Podzim a Zima
Barevné listí pomalu ze stromů opadávalo a nechávalo tak v přírodě jen jednotvárnou zeleň a hněď. Půda už dávno nebyla od sluníčka vyhřátá a slunce pomalu ztrácelo svou sílu. V krajině ubylo ptactva a spousta malých živočichů se chystala jít spát a přečkat zimu, která se blížila. Podzim se pomalu z krajiny vytrácel…
Na obloze se objevil malý bod, který rostl a rostl, až na zem dopadl mohutný hnědý drak. Na hlavě se mu skvěly pokroucené rohy. Složil zeleno-hnědá křídla a přitáhl si ocas s trny k tělu. Hnědým pohledem se překvapeně rozhlédl. Tolik let, co jen spravuje toto území, byl tohle tichý hustý les. Ještě před čtvrt rokem si zde vyměnil vládu s Létem. Nyní se mu však tlapy boří do bahna, kolem něj není jediný strom a taky tu není ani jeden tvor, který může sledovat, jak předává vládu dál. Jen mnoho lidí, kteří ho díky své nevíře ani nemůže vidět. Navzdory všem nepříjemnostem a tomu, že se mu změna krajiny ani trochu nelíbila, musel drak splnit svou povinnost. Zavřel tedy oči a začal pomalu svítit. Jasné měkké hnědé světlo začalo ozařovat krajinu kolem něj. Zapuštěné panely, plot, velkou kovovou ceduli, jeřáby. Světlo začalo dopadat na rušné staveniště kolem něj. Než se stačil drak mezi světlem rozplynout, obrovská síla ho mrštila stranou, až v blátě zůstaly mohutné rýhy od drápů. Zmateně potřásl hlavou a podíval se po tom, co ho zasáhlo. Nad ním na jednom jeřábu visel obrovský panel. Tiše zavrčel a začal se škrábat na tlapy. Musí předat vládu dál, ale tento rok to očividně bude těžší než si myslel. Chystal se stáhnout kus stranou, aby se mu to znovu nestalo, ale najednou kolem něj propukl hrozný chaos. Dělníci pouštěli své nástroje, křičeli a opouštěli pozemek. Podzim sklonil hlavu k jedné z prchajících skupinek, aby zjistil, co se děje. Část strachy přimrzla na místě a nemohla se pohnout. Třásli se a třeštili oči. Drak na ně překvapeně hleděl. To přece není možné. To se nestalo už velmi, velmi dlouho. Najednou se ozvalo několik ran a od šupin se mu odrazily kulky. Zvedl hlavu a ohlédl se tím směrem. Další lidé přibíhali a mířili na něj zbraněmi. Ač přemáhal instinkty a přirozenost, nakonec byl donucen roztáhnout křídla a prudce se vznést. Několikrát zakroužil nad staveništěm, jak se nemohl překonat odletět, nakonec ale přece jen zmizel na obloze. Nevěděl kam letí. Věděl jen, že potřebuje bezpečnější místo. Nedá se nic dělat. Zima tento rok prostě přijde o něco později.
Letěl dlouho a bez určitého směru. Jen prohlížel krajinu pod sebou a hledal vhodné místo. Nakonec si všiml většího pásu zeleně. Vybral si místo, kde mohl přistát. Dosedl a pečlivě se rozhlédl. Toto místo vypadá mnohem vhodněji než místo, kde se nacházelo tolik lidí. Netrvalo dlouho a na kraji mýtiny se začali objevovat lesní tvorové, ač tentokrát vládla obloze noc. Drak si spokojeně odfrkl. Roztáhl křídla a mávl jimi. Z okolí smetl ze stromů zbylé listí, ale vlna větru se rychle vytratila. Kývl hlavou a lesní tvorové napjatě sledovali, co mělo přijít. Najednou mýtinu zalilo jasné světlo. Nepocházelo však od draka, protože ten okamžitě hromově zavrčel a složil křídla k tělu. Navíc světlo doprovázel silný zvuk motoru. Lesní tvorové se okamžitě poplašeně rozutekli. Drak znovu hromově zavrčel a otočil se k lidským létajícím strojům. V očích mu blýsklo. Už tak má Zima zpoždění a lidé se snaží překazit úplně předání ročního období. Podzimem se přelily zbytky jeho moci. Zvedl hlavu k obloze a ta se začala rychle zatahovat dešťovými mraky. Z lesa se zvedla hustá mlha. Liják na sebe nenechal dlouho čekat. Motory nabraly podivné zvuky, to ale draka netrápilo. Je tu déle než by měl být a pokud bude nucen čelit lidem ještě jednou, už nemá jak, aniž by nedošlo na zranění. Využil toho, že lidé mají nyní co dělat se svými stroji a zavřel oči. Mlhou začalo prostupovat jasné světlo. Světlo, které objalo draka a ten se v něm pomalu rozplynul…
Vysoko na obloze se objevil mohutný bílý drak. Roztáhl obrovská pernatá křídla a několikrát jimi máchl, aby se udržel na obloze a nedopadl dolů, mezi lidi. Blankytným pohledem přejel dešťové mraky, přeletěl k nim a opatrně na ně dolehl. Pod jeho tělem se pomalu mrak měnil, houstnul, až místo deště na zem začaly padat vločky. Pohodil hlavou, až dlouhá hříva, kterou měl podél celé páteře, zavlála. Odfrkl si. Ví, že na zem přišel pozdě. A ví, že to všechno bude muset dohnat v kratší době. A také ví, že bude muset zvolit vlastní místo na předání vlády Jaru. A že to bude muset udělat i ona. A že to naruší jejich pravidelnost vládnutí. A také silně upraví dobu vlády nad krajinou. Ale co s tím nadělá. Třeba pozná místa, kde ještě nebyl. Kdo ví, kam ho zažene starost o bezpečí. Jak je třeba na Havaji?
