Modré z Nebe
Modré z nebe
Prolog
Kosmická loď Atlantis II se řítí vesmírem při plné akceleraci. Atlantis II, matka vlastní třídě kosmických lodí proráží zdánlivě prázdný vesmír s rozžhavenou přídí a bílou září na zádi. Na palubě mohutný, dva a půl kilometru široký, dva kilometry dlouhý a více než třista metrů vysoký trojúhelníkovitý stroj veze protimeteorní zbraně. Ty jsou určené planetě Aquus a jsou dost výkonné na to, aby vypalovaly díry do malých měsíců. Cesta probíhá normálně, stav lodi, byť zastaralé, je nominální, všechny motory včetně Paradox drive, umožňující lodi letět rychleji než světlo, běží dle očekávání. V oblouku se k Atlantis II blíží nepatrný, v temném vakuu mezihvězdného prostoru stěží viditelný bod. Kapitán lodi, Killereanský drak, draještěrák Pae Paegaskiller a pomocný pilot, dravian, Frank Falcor zatím nic netuší.
Zpráva
Paegaskiller se válí v kapitánském křesle svého ohromného stroje a prázdně civí do barevné nicoty tam venku. V nadsvětelné rychlosti radiové signály dostávají dostatečnou frekvenci a energii na to aby byly vidět. Většina vesmíru je více méně temná, lehce opepřená signály některých hvězd. Tahle část vesmíru je ale barevná jak film z devadesátých let. Někde tu někdo musí bydlet. Na rozsáhlé palubní desce panoramatického můstku lodi se rozsvítila oranžová kontrolka, doprovázená zapískáním. Píše se u ní “Spiritcom”, stroj dává vědět že dvojice dostala poštu. Při těchto rychlostech nemá smysl vysílat radiové signály. Killereani po nějaké době přišli na to, že nejspolehlivější bude posílat automatizované pošťáky. Úkolu se nakonec ujala firma Spiritcom a stanovila první normy pro taková zařízení. Jedno z nich právě dokuje. Kontrolka se rozsvítila zeleně. Modul Spiritcomu je zadokovaný. Paegaskiller je dost líný na to aby poslal Franka ale pak si všiml že Frank už nejspíš nějakou dobu spí na křesle inženýra a slintá. “No nic..” Paegaskiller se zvedl a vyšel na chodbu, protahuje si záda. Pak sto metrů výtahem dolů, přechodová komora v horním patře je zarezlá. Dostal se do hlavního koridoru. Páteřní chodba lodi má kolem sedmdesátky metrů na šířku, I přes to se do ní dvě protimeteorická děla vešla jen tak tak. Pod sebou vidí první, kdoví proč natočené horkým koncem k vnějším vratům. Síťovaná podlaha tady nahoře není nic pro slabé povahy. Paegaskiller se dal doleva, na pravou letovou stranu koridoru a po lávce pokračuje dál dozadu do nitra lodi, nad jedním z děl. Konečně došel k dalšímu výtahu kde se zase sveze kus nahoru. Skřípající a klepající výtah ho jako obvykle dovezl kam má, na horní palubu, do podstatně méně užívané části lodi s okny, polorozpadlými křesílky rozmístěnými kolem špinavých kulatých stolků, tělocvičnami, jídelnami a bary. Kdysi rekreační část lodi. Teď je tu šero, vlhko a rezavo, kolem stěn květináče s dávno mrtvými rostlinami. Zalité byly dobře, všechny ale byly daleko za svou očekávanou životností. Loď stavěná pro více než třísetčlennou posádku neviděla už dlouho víc než deset živých duší naráz. Teď jsou tu dva, a vystačí si se třemi místnostmi. Vyjímkou jsou jen ty chvíle kdy se jeden z nich necítí na tohle divné soužití a vydá se do zádi na procházku, někdy na vícero dní. Paegaskiller se nyní také vydá dál do zádi lodi. Míjí rezaté dveře, zapomenuté airlocky. Ani on sám si není jistý co za nimi je. Je to jako bydlet sám ve městě. Za nějakou dobu už věděl na která místa není nutné chodit, pak zapomene co na nich je. Po pár minutách chůze skrze hučící loď konečně dojde k oranžovým dveřím. Natřel je na oranžovo schválně. Už několikrát je minul a nechtělo se mu chodit sem tam skrz tuhle mrtvou rekreační zónu. Občas navíc vypustil vzduch, aby odlehčil loď a zpomalil korozi, pak bylo zvlášť důležité aby tu nebloumal dlouho. Oranžové dveře spolehlivě povolily, a pustily Paegaskillera dovnitř. Přivítal ho jemný ale neutuchající vánek, něco je špatně. Zběžně zkontroloval sváry v dokovací stanici kterou kdysi sám namontoval. Vypadají v pořádku. Skrze okna kolem doku ale vidí, že Spiritcom modul se neodpojil. Už dávno se měl vrátit na svou domovskou loď. Namísto toho, podivně modrý torpédovitý útvar dál trčí z doku ven, ani nevydal svoje tajemství. Paegaskiller tedy nasadil helmu, na místní konzoli zmáčkl tlačítko servis a modul byl vtažen dovnitř, zatímco atmosféra vyletěla ven. Čtyřmetrový světle modrý doutník, u motoru se pak projevil důvod jeho váhání. V zádi stroje je díra velká jako pěst, skrz naskrz. Je div, že ta věc vůbec letěla, natožpak že udržela tempo a zadokovala s Atlantis. Opravný automat Paegaskiller nemá, rozhodl se tedy že si přečte zprávu. Zavřel dok, natlakoval místnost, sundal helmu. Svitkový počítač uvnitř modulu byl bez poškození, byť působil poněkud nedůvěryhodně. Vypadal tak trochu křehce a šustivě. I tak ho Paegaskiller rozbalil, zavěsil do rámu a stisknul PLAY. Na svitku se zobrazila neznámá tvář jiného Killereanského draka. Světle šedá tvář, vypadá vyděšeně, jako by neměl čas. Ohlásil havárii, selhání pohonu, systém Sol, planeta Terra, souřadnice lodi, jméno lodi KASS Blue Sky, bude prý čekat ve stázi. Obraz nebyl nic moc, uniforma vojáka ale vypadala divně, Paegaskiller nepoznal útvar. Voják se otočil rychle, jakoby něco za sebou slyšel, pak plácnul do tlačítka odeslat, konec záznamu. Paegaskiller se nadechnul, je proti zákonu nevyslyšet nouzové volání. I když jemu samotnému mohou zákony být tak akorát u ocasu, nechce narušit dobrý zvyk. Terra je zakázaná planeta. To co se stalo v kolébce života je něco na co Killereani neradi vzpomínají. Toho kdo se tam dostal omylem tam rozhodně nenechá.
Nález
Paegaskiller musel Atlantis II otočit, protože než se vrátil z doku, Terru už minuli. Nakonec ale bezpečně přistál poblíž vraku. Když sebou Atlantis hrkla o zem, Frank se probudil. “Co? Co už?” divil se. “Ne, dostali jsme nouzový volání, někdo sebou třísknul o Terru. Hlídej loď, a hlavně, za žádnou cenu, ani omylem nelez ven! Jasný?” “Jasný.” odpověděl Frank nejistě a zíral ven z okna. Terru nikdy v životě neviděl. Příběhy z ní jsou starší než on, slyšel jich ale dost na to, aby se chvíli bál dát nohy na podlahu. Přímo před Atlantis, o pár set metrů dál mezi skalami sedí KASS Blue Sky. Bleděmodrá, vojenská loď typu který Paegaskiller nepoznal. Na Paegaskillerovo volání loď neodpovídá. Vzal si helmu a skafandr, byť věděl že je tu dýchatelná atmosféra a na Teře byl dostatečněkrát na to aby si udělal protilátky na místní infekční choroby. Navíc měl za sebou četné očkovací kontroly pro Terru i jiné planety. I přes to, helmu považuje za dobrý zvyk. Kdyby něco donesl zpátky do Atlantis, Franka by to mohlo zabít, nebo hůř. Zavřel hledí, vykročil ven. Dveře se za ním zavřely a s nimi i tepelný štít. Atlantis je stále horká dost na to, aby některé její povrchy svítily a senzory jsou zmatené. Rozhodně dobrá věc proti agresivní vegetaci, méně dobrá věc pro údržbu. Kráčeje k vraku KASS Blue Sky se rozhlíží kolem. Blue Sky vypadá že tu chvíli leží, ta modrá barva Paegaskillera fascinuje. Takřka splývá s modrým nebem. Nebýt vegetace, skoro by ji tady odspodu neviděl. Nejde o malý kosmolet. Blue Sky zdá se spadá do třídy Cruiser 3, tedy vojenská loď ve stovkách metrů, bez přidaných Shuttle modulů. Nemá čelní vrata, vojáci neměli rádi když byla v přídi lodi otevíratelná díra. Paegaskiller se tak chvíli protloukal vegetací, než nějaké dveře našel. Nešlo o standartní typ, žádná klika, ani ovladač, jen ten tmavší kruh modrých dveří na modrém pozadí. Použil svůj starý trik a opřel se o dveře rukou, soustředil se. Jeden z jeho implantátů se dokázal spojit s dveřním mechanismem a... Rána jako z děla. Paegaskiller udeřil helmou do dveří. Pak najednou letí bokem podél té modré stěny. Má co dělat aby se začal sbírat když přijde na to o co jde. Přímo na něj se řítí ohromný medvěd, podle všeho buď rozčilený, nebo hladový. Musí mít nejméně šest metrů. Medvěd na něj skočil a zkusil se mu prokousnout hrudním pláštěm skafandru. Paegaskiller neztrácel čas obranou rukama, dokud se medvěd zabýval jeho hrudním plátem, vytáhl příruční zbraň skafandru a vystřelil. Medvěd se rozletěl na kusy, všude kolem stříká krev a vnitřnosti. Blue Sky je natřená na červeno do výšky deseti metrů, Paegaskiller je čistý. Krev která na něj dopadla se na hydrofobním povrchu skafandru proměnila na kuličky a spadla na zem. Medvěd je bezpečně mrtvý. Absenci více než osmdesáti procent těla určitě nerozchodí. Rozeklané tesáky v medvědí tlamě jsou silné jako Paegaskilerova ruka. Je jich nějak hodně, je to divný medvěd. A starý, analyzátor neumí říct jak moc. Paegaskiller si na to téma pomyslel že je asi štěstí že má skafandr, na druhou stranu kdyby ho neměl, medvěda téhle velikosti by asi slyšel. Vrátil se zpátky ke dveřím a tentokrát proces dokončil. Vrata poskočila, ale neotevřela se. Musel zatlačit velkou silou aby nad nimi vyhrál. Chvíli si myslel že loď je bez proudu když se podíval do temnoty, pak se ale líně rozsvítilo jedno ze světel nad vchodem. Nesvítilo moc dobře, ani moc silně. Jakmile vstoupil dovnitř, rozsvítila se další. Nažloutlé mizerné světlo bylo pro Killerean Army Space Ship netypické. Nikdy to neviděl, dokonce ani na nouzové baterie. Osvětlení vždy buď svítilo denním světlem, nebo nesvítilo vůbec. Vydal se do nitra lodi.
