Bod bifurkace
BOD BIFURKACE
Jel pomalu a opatrně. U každé odbočky se pečlivě rozhlížel, aby se přesvědčil, že je prázdná. Bylo to skoro zbytečné, protože v tuhle noční hodinu tu stejně nebyl skoro žádný provoz. Alena věděla, že jedou příliš brzy, přesto raději svolila k cestě. Celý večer chodil po bytě jako tygr v kleci a jeho nervozita začínala být nakažlivá i pro ni.
„Tak, a jsme tady,“ oddechl si. „Zavezu tě dovnitř. Zaparkovat ale musím venku. Sakra, nechápu, proč to nejde přímo v nemocnici!?“ zanadával Michal.
Poškrábala ho na noze. „Ššš. No ták, já to tu těch deset minut bez tebe vydržím.“
„Jenom nechci, aby se něco zanedbalo!“ odsekl.
Nezlobila se na něj za to. Věděla, že to dělá kvůli ní.
Vystoupila z auta a Michal vedle ní na chodník položil velikou sportovní tašku s dlouhým popruhem přes rameno.
„Hele, já jedu, ne aby tě napadlo se s tím tahat! Počkej na mě!“ zavelel a klapnul dvířky vozu.
Vážně přikývla a sledovala odjíždějící auto. Sotva však zmizelo za rohem, usmála se a neohrabaně se shýbla pro zavazadlo.
Dítě v jejím bříšku se nesouhlasně převalilo.
---
Rachot hroutících se skal byl slyšet i z té dálky. Jeho družka se však ani neohlédla. S hlavou namířenou ve směru letu jen zarputile tepala vzduch svými křídly. Obdivoval tu tichou nenápadnou sílu, která se ukrývala v jejím malém těle. Bristea dokázala vyvinout neuvěřitelné úsilí, když jí o něco šlo. Takže to, že právě teď zpomalovala, bylo velmi špatným znamením. Nar jí obletěl zezadu a zaujal pozici před ní mírně v pravou, aby jí umožnil letět v jeho vzduchovém tunelu a trochu jí tak ulevil. Valný účinek to nemělo. Ostatní ze skupiny prchajících draků se jim s každým okamžikem stále víc vzdalovali. Nar se na to snažil nemyslet. Nechtěl si představovat, co by se stalo, kdyby se dostali do spárů těch obrovských útočníků, kteří před pouhou hodinou napadli jejich hnízdiště. Nechtěl vzpomínat na všechny přátele a příbuzné, které dnes ztratil. Ano, přežili. Jenomže v jediném okamžiku přišli o všechno. Na zběsilý úprk si směli vzít jen to nejcennější. Jen tu jedinou věc, kterou měla u sebe Bristea. Břemeno, které jí ubíralo sílu a za něž by dračice byla ochotna i umřít.
Nara nevýslovně trýznil fakt, že jí ho nemůže pomoci nést!
---
„Jak často?“
„Asi po dvaceti minutách.“
Sestra protočila oči v sloup a mlaskla. „Nechcete jet ještě domů? Může to být klidně až zítra dopoledne,“ zeptala se.
Michal se podrbal za uchem. „No, my to sem máme skoro dvacet kilometrů, takže jsem si říkal: raději dřív, než pozdě.“
Sestra si snad po desáté povzdechla. „Porodní sály jsou stejně ještě obsazené.“ Pak se zamyslela. „Když už jste tady, tak natočíme srdíčko. Pojďte za mnou.“
Alena se posadila do hlubokého křesílka a nadzvedla tričko. Bříško s vyhřezlým pupíkem, protkané modravými žilkami měla položené v klíně jako veliký balón. Sestra se nad ní sklonila a začala jí připevňovat snímače. Přitom se otočila na Michala, který stál v koutě a nervózně popotahoval popruh „gravidkitu“.
„Tak co tatínku, půjdete k porodu?“ zeptala se trochu potměšile.
„Jasně! Byl jsem u toho, když to šlo dovnitř. Tak chci být i u toho, když to půjde ven!“ odpověděl Michal a hlas se mu trochu třásl.
