Maraton:Miluji já vím
Miluji, já vím
je to požehnání,
nezkalené ani tím,
že žena není k mání.
Když v životě normálním,
spadnete tvrdě z výšky,
a jste v marastu totálním,
vždy Vám zbudou knížky!
Možná budete se smát
nebo mne jenom litovat,
ale já mám knihy rád,
dal by se vzít i termín-milovat!
Překrásně o tom píše,
génius Bradburry Ray,
navzdory doby pýše,
rozehrál úžasný děj.
Už tušíte, co mám na mysli?
Ano je to kniha tamta.
V ní nejsou žádné nesmysly!
Čtyřistapadesátjedna stupňů Fahrenheita!
Odpusťte ten dlouhý rým,
ale ta „blamáž“ se stala –
prostě je způsobený tím,
že Elvien někde napsala:
Aby, až ve verši se číslovka přihodí,
pěkně se písmeny vypsala –
neboť číslicí se to nehodí!
No - a ta situace nastala.
Ale vraťme se k Rayovi
a jeho knize tak krásné,
co všechno i dnes nám poví-
nad tím člověk jen žasne!
Vzpomene na Koniáše pátera
a také na nacisty…..
Pálit knihy - to se nedělá!!
Tím jsem si naprosto jistý.
Ponechme stranou svobodu slova,
i když tu ctít, se také sluší.
Jen jsem tu chtěl naznačit znova,
pro mne i věci mají duši!
A logicky nejvíc knihy,
je skoro jedno o čem píší
zbavují čtenáře tíhy –
pobaví - nebo bolest ztiší.
V knize žena život obětuje,
zdánlivě nesmyslně zcela -
nedokáže opustit knihy svoje,
na mne to úžasný dojem dělá!
Jak se vrátí do plamenů –
je hrdinka, či tak zoufalá?
Nebo jen ukázala jemu,
že je čas, aby změna nastala?!
Proč vybral jsem si Bradburryho?
Třeba, že Maxim Gorkij řekl moc stroze,
co nechtěl bych slyšet od syna svého:
„Za vše, co je ve mně dobrého, vděčím knize“
Neměl své dětství příliš šťastné,
přesto je z něj literatury velikán,
pro mne těmi slovy jeho hvězda trochu hasne,
byť celým světem je uznáván.
A znovu Ray- ten přerod úžasný,
z bytosti skoro nemyslící,
připomíná nejodvážnější sny,
jak kdyby někdo zapálil svíci –
Za všechny tvory na planetě,
hmyz zvířata a lidi taky,
abych to neměl na tapetě-
v to počítám i DRAKY.
A další miliony lidí,
po celém světě jsou,
co v knize určitě vidí-
když ne lásku, tak přítelkyni svou.
je to požehnání,
nezkalené ani tím,
že žena není k mání.
Když v životě normálním,
spadnete tvrdě z výšky,
a jste v marastu totálním,
vždy Vám zbudou knížky!
Možná budete se smát
nebo mne jenom litovat,
ale já mám knihy rád,
dal by se vzít i termín-milovat!
Překrásně o tom píše,
génius Bradburry Ray,
navzdory doby pýše,
rozehrál úžasný děj.
Už tušíte, co mám na mysli?
Ano je to kniha tamta.
V ní nejsou žádné nesmysly!
Čtyřistapadesátjedna stupňů Fahrenheita!
Odpusťte ten dlouhý rým,
ale ta „blamáž“ se stala –
prostě je způsobený tím,
že Elvien někde napsala:
Aby, až ve verši se číslovka přihodí,
pěkně se písmeny vypsala –
neboť číslicí se to nehodí!
No - a ta situace nastala.
Ale vraťme se k Rayovi
a jeho knize tak krásné,
co všechno i dnes nám poví-
nad tím člověk jen žasne!
Vzpomene na Koniáše pátera
a také na nacisty…..
Pálit knihy - to se nedělá!!
Tím jsem si naprosto jistý.
Ponechme stranou svobodu slova,
i když tu ctít, se také sluší.
Jen jsem tu chtěl naznačit znova,
pro mne i věci mají duši!
A logicky nejvíc knihy,
je skoro jedno o čem píší
zbavují čtenáře tíhy –
pobaví - nebo bolest ztiší.
V knize žena život obětuje,
zdánlivě nesmyslně zcela -
nedokáže opustit knihy svoje,
na mne to úžasný dojem dělá!
Jak se vrátí do plamenů –
je hrdinka, či tak zoufalá?
Nebo jen ukázala jemu,
že je čas, aby změna nastala?!
Proč vybral jsem si Bradburryho?
Třeba, že Maxim Gorkij řekl moc stroze,
co nechtěl bych slyšet od syna svého:
„Za vše, co je ve mně dobrého, vděčím knize“
Neměl své dětství příliš šťastné,
přesto je z něj literatury velikán,
pro mne těmi slovy jeho hvězda trochu hasne,
byť celým světem je uznáván.
A znovu Ray- ten přerod úžasný,
z bytosti skoro nemyslící,
připomíná nejodvážnější sny,
jak kdyby někdo zapálil svíci –
Za všechny tvory na planetě,
hmyz zvířata a lidi taky,
abych to neměl na tapetě-
v to počítám i DRAKY.
A další miliony lidí,
po celém světě jsou,
co v knize určitě vidí-
když ne lásku, tak přítelkyni svou.