Setkání
Míjel jedny rezaté dveře za druhými, cítil že by se do nich možná měl koukat. Nezdálo se mu ale, že by za tímhle typem dveří někdo mohl být a teď hledá posádku. Vnitřek lodi byl typicky armádně šedý, a netypicky rezatý. Vlhkost je ohromná, odvlhčovače nepochybně selhaly, je div že je tu dýchatelná atmosféra, i když to s oblekem není problém. Paegaskiller nebyl s tímhle typem lodi seznámen. Uprostřed lodi si nebyl jistý kam dál. Kde by mohla být stázová komora? Má tam na něj čekat odesílatel zprávy. Nakonec se dal doprava a po nějaké chvíli našel schodiště nahoru. Na výtah tady neměl ani pomyšlení, ale na spodní palubě nic nenajde. Nakonec rozsvítil na helmě baterku protože osvětlení selhávalo a vydal se nahoru. Po chvilce uvažování to nakonec vzal všech dvanáct pater nahoru, tam kde očekával odpočinkovou palubu. Na výtah ani nepomyslel, mohl by se zaseknout, Frank by měl problém Paegaskillera najít. I vojáci na dlouhých cestách potřebují orazit a na horních palubách, pod barevnými nebesy radio signálů bylo to nejlepší místo. Je tu. Těžce oddychuje. Je to hodně schodů. Viditelnost tady nahoře je ještě o chlup horší než dole. Tady se do toho přidalo slunce které se chýlí k západu a na zašlých stěnách maluje oranžové šmouhy. Kontrast je šílený, Paegaskiller má co dělat aby něco viděl, nakonec ale vpadne z chodby do jídelny kde je to o něco lepší. U stolu tu sedí tři. Jednomu chybí půlka hlavy a v ruce má prázdnou pistoli, jeden drží v ruce Musepad, jeden jen tak sedí, obličej porostlý plísní. Jsou to stejní ještěráci jako Paegaskiller, teď už vyschlí. Tady nahoře není s vlhkostí problém. Všechno ostatní, včetně jejich lehkých leteckých obleků s helmou složenou na zádech vypadá jako by to tu položili včera. Na stole je nedopitá káva, také zachvácená plísní. Paegaskillera překvapilo že plíseň je stále živá. V Musepadu je vydřený důlek, kapacitor je dávno prázdný. Podivné poškození. Paegaskiller se vydal do kuchyně a prohlédl stázové boxy. Jsou plné jídla, které je stále dobré. Hlady tu nikdo netrpěl. Kdyby neměl nasazenou helmu, klidně by se do sendviče který vytáhl, zakousl. Displeje hlásí plný stav vody a prázdné odpadní nádrže, selhání technologie nepřipadá v úvahu. Vezme za kohoutek a zkontroluje proud vody. Chvíli je rezavá, ale není toxická ani nakažlivá. Je to záhada, ti tři nemají důvod být po smrti. Tedy s vyjímkou toho, kterému chybí půlka hlavy. Opustil kuchyň a vydal se zase směrem na záď lodi. Nebyl si jistý zdali je můstek vpředu nebo vzadu. Vojáci ho ale většinou měli vzadu, narozdíl od lodí nákladní třídy Atlantis, která má oba hlavní můstky na přídi, a záložní vzadu u strojovny. Vypadá to tu podobně jako panoramatická paluba na Atlantis. Inženýři v tomhle případě asi neměli moc fantazie. Křesílka, stolečky, květiny, tady stále živé. Paegaskiller jednu analyzoval a dostal zase ten divný výsledek. Je stará, ale analyzátor neví jak stará. Vypadá jako by ji sem přinesli včera, až na ten prach. Dál najde tělocvičnu. Někdo si tu na krk pustil činku a zřejmě tu nebyl nikdo kdo by ji zvednul. Našel tak už celkem čtyři členy posádky, všechno vyšší důstojníci. Odešel z tělocvičny a chtěl pokračovat když si uvědomil že toho mrtvého mohl analyzovat. Vrátil se zpátky a zůstal stát v překvapení. Vidí nemožné, činka je na nejnižším háku, mrtvý má ruce služené na hrudníku. Analyzoval ho, je bezpečně mrtvý. Paegaskiller má pocit že sní. Vážně byla činka dole když přišel poprvé? Zblízka se na mrtvolu podíval. Zcela jistě má zlomenou krční páteř. Musel se zmýlit, tenhle chlapík nic nezvednul. Je suchý a mrtvý. Znovu se dal na odchod a ve dveřích se ještě otočil. Mrtvý je pryč. Kouká na to jak na zjevení. V lavici pod činkou jsou stále otištěná záda, materiál pomalu povoluje. Paegaskiller schoval analyzér a vytáhl zbraň. Poklusem se vydal k dalším dveřím v tělocvičně a opatrně do nich nahlédl. Nic, ordinace lékaře je už dávno opuštěná, doktor už tu asi dlouho nebyl. Nemá smysl se tu zdržovat. Vyjde na chodbu když do něj někdo málem vrazí. Ten s půlkou hlavy a prázdnou zbraní v ruce kolem něj prošel směrem do kuchyně. Paegaskiller ho opatrně následoval, příruční zbraň připravenou. Mrtvý si sedl ke svým kolegům, přiložil si zbraň k absentnímu spánku a klik! Spoušť udeřila naprázdno, zásobník je už prázdný, ale podle počtu děr ve stropě jich původně měl sedm nebo osm. Ten s Musepadem se najednou zvednul a Paegaskiller uskočil. Mrtvý musepad posunul směrem k tomu s kafem a ten do něj jednou klepnul prstem, přesně tam kde je vydřený. Ten co musepad položil prošel kolem Paegaskillera kterému stály šupiny až na krku. Už něco podobného jednou viděl ale za jiných okolností. Nikdy neviděl mrtvou vyschlou posádku opakovat úkoly které dělala před smrtí. Vyběhne za mrtvým, spěchá protože mrtvola rozhodně nejde pomalu. Zmizí ve dveřích ... můstek. Je napojený přímo na panoramatickou palubu, to bylo také netypické pro vojenskou loď. Krom toho, je můstek směšně malý, místa k sezení jsou tu pro čtyři. Až potom si Paegaskiller začal uvědomovat na co se dívá. Tohle není třída Cruiser 3, poznal to, až když se usadil do kapitánského křesla. U těchhle strojů se nikdo nespoléhal na ruční obsluhu můstku. Kapitán se o většinu věcí staral sám. Vypadalo to jako první prototyp třídy Prometheus 1. Stará třída lodí která byla krátce po svém vytvoření zrušena pro “technické nedostatky” jak se pravilo v manuálech. To je ale už tisíce let, někdo tu loď musel udržovat až do teď. Mrtvý se usadil do křesla inženýra a spustil nějaké generátory. Elektrogenerátory to nebyly, protože osvětlení pořád stojí za starou belu. Atmosféra se ale pohnula takže možná zapnul odvlhčování. Paegaskiller nahodil počítač a po chvíli snažení se do něj za pomoci svých implantátů prolámal. Prohlíží si kapitánovy záznamy, venku se zatím stmívá. Kapitán zanechával pečlivé denní záznamy ale Paegaskiller měl stěží dost času na to aby je prohlížel všechny, je jich tu totiž plno. Z Crystoru, velkokapacitního fyzického úložiště na svém skafandru vytáhl kabel a sundal si helmu. Jeden konec si zasunul za ucho, druhý připojil k počítači pro velkoformátový přenos dat. Mrtvý se sebral a šel si po svých. Paegaskiller se nadechl, a nasál data z počítače, jako by to byla limonáda ve sklenici s brčkem. Chvíli trvalo než dal data dohromady, nakonec si ale postavil obrázek toho co se tu stalo.