„A víte, co máte dělat? Ptám se jen preventivně. Až se to narodí, tak budeme mít moc práce na to, abychom ještě křísili vás.“
Michal přikývnul. „Chodili jsme na kurz. Jsem připravený na všechno!“
---
Nar strhnul dračici stranou v poslední chvíli. Ohnivý oblak, který vedle nich vybuchl jako pekelný gejzír, by je spolehlivě spálil oba naráz. Nebylo zbytí. Střemhlav klesali k zemi a doufali, že se skryjí v síti hlubokých kaňonů.
Oblohou se mihnul jeden z jejich draků. Nejspíš si všimnul, že Nar a Bristea mají potíže a vrátil se, aby jim pomohl. Jeho útok vypadal, jako když se vrabec vrhne na jestřába. Přesto způsobil obrovskému protivníkovi nepříjemnou popáleninu na hlavě. Velký drak se po něm ohnal a pustil se do jeho pronásledování.
Bristea tvrdě přistála na dně jednoho údolí přímo u paty čedičové skalní stěny. Nar dosedl vedle ní.
„Musíme dál, lásko!“ řekl udýchaně.
Dračice na něj pohlédla lesknoucíma se očima a malinko zavrtěla hlavou. Raději by si překousla jazyk, než by řekla, že nemůže, napadlo Nara.
„Už je to tady,“ zašeptala.
Nar se spěšně rozhlédl. Kousek od obou draků tvořily dva bloky odlomené od mateřské skály malou jeskyni. Nar přivedl svou dračici k tomuto improvizovanému ukrytu. Bristea vlezla dovnitř a přidřepla. Celá se chvěla napětím a křečí. Nar znal způsob jak jí ulevit při snůšce, ale kaverna byla velká tak sotva pro ni. On musel zůstat venku. Vrtěl hlavou a nervózně podupával.
„Nekoukej na mě a leť pomoct Glakovi!“ zavrčela na něj.
---
Alena měla za sebou snad dvacátou sprchu. Horká voda jí ulevovala od křečí, takže se v ní cachtala téměř nepřetržitě. Mokré kachličky v koupelně příšerně klouzaly. Michal jí proto raději podpíral. Totálně si při tom zmáčel oblečení, takže tu teď pobíhal jen v trenýrkách a tričku. Bylo to však docela příjemné, protože v porodním sále bylo velmi teplo. Tahle místnost vlastně připomínala spíš hotelový pokoj, než nemocniční prostoru. Stěny byly vymalovány světle růžovou barvou a vysely na nich fotky květin a novorozenců. Bylo tu pohodlné křesílko, stolek a několik skříněk. Součástí vybavení byl i DVD přehrávač. Ztlumené osvětlení tu vytvářelo intimní atmosféru rušenou nyní ostrým světlem z otevřených dveří koupelny. V podstatě jen vysoké železné lůžko s nastavitelnou matrací napovídalo, že nejde jen o obyčejný pokojík.
Alena se v sedě pohupovala na velkém nafukovacím balónu, Michal jí masíroval kostrč a snažil se vymyslet, co by jí řekl povzbudivého. Obvykle měl spoustu témat k hovoru, ale teď jakoby mu všechny nápady vytekly z hlavy někam do kanálu. Zmohl se jen na opakování fádních frází, že jí miluje a jak bude všechno v pořádku.
Alena ho najednou chytla silně za ruku.
„Míšo, už je to zase tady!“ zaúpěla. „Strašně to bolí! Já to snad nevydržím.“ Začala plakat.
Michal se podíval na velké nástěnné hodiny.
„Máme to skoro po minutě,“ konstatoval. „To už je docela často. Zavolám asistentku.“
---
Obrovský drak byl naštěstí ještě mladý a nezkušený. Narovi a Glakovi se podařilo rychlými úhybnými manévry dostat protivníka do krkolomné situace, kterou nezvládnul a v plné rychlosti vletěl do hustého lesa. Nechal za sebou pruh polámaných stromů a zůstal ležet na zemi jako mršina.
„Poleť, brácho, musíme pryč! Letí sem další.“ zavolal Glak a rychle vzlétnul k oblakům.
