Kraj snů
Když usínáš, co máš za víčky?
Chvíli jen plamen od svíčky,
mihotající se v tichu po setmění.
Však náhle se ten temný obraz změní.
Tam kam tě sen teď nese potají,
na tebe staré dveře čekají.
Dveře do nejhlubšího snění.
Za nimi barvy se rozvinou.
Procházíš překrásnou krajinou.
Až v hloubi srdce při tom cítíš něžné chvění.
To tisíc zvonků zvoní tu.
A rudé růže voní tu.
A stračidelná noc se v den tu změní.
Je v téhle zemi údolí,
kde poutníky nohy nebolí.
Kde hustou travou kam chceš můžeš jít.
Den ze dne víli potkáš tu.
V krajině vlastníc krásných snů.
A z bystřin čustých z dlaní můžeš pít.
Znám řeku v téhle krajíně.
Kde vrby sklánějí se k hladině.
I drak tu smočí v letu konce křídel.
Když na oblohu v letu píseň letí psát.
O tom že řeky, hory, lesy, louky cos tu viděl.
Bys i jinde nežli ve snu viděl rád.
Chvíli jen plamen od svíčky,
mihotající se v tichu po setmění.
Však náhle se ten temný obraz změní.
Tam kam tě sen teď nese potají,
na tebe staré dveře čekají.
Dveře do nejhlubšího snění.
Za nimi barvy se rozvinou.
Procházíš překrásnou krajinou.
Až v hloubi srdce při tom cítíš něžné chvění.
To tisíc zvonků zvoní tu.
A rudé růže voní tu.
A stračidelná noc se v den tu změní.
Je v téhle zemi údolí,
kde poutníky nohy nebolí.
Kde hustou travou kam chceš můžeš jít.
Den ze dne víli potkáš tu.
V krajině vlastníc krásných snů.
A z bystřin čustých z dlaní můžeš pít.
Znám řeku v téhle krajíně.
Kde vrby sklánějí se k hladině.
I drak tu smočí v letu konce křídel.
Když na oblohu v letu píseň letí psát.
O tom že řeky, hory, lesy, louky cos tu viděl.
Bys i jinde nežli ve snu viděl rád.