Poznání
Kapitán, Jeremy John Sheppard, zaznamenal do počítače ztrátu technika. Šlo o vysokého důstojníka, jak bývá na prototypech zvykem. Ucha se na loď dostanou až po skončení testů, nebyl to tedy amatér. Ten samý den explodoval primární regulátor One Paradox Drive a kapitán se rozhodl že přistane na nejbližším tělese v okolí, s tím co mu zbývalo z motorů. Jediný technik kterého měli někde zmizel, zřejmě ještě před přistáním. Šlo o první cestu s tímhle pohonem a Kapitán nechtěl nic riskovat. Prve přistáli o zhruba dveště kilometrů dál odsud, poblíž vody, řeka se ale přes noc rozlila a zaplavila podpalubí. Na to si vybrali nové místo tady v horách, s lodí která je technicky stále schopná letět, je to však riskantní. Kapitán několikrát zmiňuje modré z nebe a po nějaké chvíli Paegaskillerovi dochází že nejde o název lodi, ale o něco co veze. Kapitán zmiňuje nestabilitu v “Modrém z Nebe” a vyšetřování zmizení technika. Podle všeho krátce po výbuchu použil svou kartu v přechodové komoře číslo dva ve strojovně. Jako příčinu kapitán odhaduje pokus o ventilaci prostoru, při které byl technik možná nedopatřením vytažen ven. Na palubě není nikdo jiný kdo by uměl regulátor opravit, poškození je těžké a na druhý regulátor si Kapitán netroufne letět jen tak. Potraviny jsou přerozděleny, a měly by vydržet tři měsíce. Nicméně v prvním měsíci polovina padesátičlenné posádky onemocněla a následně zemřela. Pátrací akce po prostředcích v okolí lodi jsou bezvýsledné, naopak, pět členů posádky zmizelo. Byla přijata opatření na zvýšení bezpečnosti. V druhém měsíci se však ztratilo dalších několik členů posádky a Kapitán zakázal vycházení. Vojáci nemohou spát, budí je noční můry a pocit neuhasitelného hladu. Nikdo ale nemůže jíst, posádka vymírá, hledání patogenu scannery nepřineslo výsledky. Potravin a vody je dostatek, nedošlo ke kontaminaci, všechny systémy, kromě toho regulátoru fungují. Pak došlo ke zranění v tělocvičně. Posádka se smrskla už na deset. Stěžují si na vidiny, tvrdí že po chodbách se procházejí mrtví. Kapitán jednoznačně odmítá vyslání Spiritcomu, obává se vyzrazení tajné mise a ztráty “Modrého z nebe” potenciálnímu nepříteli. Věří, že armáda si loď najde. Tady si Paegaskiller uvědomil že posádku tvoří pouze Killereanští draci, nikdo jiný. V té době se v Killereanii nevyskytoval, usoudil ale, že muselo dojít k rasovému konfliktu. Bude si muset osvěžit znalosti. Tak nebo onak, kapitán si dával pozor, aby neřekl nic detailního o “Modrém Nebi” do záznamů. Paegaskiller cítil, že to bude něco velkého. Kapitán krátce na to zanechává záznam o nepovoleném pokusu odeslat Spiritcom modul, který následně údajně sestřelil. Hříšníka zavřel do stázové komory. Zbytek posádky pak postupně našel různé konce. Tři z nich, teď sedí spolu v jídelně. Jeden prostě umřel, zřejmě ze stresu, další se úmyslně otrávil kávou, poslední si ustřelil hlavu. Kapitán zmiňuje že mrtví členové posádky skutečně procházejí lodí, tvrdí že to dělají, aby ho potrestali za jeho chyby. Záznamy pokračují, jde ale už jen o každodenní přežívání. Paegaskiller se podíval na poslední záznam. Kapitán blábolí, tvrdí že jde o jeho poslední záznam, nelhal. Záznamů bylo hodně, Paegaskillerovi to nesedělo, loď vypadá stará ale ne tak stará. Vstal, odpojil se a nasadil si helmu. Zajímá ho stázové vězení, regulátor a taky OneParadox Drive. Paegaskiller má také na Atlantis II Paradox drive, to je ale pozdější verze. Jde o TwoParadox Drive a Paegaskiller si myslel že Paradox Drive který mu předcházel byl jediný Paradox Drive který existoval. OneParadox totiž nikdy v životě neviděl. Armáda ho asi zakázala, tím spíš ho pohon zajímá. Musí to být něco extra. Podle toho co zjistil, se vydal dolů, na třetí palubu. Stázi zatím nechá být, pokud funguje, vězeň vydrží. Pokud ne, je to jedno. Na třetí palubě, dle instrukcí z výkresu který si stáhnul, se vydá přímo do zádi lodi a jde. Nakonec dorazil ke dveřím do strojovny, které otevřel a po pár desítkách metrů chůze došel k roztrženému regulátoru. Loď měla přesně dva tažné motory a dva regulátory, výbava motory nic moc, pokud tedy nejsou motory šíleně silné. Paegaskiller si místo začal prohlížet. Nebylo mu jasné proč technik vypadl za jízdy z lodi. Kontrolní panel dveří, není u dveří, je v oddělené místnosti. Patrně z bezpečnostních důvodů, kdyby bylo třeba ventilovat požár strojovny. Kromě toho, všichni měli na sobě letové obleky a technik neměl důvod ho nemít. Za ten okamžik dekomprese by měl zvládnout nasadit helmu. Až potom si Paegaskiller všiml zvláštnosti, ve střepech a kusech kovu které jsou v místě výbuchu zasekané do podlahy, jsou dva stíny. Někdo tu stál. Nepochybně, musel to být technik. Kdyby to byl kdokoli jiný, Kapitán by se zmínil o tom že došlo ke smrtelné nehodě. Něco takového nebylo možné přežít, devítisetkilové víko regulátoru bylo roztrháno na tisíce malých bodců které jsou tu zapíchané všude. Ve stropě, na podlaze i v technologii. Všichni kdo v tu chvíli byli v místnosti, museli být mrtví v tom okamžiku kdy regulátor vybuchl. A vypadá to že tu byla přesně jedna osoba. Z roztrženého regulátoru už Paegaskiller nic nezjistil a tak se podíval na ten druhý, funkční. Víko je teplé, regulátor tedy funguje, na lodi je ale ticho. Paegaskiller by očekával že tu bude fůzní nebo fizní reaktor, ty ale dělají rámus. Krom toho, že je víko teplé, mu toho stroj moc neřekl. Všechny zábavné kousky byly pod víkem, a Paegaskiller nechtěl zkoušet co jeho oblek vydrží. Odpovědí tu tedy moc nedostal. Neví nic o OneParadox Drive, ani proč se tu mrtví promenádují jako by pořád žili. Vydal se tedy směrem ke stázi, ta je o patro níž a Paegaskiller hledal ve výkresu, kudy to bude nejblíž. Vypadá to že v lodi jsou dva dlouhé koridory od přídě na záď, které spojují všechno. Zvláštní že tam není zakreslený ani hasící přístroj, ale nebude si stěžovat. Vojenské lodě jsou obvykle cíleně zoufale náročné na navigaci. Tady to bude brnkačka. Přímo ze strojovny do koridorů vedou dvoje dveře, a Paegaskiller si vybral ty nejblíž, u funkčního regulátoru. Zdálo se mu divné, že tunel regulátoru je zavedený do koridoru, pak ale pochopil. Po otevření dveří mu padla brada. Světle modrý krystal za dveřmi pořád svítí. Teď už chápe, “Modré z Nebe” je ve skutečnosti modifikovaný stázový krystal určený pro dodávky energie do motorů.
Až do konce.
Tohle, je ten největší stázový krystal jaký Paegaskiller kdy viděl. Na šířku má tak deset metrů, na výšku nejméně šest a na délku tak stopadesát metrů. Na boku je znát že Killereani ho pěstovali v desítkách tisíc fází, každá ploška na boku znamenala jednu pěstitelskou sekvenci. V tom Paegaskiller zaslechl šramot. Ve dveřích stojí uniformovaná postava, v ruce pistoli, Paegaskiller ukázal dlaně. Osoba promluví “Chtěl jsem vás nechat jít, ale teď když jste toho viděl tolik, si to už nemůžu dovolit.” řekl a vkročil do koridoru “Předpokládám že nevíte jak opravit regulátor pro Paradox Drive, ne že by loď nedokázala letět jen s jedním regulátorem...” dodal. Modré světlo mu nasvětluje tvář, je to nepochybně kapitán lodi, nezemřel. Stále čeká na vyzvednutí od své armády. “Kapitáne, OneParadox Drive je zastaralá technologie. Tahle třída lodí byla zrušena pro technické nedostatky. Nemám potřebu létat s vaším strojem, je to sebevražda.” “O čem to mluvíte?” “Svou loď strážíte dobře, ale nikdo kdo ví co je tohle za krystal si netroufne s ní letět. Ta technologie je nepoužitelná.” “To je pěkná řeč od někoho kdo se sem vloupal zamčenými dveřmi.” ušklíbl se kapitán “Chcete získat OneParadox Drive pro sebe.” zavrčel. “Osobně bych se bál ten krystal vzít jen na palubu svojí lodi.” prohlásil Paegaskiller. “Šlo o malou technickou závadu, zařízení teď funguje perfektně!” zlobí se kapitán. “ “Protože sedíte na zemi a nehýbete se! V momentě kdy s tím vzlétnete, nebo chvíli potom, se to rozletí na kusy! Když se jim loďe měnily v prach, ukončili projekt!” “Lžete!” “A proč myslíte že se vám tu procházejí mrtvoly? Tohle je stázový krystal, stázové krystaly jsou stabilní jen v malých velikostech, tahle věc má stopadesát metrů na délku. Únik energie je takový že probere i mrtvolu. Je div že jste doletěli takhle daleko a odnesl to jen regulátor! Podívejte se na sebe! Jste nejstarší neadministrátor jakého jsem kdy viděl. Jak dlouho jste už nejedl? Sto, dvestě, tisíc let? Tuhle loď vyrobili před pěti tisíci lety!” vysvětluje Paegaskiller o překot. “Tisíc? Ten čas ale letí.” namířil Paegaskillerovi na hlavu. “Kapitáne zadržte! Jsem bývalý Administrátor! Máte nárok na všechny pocty a kompenzaci platu za posledních pět tisíc let plus důchod, ale jen když nezmáčknete tu spoušť!” “Nevěřím vám!” vystřelil. Byla to ohromná rána, kapitáni kosmických lodí většinou nosili u sebe vždycky velké kalibry. Kulka se vydala Paegaskillerovi přímo na obličej a... rozprskla se o hledí helmy. Střepiny zasáhly stěny kolem, i stázový krystal. Na boku krystalu se objevily jiskřičky. “Co to je?” zeptal se Kapitán. “JežišMarja!” zašeptal Paegaskiller a dal se do sprintu. Ještě zahlédl kapitána jak se snaží krystal vyčistit, pak vyběhl z koridoru. Zkusil se dovolat Frankovi vysílačkou, ale odsud to nešlo. Zpátky na můstek, popadl rádio “Franku! Startuj! Startuj hned, za chvíli tady bude jenom díra!” “Rozumím!” odpověděl Frank a z pod Atlantis se začal zvedat prach jak se začaly zahřívat fůzní motory. Na to Paegaskiller běžel dolů, ještě je tu jeden člen posádky. Vezme ho sebou. Zmateného ještěráka vyškubnul ze stázové jednotky a táhnul ho sebou ven. Na půli cesty k Atlantis, si uvědomí jednu novinku. Ohromný kanón na střeše KASS Blue Sky, se natočil směrem k Atlantis. V lodi je dost energie na to aby obracela planety v páru. Zastavil se, Ještěrák s ním “Jak se jmenuješ vojáku?” “Tommy, plukovník Tommy Wardlock.” “Tak teď běž plukovníku, a řekni mému pilotovi ať odletí jakmile se dělo otočí stranou. Žádné otázky, jen ať letí honem a co nejvýš a připojte ty zbraně co máme na palubě.” “Co bude s vámi?” “Já musím vyřídit tohle starou záležitost. Stázový krystal se kterým jste si hráli není žádná legrace, dají se s ním zhasínat slunce. Běž!” odpověděl Paegaskiller a otočil se zpátky k Blue Sky, odsud vidí do okna které se otevřelo na přídi, kapitán je tam. Vyrazil vpřed. Nešel na můstek, kapitán by to čekal. Namísto toho se zmocnil ovládání stroje ve strojovně a přesměroval energii ze zbraní smyčkou zpět do krystalů, hlaveň padla dolů. Kapitán na to přišel, setkali se zde, mezi dvěma regulátory. Atlantis II otřásá zemí při odletu.