„Ne, já musím za Bristeou. Připojíme se k vám později.“ zahalekal za ním Nar a vyrazil hledat svou družku.
Přistál těsně u jeskyně. Dračice uvnitř vypadala neuvěřitelně vysíleně, ale šťastně. Všelijak se tam vrtěla, jak se snažila v úzkém prostoru nahmatat vejce ležící za ní. „Je to! Už ho jen seberu a můžeme letět dál.“ řekla vzrušeně.
„Tak vylez a otoč se,“ poradil jí Nar. Dračice se vysoukala z kamenného úkrytu. Vtom přes celé údolí přeběhl stín. Teplo, které Nar ucítil na zádech, bylo jako předzvěst smrti. Vmrštil se prudce kupředu a srazil svou dračici z dosahu ohnivého projektilu. Strašlivá rána ho ohlušila a tlaková vlna ho srazila k zemi.
Sotva přišel k sobě, vyskočil na nohy. „Bristeo! Kde jsi?“ zařval zoufale. V oblacích zvířeného prachu a kouře neviděl zhola nic. Pak ji spatřil. Polovinou těla byla napasovaná v malé škvíře, která zbyla z jejich improvizovaného ukrytu. Jeden z bloků se výbuchem uvolnil a zatarasil takřka celý vchod. Dračice drásala tlapami skalní podklad, jak se snažila dostat hlouběji do zřícené prostory.
Nar vytáhl svou družku za nohy ven ze škvíry. Mrskala sebou a bránila se mu.
„Vejce! Je tam naše vejce!“ ječela hystericky.
---
To, že není něco v pořádku, poznal Michal i bez lékařského vzdělání. Sestra i porodní asistentka se sice tvářily klidně, ale v očích měly strach.
„Skoč pro doktora. Řekni mu, že tu máme kód 31!“ štěkla asistentka. Sestra přikývla a vyběhla ze sálu.
Michal držel Alenu za ruku a hladil jí po zpoceném čele. Ta se svíjela v křečích a křičela bolestí.
„Sakra, kde ta ženská je?!“ zaklela asistentka po chvíli. „Budete to muset ještě vydržet. Zaběhnu tam sama!“ S těmi slovy se zvedla od Alenina lůžka a zmizela za dveřmi. Z chodby dolehl jen její utichající hlas: „Dovezte resuscitační jednotku. Má šňůru kolem krku. Jo, a budu potřebovat kleště!“
„Kleště né!“ zaštkala Alena.
---
Nar chytil Bristeu pevně za hlavu a podíval se jí do očí. „Lásko, musíš letět dál! Já to vejce vytáhnu a přinesu ti je!“
Nešťastná dračice rezolutně zavrtěla hlavou. „Ne! Bez něj neodejdu!“ zakřičela.
Nar jí k sobě silně přitisknul. „Prosím! Je to tu nebezpečné. Když zůstane jen jeden, tak druhý bude mít větší šanci přežít. Já jsem delší. To vejce vytáhnu. Slibuju!“
Bristein odpor pomalu vyprchal a dračice zdrceně přikývla. Když jí Nar pustil, ještě jednou nahlédla do otvoru, ale pak se odrazila a vzlétla.
Drak se pokusil zavalenou dutinu otevřít. Se vzpříčeným balvanem však nehnul. Viděl, že vejce uvnitř je neporušené, ale bylo nedosažitelně daleko. Ať se natahoval sebevíc, nedokázal se ho ani dotknout. V zoufalství si rozdíral kůži o ostré skalní stěny a přitom myslel na tři dračí siluety, které před chvilkou viděl nad obzorem.
---
Postel byla zborcená krví. Alena s nohama na porodních opěrkách křičela bolestí.
„Michale, ksakru, udělej něco! To je k nevydržení!“
„Do prdele! Kde jsou?“ zaklel Michal. Pak se odhodlal. Vytrhl se z Aleniny sevření a poodhrnul jí zkrvavený spodek noční košile.
„Do hajzlu!“ ulevil si, „co mám dělat?“
---
„Co mám dělat?“ řekl si pro sebe zoufalý Nar.
