od Padraka
Zireael aep Shienal, Dračice,
její barva je černo oranžová,
asi šest let na koni jezdíce,
čeká, jaká úchylka bude nová.
Z hudby poslouchá taky metal
(na ten nikdy dopustit nedá)
za lásku k Drakům (ne)chce metál,
nedostane-li ho jak Špelec, běda!
Poslední dobou zkouší kreslení,
samozřejmě, že hlavně Draků,
sama píše: „žádná sláva to není,“
čeká na posouzení našich zraků?
„Mám koňskou hlavu,“ chce říci,
„jen trochu, se zelenýma očima,
jež mají kruhovou zřítelnici,“
čtyři ostny jí vyrůstají za ušima.
Třetí z nich určitě nejdelší je,
na hlavě má dva dlouhé rohy
barvy oranžové, do tvaru vé.
Hřbet jí zdobí osten mnohý.
První pak – mezi rohy začíná,
táhnou se do ocasu třetin dvou,
dál poznenáhlu nemají místa svá,
když splnily obrannou úlohu svou.
Její ocas je dlouhý poměrně,
zakončený dvěma malými ostny,
které z něj vyrůstají po straně,
s blanou tvaru jak lipové listy.
Krk má také dlouhý dosti –
aby dosáhla ke každému místu,
břišní a hrdelní pláty z kostí,
opět ve tvaru lipového listu.
I jejich barva je oranžová,
zanikají na stejné úrovni,
nerad to tady říkám znova,
s ostny posláním jsou si rovny.
Má končetin tři páry
tři prsty má na zadních
na křídlech oranžové blány
a čtyři prsty na předních.
Křídla vypadají jako ruka,
i ta mají svých prstů čtvero,
osten z lokte co vzpěra kouká
stačí mávnout, aby to letělo.
Je asi jako shire horse velká
a prý také egoista děsný,
hrozně ráda se na sebe kouká,
někdy bývá protivná a běsní.
To když je náladová a líná,
ale jak se do něčeho pustí,
potom je doopravdy jiná:)
pak to taky dodělá – a dosti.
Pokud ji někdo příliš rozzlobí,
(což je Drakužel dost snadné)
pamatuje si to dlouhé období,
vrací mu to dlouho, až je na dně.
Dokáže být taky moc příjemná
a kamarádská, pomáhat ji baví,
motto není, snad pozná slova svá:
„Těžko říct, takhle z hlavy.“
Přeji Ti na INFU milá Zireael,
ať dobře se Tvé obrázky kreslí,
je jedno zda tužkou, či akvarel?
No, tak to se říká, kdoví jestli!
Hlavně aby se líbilo Ti tu,
mezi těmi různými draky,
věz, že nejsou prosti citu
a překvapivě, ostatní taky.
její barva je černo oranžová,
asi šest let na koni jezdíce,
čeká, jaká úchylka bude nová.
Z hudby poslouchá taky metal
(na ten nikdy dopustit nedá)
za lásku k Drakům (ne)chce metál,
nedostane-li ho jak Špelec, běda!
Poslední dobou zkouší kreslení,
samozřejmě, že hlavně Draků,
sama píše: „žádná sláva to není,“
čeká na posouzení našich zraků?
„Mám koňskou hlavu,“ chce říci,
„jen trochu, se zelenýma očima,
jež mají kruhovou zřítelnici,“
čtyři ostny jí vyrůstají za ušima.
Třetí z nich určitě nejdelší je,
na hlavě má dva dlouhé rohy
barvy oranžové, do tvaru vé.
Hřbet jí zdobí osten mnohý.
První pak – mezi rohy začíná,
táhnou se do ocasu třetin dvou,
dál poznenáhlu nemají místa svá,
když splnily obrannou úlohu svou.
Její ocas je dlouhý poměrně,
zakončený dvěma malými ostny,
které z něj vyrůstají po straně,
s blanou tvaru jak lipové listy.
Krk má také dlouhý dosti –
aby dosáhla ke každému místu,
břišní a hrdelní pláty z kostí,
opět ve tvaru lipového listu.
I jejich barva je oranžová,
zanikají na stejné úrovni,
nerad to tady říkám znova,
s ostny posláním jsou si rovny.
Má končetin tři páry
tři prsty má na zadních
na křídlech oranžové blány
a čtyři prsty na předních.
Křídla vypadají jako ruka,
i ta mají svých prstů čtvero,
osten z lokte co vzpěra kouká
stačí mávnout, aby to letělo.
Je asi jako shire horse velká
a prý také egoista děsný,
hrozně ráda se na sebe kouká,
někdy bývá protivná a běsní.
To když je náladová a líná,
ale jak se do něčeho pustí,
potom je doopravdy jiná:)
pak to taky dodělá – a dosti.
Pokud ji někdo příliš rozzlobí,
(což je Drakužel dost snadné)
pamatuje si to dlouhé období,
vrací mu to dlouho, až je na dně.
Dokáže být taky moc příjemná
a kamarádská, pomáhat ji baví,
motto není, snad pozná slova svá:
„Těžko říct, takhle z hlavy.“
Přeji Ti na INFU milá Zireael,
ať dobře se Tvé obrázky kreslí,
je jedno zda tužkou, či akvarel?
No, tak to se říká, kdoví jestli!
Hlavně aby se líbilo Ti tu,
mezi těmi různými draky,
věz, že nejsou prosti citu
a překvapivě, ostatní taky.