Kapitán
Paegaskiller si na bitku svlékl skafandr. Stojí tu teď on a kapitán Sheppard. Dva ještěři. Oči pevně zaseknuté do sebe, jen v lehkém oděvu, dlaně levitují nad pistolemi na stehnech. Stázové krystaly jasně září skrz otevřené dveře. Kapitán dobře ví o co jde, oba jsou napojení. Budou bojovat stejnou silou jaká je skrytá v krystalech.
“Shepparde?” “Ano?” “Máte můj respekt. Jste nejvěrnější člen naší armády, domnívám se že žádného druhého Shepparda již neseženeme.” “Nechte si komplimenty. Budete mrtvý tak jako všichni ostatní kdo se pokusili ukrást mou loď. Ani váš skafandr vás neochrání před silou kterou mám k dispozici, vydržel by jste pár minut kdyby jste si ho nechal. Takhle, jste již mrtvý.” opáčí Sheppard “Obávám se, že v tom vám neposloužím. Ještě jednou vám nabízím odlet zpět domů. Vaši loď budu muset zničit. Stázové krystaly nejsou hračky ani pro muže jako jste vy.” “Nedovolím vám zničit majetek království, pokud budu muset, shořím se svou lodí.” zakončil kapitán a nastavil Paegaskillerovi čelist.
Dvě ruce. Dvě ruce jako blesk sjely na dvojici pistolí ráže .72 cal. Drhnutí hlavní o pouzdra, švih zápěstí, prsty na spouštích, rána. Z hlavní vyletěly kulky, za nimi plamen. Čas se zastavil, kulky se líně převalují ve vzduchu, oheň ze zbraní nasvětluje scenérii, bojovníci pouští zbraně a ty zůstávají viset ve vzduchu. Krystaly září když ti dva vyrazí vpřed, vší silou. Pod nohama se jim kroutí plechy, drápy zanechávají rýhy, oči září, Paegaskillerovy žlutě, Sheppardovy modře. Závěry zbraní pomalu sjíždějí vzad. Paegaskiller se napřáhne, rozmachem zapálí vzduch na svojí pěsti, Kapitán ukročí, zkouší útok na břicho. Paegaskiller pěst srazí bokem a ti dva do sebe praští rameny. Oba se otočí a v dalším útoku se jejich pěsti srazí ve vzduchu který hoří, jejich oblečení, zanechává v té surrealistické scéně zářivé plameny viset tam kde právě byli, jako dlouhá závěrka. Kapitán jde na kop a uspěje, Paegaskiller zády trhá přepážku mezi krystaly na kusy a nohama přistane na jednom z krystalů. Stojí tam, na boku krystalu, horizontálně k podlaze. Kapitán zaujímá pozici na druhém krystalu “Překvapil jste mě, bojujete jako by jste na takhle pokroucenou realitu byl zvyklý”. Paegaskiller odpovídá “Nesuďte Musepad podle obalu. Kapitán skočí na Paegaskillerův krystal. Pohledy se znovu potkají když ti dva vytáhnou své meče. Trvá věčnost než rovné čepele Killereanských mečů vyjedou z pouzder, která jsou zároveň rukojeťmi mečů. Jednostranně broušené čepele se několikrát minou, sviští vzduchem, oheň na ostří, viditelné tlakové vlny čeří vzduch, pak se setkají. Několik úderů, pokřivené zvuky zvláště odolných kovů. Jiskry zůstávají viset ve vzduchu, rána za ranou, těsný únik, další úder čepele se rozletěly na kusy, bojovníci těly rozrazí střepy. Setkají se znovu na hranách svých pěstí a jeden tak zastaví druhého na místě, Paegaskiller Shepparda popadl a prohodil ho stropem. Strop se rozletěl na tisíc kusů a Paegaskiller skočil nahoru, přidal Sheppardovi ještě jednu ránu cestou vzduchem když tu dostal kopanec do ramene a roztříštil podlahu. Bitva se stupňuje, rány pěstí létají jedna za druhou a vzduch se zahřívá. Kovové díy kolem se žhaví do běla, konečně, drápy zanechávají v krystalech šrámy když se k sobě dvojice znovu blíží. Napřažená pěst, vzduch se rozžhaví do běla a jak ti dva zasadí ránu, znovu dvě pěsti ve vzduchu, kyslík již nemá kam uniknout. Úderem je vytvořen nový prvek, světlo se šíří, kosmická loď se odpařuje, po boku krystalů letí praskliny, lesy hoří, skály se taví. Hmota je vržena do vzduchu v mocné nukleární explozi, do ruda rozžhavený kráter svítí do noci, jak vyhasíná, v něm, dva zářící titáni. Jako dva bílí andělé stojí na dně dvacet kilometrů hlubokého, horkého kráteru, pěsti zaťaté, ze zad stoupá bílá pára. Ještě jednou se rozbíhají, ještě jednou napřažené pěsti, ještě jednou jeden, poslední divoký úder, ještě jedna tlaková vlna, prohloubení kráteru. Tentokrát však ti dva zůstali stát, pěsti zaseknuté do sebe, něco se změnilo. Paegaskiller cuknul pěstí nazpět, mezi prsty mu trčí modrý krystal. Je zasazený do catridge .72 cal. Paegaskiller tu ruku zdvihá do vzduchu, ukazuje směrem nahoru. Frank dobře ví že jen jeden tvor ve vesmíru vlastní tenhle náboj “PAL!” zařval a paprsek bílého světla se snesl z otevřených nákladních dveří Atlantis II dolů na zem, na dvojici. Meteorické dělo pracuje na plný výkon. Kapitán J. J. Sheppard vzhlédne, naposledy otevírá ústa v překvapení když Paegaskiller hodí kulku do cesty paprsku. Ten se zbarví do modra a tvrdě zasáhne zem pod sebou. Plná energie dvou krystalů je uvolněna, Ohromná energie, skály, roztavené letí vzhůru, zasáhnou i Atlantis II levitující stopadesát kilometrů nad zemí. Kontinent praská, jako po dopadu ohromného meteoritu, když roztavená hmota stříká na oběžnou dráhu, planeta se chvěje v samých základech jak na protější straně roste z moře nové pohoří. Frank má co dělat aby Atlantis II udržel na místě, okna stroje byla automaticky zatažena mechanickými štíty, i tak první projektily nakřáply několik metrů silné sklo můstku. Nakonec nemohl jinak a musel loď zvednout výše. Voda z oceánu se začala hrnout do kráteru a chladit ho. Na hladině, uprostřed té díry, nemožné. Počítač nachází energetickou signaturu stázového krystalu. Je to on, Paegaskiller, nahý plave na horké hladině, v pěsti drží modrý krystal ráže .72 cal. Sheppard je mrtvý, jeho tělo vypadá nedotknuté, je ale definitivně po smrti.
Epilog
Královna Killereanie, toho dne když se jí donesly zprávy o věrném kapitánovi provedla své rozhodnutí. Kapitán J. J. Sheppard byl odměněn vyznamenáním za nezlomitelnou věrnost. Jeho potomci byli nalezeni, a pocty i finanční odměna jim byly předány. Plukovník Tommy Wardlock byl povýšen na generála, odměněn medailí za statečnost, pro časový skluz pěti tisíc let odeslán do důchodu a zavázán mlčením o modrém nebi. Královna a Paegaskiller se později ten týden setkali “Rainstormere, proč jste odmítl vyznamenání?” “Jako bývalý Administrátor Killereanie se stále cítím být vázán stejnými povinnostmi. U Administrátora se nesluší aby pobíral vyznamenání za provádění svojí práce. A to jak ve službě, tak po službě. Je totiž jeho prací chránit Království, proto byl zvolen, proto byl ustanoven, od Administrátora se maximální nasazení očekává automaticky. Nižší šarže klidně vyznamenávejte, ale ne Administrátora.” “Je mi líto, že jsem tam pro vás nemohla být. Je mi líto že jsem tam nebyla pro Shepparda.” “Terra je zakleté místo. Nikdo nemohl tušit, že skončí právě tam.” “Jsme Killereani, měli jsme to vědět. Neměli tam zůstat přes pět tisíc let.” “Máte zakázáno tam létat.” “Terra. Vy si ji pamatujete jinak, že? Říkáte jí jinak.” “Říkám jí... Země... říkal jsem jí domov.” “Žil jste tam?” “Narodil jsem se tam.” “Je mi líto co se s stalo... s vaším... domovem. Bylo to hezké místo?” Paegaskiller lehce pokýval hlavou “Byla nádherná. Zelené lesy, modré oceány, překrásná města s věžemi které se dotýkaly nebes, lesy plné zvěře a hmyzu, modré studánky u tenkých lesních potůčků. Měl jsem tam domek. Jsem jeden z posledních kdo si to tak pamatuje. Pak jste se vrátili z prvé dimenze. Měli jste technologii na létání vesmírem, medicínu která vás udrží naživu stovky let, vyřešili jste hlad, vzdělání, mohli mít co jen si můžete přát.” šeptal Paegaskiller “Ale to nebylo dost!” zahřměl náhle “Chtěli jste víc, létat rychleji, střílet silněji, nechtěli jste žít dlouho, chtěli jste věčnost. Nechtěli jste bohatství, chtěli jste nekonečno. Chtěli jste... chtěli jste zahodit svoje pohodlí. Chtěli jste vládnout vesmíru. Chtěli jste tvořit život myšlenkou, zapalovat slunce lusknutím prstů. Vrhli jste se jako supi na to co jsem za sebou zanechal ve snaze zjistit jak získat ještě větší moc! Chtěli jste modré z nebe!” přistoupí těsně ke Královně, tak blízko, že se nosy takřka dotýkají. “A tady to máte, tahle loď v sobě měla dost energie na to, aby jste způsobili zhroucení vesmíru kdyby se při havárii zrovna dobře potkaly. Ještě teď když spím tak zapaluju nohama peřiny, tolik v nich bylo energie. Tentokrát to chytla jen planeta Země. Frank a Tommy tam málem zařvali taky, Sheppard, váš nejlepší muž, je mrtvý. A pro jeho vlastní dobro jsem se ujistil že to tak vážně je. Ale pamatujte na to, že příště nemusíte mít takové štěstí na to, abych ten Spirit modul našel já. Nejste na tom vinna, šlo o předchozí vládce. Ale teď vládnete vy, je to vaše povinnost. Běžte, sežeňte dobrodruhy, dejte jim lodě. Hledejte. Udělejte všechno pro to aby jste tu minulost zničili.” s těmi slovy odešel. Královna Isillwell, se již jeho návratu nedožila. Vesmír ale od té doby na její příkaz brázdí Killereanské armádní lodě, nacpané lovci pokladů, ve snaze najít staré Killereanské projekty, ve snaze najít to své modré z nebe.
Hledají svou minulost, aby si mohli být jistí, že budou mít budoucnost.