---
Muž a drak, oba na prahu otcovství. Tak rozdílní, jak jen mohli být. Každý ve svém světě, avšak spojeni jediným zoufalstvím. Ta tichá otázka, kterou vyslovili ve stejnou chvíli však zalétla mnohem dál než dovolovaly stěny porodního sálu, nebo čedičová skaliska kamenité průrvy. Čiré zoufalství čišící z obou jejich myslí otevřelo průchod vesmírným silám, o nichž neměl nikdo z nich ani potuchy. Obě reality z opačných stran existenčního spektra se protnuly a překřížili v jediném bodě. V bodě, kde existuje všechno a zároveň vůbec nic!
Snad řízením náhody, snad vůlí nějaké vyšší inteligence se na krátký okamžik stal člověk drakem a drak člověkem.
---
Michal si zakryl oči oslněné náhlou září. Pocítil bolest na chodidlech, jak se mu do nich zabodávaly tisíce ostrých kamínků. Pomalu spustil ruce a rozhlédnul se. Stál v nějaké strži nebo vyschlém korytě řeky. Na modrém nebi svítilo slunce.
Zachraň vejce!
Ta myšlenka mu najednou bleskla hlavou.
Jaký vejce? Zabručel pro sebe. Měl strašně nepříjemný pocit, že mu hrozí nějaké nebezpečí, ale nedokázal si vzpomenout jaké. Všiml si, že přímo před ním je mezi kameny otvor. Kleknul si a nakoukl dovnitř. Bylo tam! Veliké bílé vejce vypadalo spíš jak zapomenutá šiška na rugby. Michal dlouho neváhal a vsoukal se do štěrbiny. Byla tak akorát široká, aby tudy prolezl po kolenou. Nedalo mu to moc práce a byl na konci. Opatrně zvedl vejce. Bylo dost těžké a teplé. Jednou rukou si je opřel o hrudník a po třech lezl ven. Dával velký pozor, aby je nepoškodil. Mezitím přes krajinu přeletěly tři temné stíny.
Když byl zase na světle, postavil se a oprášil si kolena otlačená od štěrku. Rozhlédnul se po obloze. Nikde nebylo nic, co by ho mohlo ohrozit. Znova si prohlédnul gigantické vejce.
---
Narovy zorničky se roztáhly v reakci na nedostatek světla v místnosti. Tak tak se do ní vešel. Byl tu nepříjemně stočený. Všude tu bylo plno podivných věcí, postavených podél zdí. Když se pokusil pohnout, jedna z nich spadla. Cítil tu neznámý zápach patřící snad nějakému živočichovi a nasládlou vůni krve. V tom si toho všimnul. Uprostřed místnosti leželo na zvláštní podložce podivné stvoření. Ten pach patřil nepochybně právě jemu. Nar instinktivně vycítil, že je to samice. Hleděla na něj vytřeštěnýma očima a strašně vřeštěla.
Drak naklonil hlavu. Ta samice byla evidentně březí a právě vrhla. Jako moje Bristea, napadlo ho. Té pomoci nemohl, ale tady by to šlo. Nar zkroutil svůj dlouhý krk tak, aby se mohl čumákem přiblížit k jejím zadním nohám. Vyplázl svůj předlouhý jazyk a vsunul ho mezi zkrvavené stydké pysky, aby udělal cestu vejci. Najednou se zarazil. Mládě tam bylo bez skořápky! Opatrně tvorečka ohmatal jazykem. Narazil na cosi, co se mu nelíbilo. Pomalu zasunul špičku jazyka pod tu pružnou věc, která se nenarozenému mláděti utahovala kolem krku. Mrštným pohybem mu ji přetáhnul přes hlavičku. Potom zajel jazykem ještě hlouběji, pevně tvorečka uchopil, obrátil a hladce vytáhnul z matčina lůna.
---
Michalovi se najednou zatmělo před očima. Zamrkal. Stál v porodním sále u lůžka své partnerky a místo vejce měl v rukou malý plačící uzlíček.
