Mobilní fejeton
Nikdo, dnes už dokonce ani já, nepochybuje o tom, že mobilní telefon si vydobyl své místo na slunci a stal se neodmyslitelnou součástí života většiny lidí i draků. Možnost zavolat v případě potřeby skoro v jakémkoliv okamžiku a místě policii nebo záchranku, je samozřejmě vítaná i takovými konzervativci, jako jsem já, téměř intimní nahlas vedené hovory v tramvaji nebo v čekárně u lékaře už méně.
Důvod proč píšu toto zamyšlení je jiný – a to rozdílný přístup ke svému telefonu a zveřejnění jeho čísla v kolonce „telefon“ v detailu u členů zdejších stránek.
Jsou tři hlavní kategorie, které se ještě štěpí na dílčí podskupiny, podle pravděpodobného důvodu:
1. Kategorie) V kolonce není vyplněno nic. V době psaní článku jich bylo 165, což je nadpoloviční většina.
První podskupina jsou ti, kteří telefon nemají. Nechce se mi věřit, že v době, kdy je „sockou“ (osobně ten termín nemám příliš rád) nazýváno děcko už ve čtvrté třídě, pokud svůj mobil nemá, nevěřím, že ho nevlastní víc než desetina členů.
Druhá podskupina – mohl bych zde být i já (pokud bych nebyl v kategorii 2. která bude následovat) jsou ti, kteří telefon vlastní, ale jsou líní to tam napsat nebo kolonku přehlédli.
Třetí podskupina a dle mého je to drtivá většina, jsou ti, kteří ho mají také, ale nechtějí aby jejich číslo bylo volně přístupné všem a tak nechají kolonku úmyslně nevyplněnou.
2. Kategorie) V kolonce je vyplněno telefonní číslo – jak jednoduché a bez fantasie. Zde jsou lidé, kteří pravděpodobně sdílí můj názor, že telefon je prostředek snadného dorozumění kdykoli a kdekoli a do prvních špatných zkušeností s nějakým jedincem i s kýmkoli. V době psaní to bylo 79 členů, kterým děkuji za vstřícnost.
3. Kategorie) Je ta královská, kvůli které tento článeček vznikl. V kolonce mají kde co. V podstatě jsou podobní, jako příslušníci třetí podskupiny první kategorie, ale nechat políčko volné, je pod jejich úroveň. A já jim za to děkuji!
Patří sem například strohé a jasné: „mám :-)“; „mám no:-)“ a jen malinko delší: „ano mám:-)“ a už skoro upovídané: „jo nějaký je,“ téměř chlubivé: „mám dva :-)“– a my už víme, že se nejedná o nešťastníky bez mobilu.
Další je poměrně časté: „na požádání“ nebo v různých obměnách: „stačí říct,“ případně: „řekněte si o něj,“ podobné: „když se zeptáš,“ či: „jen po dohodě“ a : „jen pro známé“ i: "jen pro někoho."
Následuje pár jedinců kteří číslo napíší, ale jen kousek :xxx +++ +++ nebo samé nuly, či zase příliš mnoho cifer.
Další početnější skupinka považuje za důležité napsat značku výrobce nebo typ přístroje, případně operátora. Vědět, zda se jedná o Nokii, Siemens nebo Erricson není pro mne příliš důležité, ale nejsem odborník, někdo kovaný, by z toho dokázal usoudit víc.
A kdo vydržel číst až sem, bude odměněn těmi nejzajímavějšími, týkajícími se vzhledu. Například:"červený"; "černý krystalový"; "mobilní" a „mobilní (někdy)" – tento poslední údaj je mi blízký, pokud to znamená, že ho majitelka často zapomíná doma.
Zakončil bych těmi, které byly ojedinělé: „prozatím ztracen“- tomuto členovi nelze než popřát aby ho brzy našel.
Trochu podobné ale nadějnější: „někde tady leží“ nebo krásné: „pěkné pádlo:-p“
Poslední čtveřice, nikoli co do nápadu - seveřanské: „finskej ;), nápaditě parafrázované: „jen pro V.I.D.“ předposlední poctivé: „nemám“ a nakonec – od zřejmě strašlivě zlého draka: „nezvedám.“
Závěrem bych chtěl všechny, kteří se tu najdou (záměrně nejmenuji) ujistit, že jsem se nechtěl nikoho dotknout a už vůbec ne někoho naštvat, ale jen vyjádřit obdiv k nápaditosti a vtipnosti tam, kde já dokážu jen suše vyplnit skutečnost.