Konec.
Prolog
Kosmická loď Atlantis II se řítí vesmírem při plné akceleraci. Atlantis II, matka vlastní třídě kosmických lodí proráží zdánlivě prázdný vesmír s rozžhavenou přídí a bílou září na zádi. Na palubě mohutný, dva a půl kilometru široký, dva kilometry dlouhý a více než třista metrů vysoký trojúhelníkovitý stroj veze protimeteorní zbraně. Ty jsou určené planetě Aquus a jsou dost výkonné na to, aby vypalovaly díry do malých měsíců. Cesta probíhá normálně, stav lodi, byť zastaralé, je nominální, všechny motory včetně Paradox drive, umožňující lodi letět rychleji než světlo, běží dle očekávání. V oblouku se k Atlantis II blíží nepatrný, v temném vakuu mezihvězdného prostoru stěží viditelný bod. Kapitán lodi, Killereanský drak, draještěrák Pae Paegaskiller a pomocný pilot, dravian, Frank Falcor zatím nic netuší.
Zpráva
Paegaskiller se válí v kapitánském křesle svého ohromného stroje a prázdně civí do barevné nicoty tam venku. V nadsvětelné rychlosti radiové signály dostávají dostatečnou frekvenci a energii na to aby byly vidět. Většina vesmíru je více méně temná, lehce opepřená signály některých hvězd. Tahle část vesmíru je ale barevná jak film z devadesátých let. Někde tu někdo musí bydlet. Na rozsáhlé palubní desce panoramatického můstku lodi se rozsvítila oranžová kontrolka, doprovázená zapískáním. Píše se u ní “Spiritcom”, stroj dává vědět že dvojice dostala poštu. Při těchto rychlostech nemá smysl vysílat radiové signály. Killereani po nějaké době přišli na to, že nejspolehlivější bude posílat automatizované pošťáky. Úkolu se nakonec ujala firma Spiritcom a stanovila první normy pro taková zařízení. Jedno z nich právě dokuje. Kontrolka se rozsvítila zeleně. Modul Spiritcomu je zadokovaný. Paegaskiller je dost líný na to aby poslal Franka ale pak si všiml že Frank už nejspíš nějakou dobu spí na křesle inženýra a slintá. “No nic..” Paegaskiller se zvedl a vyšel na chodbu, protahuje si záda. Pak sto metrů výtahem dolů, přechodová komora v horním patře je zarezlá. Dostal se do hlavního koridoru. Páteřní chodba lodi má kolem sedmdesátky metrů na šířku, I přes to se do ní dvě protimeteorická děla vešla jen tak tak. Pod sebou vidí první, kdoví proč natočené horkým koncem k vnějším vratům. Síťovaná podlaha tady nahoře není nic pro slabé povahy. Paegaskiller se dal doleva, na pravou letovou stranu koridoru a po lávce pokračuje dál dozadu do nitra lodi, nad jedním z děl. Konečně došel k dalšímu výtahu kde se zase sveze kus nahoru. Skřípající a klepající výtah ho jako obvykle dovezl kam má, na horní palubu, do podstatně méně užívané části lodi s okny, polorozpadlými křesílky rozmístěnými kolem špinavých kulatých stolků, tělocvičnami, jídelnami a bary. Kdysi rekreační část lodi. Teď je tu šero, vlhko a rezavo, kolem stěn květináče s dávno mrtvými rostlinami. Zalité byly dobře, všechny ale byly daleko za svou očekávanou životností. Loď stavěná pro více než třísetčlennou posádku neviděla už dlouho víc než deset živých duší naráz. Teď jsou tu dva, a vystačí si se třemi místnostmi. Vyjímkou jsou jen ty chvíle kdy se jeden z nich necítí na tohle divné soužití a vydá se do zádi na procházku, někdy na vícero dní. Paegaskiller se nyní také vydá dál do zádi lodi. Míjí rezaté dveře, zapomenuté airlocky. Ani on sám si není jistý co za nimi je. Je to jako bydlet sám ve městě. Za nějakou dobu už věděl na která místa není nutné chodit, pak zapomene co na nich je. Po pár minutách chůze skrze hučící loď konečně dojde k oranžovým dveřím. Natřel je na oranžovo schválně. Už několikrát je minul a nechtělo se mu chodit sem tam skrz tuhle mrtvou rekreační zónu. Občas navíc vypustil vzduch, aby odlehčil loď a zpomalil korozi, pak bylo zvlášť důležité aby tu nebloumal dlouho. Oranžové dveře spolehlivě povolily, a pustily Paegaskillera dovnitř. Přivítal ho jemný ale neutuchající vánek, něco je špatně. Zběžně zkontroloval sváry v dokovací stanici kterou kdysi sám namontoval. Vypadají v pořádku. Skrze okna kolem doku ale vidí, že Spiritcom modul se neodpojil. Už dávno se měl vrátit na svou domovskou loď. Namísto toho, podivně modrý torpédovitý útvar dál trčí z doku ven, ani nevydal svoje tajemství. Paegaskiller tedy nasadil helmu, na místní konzoli zmáčkl tlačítko servis a modul byl vtažen dovnitř, zatímco atmosféra vyletěla ven. Čtyřmetrový světle modrý doutník, u motoru se pak projevil důvod jeho váhání. V zádi stroje je díra velká jako pěst, skrz naskrz. Je div, že ta věc vůbec letěla, natožpak že udržela tempo a zadokovala s Atlantis. Opravný automat Paegaskiller nemá, rozhodl se tedy že si přečte zprávu. Zavřel dok, natlakoval místnost, sundal helmu. Svitkový počítač uvnitř modulu byl bez poškození, byť působil poněkud nedůvěryhodně. Vypadal tak trochu křehce a šustivě. I tak ho Paegaskiller rozbalil, zavěsil do rámu a stisknul PLAY. Na svitku se zobrazila neznámá tvář jiného Killereanského draka. Světle šedá tvář, vypadá vyděšeně, jako by neměl čas. Ohlásil havárii, selhání pohonu, systém Sol, planeta Terra, souřadnice lodi, jméno lodi KASS Blue Sky, bude prý čekat ve stázi. Obraz nebyl nic moc, uniforma vojáka ale vypadala divně, Paegaskiller nepoznal útvar. Voják se otočil rychle, jakoby něco za sebou slyšel, pak plácnul do tlačítka odeslat, konec záznamu. Paegaskiller se nadechnul, je proti zákonu nevyslyšet nouzové volání. I když jemu samotnému mohou zákony být tak akorát u ocasu, nechce narušit dobrý zvyk. Terra je zakázaná planeta. To co se stalo v kolébce života je něco na co Killereani neradi vzpomínají. Toho kdo se tam dostal omylem tam rozhodně nenechá.
Nález
Paegaskiller musel Atlantis II otočit, protože než se vrátil z doku, Terru už minuli. Nakonec ale bezpečně přistál poblíž vraku. Když sebou Atlantis hrkla o zem, Frank se probudil. “Co? Co už?” divil se. “Ne, dostali jsme nouzový volání, někdo sebou třísknul o Terru. Hlídej loď, a hlavně, za žádnou cenu, ani omylem nelez ven! Jasný?” “Jasný.” odpověděl Frank nejistě a zíral ven z okna. Terru nikdy v životě neviděl. Příběhy z ní jsou starší než on, slyšel jich ale dost na to, aby se chvíli bál dát nohy na podlahu. Přímo před Atlantis, o pár set metrů dál mezi skalami sedí KASS Blue Sky. Bleděmodrá, vojenská loď typu který Paegaskiller nepoznal. Na Paegaskillerovo volání loď neodpovídá. Vzal si helmu a skafandr, byť věděl že je tu dýchatelná atmosféra a na Teře byl dostatečněkrát na to aby si udělal protilátky na místní infekční choroby. Navíc měl za sebou četné očkovací kontroly pro Terru i jiné planety. I přes to, helmu považuje za dobrý zvyk. Kdyby něco donesl zpátky do Atlantis, Franka by to mohlo zabít, nebo hůř. Zavřel hledí, vykročil ven. Dveře se za ním zavřely a s nimi i tepelný štít. Atlantis je stále horká dost na to, aby některé její povrchy svítily a senzory jsou zmatené. Rozhodně dobrá věc proti agresivní vegetaci, méně dobrá věc pro údržbu. Kráčeje k vraku KASS Blue Sky se rozhlíží kolem. Blue Sky vypadá že tu chvíli leží, ta modrá barva Paegaskillera fascinuje. Takřka splývá s modrým nebem. Nebýt vegetace, skoro by ji tady odspodu neviděl. Nejde o malý kosmolet. Blue Sky zdá se spadá do třídy Cruiser 3, tedy vojenská loď ve stovkách metrů, bez přidaných Shuttle modulů. Nemá čelní vrata, vojáci neměli rádi když byla v přídi lodi otevíratelná díra. Paegaskiller se tak chvíli protloukal vegetací, než nějaké dveře našel. Nešlo o standartní typ, žádná klika, ani ovladač, jen ten tmavší kruh modrých dveří na modrém pozadí. Použil svůj starý trik a opřel se o dveře rukou, soustředil se. Jeden z jeho implantátů se dokázal spojit s dveřním mechanismem a... Rána jako z děla. Paegaskiller udeřil helmou do dveří. Pak najednou letí bokem podél té modré stěny. Má co dělat aby se začal sbírat když přijde na to o co jde. Přímo na něj se řítí ohromný medvěd, podle všeho buď rozčilený, nebo hladový. Musí mít nejméně šest metrů. Medvěd na něj skočil a zkusil se mu prokousnout hrudním pláštěm skafandru. Paegaskiller neztrácel čas obranou rukama, dokud se medvěd zabýval jeho hrudním plátem, vytáhl příruční zbraň skafandru a vystřelil. Medvěd se rozletěl na kusy, všude kolem stříká krev a vnitřnosti. Blue Sky je natřená na červeno do výšky deseti metrů, Paegaskiller je čistý. Krev která na něj dopadla se na hydrofobním povrchu skafandru proměnila na kuličky a spadla na zem. Medvěd je bezpečně mrtvý. Absenci více než osmdesáti procent těla určitě nerozchodí. Rozeklané tesáky v medvědí tlamě jsou silné jako Paegaskilerova ruka. Je jich nějak hodně, je to divný medvěd. A starý, analyzátor neumí říct jak moc. Paegaskiller si na to téma pomyslel že je asi štěstí že má skafandr, na druhou stranu kdyby ho neměl, medvěda téhle velikosti by asi slyšel. Vrátil se zpátky ke dveřím a tentokrát proces dokončil. Vrata poskočila, ale neotevřela se. Musel zatlačit velkou silou aby nad nimi vyhrál. Chvíli si myslel že loď je bez proudu když se podíval do temnoty, pak se ale líně rozsvítilo jedno ze světel nad vchodem. Nesvítilo moc dobře, ani moc silně. Jakmile vstoupil dovnitř, rozsvítila se další. Nažloutlé mizerné světlo bylo pro Killerean Army Space Ship netypické. Nikdy to neviděl, dokonce ani na nouzové baterie. Osvětlení vždy buď svítilo denním světlem, nebo nesvítilo vůbec. Vydal se do nitra lodi.