Na obloze se objevil malý bod, který rostl a rostl, až na zem dopadl mohutný hnědý drak. Na hlavě se mu skvěly pokroucené rohy. Složil zeleno-hnědá křídla a přitáhl si ocas s trny k tělu. Hnědým pohledem se překvapeně rozhlédl. Tolik let, co jen spravuje toto území, byl tohle tichý hustý les. Ještě před čtvrt rokem si zde vyměnil vládu s Létem. Nyní se mu však tlapy boří do bahna, kolem něj není jediný strom a taky tu není ani jeden tvor, který může sledovat, jak předává vládu dál. Jen mnoho lidí, kteří ho díky své nevíře ani nemůže vidět. Navzdory všem nepříjemnostem a tomu, že se mu změna krajiny ani trochu nelíbila, musel drak splnit svou povinnost. Zavřel tedy oči a začal pomalu svítit. Jasné měkké hnědé světlo začalo ozařovat krajinu kolem něj. Zapuštěné panely, plot, velkou kovovou ceduli, jeřáby. Světlo začalo dopadat na rušné staveniště kolem něj. Než se stačil drak mezi světlem rozplynout, obrovská síla ho mrštila stranou, až v blátě zůstaly mohutné rýhy od drápů. Zmateně potřásl hlavou a podíval se po tom, co ho zasáhlo. Nad ním na jednom jeřábu visel obrovský panel. Tiše zavrčel a začal se škrábat na tlapy. Musí předat vládu dál, ale tento rok to očividně bude těžší než si myslel. Chystal se stáhnout kus stranou, aby se mu to znovu nestalo, ale najednou kolem něj propukl hrozný chaos. Dělníci pouštěli své nástroje, křičeli a opouštěli pozemek. Podzim sklonil hlavu k jedné z prchajících skupinek, aby zjistil, co se děje. Část strachy přimrzla na místě a nemohla se pohnout. Třásli se a třeštili oči. Drak na ně překvapeně hleděl. To přece není možné. To se nestalo už velmi, velmi dlouho. Najednou se ozvalo několik ran a od šupin se mu odrazily kulky. Zvedl hlavu a ohlédl se tím směrem. Další lidé přibíhali a mířili na něj zbraněmi. Ač přemáhal instinkty a přirozenost, nakonec byl donucen roztáhnout křídla a prudce se vznést. Několikrát zakroužil nad staveništěm, jak se nemohl překonat odletět, nakonec ale přece jen zmizel na obloze. Nevěděl kam letí. Věděl jen, že potřebuje bezpečnější místo. Nedá se nic dělat. Zima tento rok prostě přijde o něco později.
Letěl dlouho a bez určitého směru. Jen prohlížel krajinu pod sebou a hledal vhodné místo. Nakonec si všiml většího pásu zeleně. Vybral si místo, kde mohl přistát. Dosedl a pečlivě se rozhlédl. Toto místo vypadá mnohem vhodněji než místo, kde se nacházelo tolik lidí. Netrvalo dlouho a na kraji mýtiny se začali objevovat lesní tvorové, ač tentokrát vládla obloze noc. Drak si spokojeně odfrkl. Roztáhl křídla a mávl jimi. Z okolí smetl ze stromů zbylé listí, ale vlna větru se rychle vytratila. Kývl hlavou a lesní tvorové napjatě sledovali, co mělo přijít. Najednou mýtinu zalilo jasné světlo. Nepocházelo však od draka, protože ten okamžitě hromově zavrčel a složil křídla k tělu. Navíc světlo doprovázel silný zvuk motoru. Lesní tvorové se okamžitě poplašeně rozutekli. Drak znovu hromově zavrčel a otočil se k lidským létajícím strojům. V očích mu blýsklo. Už tak má Zima zpoždění a lidé se snaží překazit úplně předání ročního období. Podzimem se přelily zbytky jeho moci. Zvedl hlavu k obloze a ta se začala rychle zatahovat dešťovými mraky. Z lesa se zvedla hustá mlha. Liják na sebe nenechal dlouho čekat. Motory nabraly podivné zvuky, to ale draka netrápilo. Je tu déle než by měl být a pokud bude nucen čelit lidem ještě jednou, už nemá jak, aniž by nedošlo na zranění. Využil toho, že lidé mají nyní co dělat se svými stroji a zavřel oči. Mlhou začalo prostupovat jasné světlo. Světlo, které objalo draka a ten se v něm pomalu rozplynul…
Vysoko na obloze se objevil mohutný bílý drak. Roztáhl obrovská pernatá křídla a několikrát jimi máchl, aby se udržel na obloze a nedopadl dolů, mezi lidi. Blankytným pohledem přejel dešťové mraky, přeletěl k nim a opatrně na ně dolehl. Pod jeho tělem se pomalu mrak měnil, houstnul, až místo deště na zem začaly padat vločky. Pohodil hlavou, až dlouhá hříva, kterou měl podél celé páteře, zavlála. Odfrkl si. Ví, že na zem přišel pozdě. A ví, že to všechno bude muset dohnat v kratší době. A také ví, že bude muset zvolit vlastní místo na předání vlády Jaru. A že to bude muset udělat i ona. A že to naruší jejich pravidelnost vládnutí. A také silně upraví dobu vlády nad krajinou. Ale co s tím nadělá. Třeba pozná místa, kde ještě nebyl. Kdo ví, kam ho zažene starost o bezpečí. Jak je třeba na Havaji?