Z deníku dračice 3
Z počátku to vypadalo docela dobře. Doručili ji včas a navíc perfektně zabalenou.
Musela jsem narazit na nějakou akční nabídku, protože ji přivezl celý tým dopravců v několika vozech a uspořádali mi před slují fantastickou šou.
Copak lidi, ti se v takových věcech vyznají! Někomu to připadá kýčovité, ale mě se to líbí. Ta přemíra černé barvy ve výpravě a táhlé pomalé písně byly sice malinko depresivní, ale to nevadilo. Ohromně jsem se přitom bavila a trošku litovala, že jsem si jich neobjednala víc. Zkrátka, nechala jsem na sebe působit psychologii podněcování prodeje. Opravdu se snažili a navíc k ní přidali i nějaké příslušenství, asi aby se mi nezaběhla.
Byla jsem rozpačitá jen z toho, že mi nikdo nevysvětlil, jak se o ni starat. Co žere, jestli je třeba ji očkovat, nebo jestli ji budu muset pravidelně venčit. Když jsem vylezla, abych se na to zeptala, okamžitě to představení ukončili a odjeli.
Takže jsem měla svoji vlastní lidskou samičku. Nasypala jsem jí nějaké zbytky od oběda a přemýšlela, jaké jí dám jméno. Nejvíc jsem se však těšila, jak si s ní zítra vyjdu na procházku a pochlubím se kámoškám. Jenže v noci začala výt tak teskně, že mi to až rvalo uši a vůbec jsem se nevyspala.
Ráno mě probudilo nějaké řinčení. Vylezla jsem ze sluje. Ten randál dělal chlápek na koni celý navlečený v plechu. Byl to nejspíš agent nějaké ochranářské organizace, protože aniž by pozdravil, vytáhnul meč a namířil ho proti mně, hulvát! Já to trochu chápu, po té probdělé noci jsem určitě měla hrozné kruhy pod očima a celkově jsem musela vypadat asi hrozně. Ale přesto, to že se drak nevyspí, ještě není důvod, aby se na něj někdo vrhal. No ne?
On tedy ne, že by mě přímo ohrožoval, ale začal mi sprostě nadávat a mával přitom tím naostřeným kusem železa. Moc jsem mu nerozuměla. Mlel něco o právu, zákonech, lidech a svobodě. Přitom pořád ukazoval na moji samičku.
Byla jsem vážně dost unavená a v paragrafech se nevyznám, takže jsem se s ním nechtěla dohadovat. Když jsem si navíc představila, že mi ta potvůrka předvede další noc zase takový koncert, tak jsem ho raději nechala, ať si ji odváže a odvede. Byl z toho překvapený, ale viditelně se mu ulevilo. I ta mrška úplně ožila, když jí přeseknul řetěz u obojku.
Mávla jsem nad tím tlapou. Žádného domácího mazlíčka už nechci ani vidět. Za ty problémy to nestojí!
KONEC
Musela jsem narazit na nějakou akční nabídku, protože ji přivezl celý tým dopravců v několika vozech a uspořádali mi před slují fantastickou šou.
Copak lidi, ti se v takových věcech vyznají! Někomu to připadá kýčovité, ale mě se to líbí. Ta přemíra černé barvy ve výpravě a táhlé pomalé písně byly sice malinko depresivní, ale to nevadilo. Ohromně jsem se přitom bavila a trošku litovala, že jsem si jich neobjednala víc. Zkrátka, nechala jsem na sebe působit psychologii podněcování prodeje. Opravdu se snažili a navíc k ní přidali i nějaké příslušenství, asi aby se mi nezaběhla.
Byla jsem rozpačitá jen z toho, že mi nikdo nevysvětlil, jak se o ni starat. Co žere, jestli je třeba ji očkovat, nebo jestli ji budu muset pravidelně venčit. Když jsem vylezla, abych se na to zeptala, okamžitě to představení ukončili a odjeli.
Takže jsem měla svoji vlastní lidskou samičku. Nasypala jsem jí nějaké zbytky od oběda a přemýšlela, jaké jí dám jméno. Nejvíc jsem se však těšila, jak si s ní zítra vyjdu na procházku a pochlubím se kámoškám. Jenže v noci začala výt tak teskně, že mi to až rvalo uši a vůbec jsem se nevyspala.
Ráno mě probudilo nějaké řinčení. Vylezla jsem ze sluje. Ten randál dělal chlápek na koni celý navlečený v plechu. Byl to nejspíš agent nějaké ochranářské organizace, protože aniž by pozdravil, vytáhnul meč a namířil ho proti mně, hulvát! Já to trochu chápu, po té probdělé noci jsem určitě měla hrozné kruhy pod očima a celkově jsem musela vypadat asi hrozně. Ale přesto, to že se drak nevyspí, ještě není důvod, aby se na něj někdo vrhal. No ne?
On tedy ne, že by mě přímo ohrožoval, ale začal mi sprostě nadávat a mával přitom tím naostřeným kusem železa. Moc jsem mu nerozuměla. Mlel něco o právu, zákonech, lidech a svobodě. Přitom pořád ukazoval na moji samičku.
Byla jsem vážně dost unavená a v paragrafech se nevyznám, takže jsem se s ním nechtěla dohadovat. Když jsem si navíc představila, že mi ta potvůrka předvede další noc zase takový koncert, tak jsem ho raději nechala, ať si ji odváže a odvede. Byl z toho překvapený, ale viditelně se mu ulevilo. I ta mrška úplně ožila, když jí přeseknul řetěz u obojku.
Mávla jsem nad tím tlapou. Žádného domácího mazlíčka už nechci ani vidět. Za ty problémy to nestojí!
KONEC