Setkání
Míjel jedny rezaté dveře za druhými, cítil že by se do nich možná měl koukat. Nezdálo se mu ale, že by za tímhle typem dveří někdo mohl být a teď hledá posádku. Vnitřek lodi byl typicky armádně šedý, a netypicky rezatý. Vlhkost je ohromná, odvlhčovače nepochybně selhaly, je div že je tu dýchatelná atmosféra, i když to s oblekem není problém. Paegaskiller nebyl s tímhle typem lodi seznámen. Uprostřed lodi si nebyl jistý kam dál. Kde by mohla být stázová komora? Má tam na něj čekat odesílatel zprávy. Nakonec se dal doprava a po nějaké chvíli našel schodiště nahoru. Na výtah tady neměl ani pomyšlení, ale na spodní palubě nic nenajde. Nakonec rozsvítil na helmě baterku protože osvětlení selhávalo a vydal se nahoru. Po chvilce uvažování to nakonec vzal všech dvanáct pater nahoru, tam kde očekával odpočinkovou palubu. Na výtah ani nepomyslel, mohl by se zaseknout, Frank by měl problém Paegaskillera najít. I vojáci na dlouhých cestách potřebují orazit a na horních palubách, pod barevnými nebesy radio signálů bylo to nejlepší místo. Je tu. Těžce oddychuje. Je to hodně schodů. Viditelnost tady nahoře je ještě o chlup horší než dole. Tady se do toho přidalo slunce které se chýlí k západu a na zašlých stěnách maluje oranžové šmouhy. Kontrast je šílený, Paegaskiller má co dělat aby něco viděl, nakonec ale vpadne z chodby do jídelny kde je to o něco lepší. U stolu tu sedí tři. Jednomu chybí půlka hlavy a v ruce má prázdnou pistoli, jeden drží v ruce Musepad, jeden jen tak sedí, obličej porostlý plísní. Jsou to stejní ještěráci jako Paegaskiller, teď už vyschlí. Tady nahoře není s vlhkostí problém. Všechno ostatní, včetně jejich lehkých leteckých obleků s helmou složenou na zádech vypadá jako by to tu položili včera. Na stole je nedopitá káva, také zachvácená plísní. Paegaskillera překvapilo že plíseň je stále živá. V Musepadu je vydřený důlek, kapacitor je dávno prázdný. Podivné poškození. Paegaskiller se vydal do kuchyně a prohlédl stázové boxy. Jsou plné jídla, které je stále dobré. Hlady tu nikdo netrpěl. Kdyby neměl nasazenou helmu, klidně by se do sendviče který vytáhl, zakousl. Displeje hlásí plný stav vody a prázdné odpadní nádrže, selhání technologie nepřipadá v úvahu. Vezme za kohoutek a zkontroluje proud vody. Chvíli je rezavá, ale není toxická ani nakažlivá. Je to záhada, ti tři nemají důvod být po smrti. Tedy s vyjímkou toho, kterému chybí půlka hlavy. Opustil kuchyň a vydal se zase směrem na záď lodi. Nebyl si jistý zdali je můstek vpředu nebo vzadu. Vojáci ho ale většinou měli vzadu, narozdíl od lodí nákladní třídy Atlantis, která má oba hlavní můstky na přídi, a záložní vzadu u strojovny. Vypadá to tu podobně jako panoramatická paluba na Atlantis. Inženýři v tomhle případě asi neměli moc fantazie. Křesílka, stolečky, květiny, tady stále živé. Paegaskiller jednu analyzoval a dostal zase ten divný výsledek. Je stará, ale analyzátor neví jak stará. Vypadá jako by ji sem přinesli včera, až na ten prach. Dál najde tělocvičnu. Někdo si tu na krk pustil činku a zřejmě tu nebyl nikdo kdo by ji zvednul. Našel tak už celkem čtyři členy posádky, všechno vyšší důstojníci. Odešel z tělocvičny a chtěl pokračovat když si uvědomil že toho mrtvého mohl analyzovat. Vrátil se zpátky a zůstal stát v překvapení. Vidí nemožné, činka je na nejnižším háku, mrtvý má ruce služené na hrudníku. Analyzoval ho, je bezpečně mrtvý. Paegaskiller má pocit že sní. Vážně byla činka dole když přišel poprvé? Zblízka se na mrtvolu podíval. Zcela jistě má zlomenou krční páteř. Musel se zmýlit, tenhle chlapík nic nezvednul. Je suchý a mrtvý. Znovu se dal na odchod a ve dveřích se ještě otočil. Mrtvý je pryč. Kouká na to jak na zjevení. V lavici pod činkou jsou stále otištěná záda, materiál pomalu povoluje. Paegaskiller schoval analyzér a vytáhl zbraň. Poklusem se vydal k dalším dveřím v tělocvičně a opatrně do nich nahlédl. Nic, ordinace lékaře je už dávno opuštěná, doktor už tu asi dlouho nebyl. Nemá smysl se tu zdržovat. Vyjde na chodbu když do něj někdo málem vrazí. Ten s půlkou hlavy a prázdnou zbraní v ruce kolem něj prošel směrem do kuchyně. Paegaskiller ho opatrně následoval, příruční zbraň připravenou. Mrtvý si sedl ke svým kolegům, přiložil si zbraň k absentnímu spánku a klik! Spoušť udeřila naprázdno, zásobník je už prázdný, ale podle počtu děr ve stropě jich původně měl sedm nebo osm. Ten s Musepadem se najednou zvednul a Paegaskiller uskočil. Mrtvý musepad posunul směrem k tomu s kafem a ten do něj jednou klepnul prstem, přesně tam kde je vydřený. Ten co musepad položil prošel kolem Paegaskillera kterému stály šupiny až na krku. Už něco podobného jednou viděl ale za jiných okolností. Nikdy neviděl mrtvou vyschlou posádku opakovat úkoly které dělala před smrtí. Vyběhne za mrtvým, spěchá protože mrtvola rozhodně nejde pomalu. Zmizí ve dveřích ... můstek. Je napojený přímo na panoramatickou palubu, to bylo také netypické pro vojenskou loď. Krom toho, je můstek směšně malý, místa k sezení jsou tu pro čtyři. Až potom si Paegaskiller začal uvědomovat na co se dívá. Tohle není třída Cruiser 3, poznal to, až když se usadil do kapitánského křesla. U těchhle strojů se nikdo nespoléhal na ruční obsluhu můstku. Kapitán se o většinu věcí staral sám. Vypadalo to jako první prototyp třídy Prometheus 1. Stará třída lodí která byla krátce po svém vytvoření zrušena pro “technické nedostatky” jak se pravilo v manuálech. To je ale už tisíce let, někdo tu loď musel udržovat až do teď. Mrtvý se usadil do křesla inženýra a spustil nějaké generátory. Elektrogenerátory to nebyly, protože osvětlení pořád stojí za starou belu. Atmosféra se ale pohnula takže možná zapnul odvlhčování. Paegaskiller nahodil počítač a po chvíli snažení se do něj za pomoci svých implantátů prolámal. Prohlíží si kapitánovy záznamy, venku se zatím stmívá. Kapitán zanechával pečlivé denní záznamy ale Paegaskiller měl stěží dost času na to aby je prohlížel všechny, je jich tu totiž plno. Z Crystoru, velkokapacitního fyzického úložiště na svém skafandru vytáhl kabel a sundal si helmu. Jeden konec si zasunul za ucho, druhý připojil k počítači pro velkoformátový přenos dat. Mrtvý se sebral a šel si po svých. Paegaskiller se nadechl, a nasál data z počítače, jako by to byla limonáda ve sklenici s brčkem. Chvíli trvalo než dal data dohromady, nakonec si ale postavil obrázek toho co se tu stalo.
