Elvien
Elfka, dívka, Elvien Elda,
zajímá jí četba, draci a draci,
nevím, zda se jí o nich nezdá,
najdou se zde totiž i tací.
Ráda píše povídky a básně,
hraje na klavír, ale i šachy,
trošku kreslí, zpívá krásně,
hrát karetní hry jí baví taky.
Ale je toho prostě hodně,
na většinu ani nemá čas,
lístečky čaje honí po dně -
šálku, dříve troubívala zas.
Hraje magic a stolní hry ráda
a víc se prý toho sem nevejde,
jak by nám zde ukázala záda,
na jejích stránkách ještě něco je.
Je kolem dvou metrů vysoká,
má velmi dlouhé vlnité vlasy,
špinavě blond vypadají zdaleka,
v měsíčním svitu jsou stříbrné asi.
Jeden pramen jejích vlasů je bílý,
s ním kontrastují krásné šedé oči,
kdo řadí ji k tolkienovým elfům se mýlí
nemá ani, jak oni, tak špičaté uši.
Z vlastního světa Mea pochází,
který existuje mimo tento svět,
v království Quantimor se prochází
z lesního domova vrátí se zpět.
Neboť tímhle se v životě řídí,
takové dalo by se říci motto,
na rozdíl od obyčejných lidí,
vyznává jinačí věci – proto:
Je jedno čemu věříš – ale –
zda tomu věříš dost na to,
aby to nebylo jen okázalé
a bylo tebou za skutečné vzato.
Barvy její nejoblíbenější?
Nejvíc červená s červenou,
ale hlavně co nejpestřejší
se jí po paletě proženou.
Obdivuhodná je Elvien
i její pesimistické básně,
některé téměř rekviem,
člověk nad nimi jen žasne.
Její komentáře prozrazují–
jak velký má pro poesii cit,
nemyslím nyní tvorbu svoji
i u jiných jsem rád že mohu být.
„Neopouštěj“ a „Zoufalství“
společně s „Touhou po draku,“
hloubku našich citů odhalí,
tak nepodobné mému braku.
O smrti básně nechci už číst,
přestože právě ony mají sílu,
to snad raději nepopsaný list,
když se nemá k veselému dílu.
Možná je to trochu zvláštní,
je snazší čtenáře rozplakat,
než, a to by mělo být vášní,
dokázat ho spíše rozesmát!
To těžší je ale na mou věru,
dobrý vtip napsat je obtížné,
kdo umí to, toho s úctou beru
a můj velký obdiv ho nemine.
Proto vítám prvních pár děl,
například krásný "Středověk"
ten je takový jak bych chtěl,
snad nevadí Ti, co jsem řek.
Přeji Ti v životě samou srandu,
ať již nikdy Tě nic netrápí,
přátel kolem veselou bandu,
v té smutek se lépe utápí.
zajímá jí četba, draci a draci,
nevím, zda se jí o nich nezdá,
najdou se zde totiž i tací.
Ráda píše povídky a básně,
hraje na klavír, ale i šachy,
trošku kreslí, zpívá krásně,
hrát karetní hry jí baví taky.
Ale je toho prostě hodně,
na většinu ani nemá čas,
lístečky čaje honí po dně -
šálku, dříve troubívala zas.
Hraje magic a stolní hry ráda
a víc se prý toho sem nevejde,
jak by nám zde ukázala záda,
na jejích stránkách ještě něco je.
Je kolem dvou metrů vysoká,
má velmi dlouhé vlnité vlasy,
špinavě blond vypadají zdaleka,
v měsíčním svitu jsou stříbrné asi.
Jeden pramen jejích vlasů je bílý,
s ním kontrastují krásné šedé oči,
kdo řadí ji k tolkienovým elfům se mýlí
nemá ani, jak oni, tak špičaté uši.
Z vlastního světa Mea pochází,
který existuje mimo tento svět,
v království Quantimor se prochází
z lesního domova vrátí se zpět.
Neboť tímhle se v životě řídí,
takové dalo by se říci motto,
na rozdíl od obyčejných lidí,
vyznává jinačí věci – proto:
Je jedno čemu věříš – ale –
zda tomu věříš dost na to,
aby to nebylo jen okázalé
a bylo tebou za skutečné vzato.
Barvy její nejoblíbenější?
Nejvíc červená s červenou,
ale hlavně co nejpestřejší
se jí po paletě proženou.
Obdivuhodná je Elvien
i její pesimistické básně,
některé téměř rekviem,
člověk nad nimi jen žasne.
Její komentáře prozrazují–
jak velký má pro poesii cit,
nemyslím nyní tvorbu svoji
i u jiných jsem rád že mohu být.
„Neopouštěj“ a „Zoufalství“
společně s „Touhou po draku,“
hloubku našich citů odhalí,
tak nepodobné mému braku.
O smrti básně nechci už číst,
přestože právě ony mají sílu,
to snad raději nepopsaný list,
když se nemá k veselému dílu.
Možná je to trochu zvláštní,
je snazší čtenáře rozplakat,
než, a to by mělo být vášní,
dokázat ho spíše rozesmát!
To těžší je ale na mou věru,
dobrý vtip napsat je obtížné,
kdo umí to, toho s úctou beru
a můj velký obdiv ho nemine.
Proto vítám prvních pár děl,
například krásný "Středověk"
ten je takový jak bych chtěl,
snad nevadí Ti, co jsem řek.
Přeji Ti v životě samou srandu,
ať již nikdy Tě nic netrápí,
přátel kolem veselou bandu,
v té smutek se lépe utápí.