Tvorba

Katanga
Abych pravdu řekla, docela Ti v těch parnech závidím ty podmínky, ve kterých tvoříš. I když si říkám, že mohu být ráda za to, že mi tu jede alespoň ten větrák, jinak bych to vedro asi nevydržela.

Gawarin
Ráda jsem Ti poradila.

K té černě fialové. To by mě nenapadlo, spíš bych napsala tmavě fialové ;) Když nad tím tak přemýšlím, něco na tom bude.

Pokud si nebudeš jistý, že si čtenáři představí Tebou popisované šaty správně, můžeš se ve stručnosti rozepsat o tom, jak vypadaly, například svršek šatů je fialový s černými výšivkami a spodek, respektive sukně je černá, a tak podobně.

S tou obručí je to jen na Tobě. Já se na Tebe rozhodně zlobit nebudu, když nepoužiješ moji variantu.
Mě se nechce tolik věcí… Osobně s tímhle mívám také problém, ale říkám si, že je to jen prostě výmluva. Poslední dobou se mi stává, zvláště teď v těch vedrech, že se mi nic nechce, ráno se budím rozlámaná a mám pocit, že se probírám i víc než půl hodiny, naopak mám pocit, že toho napíšu víc odpoledne a v noci, mimochodem chodívám spát až kolem jedné, druhé, někdy i později.

Já si vždycky na střední o přestávkách a někdy i v hodinách kreslila. Seděla jsem vždy v první lavici u katedry, takže spolužáci, kteří seděli za mnou, viděli, co dělám. Bylo mi to úplně, ale úplně jedno, hlavně, že se i jim pak můj finální výtvor líbil ;)

Yeyra: Děkuji Ti za vysvětlení. Myslím, že už tomu rozumím.

Ilya: Něco na tom přirovnání bude.
Včera, když jsem večer seděla na zahradě, mě napadlo pokračování úvodní scény.
To je za poslední tři dny vůbec poprvé, kdy mě něco napadlo. Mám pocit, že v těch vedrech pořádně nic nevymyslím, jsem z toho taková porouchaná ;) Nic se mi nechce, pořádně nemám náladu na to, abych psala, musím se k tomu dokopat, a když se k tomu konečně dokopu, dlouho nad tím přemýšlím, a dlouho mi trvá, než usoudím, že by to mohlo být to pravé ořechové.

Tak mě napadá, třeba i mimo diskusi…
Co Vy? Jak Vás ovlivňují tahle vedra? Píšete nebo jste z nich unaveni/znechuceni/zlenivělí…?

Yeyra
Děkuji za vysvětlení.

Ale stejně, mám ještě jeden dotaz, na který jsem nedostala odpověď.

Z Tvého textu jsem pochopila, že Prastaří byli mocní a prakticky nesmrtelní, ale vyplynulo mi z toho, že jen dokud nenastala ta válka, v níž se většina z nich pozabíjela.
Píšeš, že je tedy lze za určitých podmínek zabít. Oni se zabili navzájem, tím pádem přišli o svoji nesmrtelnost, ale co jejich moc?
Nebo ještě jinak. Přišli o svoji nesmrtelnost nebo jen nastaly podmínky, za kterých jim bylo umožněno, aby se mohli vzájemně pozabíjet? A proč oni sami dovolili, aby je, nebo proč se nechali ostatními Prastarými pozabíjet, když byli tak mocní?

Víš, nějak mi tohle u bytostí typu Prastaří, a například Antikové, nejde dohromady. Mohu Tě poprosit, abys mi toto ještě objasnila? Předem děkuji.

Gawarin
Řekla bych, že to hlavní tady už bylo napsáno, takže to jen doplním o svoje postřehy.

1.
Až doposud jeho tvář halil zamračený výraz, nyní mu však po ní přeběhl letmý, zvláštní a děsivý úsměv.

Myslím si, žes to napsal příliš komplikovaně, ale vím, jak to myslíš. Možná bych se pokusila napsat to zjednodušeně, například:
Doposud se mračil, avšak nyní se na chvíli pousmál.

2.
Pozor na opakování slov. Uvedu jiné příklady.

Byl to úsměv člověka, který prahl po pomstě.
A kousek pod tím: A konečně se pomstím těm nahoře za to, že mne tu uvěznili.