Poznání
Kapitán, Jeremy John Sheppard, zaznamenal do počítače ztrátu technika. Šlo o vysokého důstojníka, jak bývá na prototypech zvykem. Ucha se na loď dostanou až po skončení testů, nebyl to tedy amatér. Ten samý den explodoval primární regulátor One Paradox Drive a kapitán se rozhodl že přistane na nejbližším tělese v okolí, s tím co mu zbývalo z motorů. Jediný technik kterého měli někde zmizel, zřejmě ještě před přistáním. Šlo o první cestu s tímhle pohonem a Kapitán nechtěl nic riskovat. Prve přistáli o zhruba dveště kilometrů dál odsud, poblíž vody, řeka se ale přes noc rozlila a zaplavila podpalubí. Na to si vybrali nové místo tady v horách, s lodí která je technicky stále schopná letět, je to však riskantní. Kapitán několikrát zmiňuje modré z nebe a po nějaké chvíli Paegaskillerovi dochází že nejde o název lodi, ale o něco co veze. Kapitán zmiňuje nestabilitu v “Modrém z Nebe” a vyšetřování zmizení technika. Podle všeho krátce po výbuchu použil svou kartu v přechodové komoře číslo dva ve strojovně. Jako příčinu kapitán odhaduje pokus o ventilaci prostoru, při které byl technik možná nedopatřením vytažen ven. Na palubě není nikdo jiný kdo by uměl regulátor opravit, poškození je těžké a na druhý regulátor si Kapitán netroufne letět jen tak. Potraviny jsou přerozděleny, a měly by vydržet tři měsíce. Nicméně v prvním měsíci polovina padesátičlenné posádky onemocněla a následně zemřela. Pátrací akce po prostředcích v okolí lodi jsou bezvýsledné, naopak, pět členů posádky zmizelo. Byla přijata opatření na zvýšení bezpečnosti. V druhém měsíci se však ztratilo dalších několik členů posádky a Kapitán zakázal vycházení. Vojáci nemohou spát, budí je noční můry a pocit neuhasitelného hladu. Nikdo ale nemůže jíst, posádka vymírá, hledání patogenu scannery nepřineslo výsledky. Potravin a vody je dostatek, nedošlo ke kontaminaci, všechny systémy, kromě toho regulátoru fungují. Pak došlo ke zranění v tělocvičně. Posádka se smrskla už na deset. Stěžují si na vidiny, tvrdí že po chodbách se procházejí mrtví. Kapitán jednoznačně odmítá vyslání Spiritcomu, obává se vyzrazení tajné mise a ztráty “Modrého z nebe” potenciálnímu nepříteli. Věří, že armáda si loď najde. Tady si Paegaskiller uvědomil že posádku tvoří pouze Killereanští draci, nikdo jiný. V té době se v Killereanii nevyskytoval, usoudil ale, že muselo dojít k rasovému konfliktu. Bude si muset osvěžit znalosti. Tak nebo onak, kapitán si dával pozor, aby neřekl nic detailního o “Modrém Nebi” do záznamů. Paegaskiller cítil, že to bude něco velkého. Kapitán krátce na to zanechává záznam o nepovoleném pokusu odeslat Spiritcom modul, který následně údajně sestřelil. Hříšníka zavřel do stázové komory. Zbytek posádky pak postupně našel různé konce. Tři z nich, teď sedí spolu v jídelně. Jeden prostě umřel, zřejmě ze stresu, další se úmyslně otrávil kávou, poslední si ustřelil hlavu. Kapitán zmiňuje že mrtví členové posádky skutečně procházejí lodí, tvrdí že to dělají, aby ho potrestali za jeho chyby. Záznamy pokračují, jde ale už jen o každodenní přežívání. Paegaskiller se podíval na poslední záznam. Kapitán blábolí, tvrdí že jde o jeho poslední záznam, nelhal. Záznamů bylo hodně, Paegaskillerovi to nesedělo, loď vypadá stará ale ne tak stará. Vstal, odpojil se a nasadil si helmu. Zajímá ho stázové vězení, regulátor a taky OneParadox Drive. Paegaskiller má také na Atlantis II Paradox drive, to je ale pozdější verze. Jde o TwoParadox Drive a Paegaskiller si myslel že Paradox Drive který mu předcházel byl jediný Paradox Drive který existoval. OneParadox totiž nikdy v životě neviděl. Armáda ho asi zakázala, tím spíš ho pohon zajímá. Musí to být něco extra. Podle toho co zjistil, se vydal dolů, na třetí palubu. Stázi zatím nechá být, pokud funguje, vězeň vydrží. Pokud ne, je to jedno. Na třetí palubě, dle instrukcí z výkresu který si stáhnul, se vydá přímo do zádi lodi a jde. Nakonec dorazil ke dveřím do strojovny, které otevřel a po pár desítkách metrů chůze došel k roztrženému regulátoru. Loď měla přesně dva tažné motory a dva regulátory, výbava motory nic moc, pokud tedy nejsou motory šíleně silné. Paegaskiller si místo začal prohlížet. Nebylo mu jasné proč technik vypadl za jízdy z lodi. Kontrolní panel dveří, není u dveří, je v oddělené místnosti. Patrně z bezpečnostních důvodů, kdyby bylo třeba ventilovat požár strojovny. Kromě toho, všichni měli na sobě letové obleky a technik neměl důvod ho nemít. Za ten okamžik dekomprese by měl zvládnout nasadit helmu. Až potom si Paegaskiller všiml zvláštnosti, ve střepech a kusech kovu které jsou v místě výbuchu zasekané do podlahy, jsou dva stíny. Někdo tu stál. Nepochybně, musel to být technik. Kdyby to byl kdokoli jiný, Kapitán by se zmínil o tom že došlo ke smrtelné nehodě. Něco takového nebylo možné přežít, devítisetkilové víko regulátoru bylo roztrháno na tisíce malých bodců které jsou tu zapíchané všude. Ve stropě, na podlaze i v technologii. Všichni kdo v tu chvíli byli v místnosti, museli být mrtví v tom okamžiku kdy regulátor vybuchl. A vypadá to že tu byla přesně jedna osoba. Z roztrženého regulátoru už Paegaskiller nic nezjistil a tak se podíval na ten druhý, funkční. Víko je teplé, regulátor tedy funguje, na lodi je ale ticho. Paegaskiller by očekával že tu bude fůzní nebo fizní reaktor, ty ale dělají rámus. Krom toho, že je víko teplé, mu toho stroj moc neřekl. Všechny zábavné kousky byly pod víkem, a Paegaskiller nechtěl zkoušet co jeho oblek vydrží. Odpovědí tu tedy moc nedostal. Neví nic o OneParadox Drive, ani proč se tu mrtví promenádují jako by pořád žili. Vydal se tedy směrem ke stázi, ta je o patro níž a Paegaskiller hledal ve výkresu, kudy to bude nejblíž. Vypadá to že v lodi jsou dva dlouhé koridory od přídě na záď, které spojují všechno. Zvláštní že tam není zakreslený ani hasící přístroj, ale nebude si stěžovat. Vojenské lodě jsou obvykle cíleně zoufale náročné na navigaci. Tady to bude brnkačka. Přímo ze strojovny do koridorů vedou dvoje dveře, a Paegaskiller si vybral ty nejblíž, u funkčního regulátoru. Zdálo se mu divné, že tunel regulátoru je zavedený do koridoru, pak ale pochopil. Po otevření dveří mu padla brada. Světle modrý krystal za dveřmi pořád svítí. Teď už chápe, “Modré z Nebe” je ve skutečnosti modifikovaný stázový krystal určený pro dodávky energie do motorů.
Až do konce.
Tohle, je ten největší stázový krystal jaký Paegaskiller kdy viděl. Na šířku má tak deset metrů, na výšku nejméně šest a na délku tak stopadesát metrů. Na boku je znát že Killereani ho pěstovali v desítkách tisíc fází, každá ploška na boku znamenala jednu pěstitelskou sekvenci. V tom Paegaskiller zaslechl šramot. Ve dveřích stojí uniformovaná postava, v ruce pistoli, Paegaskiller ukázal dlaně. Osoba promluví “Chtěl jsem vás nechat jít, ale teď když jste toho viděl tolik, si to už nemůžu dovolit.” řekl a vkročil do koridoru “Předpokládám že nevíte jak opravit regulátor pro Paradox Drive, ne že by loď nedokázala letět jen s jedním regulátorem...” dodal. Modré světlo mu nasvětluje tvář, je to nepochybně kapitán lodi, nezemřel. Stále čeká na vyzvednutí od své armády. “Kapitáne, OneParadox Drive je zastaralá technologie. Tahle třída lodí byla zrušena pro technické nedostatky. Nemám potřebu létat s vaším strojem, je to sebevražda.” “O čem to mluvíte?” “Svou loď strážíte dobře, ale nikdo kdo ví co je tohle za krystal si netroufne s ní letět. Ta technologie je nepoužitelná.” “To je pěkná řeč od někoho kdo se sem vloupal zamčenými dveřmi.” ušklíbl se kapitán “Chcete získat OneParadox Drive pro sebe.” zavrčel. “Osobně bych se bál ten krystal vzít jen na palubu svojí lodi.” prohlásil Paegaskiller. “Šlo o malou technickou závadu, zařízení teď funguje perfektně!” zlobí se kapitán. “ “Protože sedíte na zemi a nehýbete se! V momentě kdy s tím vzlétnete, nebo chvíli potom, se to rozletí na kusy! Když se jim loďe měnily v prach, ukončili projekt!” “Lžete!” “A proč myslíte že se vám tu procházejí mrtvoly? Tohle je stázový krystal, stázové krystaly jsou stabilní jen v malých velikostech, tahle věc má stopadesát metrů na délku. Únik energie je takový že probere i mrtvolu. Je div že jste doletěli takhle daleko a odnesl to jen regulátor! Podívejte se na sebe! Jste nejstarší neadministrátor jakého jsem kdy viděl. Jak dlouho jste už nejedl? Sto, dvestě, tisíc let? Tuhle loď vyrobili před pěti tisíci lety!” vysvětluje Paegaskiller o překot. “Tisíc? Ten čas ale letí.” namířil Paegaskillerovi na hlavu. “Kapitáne zadržte! Jsem bývalý Administrátor! Máte nárok na všechny pocty a kompenzaci platu za posledních pět tisíc let plus důchod, ale jen když nezmáčknete tu spoušť!” “Nevěřím vám!” vystřelil. Byla to ohromná rána, kapitáni kosmických lodí většinou nosili u sebe vždycky velké kalibry. Kulka se vydala Paegaskillerovi přímo na obličej a... rozprskla se o hledí helmy. Střepiny zasáhly stěny kolem, i stázový krystal. Na boku krystalu se objevily jiskřičky. “Co to je?” zeptal se Kapitán. “JežišMarja!” zašeptal Paegaskiller a dal se do sprintu. Ještě zahlédl kapitána jak se snaží krystal vyčistit, pak vyběhl z koridoru. Zkusil se dovolat Frankovi vysílačkou, ale odsud to nešlo. Zpátky na můstek, popadl rádio “Franku! Startuj! Startuj hned, za chvíli tady bude jenom díra!” “Rozumím!” odpověděl Frank a z pod Atlantis se začal zvedat prach jak se začaly zahřívat fůzní motory. Na to Paegaskiller běžel dolů, ještě je tu jeden člen posádky. Vezme ho sebou. Zmateného ještěráka vyškubnul ze stázové jednotky a táhnul ho sebou ven. Na půli cesty k Atlantis, si uvědomí jednu novinku. Ohromný kanón na střeše KASS Blue Sky, se natočil směrem k Atlantis. V lodi je dost energie na to aby obracela planety v páru. Zastavil se, Ještěrák s ním “Jak se jmenuješ vojáku?” “Tommy, plukovník Tommy Wardlock.” “Tak teď běž plukovníku, a řekni mému pilotovi ať odletí jakmile se dělo otočí stranou. Žádné otázky, jen ať letí honem a co nejvýš a připojte ty zbraně co máme na palubě.” “Co bude s vámi?” “Já musím vyřídit tohle starou záležitost. Stázový krystal se kterým jste si hráli není žádná legrace, dají se s ním zhasínat slunce. Běž!” odpověděl Paegaskiller a otočil se zpátky k Blue Sky, odsud vidí do okna které se otevřelo na přídi, kapitán je tam. Vyrazil vpřed. Nešel na můstek, kapitán by to čekal. Namísto toho se zmocnil ovládání stroje ve strojovně a přesměroval energii ze zbraní smyčkou zpět do krystalů, hlaveň padla dolů. Kapitán na to přišel, setkali se zde, mezi dvěma regulátory. Atlantis II otřásá zemí při odletu.
Kapitán
Paegaskiller si na bitku svlékl skafandr. Stojí tu teď on a kapitán Sheppard. Dva ještěři. Oči pevně zaseknuté do sebe, jen v lehkém oděvu, dlaně levitují nad pistolemi na stehnech. Stázové krystaly jasně září skrz otevřené dveře. Kapitán dobře ví o co jde, oba jsou napojení. Budou bojovat stejnou silou jaká je skrytá v krystalech.
