Nad?je
V?era se to stalo…
M?j domov…….to jediné, co jsem m?la, lehlo popelem…
Nebyla jsem tam, abych zjistila, co se d?je…
Nebyla jsem tam, abych zjistila, kdo to ud?lal.
Te? je mi úzko.
Letím daleko – hodn? daleko od svého bývalého domova. Nevím pro?. Vím jen, že ho už nikdy nechci spat?it. Je tak – jiný…
Mé tmavozelené šupiny ztrácejí sv?j lesk. Bývala jsem š?astná…..
Te? nemám sílu se pousmát…
Pro??!?...
Pro? ty nejhorší v?ci p?icházejí vždy, když to nejmén? o?ekáváme?
Les…louka….jezírko…..vše je už minulostí….
Ne…už nemám sílu žít…….
Má milá krajina,
K?? tady kluše,
N?co zlého se však stalo-
-plá?e má duše…
Plameny sežehly,
mou milou krajinu.
Na?íkám. Komu to mám dávat
Za vinu?
Vzpomínám si,
na ty chvíle,
nad loukou
létala jsem míle.
Vzpomínám na lesy krásné,
Na ?ernou tmu,
Když sv?tlo
Zhasne…
Miliardy hv?zd
A obloha ?istá…
…už nespat?ím ji,
z tohoto místa…
Letím plnou rychlostí pry?.
Už jsem dost daleko, ale stále cítím spálené d?evo a trávu. P?ed o?ima se mi mihá jen popel.
Jsem unavená….
Tak, jak jsem nikdy p?edtím nebyla………A stále letím…
Nedává mi to smysl.
N?co vnit?ního mi stále dodává energii. Nevím, co to m?že být….
Nevnímám okolí. Zavírám o?i……
Najednou cítím prudkou a ostrou bolest. Narazila jsem na skálu. Její ost?í mi prodírá m?kkou, oslabenou k?ži na hrudi a trhá k?ídla!! Z nozder, proražené hrudi a zub? mi te?e proudem krev…..
Napadá m? jen otázka -
Mám ješt? žít?
Vidím jen matn?. O?i se mi zalévají krví. P?esto rozeznávám, že n?co se ke mn? blíží…
Je to drak. N?co mi ?íká. Neslyším jej.
Obraz se mi vytrácí….
Najednou zjiš?uji, že ješt? nechci um?ít. Neznámý pocit zahaluje celé mé t?lo….
Jdu prostornou jeskyní.
Na jejím konci je intenzivní zá?e. Má zv?davost m? nutí jít dál…..
Jdu tak dlouho, dokud nedojdu na druhý konec. Motá se mi hlava.
Vzpomínám, co se p?ed chvílí stalo.
Otá?ím se. Poznávám pravdu.
Vidím své t?lo bez života. Leží na druhém konci jeskyn?. Mám strach.
Vím co, ale nevím pro? se to stalo.
P?ibývá neznámých emocí. Ale jen jedna nad ostatními p?evládá….ta, která tam byla i dávno p?edtím, ale vždy byla jen malá.
P?ed o?ima mi za?íná probíhat celý m?j život. Vybavuje se mi každi?ká chvili?ka – jako kdybych je znovu prožívala.
Vid?la jsem své rodi?e. Mou mámu jsem vždy považovala za nejkrásn?jšího draka na sv?t?. Když jsem vyrostla, v?bec jsem s ni?ím takovým neztrácela ?as.
Kde je asi te??
Rostu. Nikdy jsem neopustila sv?j domov. Byl pro m? všechno.
Op?t do m? vplouvá smutek.
Op?t ten neznámý pocit. Kouknu se znovu na své t?lo. N?kdo je u n?j. Snaží se ho vylé?it.
Je to ten drak, kterého jsem vid?la p?ed tím, než jsem opustila své t?lo….
Velká síla m? táhne zp?t. Vracím se do života. Táhne m? zp?t ke svému t?lu. Sleduji bílý konec jeskyn?. Slyším hlasy.
„Ješt? nenastal její ?as. Te? alespo? ví, co to je NAD?JE….“ …
Nad?je…? ?íkám si. Najednou vše chápu.
Chápu, jak je d?ležitý život. Ten m?j ješt? nekon?í!
Cítím neobvyklou sílu. Ztrácím v?domí….
…
Otevírám o?i. Bolest zmizela. Byl to jen sen?
Nebyl. Podívám se na skálu. Je tam moje krev.
Za?nu nový život.
Vstávám, mám otla?ená k?ídla.
N?co m? však zarazí.
Nade mnou se sklání drak. V tom si uv?domím o koho jde.
Nechce se mi tomu v??it. Ano, je to má máma….
…
M?j domov, má krajina,
Jak bývala už není,
Však i ze zlého
Vzala jsem si pou?ení.
Bude trvat mnoho let,
Než znovu vzkvete první kv?t,
Já pak navrátím se zp?t,
Pak domov m?j bude m?j sv?t.