3.
Já osobně bych některé věci přepsala, přestylizovala. Například:

Do místnosti vešla bledá dívka ve fialovo černých šatech.
Mohlo by to být třeba takhle:
Do místnosti vešla dívka s bledou pletí ve fialově černých šatech.

V jednom ze z následujících příspěvků jsi napsal, že si nevíš rady s tímhle:
Na krku se jí zaleskla stříbrná obruč. Mohl by to snad být náhrdelník, kdyby tak těsně neobepínal její bledé hrdlo.
Napadlo mě, jak by se to dalo přepsat.
Mohl se jí na krku zalesknout snad náhrdelník?
Nebo: Mohla ta stříbrná obruč na jejím krku být (snad) náhrdelník?

Trochu mi vadí toto: Mezitím se král přesunul k zrcadlu, vyleštěnému dohladka a čistému jak ranní nebe. Konkrétně popis zrcadla. Zrcadlo mělo hrubý povrch? Přitom by stačilo, kdybys to napsal,že třeba zrcadlo bylo jen vyleštěné, nebo k vyleštěnému zrcadlu.


Yeyra: Nechci, abys to, co jsem Ti k tomu napsala, brala jako negativní ohlas. Spíš Ti doporučuji, i když, pravda, neznám Tvůj svět a příběh natolik, abych Ti zrovna já do toho mluvila, abys to třeba jen zmínila v nějakém dialogu.

Původně jsem se chtěla vyjádřit jen k tomu, žes napsala, že to bereš jako negativní ohlasy. Ber to spíš, prosím, jako konstruktivní kritiku, a mimochodem to, že Tě něco nutí nad tím dál přemýšlet, poukazuje na skutečnost, že ta kritika byla zřejmě efektivní.
Nerada bych, abys to brala nějak zle. To určitě ne. Spíš Tě chci podpořit, abys psala dál. A pokud budeš chtít poradit, jak to eventuelně dotáhnout k dokonalosti, myslím si, že se Ti tady jeden velký, přesněji velká perfekcionistka, bude hodit ;)


A ještě bych s dovolením napsala něco k Tvému příspěvku číslo 1617, respektive, cituji k…

Oni se pozabíjeli navzájem. V té době ještě žádný Svět ani orci neexistovali. Také se o tom dál v textu píše.

Znovu jsem si několikrát, a zdůrazňuji, že velmi pečlivě, přečetla Tvůj text z příspěvku číslo 1601.
Abych pravdu řekla, mám dojem, s ohledem na to, žes mi napsala, že se pozabíjeli navzájem, že se v tom ztrácím. Opravdu se v tom textu ztrácím, protože Tvůj svět neznám. A je jedno jak detailně.
Mám spoustu otázek.
Oni se pozabíjeli navzájem. Kdy?
Dále, abych uvedla na pravou míru svůj dotaz v předchozím příspěvku, myslela jsem to tak, že oni Prastaří byli mocní a prakticky nesmrtelní. Jak velkou váhu má zde ono slovo prakticky? Co si pod tím prakticky nesmrtelní mám představit? A byli mocní a prakticky nesmrtelní jen do doby, dokud nevypukla ona strašlivá válka? Nebo to tak připadá jenom mě? Co znamená na konci cesty? Jak mohli na konci cesty něco vytvořit, když se navzájem pozabíjeli? Nebo se pozabíjeli, až vytvořili onen Svět? Dále mám z toho textu pocit, jakoby pro Prastaré bylo hračka vytvořit svět, ale že upravení toho světa bylo složitější.

Pokud budeš chtít, můžeme to probrat po vzkazech.

Arendel
A´ v těchto případech cítí bolest, protože představuje Vědomí Mnohovesmíru, a protože je propojena se všemi existujícími, rodícími se i umírajícími vesmíry. Umožňuje jejich existenci, doslova existuje ve všem živém, avšak lidé a obyvatelé jiných planet si toto neuvědomují, protože je tato informace skryta hluboko, hluboko v jejich podvědomí. A´ je v tomhle velice komplikovaná bytost. Na druhou stranu hodlám ve svém příběhu využít toho motivu, jak je ve skutečnosti křehká, ale přitom, jak je mocná. Toto se mi právě na této postavě velmi líbí. Myslím si, že tohle ji polidšťuje…

Děkuji za přání.