“Shepparde?” “Ano?” “Máte můj respekt. Jste nejvěrnější člen naší armády, domnívám se že žádného druhého Shepparda již neseženeme.” “Nechte si komplimenty. Budete mrtvý tak jako všichni ostatní kdo se pokusili ukrást mou loď. Ani váš skafandr vás neochrání před silou kterou mám k dispozici, vydržel by jste pár minut kdyby jste si ho nechal. Takhle, jste již mrtvý.” opáčí Sheppard “Obávám se, že v tom vám neposloužím. Ještě jednou vám nabízím odlet zpět domů. Vaši loď budu muset zničit. Stázové krystaly nejsou hračky ani pro muže jako jste vy.” “Nedovolím vám zničit majetek království, pokud budu muset, shořím se svou lodí.” zakončil kapitán a nastavil Paegaskillerovi čelist.
Dvě ruce. Dvě ruce jako blesk sjely na dvojici pistolí ráže .72 cal. Drhnutí hlavní o pouzdra, švih zápěstí, prsty na spouštích, rána. Z hlavní vyletěly kulky, za nimi plamen. Čas se zastavil, kulky se líně převalují ve vzduchu, oheň ze zbraní nasvětluje scenérii, bojovníci pouští zbraně a ty zůstávají viset ve vzduchu. Krystaly září když ti dva vyrazí vpřed, vší silou. Pod nohama se jim kroutí plechy, drápy zanechávají rýhy, oči září, Paegaskillerovy žlutě, Sheppardovy modře. Závěry zbraní pomalu sjíždějí vzad. Paegaskiller se napřáhne, rozmachem zapálí vzduch na svojí pěsti, Kapitán ukročí, zkouší útok na břicho. Paegaskiller pěst srazí bokem a ti dva do sebe praští rameny. Oba se otočí a v dalším útoku se jejich pěsti srazí ve vzduchu který hoří, jejich oblečení, zanechává v té surrealistické scéně zářivé plameny viset tam kde právě byli, jako dlouhá závěrka. Kapitán jde na kop a uspěje, Paegaskiller zády trhá přepážku mezi krystaly na kusy a nohama přistane na jednom z krystalů. Stojí tam, na boku krystalu, horizontálně k podlaze. Kapitán zaujímá pozici na druhém krystalu “Překvapil jste mě, bojujete jako by jste na takhle pokroucenou realitu byl zvyklý”. Paegaskiller odpovídá “Nesuďte Musepad podle obalu. Kapitán skočí na Paegaskillerův krystal. Pohledy se znovu potkají když ti dva vytáhnou své meče. Trvá věčnost než rovné čepele Killereanských mečů vyjedou z pouzder, která jsou zároveň rukojeťmi mečů. Jednostranně broušené čepele se několikrát minou, sviští vzduchem, oheň na ostří, viditelné tlakové vlny čeří vzduch, pak se setkají. Několik úderů, pokřivené zvuky zvláště odolných kovů. Jiskry zůstávají viset ve vzduchu, rána za ranou, těsný únik, další úder čepele se rozletěly na kusy, bojovníci těly rozrazí střepy. Setkají se znovu na hranách svých pěstí a jeden tak zastaví druhého na místě, Paegaskiller Shepparda popadl a prohodil ho stropem. Strop se rozletěl na tisíc kusů a Paegaskiller skočil nahoru, přidal Sheppardovi ještě jednu ránu cestou vzduchem když tu dostal kopanec do ramene a roztříštil podlahu. Bitva se stupňuje, rány pěstí létají jedna za druhou a vzduch se zahřívá. Kovové díy kolem se žhaví do běla, konečně, drápy zanechávají v krystalech šrámy když se k sobě dvojice znovu blíží. Napřažená pěst, vzduch se rozžhaví do běla a jak ti dva zasadí ránu, znovu dvě pěsti ve vzduchu, kyslík již nemá kam uniknout. Úderem je vytvořen nový prvek, světlo se šíří, kosmická loď se odpařuje, po boku krystalů letí praskliny, lesy hoří, skály se taví. Hmota je vržena do vzduchu v mocné nukleární explozi, do ruda rozžhavený kráter svítí do noci, jak vyhasíná, v něm, dva zářící titáni. Jako dva bílí andělé stojí na dně dvacet kilometrů hlubokého, horkého kráteru, pěsti zaťaté, ze zad stoupá bílá pára. Ještě jednou se rozbíhají, ještě jednou napřažené pěsti, ještě jednou jeden, poslední divoký úder, ještě jedna tlaková vlna, prohloubení kráteru. Tentokrát však ti dva zůstali stát, pěsti zaseknuté do sebe, něco se změnilo. Paegaskiller cuknul pěstí nazpět, mezi prsty mu trčí modrý krystal. Je zasazený do catridge .72 cal. Paegaskiller tu ruku zdvihá do vzduchu, ukazuje směrem nahoru. Frank dobře ví že jen jeden tvor ve vesmíru vlastní tenhle náboj “PAL!” zařval a paprsek bílého světla se snesl z otevřených nákladních dveří Atlantis II dolů na zem, na dvojici. Meteorické dělo pracuje na plný výkon. Kapitán J. J. Sheppard vzhlédne, naposledy otevírá ústa v překvapení když Paegaskiller hodí kulku do cesty paprsku. Ten se zbarví do modra a tvrdě zasáhne zem pod sebou. Plná energie dvou krystalů je uvolněna, Ohromná energie, skály, roztavené letí vzhůru, zasáhnou i Atlantis II levitující stopadesát kilometrů nad zemí. Kontinent praská, jako po dopadu ohromného meteoritu, když roztavená hmota stříká na oběžnou dráhu, planeta se chvěje v samých základech jak na protější straně roste z moře nové pohoří. Frank má co dělat aby Atlantis II udržel na místě, okna stroje byla automaticky zatažena mechanickými štíty, i tak první projektily nakřáply několik metrů silné sklo můstku. Nakonec nemohl jinak a musel loď zvednout výše. Voda z oceánu se začala hrnout do kráteru a chladit ho. Na hladině, uprostřed té díry, nemožné. Počítač nachází energetickou signaturu stázového krystalu. Je to on, Paegaskiller, nahý plave na horké hladině, v pěsti drží modrý krystal ráže .72 cal. Sheppard je mrtvý, jeho tělo vypadá nedotknuté, je ale definitivně po smrti.
Epilog
Královna Killereanie, toho dne když se jí donesly zprávy o věrném kapitánovi provedla své rozhodnutí. Kapitán J. J. Sheppard byl odměněn vyznamenáním za nezlomitelnou věrnost. Jeho potomci byli nalezeni, a pocty i finanční odměna jim byly předány. Plukovník Tommy Wardlock byl povýšen na generála, odměněn medailí za statečnost, pro časový skluz pěti tisíc let odeslán do důchodu a zavázán mlčením o modrém nebi. Královna a Paegaskiller se později ten týden setkali “Rainstormere, proč jste odmítl vyznamenání?” “Jako bývalý Administrátor Killereanie se stále cítím být vázán stejnými povinnostmi. U Administrátora se nesluší aby pobíral vyznamenání za provádění svojí práce. A to jak ve službě, tak po službě. Je totiž jeho prací chránit Království, proto byl zvolen, proto byl ustanoven, od Administrátora se maximální nasazení očekává automaticky. Nižší šarže klidně vyznamenávejte, ale ne Administrátora.” “Je mi líto, že jsem tam pro vás nemohla být. Je mi líto že jsem tam nebyla pro Shepparda.” “Terra je zakleté místo. Nikdo nemohl tušit, že skončí právě tam.” “Jsme Killereani, měli jsme to vědět. Neměli tam zůstat přes pět tisíc let.” “Máte zakázáno tam létat.” “Terra. Vy si ji pamatujete jinak, že? Říkáte jí jinak.” “Říkám jí... Země... říkal jsem jí domov.” “Žil jste tam?” “Narodil jsem se tam.” “Je mi líto co se s stalo... s vaším... domovem. Bylo to hezké místo?” Paegaskiller lehce pokýval hlavou “Byla nádherná. Zelené lesy, modré oceány, překrásná města s věžemi které se dotýkaly nebes, lesy plné zvěře a hmyzu, modré studánky u tenkých lesních potůčků. Měl jsem tam domek. Jsem jeden z posledních kdo si to tak pamatuje. Pak jste se vrátili z prvé dimenze. Měli jste technologii na létání vesmírem, medicínu která vás udrží naživu stovky let, vyřešili jste hlad, vzdělání, mohli mít co jen si můžete přát.” šeptal Paegaskiller “Ale to nebylo dost!” zahřměl náhle “Chtěli jste víc, létat rychleji, střílet silněji, nechtěli jste žít dlouho, chtěli jste věčnost. Nechtěli jste bohatství, chtěli jste nekonečno. Chtěli jste... chtěli jste zahodit svoje pohodlí. Chtěli jste vládnout vesmíru. Chtěli jste tvořit život myšlenkou, zapalovat slunce lusknutím prstů. Vrhli jste se jako supi na to co jsem za sebou zanechal ve snaze zjistit jak získat ještě větší moc! Chtěli jste modré z nebe!” přistoupí těsně ke Královně, tak blízko, že se nosy takřka dotýkají. “A tady to máte, tahle loď v sobě měla dost energie na to, aby jste způsobili zhroucení vesmíru kdyby se při havárii zrovna dobře potkaly. Ještě teď když spím tak zapaluju nohama peřiny, tolik v nich bylo energie. Tentokrát to chytla jen planeta Země. Frank a Tommy tam málem zařvali taky, Sheppard, váš nejlepší muž, je mrtvý. A pro jeho vlastní dobro jsem se ujistil že to tak vážně je. Ale pamatujte na to, že příště nemusíte mít takové štěstí na to, abych ten Spirit modul našel já. Nejste na tom vinna, šlo o předchozí vládce. Ale teď vládnete vy, je to vaše povinnost. Běžte, sežeňte dobrodruhy, dejte jim lodě. Hledejte. Udělejte všechno pro to aby jste tu minulost zničili.” s těmi slovy odešel. Královna Isillwell, se již jeho návratu nedožila. Vesmír ale od té doby na její příkaz brázdí Killereanské armádní lodě, nacpané lovci pokladů, ve snaze najít staré Killereanské projekty, ve snaze najít to své modré z nebe.
Hledají svou minulost, aby si mohli být jistí, že budou mít budoucnost.
Konec.