Křivdy a zrady
Ta první zrada - a nebyla malá,
co práce mi ta bábovička dala!
Kde jen se tam ta holčička vzala?
A tu krásu se smíchem rozmetala!
Ve škole když slabšího jsem chránil-
útočník nakonec „stáhnul oháňku“,
přesto, že jen přiměřeně jsem se bránil,
od učitelky i já dostal poznámku!
Moc složité bylo zjistit skutečnosti,
podle ní, neměl jsem se do toho plést.
Tehdy ještě „šikana“ neznělo společností,
mě doma čekal „spravedlivý“ trest!
Pak třeba na vojně, ne každý ji měl rád,
když na rajónech makáte jak mazáci velí,
a váš parťák, do té doby „prý“ kamarád,
je celou dobu zašitý, někde pod postelí!
Po návratu z vojny, já stále abstinent,
jsem s kamarádem chtěl znova fotbal hrát,
na každý post v útoku, zájemců regiment,
já třeba byl do obrany, on útočník musel stát.
Sestava dělala se - vždy v noci v hospodě,
my pak fotbal hráli, jak kdysi Ajax – totál,
kamarád zase nehrál, já měl být v pohodě
a houf ještě ožralých, se v útoku motal!
Pak člověk přijde do práce plný ideálů -
vidí, že i tam se to dělí na tažné a chovné.
Realita mu zasadí další tvrdou ránu,
je nějaký div, že mu to žlučí pohne?
Když vidí, že i tady, jen bliká jeho „hvězda“,
nemaje vlivného strýčka, není členem „klubu“.
Když mezi řečí ozve se, že se mu to nezdá,
je mu jemně naznačeno - lepší je držet hubu!
Konečně se osudově zamiluje, následně ožení,
až budoucnost ukáže, že dobře si vybral „babu“,
většinou je radost, štěstí - chvilkama soužení,
však detaily a poměr, jsou pro veřejnost „tabu.“
Největší ze všech zrad, mi nachystal sám osud,
vymyslel to ten „hajzl“, ale opravdu „skvěle“,
překonal všechny křivdy, co staly se mi dosud,
když uvěznil mou dračí duši, v tomto lidském těle!
Tak řada křivd domnělých i skutečných zrad
a různých drobných průserů - byly jich mraky,
způsobily, že jsem tak hrozně nadšený a rád,
že našel jsem odreagování, mezi Vámi draky!
co práce mi ta bábovička dala!
Kde jen se tam ta holčička vzala?
A tu krásu se smíchem rozmetala!
Ve škole když slabšího jsem chránil-
útočník nakonec „stáhnul oháňku“,
přesto, že jen přiměřeně jsem se bránil,
od učitelky i já dostal poznámku!
Moc složité bylo zjistit skutečnosti,
podle ní, neměl jsem se do toho plést.
Tehdy ještě „šikana“ neznělo společností,
mě doma čekal „spravedlivý“ trest!
Pak třeba na vojně, ne každý ji měl rád,
když na rajónech makáte jak mazáci velí,
a váš parťák, do té doby „prý“ kamarád,
je celou dobu zašitý, někde pod postelí!
Po návratu z vojny, já stále abstinent,
jsem s kamarádem chtěl znova fotbal hrát,
na každý post v útoku, zájemců regiment,
já třeba byl do obrany, on útočník musel stát.
Sestava dělala se - vždy v noci v hospodě,
my pak fotbal hráli, jak kdysi Ajax – totál,
kamarád zase nehrál, já měl být v pohodě
a houf ještě ožralých, se v útoku motal!
Pak člověk přijde do práce plný ideálů -
vidí, že i tam se to dělí na tažné a chovné.
Realita mu zasadí další tvrdou ránu,
je nějaký div, že mu to žlučí pohne?
Když vidí, že i tady, jen bliká jeho „hvězda“,
nemaje vlivného strýčka, není členem „klubu“.
Když mezi řečí ozve se, že se mu to nezdá,
je mu jemně naznačeno - lepší je držet hubu!
Konečně se osudově zamiluje, následně ožení,
až budoucnost ukáže, že dobře si vybral „babu“,
většinou je radost, štěstí - chvilkama soužení,
však detaily a poměr, jsou pro veřejnost „tabu.“
Největší ze všech zrad, mi nachystal sám osud,
vymyslel to ten „hajzl“, ale opravdu „skvěle“,
překonal všechny křivdy, co staly se mi dosud,
když uvěznil mou dračí duši, v tomto lidském těle!
Tak řada křivd domnělých i skutečných zrad
a různých drobných průserů - byly jich mraky,
způsobily, že jsem tak hrozně nadšený a rád,
že našel jsem odreagování, mezi Vámi draky!