nastavil návrat na dobu, kdy odešel. Vidím v tom však dva problémy. Jeden naštěstí řešit nemusím, i když řešení mě napadá. A to: Co stárnutí? Pokud plyne čas, musí dotyční stárnout. (A další účinky času na věci, ale náhradní součástky by se daly vyřešit aplikátory a energie taky nebude problém, když si vezmu vyspělost rasy, která tento prostor vytvořila. To je teď spíš pseudoproblém, který bych mohla nějak originálně vyřešit anebo sáhnout po nejjednodušším řešení: „No tak čas plyne, lidé stárnou. No a.“) Druhá otázka s tím souvisí. Kdyby čas v onom prostoru neplynul, nebo plynul jen tak, aby zajistil schopnost pohybu, museli by všichni, co chtějí vejít, přijít ve stejnou chvíli, databáze by musela být tabula rasa, jednoduše řečeno, neustále by se to muselo vracet do počátku, nebo jak to mám říct.
Mohla bych se pokusit o originálnější řešení, ale jak jsem psala, nemohu, jako trojrozměrný tvor, o tom dopodrobna přemýšlet, s největší pravděpodobností nenajdu v reálu fungující řešení. (A možná až teď jsem pochopila, co jsi myslela pohybem v prostoru. Vzpomněla jsem si na scény z filmů a seriálů, kde zmrazí čas. No, napadá mě jediná odpověď. Takhle to v reálu být nemusí. Jak jsem psala. Čas vnímáme a nedokonale chápeme, takže to, co si představíme, když se řekne, že zmizí čas, nemusí přesně znamenat to, co se doopravdy stane.)

Navíc, co se technologií týče, nemusím vědět, jak to všechno funguje, jen si budu muset dávat pozor, aby to všechno bylo logické, a to, co řeknu, nebyla blbost, a dávalo to víceméně smysl (neříkám však, že nemusím mít nějaký základ). Podle sci-fi knih, co jsem četla, se dopodrobna ani zacházet nemusí. Spíš naopak, aby autor čtenáře neodradil. Technologie by se měla brát jako prostředek a ne jako to nejhlavnější v celém příběhu. Ale to jsem trochu odbočila.

Časové paradoxy (prakticky jen jeden) plánuji využít. De facto historie jedné rasy je plná časových paradoxů.
S dovolením to rozvedu, ale číst to nemusíš. Nejspíš jsem se o tom už jednou zmínila, ale teď se hodlám tím zabývat podrobněji.
Každý národ má někdy vrchol své existence, po kterém následuje pád. Někdy národ vymizí, někdy se transformuje v jinou společnost a někdy se sloučí s civilizací jinou. Například starověky Řím je krásnou ukázkou (vlastně všechny civilizace, které zmizely). Kdyby Římané nebyli, jako společnost v rozkladu, nikdy by je Germáni nedobili (nejspíš). A teď si vezmi, v jakém stavu je v současnosti italská společnost. Je naprostým opakem Římanů a jejich pořádku. Starověký Řím, nehledě na to, že se doba změnila, se již nikdy neznovuzrodí. Jedině může přijít nová civilizace, která z něj vyjde, ale i ta někdy zmizí.
A přesně takový průběh fiakarská společnost neměla. Ze začátku ano. Neustále se jejich civilizace zvedala a padala a jen zázrakem se jim podařilo částečně si uchovat svou společnost, i když se postupně měnila. Vzestup a pád pokračovali až do vynálezu stroje času. V té době se vytvořila skupina vědců, kteří se zabývali historií a případnými následky při její změně (aby nedošlo k mýlce, Fiakarové se stavbou těla od nás lidí liší. Mají daleko vyvinutější mozkovnu, i když nejsou zrovna fyzicky zdatní). Tato skupina kontrolovatelnými zásahy do minulosti posouvala pády tak dlouho, dokud se žádný pád nekonal. Jednoduše pozměnili historii natolik, že jen a jen vzkvétali. A čím méně pádů měli, tím lépe na tom s technologiemi byli (vždy se děly deprese, po kterých přišel vzrůst s novými poznatky, technologiemi, chováním atd, ale nikdy se to ani zdaleka neblížilo k zániku či přeměně civilizaci). Takže jednoho dne vytvořili místnost, mimo náš čas a prostor, na kterou nepůsobily žádné změny, které se v jakémkoli časovém úseku staly. Společnost se tímto de facto zakonzervovala. A proto je to nejvyspělejší rasa široko daleko (pokud bych opět měla použít srovnání s Hvězdnou bránou, Fiakarové by to Antikům natřeli. A ani by se nezapotili a bůh ví, jestli by si museli opravovat lodě.)