Důvod proč píšu toto zamyšlení je jiný – a to rozdílný přístup ke svému telefonu a zveřejnění jeho čísla v kolonce „telefon“ v detailu u členů zdejších stránek.
Jsou tři hlavní kategorie, které se ještě štěpí na dílčí podskupiny, podle pravděpodobného důvodu:
1. Kategorie) V kolonce není vyplněno nic. V době psaní článku jich bylo 165, což je nadpoloviční většina.
První podskupina jsou ti, kteří telefon nemají. Nechce se mi věřit, že v době, kdy je „sockou“ (osobně ten termín nemám příliš rád) nazýváno děcko už ve čtvrté třídě, pokud svůj mobil nemá, nevěřím, že ho nevlastní víc než desetina členů.
Druhá podskupina – mohl bych zde být i já (pokud bych nebyl v kategorii 2. která bude následovat) jsou ti, kteří telefon vlastní, ale jsou líní to tam napsat nebo kolonku přehlédli.
Třetí podskupina a dle mého je to drtivá většina, jsou ti, kteří ho mají také, ale nechtějí aby jejich číslo bylo volně přístupné všem a tak nechají kolonku úmyslně nevyplněnou.
2. Kategorie) V kolonce je vyplněno telefonní číslo – jak jednoduché a bez fantasie. Zde jsou lidé, kteří pravděpodobně sdílí můj názor, že telefon je prostředek snadného dorozumění kdykoli a kdekoli a do prvních špatných zkušeností s nějakým jedincem i s kýmkoli. V době psaní to bylo 79 členů, kterým děkuji za vstřícnost.
3. Kategorie) Je ta královská, kvůli které tento článeček vznikl. V kolonce mají kde co. V podstatě jsou podobní, jako příslušníci třetí podskupiny první kategorie, ale nechat políčko volné, je pod jejich úroveň. A já jim za to děkuji!
Patří sem například strohé a jasné: „mám :-)“; „mám no:-)“ a jen malinko delší: „ano mám:-)“ a už skoro upovídané: „jo nějaký je,“ téměř chlubivé: „mám dva :-)“– a my už víme, že se nejedná o nešťastníky bez mobilu.
Další je poměrně časté: „na požádání“ nebo v různých obměnách: „stačí říct,“ případně: „řekněte si o něj,“ podobné: „když se zeptáš,“ či: „jen po dohodě“ a : „jen pro známé“ i: "jen pro někoho."
Následuje pár jedinců kteří číslo napíší, ale jen kousek :xxx +++ +++ nebo samé nuly, či zase příliš mnoho cifer.
Další početnější skupinka považuje za důležité napsat značku výrobce nebo typ přístroje, případně operátora. Vědět, zda se jedná o Nokii, Siemens nebo Erricson není pro mne příliš důležité, ale nejsem odborník, někdo kovaný, by z toho dokázal usoudit víc.
A kdo vydržel číst až sem, bude odměněn těmi nejzajímavějšími, týkajícími se vzhledu. Například:"červený"; "černý krystalový"; "mobilní" a „mobilní (někdy)" – tento poslední údaj je mi blízký, pokud to znamená, že ho majitelka často zapomíná doma.
Zakončil bych těmi, které byly ojedinělé: „prozatím ztracen“- tomuto členovi nelze než popřát aby ho brzy našel.
Trochu podobné ale nadějnější: „někde tady leží“ nebo krásné: „pěkné pádlo:-p“
Poslední čtveřice, nikoli co do nápadu - seveřanské: „finskej ;), nápaditě parafrázované: „jen pro V.I.D.“ předposlední poctivé: „nemám“ a nakonec – od zřejmě strašlivě zlého draka: „nezvedám.“
Závěrem bych chtěl všechny, kteří se tu najdou (záměrně nejmenuji) ujistit, že jsem se nechtěl nikoho dotknout a už vůbec ne někoho naštvat, ale jen vyjádřit obdiv k nápaditosti a vtipnosti tam, kde já dokážu jen suše vyplnit skutečnost.