Ozval se rachot, dveře se rozletěly a dovnitř vpadla skupina zdravotníků vedená lékařem. Všichni se zarazili a nechápavě koukali na Michala s právě narozeným dítětem.
„Je naprosto zdravý!“ kroutil hlavou doktor. „Člověče, jak se vám to povedlo?“
Michal pokrčil rameny a pohladil Alenu, která se na něj vysíleně usmála. Pak se pošoupla blíž na propoceném polštáři.
„Míšo, já ti měla takový divný sen ...“ zašeptala.
„Já vím,“ řekl tiše, „ale povíš mi o něm, až si trochu odpočineš. Jo?“
Zavřela oči a usmála se.
Za oknem se začínalo budit kalné ráno.
Sestra Michalovi zaťukala na rameno. „Jenom formalitka. Neřekli jste mi, jak se bude jmenovat.“
Michal se na ni otočil a bezmyšlenkovitě řekl: „Nar.“
Sestra nechápavě zavrtěla hlavou a Alena otevřela oči. „Vždyť jsme se dohodli jinak! Co je to vůbec za jméno? A jak tě to napadlo?“ zeptala se.
„Ani nevím,“ přiznal Michal.
---
Nemohl tomu přijít na kloub. Když se tenkrát znovu objevil před zřícenou jeskyní, neměl čas nad ničím přemýšlet. Popadl vejce, které tu leželo, a co nejrychleji letěl najít druhy a hlavně svou dračici. Společně pak putovali mnoho dní, než našli nový bezpečný domov. Teprve potom si začal uvědomovat výjimečnost toho, co se mu přihodilo. Často sedával dlouho do noci na vysoké skále nad jeskyní, v níž Bristea pečovala o své vejce, a uvažoval. Probíral ty střípky myšlenek, které mu v hlavě nechal ten tvor, který si říkal člověk. Nepřišel na nic, ale netrápil se tím. Byl za tu událost vděčný, a to mu stačilo.
Bristea opatrně zvedla tlapu. V hromádce popraskaných skořápek se pohyboval slizem pokrytý malý dráček a tiše kníkal. První mládě v nových hnízdištích. Nar k němu čichnul a pak se čumákem otřel o ten Bristein.
„Jak mu budeme říkat?“ zeptala se.
„Třeba Michal,“ navrhnul drak.
Brisea zavrtěla hlavou a přimhouřila oči. „No jo! Tak budeme mít mládě s tím nejpodivnějším jménem na světě!“
KONEC
Jel pomalu a opatrně. U každé odbočky se pečlivě rozhlížel, aby se přesvědčil, že je prázdná. Bylo to skoro zbytečné, protože v tuhle noční hodinu tu stejně nebyl skoro žádný provoz. Alena věděla, že jedou příliš brzy, přesto raději svolila k cestě. Celý večer chodil po bytě jako tygr v kleci a jeho nervozita začínala být nakažlivá i pro ni.
„Tak, a jsme tady,“ oddechl si. „Zavezu tě dovnitř. Zaparkovat ale musím venku. Sakra, nechápu, proč to nejde přímo v nemocnici!?“ zanadával Michal.
Poškrábala ho na noze. „Ššš. No ták, já to tu těch deset minut bez tebe vydržím.“
„Jenom nechci, aby se něco zanedbalo!“ odsekl.
Nezlobila se na něj za to. Věděla, že to dělá kvůli ní.
Vystoupila z auta a Michal vedle ní na chodník položil velikou sportovní tašku s dlouhým popruhem přes rameno.
„Hele, já jedu, ne aby tě napadlo se s tím tahat! Počkej na mě!“ zavelel a klapnul dvířky vozu.
Vážně přikývla a sledovala odjíždějící auto. Sotva však zmizelo za rohem, usmála se a neohrabaně se shýbla pro zavazadlo.
Dítě v jejím bříšku se nesouhlasně převalilo.
