Strix
Strix, dračice, Marcela
má hory velmi ráda,
s legendami ciráty nedělá,
duchem je velmi mladá.
„Je lesní dryáda, ne dryáčnice!“
Moc ráda splývá s korunami stromů.
Rezavě oranžovo zelená kombinace
volného oděvu, jí dopomáhá k tomu.
Je vědma, zkoumá mýtů taje,
zrnko pravdy, nejen o dracích
hledá v nich, trpělivost maje,
úspěch jí nepřát, byl by hřích.
Než najde ho, tak sbírá čaje,
to koníček je nejspíš navždy.
Na uniformitu výrobců laje –
nový mít, je těžší než u pravdy.
Hlavně ty čajové přebaly,
ne celé s čajem pytlíky,
kdybyste nějaké sehnali,
zasloužíte si její díky :-).
Též sbírá léčivé byliny,
na které narazí po lese,
má zájem i o keltské hrdiny,
ty už si snad domů nenese.
Její útočiště, určitě krásné,
je voňavé bylinkami sušenými.
Nad krásnými obrázky žasne,
jistě si doupě zkrášlila i svými.
Kreslení - hlavně krajiny -
reálné i snové a jiné tvoření,
není samozřejmě zájem jediný,
tohoto neobyčejného stvoření.
Ovládá prostou magii přírodní,
ale má svého strážce vlastního,
ochránce všech lesních bytostí –
totiž zeleného draka lesního.
Pravdu, hlavně o dracích,
vědět by chtěla určitě,
že dál je, nežli v oblacích,
jistě ví, není už dítě.
V jednom komentáři k říkance,
psala o pocitu, že je v ní cosi,
co možná jen jí samou cítit lze,
nyní ji autor o vysvětlení prosí.
Byla by to pro mě velká pocta,
neboť já nekladu si velké cíle,
ta říkanka je jak já, jen prostá,
a má udržet můj mozek v síle.
Na krásném obrázku v profilu,
má masku, stvořenou z listí,
snad mi nevynadá do debilů,
a to samé co já na něm zjistí.
Abych se Ti pomstil v dobrém,
chci se zdržet u Tvé podobizny,
zeptám se Tě na jeden problém,
snad zas tak divně, to nevyzní.
Dotaz teda již nyní vznesu –
ta maska jež na Tvojí hlavě,
vypadá tvořená listím z lesů,
vznikla s rozmyslem, či hravě?
Uprostřed čela, jež ozařuje svíce,
já nemohu se zbavit pocitu,
jako by startovala holubice,
anebo už vážně blázním tu?
A vlevo, mne zase napadlo,
jak viděl bych odlesk části tváře,
je možné, že je tam zrcadlo,
či mne označíš za blázna, lháře?
Je zvláštní, stejně jak v poesii,
i obrázek může být různě vnímán,
ty oči na něm snad skutečně žijí,
nebo nevyhnul jsem se chybám?
Ať už můj zrak nebo smysl,
správný pocit zde nepodá –
nehrozí, že by mi úsměv zkysl,
v té tváři jde zvláštní pohoda.
Koukám a žasnu, to je k nevíře,
toho co most u Arles namaloval,
má ráda onoho geniálního malíře,
jenž šílený láskou ucho obětoval.
Osobní motto psala v angličtině,
nemohu prohlásit, že mě to těší,
jenom má neznalost, je na vině,
jen, většina z nás, jsme tu češi…
Teda: „Today is your day,
Your mountain is waiting:-),
ve svůj den na cestu se dej,
jen zbabělec se vrcholů leká!
Přeji Ti Strix, ať v lesích často jsi,
vždy najdeš zas cestu domů zpět,
nechť ze rtů Tvých smích často zní,
co nejlépe, se k Tobě chová svět.
Štěstí ať se Ti nikdy nevyhýbá,
svou sbírku čajů, ještě rozšíříš,
v Tvém hledání se nepřihodí chyba,
skutečnost o dracích zjistíš již! smazat
má hory velmi ráda,
s legendami ciráty nedělá,
duchem je velmi mladá.