Co se týče paradoxů vyvolaných právě Gaiou, nebo i jiné, vyvolané výše zmíněnou skupinou vědců, spoléhám na jejich inteligenci a úsudek. Fiakarové jako takoví nechtěli měnit příliš historii. Nikdy by třeba nevzali zpět svůj největší vynález – Gaiu, i když se jim postavila a museli si dlouho lízat rány. Byli na ni až příliš pyšní, než aby ji zničili, i když by záznamy a vzpomínky na ni zůstali. Navíc by tím přišli o veškerou zábavu, kdyby zničili všechny civilizace, které by se jim mohly postavit. Navíc tak jako Gaia byli dost ducha přítomni, že pokud chtěli vystoupit v jiném čase, využili spíš takový, kde by se nemohli potkat a dávali si pekelný pozor na to, co udělají. (Ale z vědců nikdo nešel do jiného času, jen přísně vycvičení agenti (a vlastně ani Gaia) – jen podotýkám, že tohle jsem měla v hlavě dříve, než jsem se seznámila s nejnovějším seriálem Star Treku: Enterprise.) A co se týče Gaiyných výtvorů, i když je posílala neznámo kam a do neznámé doby, vždy to dělala tak, aby minimalizovala paradoxy: tedy je posílala minimálně tisíc let od/před jejich existencí. A tím, že v drtivé většině její výtvory ani o sobě nevěděly, se toho moc nestalo. Prostě se jen objevili a měli své okolí (a tak vznikly pověsti a tím i vznikla její existence v řecké mytologii).
(A po znovuzrození ji nepoužívala vůbec, jedině, pokud se setkala se svým vynálezem a laboratoř byla jediná možnost, jak se s ním vypořádat.)

Jak bych našla někoho, kdo se nachází mimo prostor? Jednoduše, počkala bych, až vyleze. Opomenu fakt, že k použití lokátoru nedošlo, protože chtěla být souzena, jinak by je taky nejspíš zničila. Fierové od Fiakarů věděli, jak vypadá ona laboratoř, že je to maximálně několik místností, kde člověk chtě nechtě nemá dost podmětů pro to, aby se z toho nezbláznil. Proto počítali s tím, že by na ni počkali, dokud se sama neobjeví. Sice tu byla šance, že se objeví mimo jejich dosah a to jak prostorově, tak i časově, ale jelikož se jedná o bytosti s čiré energie (a nejspíše i čtyřrozměrné, pokud na sebe nevezmou podobu lidí), věděli, že šance, že by jim unikla je mizivá. Ano, by bývalo mohlo se to stát, ale jak, jsem napsala, chtěla být souzena, takže k tomu nedošlo.


Ad ke zničitelnosti její laboratoře. Jak jsem uvedla, Gaia byla nesmírně opatrná. Samotný vstup do laboratoře zabezpečila neprolomitelnými kódy (i když vypadala jako člověk, měla „vylepšený mozek“ na ještě vyšší úroveň než Fiakarové (Začínám si myslet, že při její tvorbě vůbec nemysleli), takže šance, že takové kódy vytvoří, jsou téměř stoprocentní. Navíc případný prostředek, který by ji tam dostal a nebyl v rukou jejích stvořitelů, zapečetila tak, že se prakticky ihned dozvěděla, že se k tomu někdo dostal (jak? To nemám ještě domyšleno). A jiné možnosti, než zničení zevnitř, není možné. (Jak zničit něco, co neexistuje v tomto prostoru?) Možná by šly zničit „vstupy“, ale samotná laboratoř zůstane celá a co brání tvůrcům, aby si vstup znova vytvořili? (když si zazdíte dveře a okna, stále si je můžete probořit zpátky… jednoduše řečeno). A proces tvorby se nedá zvrátit, protože v okamžiku vytvoření se místnost odtrhává od vlivů našeho časoprostoru.


Tak teď doufám, že zůstanu celá po mém sáhodlouhém příspěvku. Jak jsem se zmínila na začátku, drtivá většina věcí je nejspíš irelevantních, ale měla jsem pocit, že to s tím souvisí, aby se dalo pochopit to, co myslím. Jen doufám, že jsem se v žádných teoriích či jiných informacích nesekla a jsou logické. Já je chápu, ale nemusí být pochopitelné pro ostatní, jako všechno, co se mě týče.




Tak mě napadá, kdo zde ve fóru a celkově na infu drží rekord za nejdelší příspěvek. Já jsem momentálně překonala ten svůj.