---
Rachot hroutících se skal byl slyšet i z té dálky. Jeho družka se však ani neohlédla. S hlavou namířenou ve směru letu jen zarputile tepala vzduch svými křídly. Obdivoval tu tichou nenápadnou sílu, která se ukrývala v jejím malém těle. Bristea dokázala vyvinout neuvěřitelné úsilí, když jí o něco šlo. Takže to, že právě teď zpomalovala, bylo velmi špatným znamením. Nar jí obletěl zezadu a zaujal pozici před ní mírně v pravou, aby jí umožnil letět v jeho vzduchovém tunelu a trochu jí tak ulevil. Valný účinek to nemělo. Ostatní ze skupiny prchajících draků se jim s každým okamžikem stále víc vzdalovali. Nar se na to snažil nemyslet. Nechtěl si představovat, co by se stalo, kdyby se dostali do spárů těch obrovských útočníků, kteří před pouhou hodinou napadli jejich hnízdiště. Nechtěl vzpomínat na všechny přátele a příbuzné, které dnes ztratil. Ano, přežili. Jenomže v jediném okamžiku přišli o všechno. Na zběsilý úprk si směli vzít jen to nejcennější. Jen tu jedinou věc, kterou měla u sebe Bristea. Břemeno, které jí ubíralo sílu a za něž by dračice byla ochotna i umřít.
Nara nevýslovně trýznil fakt, že jí ho nemůže pomoci nést!
---
„Jak často?“
„Asi po dvaceti minutách.“
Sestra protočila oči v sloup a mlaskla. „Nechcete jet ještě domů? Může to být klidně až zítra dopoledne,“ zeptala se.
Michal se podrbal za uchem. „No, my to sem máme skoro dvacet kilometrů, takže jsem si říkal: raději dřív, než pozdě.“
Sestra si snad po desáté povzdechla. „Porodní sály jsou stejně ještě obsazené.“ Pak se zamyslela. „Když už jste tady, tak natočíme srdíčko. Pojďte za mnou.“
Alena se posadila do hlubokého křesílka a nadzvedla tričko. Bříško s vyhřezlým pupíkem, protkané modravými žilkami měla položené v klíně jako veliký balón. Sestra se nad ní sklonila a začala jí připevňovat snímače. Přitom se otočila na Michala, který stál v koutě a nervózně popotahoval popruh „gravidkitu“.
„Tak co tatínku, půjdete k porodu?“ zeptala se trochu potměšile.
„Jasně! Byl jsem u toho, když to šlo dovnitř. Tak chci být i u toho, když to půjde ven!“ odpověděl Michal a hlas se mu trochu třásl.
„A víte, co máte dělat? Ptám se jen preventivně. Až se to narodí, tak budeme mít moc práce na to, abychom ještě křísili vás.“
Michal přikývnul. „Chodili jsme na kurz. Jsem připravený na všechno!“
---
Nar strhnul dračici stranou v poslední chvíli. Ohnivý oblak, který vedle nich vybuchl jako pekelný gejzír, by je spolehlivě spálil oba naráz. Nebylo zbytí. Střemhlav klesali k zemi a doufali, že se skryjí v síti hlubokých kaňonů.
Oblohou se mihnul jeden z jejich draků. Nejspíš si všimnul, že Nar a Bristea mají potíže a vrátil se, aby jim pomohl. Jeho útok vypadal, jako když se vrabec vrhne na jestřába. Přesto způsobil obrovskému protivníkovi nepříjemnou popáleninu na hlavě. Velký drak se po něm ohnal a pustil se do jeho pronásledování.
Bristea tvrdě přistála na dně jednoho údolí přímo u paty čedičové skalní stěny. Nar dosedl vedle ní.
„Musíme dál, lásko!“ řekl udýchaně.
Dračice na něj pohlédla lesknoucíma se očima a malinko zavrtěla hlavou. Raději by si překousla jazyk, než by řekla, že nemůže, napadlo Nara.
„Už je to tady,“ zašeptala.
Nar se spěšně rozhlédl. Kousek od obou draků tvořily dva bloky odlomené od mateřské skály malou jeskyni. Nar přivedl svou dračici k tomuto improvizovanému ukrytu. Bristea vlezla dovnitř a přidřepla. Celá se chvěla napětím a křečí. Nar znal způsob jak jí ulevit při snůšce, ale kaverna byla velká tak sotva pro ni. On musel zůstat venku. Vrtěl hlavou a nervózně podupával.
