Daimon(ion)
ouláš se neklidem myšlenek vlastních
Nepoznáš klidu víc než hřích
Ztracena ve světě bolestí krásných
Kde hřeje právě padlý sníh
V očích se poznání pomalu zračí
To světla na nebo pro tebe tančí
A nikdy nejdou spát.
Díváš se do lidí, patolog duše
Nacházíš únavu, vše lidské jen
Kdo se ti v myšlení vyrovnat může?
Přece tu žiješ však bdělý svůj sen
Až čas osudu odevzdáš
Vlastní si pouta ukováš
A sebe budeš mít.
Třeba ne člověkem, součástí světa
Možné je milovat, možné je být
Tisíckrát žehnaná a stokrát kletá
Zvedneš se pokaždé, musíš už jít
A tvoje stuha do vlasů
Jednu má barvu pro krásu
Právě tu, jež není...
Točíš se s vesírem okolo ničeho
A s kvarky zavíříš v bleskovém tanci
Víš mnoho krásného a mnoho krutého
Obojí neseš si v jediném ranci
Až budou se už prsty třást
S Moirami můžeš osud přást
Cestou bílou jít
Času se uklonit
A zmizet jako dým
Do vichru šedých zim.
Nepoznáš klidu víc než hřích
Ztracena ve světě bolestí krásných
Kde hřeje právě padlý sníh
V očích se poznání pomalu zračí
To světla na nebo pro tebe tančí
A nikdy nejdou spát.
Díváš se do lidí, patolog duše
Nacházíš únavu, vše lidské jen
Kdo se ti v myšlení vyrovnat může?
Přece tu žiješ však bdělý svůj sen
Až čas osudu odevzdáš
Vlastní si pouta ukováš
A sebe budeš mít.
Třeba ne člověkem, součástí světa
Možné je milovat, možné je být
Tisíckrát žehnaná a stokrát kletá
Zvedneš se pokaždé, musíš už jít
A tvoje stuha do vlasů
Jednu má barvu pro krásu
Právě tu, jež není...
Točíš se s vesírem okolo ničeho
A s kvarky zavíříš v bleskovém tanci
Víš mnoho krásného a mnoho krutého
Obojí neseš si v jediném ranci
Až budou se už prsty třást
S Moirami můžeš osud přást
Cestou bílou jít
Času se uklonit
A zmizet jako dým
Do vichru šedých zim.