Dohoda
Mimo cesty, k veliké sluji v temném lese,
muž, ztěžka na zádech mladého jelena nese.
Kousek před vchodem, už z posledních sil,
svou kořist na zem, z výšky hlučně položil.
Zaduněl jelen o zem, muž vedle čeká v kleče
na odezvu, zdá se mu, že čas pomalu se vleče.
Po chvilce v ústí sluje, spatřil dračí hlavu,
drak zavětřil a obezřetně, jde si pro potravu.
„Co se tu sakra děje? To vážné musí být,
když mršinou tu mlátíš a rušíš tím můj klid.“
„To není mršina, před chvilkou jsem ho střelil,
ještě se otvor po šípu, zaschlou krví nezacelil.“
„Nebudeme tu nějaké drobné prkotiny řešit,
když už se nemohu, ze sladkého klidu těšit,
co kdybys řekl mi, co tě za mnou přivádí,
sem, kde tak strašně bzučí a koušou ovádi.“
„Náš šaman, ať ho vezme ďas, je vychcánek malý,
a hodně špatností, mu sudičky do vínku daly,
dokázal jsem s ním vyjít, ale neměl jsem ho rád,
jenže pak se přihodilo, co nemělo se nikdy stát.
V našem vztahu nedávno, nastal veliký zvrat,
jen proto, že jsem nechtěl mu, celý úlovek dát.
U každého ve všech chatách cokoli vzít si může,
chodí pouze ke mně, já mám nejkvalitnější kůže.
Ze zvěře co ulovím, vždy zabere nejlepší kusy,
a přitom se dobře baví, jak mě můj hněv dusí .
Raděj se rozdělím s Tebou, Ty nejsi jako on,
Tys šlechetný – on zmetek, zaslouží si skon!“
„Když tě tak dlouho trápí a je mezi vámi váda
a tys až doteď držel pysk a měl sehnutá záda,
musel tě něčím přitlačit, tak už s pravdou ven,
proč jsi zrovna dnes přiběhl? A posaď se sem!“
Ukázal na malé místo u svých obrovských nohou,
které pouhým cvrnknutím, chlapa zabít mohou.
Lovec se trochu ošíval, příliš se mu tam nechtělo,
tu najednou z dračích úst, dost naštvaně zaznělo:
„Ty jsi přišel za mnou, pokud mě paměť nemýlí,
kdyby tomu tak nebylo, šel jsem spát už před chvílí.
Přestává mě vážně bavit, tvé váhání záhadné,
nezačneš-li okamžitě, špatně to s tebou dopadne“.
„Jistě, máš pravdu, odpusť mi, že jsem se zarazil,
prostě mi na mysl přišel, veliký rozdíl našich sil.“
Co nejsmutněji se muž snaží, zdola na něj podívat,
pak pomalu a smutně, konečně začne povídat.
„Včera přišel šaman za mnou, že chce mojí dceru,
jdi do háje, řval jsem na něj, já na tebe-nedám ti jí.
I když jsem to jinak dořekl, všichni kolem věděli,
co jsem chtěl říct, začli se smát, no a já jsem v..jeteli.
Do klatby mě ten zbabělec, neprodleně dal,
tím jsem se v tom okamžiku vyvrhelem stal.
Kdyby žena nebo chlapci z nemoci byli nesví,
nikdo z celého kmene, pomoci jim nesmí.
Já celý den lovím, musím jim shánět obživu,
večer když se vracím, doufám, že jsou naživu.
Sám nebojím se klatby, o jídlo se postarám,
a jak s ním jednou zatočím, nedá si za rám.“
„Hezky se tu holedbáš, chválím ti tvůj úmysl,
ale tvá návštěva zde, teď nedává mi už smysl.
Co chceš po mně, když máš to pod kontrolou,
ty stále něco skrýváš, řekni mi už pravdu holou!“
„Já nesmím ho zabít, i když bych to jistě zvlád,
protože v celém kmeni, by potom nastal hlad.
Zavraždění šamana, znamená prokletí bohů,
a to přivolat na celý kmen, já prostě nemohu.
Ale když zhyne jinak, třeba zasáhne náhoda,
tak je vše v pořádku, bohům nevadí nehoda.
A když se tak koukám, na velikost Tvých tlap,
stačilo by, kdybys - na něj jen trošinku šláp…“
„A proč bych to dělal? Mne netýkají se vaše spory,
do záležitostí jiných, se míchá jenom mozek chorý.“
„No….. on tvrdí, že už brzy, svou magií Tě zkrotí
a pak vás sprovodí ze světa, Tebe i s Tvou chotí!“
„Jestliže se přede všemi, na můj účet chlubí,
má štěstí, že už jsem si dnes vyčistil svoje zuby.
Dobrá, jsme domluveni, už nezbývá mu moc chvil,
ty můžeš ho brát jakoby - už zcela placatý byl.“
„Děkuji Ti za sebe a hlavně za svou dcerku,
dlouho jí ten zlosyn musel mít ve svém merku,
Budem Ti navždy vděční a dají- li bozi snad,
nikdy už nepoznáš co znamená mít hlad.“
Tak, ať se to zdá nemožné, uzavřeli spolu,
smlouvu dva - z naprosto rozdílných tvorů.
Nyní, chceme-li, můžeme mít společně radost,
že spravedlnosti, bude snad učiněno zadost.
Pro nás všechny ostatní, je otázkou zdali,
dostatečně dobrý příklad k následování dali.