Tracey: Občas se mi zdály sny na motivy mého světa, ale to bylo ještě v jeho praprapraprapočátcích, ve kterých byly ještě silné vlivy světů. kterými jsem se inspirovala, takže se mi tam klidně objevili trpaslíci nebo třeba hobit . Navíc já ani nikde jinde nebyly postavy, které jsem vytvořila. Já sama jsem byla něco blízkého mé hlavní postavě, ale nebyla jsem jí. Řekla bych, že to byla jedna část její osobnosti, ta která jí dostala z mnoha malérů, ale zároveň by ji nejraději odhodila, protože ji také do těch malérů dostala. Je fascinující, co sny řeknou. (V jednom jsem se dozvěděla, že šroubovák je výborná zbraň )

Yeyra: Ano, stává a častěji, než bych chtěla, častěji, než je vůbec zdrávo. Hlavně, když nemám nic na papíře, co bych mohla někomu ukázat a zeptat se ho, co si o tom myslí.Jen, abych rozptýlila své obavy, že je to jen ztráta času a nervů.
Řekla bych ale, že to je problém všech psavců a zvláště těch, co se pustili do něčeho většího a mají pocit, že si ukousli moc velké sousto. (Ale nemyslím si, že by to byl někdo z vás.) Podle mě je v podobných dobách najít ve svém světě něco, co se vám líbí, máte k tomu velký citový vztah, něco, co byste neradi opustili, zanechali za sebou. Čas, který se nad tím stráví, nejde vymazat. A jakýkoliv příběh má smysl, pokud máte pocit, že vás něčím obohatil, i kdyby nezaujal nikoho jiného. I když by byla škoda, kdyby všechny světy, se kterými jsem se tu seznámila (i když většinou dost povrchově), skončili jen v šuplíku. Toť konec mého menšího filozofování.

Tak, já se probouzím k životu a pokusím se trochu na Vás reagovat, i když s menším zpožděním. Jak se říká pozdě, ale přece.

Gawarin č. 1558 Jak mí hlavní hrdinové ovlivňují příběh? Popravdě nejsem schopna úplně říct, protože je to všechno směsice cizího zásahu, náhody a vlastního (většinou blbého) úsudku. Bohužel nemám nějaký jasný krátký příklad, jelikož ten hlavní, a prakticky jediný, by vystačil na hodiny povídání. A tím Tě zatěžovat (a taky sebe) nebudu.

Fey Jsem na tom velice podobně. Taky nemohu začít psát, než vymyslím svět. Popravdě mi trvalo hodně dlouho, než jsem se konečně pohnula z místa (asi dva tři roky mi trvalo, než jsem si uvědomila, že potřebuji pořádně probádat svět a další rok, než jsem konečně našla, odkud mám začít).
Jelikož v mém příběhu je velice důležitá hlavní postava (alfa a omega toho celého), šla jsem podle jejího života, podle toho, co ji jako první ovlivnilo (aneb šla jsem od konkrétního k obecnému), což bylo prostředí, civilizace, kde vyrůstala. (místo narození ne, protože nikdo z jejího okolí nevěděl, že je mimozemšťan, (tedy až na její rodiče, ale ti než jí to stačili říct, zemřeli) a ona sama se to dozvěděla až ve svých 25 letech). Takže místo a kultura. Země a lidsko-elfská civilizace. Naštěstí pro mě mám zde ušetřenou práci, protože Zemi a lidi známe dobře všichni, takže mi zbývá jen elfská civilizace a u ní jsem začala od začátku – od jejího vzniku, vývoj a jejich podoba, budu pokračovat nejdůležitějšími body v historii (nebylo jich moc), rozšíření a jejich počet, (který se stejně bude průběžně měnit) dále pak kulturou, vládou, rodinným a každodenním životem, významné osobnosti a skončím postavami, se kterými se hlavní hrdinka zná. Pak půjdu dál a vytvořím podobně jinou civilizaci, i když se budu zabývat něčím jiným. Hlavní je vědět to, co by mohlo ovlivnit příběh. Vím, že tento postup je použitelný jen na typ příběhu podobného mému, ale třeba Ti to pomůže (vlastně je to podobný postup, jako říkala Katanga).