„Je lesní dryáda, ne dryáčnice!“
Moc ráda splývá s korunami stromů.
Rezavě oranžovo zelená kombinace
volného oděvu, jí dopomáhá k tomu.
Je vědma, zkoumá mýtů taje,
zrnko pravdy, nejen o dracích
hledá v nich, trpělivost maje,
úspěch jí nepřát, byl by hřích.
Než najde ho, tak sbírá čaje,
to koníček je nejspíš navždy.
Na uniformitu výrobců laje –
nový mít, je těžší než u pravdy.
Hlavně ty čajové přebaly,
ne celé s čajem pytlíky,
kdybyste nějaké sehnali,
zasloužíte si její díky :-).
Též sbírá léčivé byliny,
na které narazí po lese,
má zájem i o keltské hrdiny,
ty už si snad domů nenese.
Její útočiště, určitě krásné,
je voňavé bylinkami sušenými.
Nad krásnými obrázky žasne,
jistě si doupě zkrášlila i svými.
Kreslení - hlavně krajiny -
reálné i snové a jiné tvoření,
není samozřejmě zájem jediný,
tohoto neobyčejného stvoření.
Ovládá prostou magii přírodní,
ale má svého strážce vlastního,
ochránce všech lesních bytostí –
totiž zeleného draka lesního.
Pravdu, hlavně o dracích,
vědět by chtěla určitě,
že dál je, nežli v oblacích,
jistě ví, není už dítě.
V jednom komentáři k říkance,
psala o pocitu, že je v ní cosi,
co možná jen jí samou cítit lze,
nyní ji autor o vysvětlení prosí.
Byla by to pro mě velká pocta,
neboť já nekladu si velké cíle,
ta říkanka je jak já, jen prostá,
a má udržet můj mozek v síle.
Na krásném obrázku v profilu,
má masku, stvořenou z listí,
snad mi nevynadá do debilů,
a to samé co já na něm zjistí.
Abych se Ti pomstil v dobrém,
chci se zdržet u Tvé podobizny,
zeptám se Tě na jeden problém,
snad zas tak divně, to nevyzní.
Dotaz teda již nyní vznesu –
ta maska jež na Tvojí hlavě,
vypadá tvořená listím z lesů,
vznikla s rozmyslem, či hravě?
Uprostřed čela, jež ozařuje svíce,
já nemohu se zbavit pocitu,
jako by startovala holubice,
anebo už vážně blázním tu?
A vlevo, mne zase napadlo,
jak viděl bych odlesk části tváře,
je možné, že je tam zrcadlo,
či mne označíš za blázna, lháře?
Je zvláštní, stejně jak v poesii,
i obrázek může být různě vnímán,
ty oči na něm snad skutečně žijí,
nebo nevyhnul jsem se chybám?
Ať už můj zrak nebo smysl,
správný pocit zde nepodá –
nehrozí, že by mi úsměv zkysl,
v té tváři jde zvláštní pohoda.
Koukám a žasnu, to je k nevíře,
toho co most u Arles namaloval,
má ráda onoho geniálního malíře,
jenž šílený láskou ucho obětoval.
Osobní motto psala v angličtině,
nemohu prohlásit, že mě to těší,
jenom má neznalost, je na vině,
jen, většina z nás, jsme tu češi…
Teda: „Today is your day,
Your mountain is waiting:-),
ve svůj den na cestu se dej,
jen zbabělec se vrcholů leká!
Přeji Ti Strix, ať v lesích často jsi,
vždy najdeš zas cestu domů zpět,
nechť ze rtů Tvých smích často zní,
co nejlépe, se k Tobě chová svět.
Štěstí ať se Ti nikdy nevyhýbá,
svou sbírku čajů, ještě rozšíříš,
v Tvém hledání se nepřihodí chyba,
skutečnost o dracích zjistíš již! smazat