Odvěká touha létat
Já bohužel nejsem drak, tak jako z vás tu mnozí,
kdybych se vzlétnout pokusil, karambol mi hrozí.
A přesto strašně toužím, na nebe vzlétnout taky,
jenže nejsem drak, jsem jen ten, co létá s draky.
Jednou se osmělím - byť duši mám „jen“ člověčí
a touha má létat veliká, pud sebezáchovy přesvědčí,
ať příliš nelpím na životě, jaképak s ním fraky,
byť nejsem drak, budu ten, co skutečně létá s draky!
Stačí jenom přidělat, k největšímu draku kšíry
a nový pevný potah dát, či ve starém opravit díry,
způsobené při posledním létání, nějakými paky.
Proč nejsem drak, ale jen – ten co létá s draky?
Pouštěcí šňůry přivážu, k mohutnému stromu,
potom se pěkně „odvážu“, nepřihlížeje k tomu,
že zatím chybí mi, k létání potřebné tělesné znaky,
protože nejsem drak, jen ten, co chce létat s draky.
Abych stavěl kvalitně, na to nemám prachy,
takže už v průběhu stavby, budu umírat strachy,
protože horší materiál, nezpevní krásné laky,
je pech že nejsem drak, jen ten co létá s draky.
Tu bázeň poznal Lilienthal, a s ním další tací,
co riskovali, že poryv větru, o zem s nimi bací.
Vinci, Cayley, Wiliam Coddy, byli jich mraky,
co měli smůlu jako já, že nebyli pravými draky.
Po celý život toužili, především po létání,
prostředky ani znalosti, neměli vždy k mání.
Jejich rozbité létací aparáty, by naplnily vlaky,
protože, stejně jako já, oni nemohli být draky.
Jsem jen zodpovědný? Srab, či málo fanatik?
Nebo je to jenom opatrnost, konvence a zvyk,
o rodinu se postarat - od svědomí a okolí tlaky,
působí, že jenom na zemi, zatím si létám s draky.
A na létání skutečné, mi zbude jenom snění,
třeba se ale v budoucnu, ve skutečnost změní.
a já se konečně, před náhodných svědků zraky,
doopravdy už stanu tím, co v povětří létá s draky!
Jenže co když už v tu dobu, syn bude mít své děti?
Možné to je, vždyť ten čas, někdy tak strašně letí.
Vždy se najde překážka, třeba přímluva snachy,
abych si s vnoučaty hrál a ne sám létal s draky.
Je fakt, že dost dobře, si představit nedovedu,
že by je úraz připravil, o tak krásně prdlého dědu.
A tak se zřejmě stanou, členy mé malé klaky
a společně létat budeme, dál s papírovými draky.
kdybych se vzlétnout pokusil, karambol mi hrozí.
A přesto strašně toužím, na nebe vzlétnout taky,
jenže nejsem drak, jsem jen ten, co létá s draky.
Jednou se osmělím - byť duši mám „jen“ člověčí
a touha má létat veliká, pud sebezáchovy přesvědčí,
ať příliš nelpím na životě, jaképak s ním fraky,
byť nejsem drak, budu ten, co skutečně létá s draky!
Stačí jenom přidělat, k největšímu draku kšíry
a nový pevný potah dát, či ve starém opravit díry,
způsobené při posledním létání, nějakými paky.
Proč nejsem drak, ale jen – ten co létá s draky?
Pouštěcí šňůry přivážu, k mohutnému stromu,
potom se pěkně „odvážu“, nepřihlížeje k tomu,
že zatím chybí mi, k létání potřebné tělesné znaky,
protože nejsem drak, jen ten, co chce létat s draky.
Abych stavěl kvalitně, na to nemám prachy,
takže už v průběhu stavby, budu umírat strachy,
protože horší materiál, nezpevní krásné laky,
je pech že nejsem drak, jen ten co létá s draky.
Tu bázeň poznal Lilienthal, a s ním další tací,
co riskovali, že poryv větru, o zem s nimi bací.
Vinci, Cayley, Wiliam Coddy, byli jich mraky,
co měli smůlu jako já, že nebyli pravými draky.
Po celý život toužili, především po létání,
prostředky ani znalosti, neměli vždy k mání.
Jejich rozbité létací aparáty, by naplnily vlaky,
protože, stejně jako já, oni nemohli být draky.
Jsem jen zodpovědný? Srab, či málo fanatik?
Nebo je to jenom opatrnost, konvence a zvyk,
o rodinu se postarat - od svědomí a okolí tlaky,
působí, že jenom na zemi, zatím si létám s draky.
A na létání skutečné, mi zbude jenom snění,
třeba se ale v budoucnu, ve skutečnost změní.
a já se konečně, před náhodných svědků zraky,
doopravdy už stanu tím, co v povětří létá s draky!
Jenže co když už v tu dobu, syn bude mít své děti?
Možné to je, vždyť ten čas, někdy tak strašně letí.
Vždy se najde překážka, třeba přímluva snachy,
abych si s vnoučaty hrál a ne sám létal s draky.
Je fakt, že dost dobře, si představit nedovedu,
že by je úraz připravil, o tak krásně prdlého dědu.
A tak se zřejmě stanou, členy mé malé klaky
a společně létat budeme, dál s papírovými draky.