Bouřný Topol
Temná krajina, leč slunce žár
Tam kdys mocný Topol stál -
Tam, kde vítr fičí z hor,
Kde ztrácí smysl spěch a shon.
Pod Topolem stíny tančí ve víru moci,
Krásně musí tam být vprostřed noci.
Hvězdy nad listí hlubinou
Září a zjevují tvář nevinnou.
Souhvězdí: prvé, druhé a hle třetí!
Ta všechna nosívají štěstí.
Luna, jež v mraku líc svou skrývá
Často vidět jasně nad Topolem bývá,
Sic měkkými polibky svitu svého
Celuje kůru stromu prastarého.
Na listech rosy krůpěje,
Jak bílé perly padlé přes tmavé závěje
Třpytí se ve tmě,
Zanechávajíc tak blahý pocit ve mně.
Vídám ten Topol, ač nejsem mu blízko,
Vídám jej, ačkoli nikdy nelétám nízko
Nad krajinou mraky plynou –
V nich stromy nikdy nezahynou
Tam kdys mocný Topol stál -
Tam, kde vítr fičí z hor,
Kde ztrácí smysl spěch a shon.
Pod Topolem stíny tančí ve víru moci,
Krásně musí tam být vprostřed noci.
Hvězdy nad listí hlubinou
Září a zjevují tvář nevinnou.
Souhvězdí: prvé, druhé a hle třetí!
Ta všechna nosívají štěstí.
Luna, jež v mraku líc svou skrývá
Často vidět jasně nad Topolem bývá,
Sic měkkými polibky svitu svého
Celuje kůru stromu prastarého.
Na listech rosy krůpěje,
Jak bílé perly padlé přes tmavé závěje
Třpytí se ve tmě,
Zanechávajíc tak blahý pocit ve mně.
Vídám ten Topol, ač nejsem mu blízko,
Vídám jej, ačkoli nikdy nelétám nízko
Nad krajinou mraky plynou –
V nich stromy nikdy nezahynou