Yeyra Přidávám se do skupiny, co neustále přepisují (dobře, já nepřepisuju. Já rovnou vyhazuji a nakonec mi nic nezbude, takže mé příběhy nakonec skončí buď nedodělané, nebo jako tabula rasa, i když jednou na papíře byly).
Co se týče pomoci seriálů, filmů a knih, z toho přesně já žiju. I tak můj příběh vznikl. Prostě jsem si vytvořila postavu, která se více či méně hodila do všech mých oblíbených příběhů, někde si vzala více, někdy méně a vytvořila si naprosto nový příběh. Toto vhazování postav do nových dějů mi pomáhá myslet jinak a mnohdy mi odkryje novou stránku mého světa, rozšíří mé znalosti o mé nejhlavnější postavě.

Ale naštěstí jsem poslední dobou (několik měsíců nazpátek), i přes hodně složitou dobu, jsem malinko pokročila. Vymyslela jsem, kdy a jak vznikli elfové, kdy se od lidí odloučili a kdy o nich můžeme mluvit jako o elfech. A také jsem vyřešila jeden problém a chtěla bych znát Váš názor. Onehdy jsem tu řešila, že mám v příběhu několik tisíc let velkou díru. Tedy, ona to díra není, ale spíše časový bordel, jelikož něco co je datováno např. 1000 let př. n. l. se stalo z logiky věci dříve než něco datováno do roku 10 000 př. n. l.. Absolutně jsem netušila jak to vyřešit, až mě jednou navštívila múza a napověděla mi. Celý nepořádek je daný bohyní Gaiou (nebo Gaiou č. 1 jak chcete). Lépe řečeno potřebovala žít po tom, co zemřela. Některé události, u kterých byla (nepřímo) se staly až po její smrti. (Například vznik takových netvorů jako vlkodlaci, kočičí elfové, nebo jak tomu říkám já další havěti). Aneb výsledky jejího výzkumu a bádání se staly až několik tisíc let po tom, co s tím skončila, ale z jejího pohledu, když s výzkumem skončila, vypustila do světa finální produkt. (Vím, že to nedává smysl, ale je to tak.) Uvědomila jsem si, že jsem jí vymyslela desítky až stovky laboratoří. Ale nebylo by praktické, kdyby měla jen jednu? Co kdybych ji umístila mimo čas a prostor? Někam do uměle vytvořeného paralelního vesmíru, pro který neplatí čas? Takže při odchodu by se de facto nastavilo místo a čas, kde chce dotyčný „vystoupit“.
Přístup k takovéto technologii by měla, protože je „dcerou“ fiakarů, kteří svůj civilizační vývoj upravovali cestami do minulosti. Proč by nemohli využít podobnou místnost jako by byla ona laboratoř?
Ale naskýtá se tu jiné otázky: Proč by se Gaia zabila, kdyby jen mohla odcestovat do budoucnosti? Odpověď může být dvojího typu a tyto možnosti se nevylučují, bych řekla, že jsou obě tak pravděpodobné, že platí zároveň. První možnost: Gaia si uvědomovala, že cestování časem je nebezpečná věc a bála se skončit někde, kde by to neznala. Lépe řečeno prostě to odmítala. Ať si to dělá někdo jiný, ona si zůstane ve svém čase. (ale pro svou zábavu měla při vypouštění svých výtvorů nastavený náhodný čas, proto se nepřímo mohla účastnit toho, co se stalo po její smrti). Druhá možnost: Fierové o laboratoři věděli, takže jí na ten rok, co jí dali svobodu, dali časoprostorový lokátor (a proč je Gaia nezničila? Uvědomovala si své zločiny a chtěla být potrestána – aneb ke konci se trochu zbláznila ). To vyvolává další otázku: Proč laboratoř fierové nezničili, když o ní věděli? Prosté. Nedostali se do ní, protože byla chráněná určitými kódy, které nešly obejít.
Navíc by to mělo ještě jednu výhodu: Gaia (myslím č 2) by mohla být mezi prvními, kdo se setká s něčím novým, co má na svědomí Gaia č 1, jestli mě chápete. Stála by objevení něčeho, co bylo vytvořeno tisíce let před tím a měla by na to vzpomínky, jehož existence není delší než pár dní.
Vím, že je to asi z mého popisu těžko pochopitelné a taky to chce ještě trochu přemýšlení kolem dokola, protože se zde mohou objevit díry (jedna je například, jak se tam Gaia č 1 dostávala?), ale pro mě to znamená menší díru, než jsem měla předtím.
Takže se Vás ptám, pokud jste pochopili, co jsem se Vám tady snažila vysvětlit, jak byste na to jako čtenáři reagovali? Chápu, že je to vytržené z kontextu, takže nakonec to může vyznít úplně jinak, navíc záleží na tom, jak to použiju, ale i tak, bych chtěla znát Váš názor.