„Nekoukej na mě a leť pomoct Glakovi!“ zavrčela na něj.
---
Alena měla za sebou snad dvacátou sprchu. Horká voda jí ulevovala od křečí, takže se v ní cachtala téměř nepřetržitě. Mokré kachličky v koupelně příšerně klouzaly. Michal jí proto raději podpíral. Totálně si při tom zmáčel oblečení, takže tu teď pobíhal jen v trenýrkách a tričku. Bylo to však docela příjemné, protože v porodním sále bylo velmi teplo. Tahle místnost vlastně připomínala spíš hotelový pokoj, než nemocniční prostoru. Stěny byly vymalovány světle růžovou barvou a vysely na nich fotky květin a novorozenců. Bylo tu pohodlné křesílko, stolek a několik skříněk. Součástí vybavení byl i DVD přehrávač. Ztlumené osvětlení tu vytvářelo intimní atmosféru rušenou nyní ostrým světlem z otevřených dveří koupelny. V podstatě jen vysoké železné lůžko s nastavitelnou matrací napovídalo, že nejde jen o obyčejný pokojík.
Alena se v sedě pohupovala na velkém nafukovacím balónu, Michal jí masíroval kostrč a snažil se vymyslet, co by jí řekl povzbudivého. Obvykle měl spoustu témat k hovoru, ale teď jakoby mu všechny nápady vytekly z hlavy někam do kanálu. Zmohl se jen na opakování fádních frází, že jí miluje a jak bude všechno v pořádku.
Alena ho najednou chytla silně za ruku.
„Míšo, už je to zase tady!“ zaúpěla. „Strašně to bolí! Já to snad nevydržím.“ Začala plakat.
Michal se podíval na velké nástěnné hodiny.
„Máme to skoro po minutě,“ konstatoval. „To už je docela často. Zavolám asistentku.“
---
Obrovský drak byl naštěstí ještě mladý a nezkušený. Narovi a Glakovi se podařilo rychlými úhybnými manévry dostat protivníka do krkolomné situace, kterou nezvládnul a v plné rychlosti vletěl do hustého lesa. Nechal za sebou pruh polámaných stromů a zůstal ležet na zemi jako mršina.
„Poleť, brácho, musíme pryč! Letí sem další.“ zavolal Glak a rychle vzlétnul k oblakům.
„Ne, já musím za Bristeou. Připojíme se k vám později.“ zahalekal za ním Nar a vyrazil hledat svou družku.
Přistál těsně u jeskyně. Dračice uvnitř vypadala neuvěřitelně vysíleně, ale šťastně. Všelijak se tam vrtěla, jak se snažila v úzkém prostoru nahmatat vejce ležící za ní. „Je to! Už ho jen seberu a můžeme letět dál.“ řekla vzrušeně.
„Tak vylez a otoč se,“ poradil jí Nar. Dračice se vysoukala z kamenného úkrytu. Vtom přes celé údolí přeběhl stín. Teplo, které Nar ucítil na zádech, bylo jako předzvěst smrti. Vmrštil se prudce kupředu a srazil svou dračici z dosahu ohnivého projektilu. Strašlivá rána ho ohlušila a tlaková vlna ho srazila k zemi.
Sotva přišel k sobě, vyskočil na nohy. „Bristeo! Kde jsi?“ zařval zoufale. V oblacích zvířeného prachu a kouře neviděl zhola nic. Pak ji spatřil. Polovinou těla byla napasovaná v malé škvíře, která zbyla z jejich improvizovaného ukrytu. Jeden z bloků se výbuchem uvolnil a zatarasil takřka celý vchod. Dračice drásala tlapami skalní podklad, jak se snažila dostat hlouběji do zřícené prostory.
Nar vytáhl svou družku za nohy ven ze škvíry. Mrskala sebou a bránila se mu.
„Vejce! Je tam naše vejce!“ ječela hystericky.