Yeyra
Upřímně, chtělo i nechtělo.
Číst dál by se mi nechtělo, zaprvé, protože musím mít všechno dokonalé, neboť jsem, a nejspíš asi budu, a budu hodně dlouho perfekcionista, a za druhé, protože je vedro ;)
Nejlepší teď bude, když Ti napíšu, proč by text u mě neobstál. Rozkouskujeme si Tvůj úryvek.

Prastaří jsou potomky samotného Vesmíru a obývali prvotní prázdnotu. – Toto bych brala.

Byli rozdílní jako oblázky na mořském pobřeží, a přece všichni stejní – mocní a prakticky nesmrtelní – dokud nevypukla strašlivá válka, v níž většina z nich nakonec padla za oběť malicherným sporům.

Chápu-li to dobře, tak Prastaří byli mocní a prakticky nesmrtelní, dokud nevypukla válka? Nějak si nedovedu představit, že by takové bytosti skolila válka. Rozum mi to nějak nebere. Zajímá mě, proč se nechali skolit. Proč dovolili orkům, aby zašli tak daleko?
Omlouvám se, jestli jsem to pochopila špatně, ale takhle to vnímám já. Jestli je tomu skutečně tak, nezbývá mi nic jiného, než že tuto skutečnost přijmu, a pokusím se s ní nadále pracovat.

Takže jestli tomu správně rozumím, po té válce vytvořili Prastaří onen Svět?

Abych pravdu řekla, v případě, že ponecháš tenhle úvod, budu mít asi problém s tím, abych se vžila do děje. V této scéně nefiguruje žádná postava, s kterou bych se sžila, s kterou bych prožívala příběh. Jen tu píšeš o nějaké Tacře, která mi absolutně nic neříká. Většinu fantasy jsem zavrhla, a to právě z toho důvodu, že neznám svět, v němž se příběh odehrává. Jak bych ho taky mohla znát, že? Nicméně svět Sahelu mi přijde sympatický, a to nepíšu jenom proto, abych vykompenzovala, doufám, že ne pro Tebe, svůj „negativní“ názor. Abych pravdu řekla, v poslední době mě neoslovil žádný fantasy nebo sci-fi titul, který bych dočetla do konce. Vzpomínám si, že jako poslední jsem četla Zpěv drozda, což mě nijak neuchvátilo, ale moji pozornost si příběh udržel na nějakou čtyřicátou stranu, teď si nevzpomenu, neboť je to už dávno, co jsem tuto knihu četla.

Ale abych jen nekritizovala, napíšu, že takovou informaci bych například umístila někam do dialogů. Sama jsem řešila podobné dilema. Když jsem přemýšlela nad úvodní scénou první verze svého příběhu, chtěla jsem nejdřív popsat sestup Eridu na Zem, protože se mi to jako myšlenka prostě líbilo, a domnívala jsem se, že se to čtenářům bude líbit také. Nakonec jsem tak neučinila, a možná jsi už postřehla, že se příběh ze mnou vymyšleného světa chystám vymyslet znovu. Od nuly. A myslím, že jsem udělala dobře.

Každopádně záleží jenom na Tobě, jak se rozhodneš, co se svým příběhem uděláš. Já Ti mohu jen poradit, moje rady přijmout nemusíš, já Ti za to hlavu rozhodně neutrhnu ;)

K Tvému úryvku z první kapitoly mohu napsat jen to, že mám pocit, jakoby Ketar musel učinit něco, možná velkého, snad možná něco, kvůli čemu zažije bolest, poněvadž v tomto kousku cítím jakési pochybnosti… Abych pravdu řekla, nevím, jak mám popsat svoje pocity z tohoto úryvku. Mám dojem, jakoby se schylovalo k nějakému, pro Ketara, nepříjemnému rituálu…

Ještě mě napadá jeden způsob, jak říci čtenáři, že nad bohy existuje ještě něco. Namísto klasického prologu bych zvolila spíše předmluvu, kde bych čtenáře seznámila s tímhle faktem. Možná si pletu pojmy s dojmy, ale myslím si, že pokud bys napsala Předmluva nebo Slovo autora, mohlo by to fungovat jako prostředek, díky němuž bys seznámila čtenáře s tímto faktem.

Naprosto souhlasím s Katangou, viz příspěvek 1613.