Přání od Padraka
Samantha Veronika dračice a Démon,
těžko říct která forma kdy má vrch,
já doufám k tomu mohu říci jenom,
lidská je v pohodě, před démonem bych prch.
Krom draků kteří jí berou dech,
čte fantasy knihy – o dracích
a jiných mytologických zvířatech,
vše obyčejné už byl by hřích?
Ne. Ráda kreslí a píše povídky,
nejenom o magii se vždy zajímala
i auta a jiné věci z klučičí nabídky,
také na koních dříve rajtovala.
I v současné době miluje zvířata,
nepíše které upřednostňuje druhy,
zda osudem velryb je dojatá,
či obdivuje šelmy, jak každý druhý.
Nyní se snaží o stránek tvorbu
www.samantha.ic.cz
nemohu posoudit her volbu,
s těmi jsem skončil hned.
Na lukách, jež plné květin jsou,
je podvečer hvězdnatý velice,
dříve než ty kytky rozkvetou –
přistává lehce, modrá dračice.
Šedomodrozelenýma očima,
které zorničky postrádají,
se kolem sebe pozorně podívá,
zda temnota vůkol nic netají.
Pak teprve složí rozměrná,
světle modrá křídla ráda,
s tmavě modrými prsty pozor dá,
než je urovná na tmavá záda.
Celé tělo tmavě modré nech,
až na zvláštní masku v obličeji
a několik flíčků na stehnech –
co vypadají mnohem světleji.
Její hladká kůže se ve světle
hvězdném leskne bíle mléčně.
Po celé délce páteře má hnedle,
hřívu jemnou snad nekonečně.
Ta je stříbřitě modře zbarvená
a pouze na krku a špičce ocasu,
o něco hustší je a větší délku má.
Ale co to? Všeho je jen do času!
Samanthu zřejmě něco vyrušilo –
během mrknutí oka se z dračice,
tak elegantní, co rohů měla čtvero,
stane červená trnitá bojovnice.
Tělo je naráz mnohem mohutnější,
celé je plné nebezpečných trnů,
nepříliš dlouhé pařáty – jsou delší,
nohy sílí, nad ostrostí pařátů trnu.
Ta velejemná hříva zmizela,
také ji, nahradily ostré trny.
Maska v obličeji se ztratila docela,
jen oči zůstaly bez poskvrny.
Bez jediného jejich mrknutí,
dračice propátrá celou louku.
Těm, kteří by chtěli být krutí,
kosti rozemele na mouku.
Svaly svého tmavomodrého těla,
vždy staví na stranu správné věci.
Krátce, či celé věky to tak dělá?
To záleží na jejím převtělení přeci.
Ať konečně přijde inspirace
a ty dopíšeš „Prázdné stránky,“
obrázků, snad mohu chtít více,
byť jejich seznam, není krátký.
Hlavně se ale co nejlépe měj,
vše co Tě baví dělej do sytosti,
obrázky krásné, povídky mají děj,
úspěch a štěstí jsou u Tebe hosti.
těžko říct která forma kdy má vrch,
já doufám k tomu mohu říci jenom,
lidská je v pohodě, před démonem bych prch.
Krom draků kteří jí berou dech,
čte fantasy knihy – o dracích
a jiných mytologických zvířatech,
vše obyčejné už byl by hřích?
Ne. Ráda kreslí a píše povídky,
nejenom o magii se vždy zajímala
i auta a jiné věci z klučičí nabídky,
také na koních dříve rajtovala.
I v současné době miluje zvířata,
nepíše které upřednostňuje druhy,
zda osudem velryb je dojatá,
či obdivuje šelmy, jak každý druhý.
Nyní se snaží o stránek tvorbu
www.samantha.ic.cz
nemohu posoudit her volbu,
s těmi jsem skončil hned.
Na lukách, jež plné květin jsou,
je podvečer hvězdnatý velice,
dříve než ty kytky rozkvetou –
přistává lehce, modrá dračice.
Šedomodrozelenýma očima,
které zorničky postrádají,
se kolem sebe pozorně podívá,
zda temnota vůkol nic netají.
Pak teprve složí rozměrná,
světle modrá křídla ráda,
s tmavě modrými prsty pozor dá,
než je urovná na tmavá záda.
Celé tělo tmavě modré nech,
až na zvláštní masku v obličeji
a několik flíčků na stehnech –
co vypadají mnohem světleji.
Její hladká kůže se ve světle
hvězdném leskne bíle mléčně.
Po celé délce páteře má hnedle,
hřívu jemnou snad nekonečně.
Ta je stříbřitě modře zbarvená
a pouze na krku a špičce ocasu,
o něco hustší je a větší délku má.
Ale co to? Všeho je jen do času!
Samanthu zřejmě něco vyrušilo –
během mrknutí oka se z dračice,
tak elegantní, co rohů měla čtvero,
stane červená trnitá bojovnice.
Tělo je naráz mnohem mohutnější,
celé je plné nebezpečných trnů,
nepříliš dlouhé pařáty – jsou delší,
nohy sílí, nad ostrostí pařátů trnu.
Ta velejemná hříva zmizela,
také ji, nahradily ostré trny.
Maska v obličeji se ztratila docela,
jen oči zůstaly bez poskvrny.
Bez jediného jejich mrknutí,
dračice propátrá celou louku.
Těm, kteří by chtěli být krutí,
kosti rozemele na mouku.
Svaly svého tmavomodrého těla,
vždy staví na stranu správné věci.
Krátce, či celé věky to tak dělá?
To záleží na jejím převtělení přeci.
Ať konečně přijde inspirace
a ty dopíšeš „Prázdné stránky,“
obrázků, snad mohu chtít více,
byť jejich seznam, není krátký.
Hlavně se ale co nejlépe měj,
vše co Tě baví dělej do sytosti,
obrázky krásné, povídky mají děj,
úspěch a štěstí jsou u Tebe hosti.