Vítr na louku zas semena zaseje,
A já se p?esv?d?ím
Že VŽDY JE NAD?JE…
M?j domov…….to jediné, co jsem m?la, lehlo popelem…
Nebyla jsem tam, abych zjistila, co se d?je…
Nebyla jsem tam, abych zjistila, kdo to ud?lal.
Te? je mi úzko.
Letím daleko – hodn? daleko od svého bývalého domova. Nevím pro?. Vím jen, že ho už nikdy nechci spat?it. Je tak – jiný…
Mé tmavozelené šupiny ztrácejí sv?j lesk. Bývala jsem š?astná…..
Te? nemám sílu se pousmát…
Pro??!?...
Pro? ty nejhorší v?ci p?icházejí vždy, když to nejmén? o?ekáváme?
Les…louka….jezírko…..vše je už minulostí….
Ne…už nemám sílu žít…….
Má milá krajina,
K?? tady kluše,
N?co zlého se však stalo-
-plá?e má duše…
Plameny sežehly,
mou milou krajinu.
Na?íkám. Komu to mám dávat
Za vinu?
Vzpomínám si,
na ty chvíle,
nad loukou
létala jsem míle.
Vzpomínám na lesy krásné,
Na ?ernou tmu,
Když sv?tlo
Zhasne…
Miliardy hv?zd
A obloha ?istá…
…už nespat?ím ji,
z tohoto místa…
Letím plnou rychlostí pry?.
Už jsem dost daleko, ale stále cítím spálené d?evo a trávu. P?ed o?ima se mi mihá jen popel.
Jsem unavená….
Tak, jak jsem nikdy p?edtím nebyla………A stále letím…
Nedává mi to smysl.
N?co vnit?ního mi stále dodává energii. Nevím, co to m?že být….
Nevnímám okolí. Zavírám o?i……
Najednou cítím prudkou a ostrou bolest. Narazila jsem na skálu. Její ost?í mi prodírá m?kkou, oslabenou k?ži na hrudi a trhá k?ídla!! Z nozder, proražené hrudi a zub? mi te?e proudem krev…..
Napadá m? jen otázka -
Mám ješt? žít?
Vidím jen matn?. O?i se mi zalévají krví. P?esto rozeznávám, že n?co se ke mn? blíží…
Je to drak. N?co mi ?íká. Neslyším jej.
Obraz se mi vytrácí….
Najednou zjiš?uji, že ješt? nechci um?ít. Neznámý pocit zahaluje celé mé t?lo….
Jdu prostornou jeskyní.
Na jejím konci je intenzivní zá?e. Má zv?davost m? nutí jít dál…..
Jdu tak dlouho, dokud nedojdu na druhý konec. Motá se mi hlava.
Vzpomínám, co se p?ed chvílí stalo.
Otá?ím se. Poznávám pravdu.
Vidím své t?lo bez života. Leží na druhém konci jeskyn?. Mám strach.
Vím co, ale nevím pro? se to stalo.
P?ibývá neznámých emocí. Ale jen jedna nad ostatními p?evládá….ta, která tam byla i dávno p?edtím, ale vždy byla jen malá.
P?ed o?ima mi za?íná probíhat celý m?j život. Vybavuje se mi každi?ká chvili?ka – jako kdybych je znovu prožívala.
Vid?la jsem své rodi?e. Mou mámu jsem vždy považovala za nejkrásn?jšího draka na sv?t?. Když jsem vyrostla, v?bec jsem s ni?ím takovým neztrácela ?as.
Kde je asi te??
Rostu. Nikdy jsem neopustila sv?j domov. Byl pro m? všechno.
Op?t do m? vplouvá smutek.
Op?t ten neznámý pocit. Kouknu se znovu na své t?lo. N?kdo je u n?j. Snaží se ho vylé?it.
Je to ten drak, kterého jsem vid?la p?ed tím, než jsem opustila své t?lo….
Velká síla m? táhne zp?t. Vracím se do života. Táhne m? zp?t ke svému t?lu. Sleduji bílý konec jeskyn?. Slyším hlasy.
„Ješt? nenastal její ?as. Te? alespo? ví, co to je NAD?JE….“ …
Nad?je…? ?íkám si. Najednou vše chápu.
Chápu, jak je d?ležitý život. Ten m?j ješt? nekon?í!
Cítím neobvyklou sílu. Ztrácím v?domí….
…
Otevírám o?i. Bolest zmizela. Byl to jen sen?
Nebyl. Podívám se na skálu. Je tam moje krev.
Za?nu nový život.
Vstávám, mám otla?ená k?ídla.
N?co m? však zarazí.
Nade mnou se sklání drak. V tom si uv?domím o koho jde.
Nechce se mi tomu v??it. Ano, je to má máma….
…
M?j domov, má krajina,
Jak bývala už není,
Však i ze zlého
Vzala jsem si pou?ení.
Bude trvat mnoho let,
Než znovu vzkvete první kv?t,
Já pak navrátím se zp?t,
Pak domov m?j bude m?j sv?t.
Vítr na louku zas semena zaseje,
A já se p?esv?d?ím
Že VŽDY JE NAD?JE…