Spolupráce lidí s draky, nemusí být utopie,
přičiňme se, ať se nám tu společně dobře žije.
muž, ztěžka na zádech mladého jelena nese.
Kousek před vchodem, už z posledních sil,
svou kořist na zem, z výšky hlučně položil.
Zaduněl jelen o zem, muž vedle čeká v kleče
na odezvu, zdá se mu, že čas pomalu se vleče.
Po chvilce v ústí sluje, spatřil dračí hlavu,
drak zavětřil a obezřetně, jde si pro potravu.
„Co se tu sakra děje? To vážné musí být,
když mršinou tu mlátíš a rušíš tím můj klid.“
„To není mršina, před chvilkou jsem ho střelil,
ještě se otvor po šípu, zaschlou krví nezacelil.“
„Nebudeme tu nějaké drobné prkotiny řešit,
když už se nemohu, ze sladkého klidu těšit,
co kdybys řekl mi, co tě za mnou přivádí,
sem, kde tak strašně bzučí a koušou ovádi.“
„Náš šaman, ať ho vezme ďas, je vychcánek malý,
a hodně špatností, mu sudičky do vínku daly,
dokázal jsem s ním vyjít, ale neměl jsem ho rád,
jenže pak se přihodilo, co nemělo se nikdy stát.
V našem vztahu nedávno, nastal veliký zvrat,
jen proto, že jsem nechtěl mu, celý úlovek dát.
U každého ve všech chatách cokoli vzít si může,
chodí pouze ke mně, já mám nejkvalitnější kůže.
Ze zvěře co ulovím, vždy zabere nejlepší kusy,
a přitom se dobře baví, jak mě můj hněv dusí .
Raděj se rozdělím s Tebou, Ty nejsi jako on,
Tys šlechetný – on zmetek, zaslouží si skon!“
„Když tě tak dlouho trápí a je mezi vámi váda
a tys až doteď držel pysk a měl sehnutá záda,
musel tě něčím přitlačit, tak už s pravdou ven,
proč jsi zrovna dnes přiběhl? A posaď se sem!“
Ukázal na malé místo u svých obrovských nohou,
které pouhým cvrnknutím, chlapa zabít mohou.
Lovec se trochu ošíval, příliš se mu tam nechtělo,
tu najednou z dračích úst, dost naštvaně zaznělo:
„Ty jsi přišel za mnou, pokud mě paměť nemýlí,
kdyby tomu tak nebylo, šel jsem spát už před chvílí.
Přestává mě vážně bavit, tvé váhání záhadné,
nezačneš-li okamžitě, špatně to s tebou dopadne“.
„Jistě, máš pravdu, odpusť mi, že jsem se zarazil,
prostě mi na mysl přišel, veliký rozdíl našich sil.“
Co nejsmutněji se muž snaží, zdola na něj podívat,
pak pomalu a smutně, konečně začne povídat.
„Včera přišel šaman za mnou, že chce mojí dceru,
jdi do háje, řval jsem na něj, já na tebe-nedám ti jí.
I když jsem to jinak dořekl, všichni kolem věděli,
co jsem chtěl říct, začli se smát, no a já jsem v..jeteli.
Do klatby mě ten zbabělec, neprodleně dal,
tím jsem se v tom okamžiku vyvrhelem stal.
Kdyby žena nebo chlapci z nemoci byli nesví,
nikdo z celého kmene, pomoci jim nesmí.
Já celý den lovím, musím jim shánět obživu,
večer když se vracím, doufám, že jsou naživu.
Sám nebojím se klatby, o jídlo se postarám,
a jak s ním jednou zatočím, nedá si za rám.“
„Hezky se tu holedbáš, chválím ti tvůj úmysl,
ale tvá návštěva zde, teď nedává mi už smysl.
Co chceš po mně, když máš to pod kontrolou,
ty stále něco skrýváš, řekni mi už pravdu holou!“
„Já nesmím ho zabít, i když bych to jistě zvlád,
protože v celém kmeni, by potom nastal hlad.
Zavraždění šamana, znamená prokletí bohů,
a to přivolat na celý kmen, já prostě nemohu.
Ale když zhyne jinak, třeba zasáhne náhoda,
tak je vše v pořádku, bohům nevadí nehoda.
A když se tak koukám, na velikost Tvých tlap,
stačilo by, kdybys - na něj jen trošinku šláp…“
„A proč bych to dělal? Mne netýkají se vaše spory,
do záležitostí jiných, se míchá jenom mozek chorý.“
„No….. on tvrdí, že už brzy, svou magií Tě zkrotí
a pak vás sprovodí ze světa, Tebe i s Tvou chotí!“
„Jestliže se přede všemi, na můj účet chlubí,
má štěstí, že už jsem si dnes vyčistil svoje zuby.
Dobrá, jsme domluveni, už nezbývá mu moc chvil,
ty můžeš ho brát jakoby - už zcela placatý byl.“
„Děkuji Ti za sebe a hlavně za svou dcerku,
dlouho jí ten zlosyn musel mít ve svém merku,
Budem Ti navždy vděční a dají- li bozi snad,
nikdy už nepoznáš co znamená mít hlad.“
Tak, ať se to zdá nemožné, uzavřeli spolu,
smlouvu dva - z naprosto rozdílných tvorů.
Nyní, chceme-li, můžeme mít společně radost,
že spravedlnosti, bude snad učiněno zadost.
Pro nás všechny ostatní, je otázkou zdali,
dostatečně dobrý příklad k následování dali.
Spolupráce lidí s draky, nemusí být utopie,
přičiňme se, ať se nám tu společně dobře žije.