---
To, že není něco v pořádku, poznal Michal i bez lékařského vzdělání. Sestra i porodní asistentka se sice tvářily klidně, ale v očích měly strach.
„Skoč pro doktora. Řekni mu, že tu máme kód 31!“ štěkla asistentka. Sestra přikývla a vyběhla ze sálu.
Michal držel Alenu za ruku a hladil jí po zpoceném čele. Ta se svíjela v křečích a křičela bolestí.
„Sakra, kde ta ženská je?!“ zaklela asistentka po chvíli. „Budete to muset ještě vydržet. Zaběhnu tam sama!“ S těmi slovy se zvedla od Alenina lůžka a zmizela za dveřmi. Z chodby dolehl jen její utichající hlas: „Dovezte resuscitační jednotku. Má šňůru kolem krku. Jo, a budu potřebovat kleště!“
„Kleště né!“ zaštkala Alena.
---
Nar chytil Bristeu pevně za hlavu a podíval se jí do očí. „Lásko, musíš letět dál! Já to vejce vytáhnu a přinesu ti je!“
Nešťastná dračice rezolutně zavrtěla hlavou. „Ne! Bez něj neodejdu!“ zakřičela.
Nar jí k sobě silně přitisknul. „Prosím! Je to tu nebezpečné. Když zůstane jen jeden, tak druhý bude mít větší šanci přežít. Já jsem delší. To vejce vytáhnu. Slibuju!“
Bristein odpor pomalu vyprchal a dračice zdrceně přikývla. Když jí Nar pustil, ještě jednou nahlédla do otvoru, ale pak se odrazila a vzlétla.
Drak se pokusil zavalenou dutinu otevřít. Se vzpříčeným balvanem však nehnul. Viděl, že vejce uvnitř je neporušené, ale bylo nedosažitelně daleko. Ať se natahoval sebevíc, nedokázal se ho ani dotknout. V zoufalství si rozdíral kůži o ostré skalní stěny a přitom myslel na tři dračí siluety, které před chvilkou viděl nad obzorem.
---
Postel byla zborcená krví. Alena s nohama na porodních opěrkách křičela bolestí.
„Michale, ksakru, udělej něco! To je k nevydržení!“
„Do prdele! Kde jsou?“ zaklel Michal. Pak se odhodlal. Vytrhl se z Aleniny sevření a poodhrnul jí zkrvavený spodek noční košile.
„Do hajzlu!“ ulevil si, „co mám dělat?“
---
„Co mám dělat?“ řekl si pro sebe zoufalý Nar.
---
Muž a drak, oba na prahu otcovství. Tak rozdílní, jak jen mohli být. Každý ve svém světě, avšak spojeni jediným zoufalstvím. Ta tichá otázka, kterou vyslovili ve stejnou chvíli však zalétla mnohem dál než dovolovaly stěny porodního sálu, nebo čedičová skaliska kamenité průrvy. Čiré zoufalství čišící z obou jejich myslí otevřelo průchod vesmírným silám, o nichž neměl nikdo z nich ani potuchy. Obě reality z opačných stran existenčního spektra se protnuly a překřížili v jediném bodě. V bodě, kde existuje všechno a zároveň vůbec nic!
Snad řízením náhody, snad vůlí nějaké vyšší inteligence se na krátký okamžik stal člověk drakem a drak člověkem.
---
Michal si zakryl oči oslněné náhlou září. Pocítil bolest na chodidlech, jak se mu do nich zabodávaly tisíce ostrých kamínků. Pomalu spustil ruce a rozhlédnul se. Stál v nějaké strži nebo vyschlém korytě řeky. Na modrém nebi svítilo slunce.
Zachraň vejce!
Ta myšlenka mu najednou bleskla hlavou.
Jaký vejce? Zabručel pro sebe. Měl strašně nepříjemný pocit, že mu hrozí nějaké nebezpečí, ale nedokázal si vzpomenout jaké. Všiml si, že přímo před ním je mezi kameny otvor. Kleknul si a nakoukl dovnitř. Bylo tam! Veliké bílé vejce vypadalo spíš jak zapomenutá šiška na rugby. Michal dlouho neváhal a vsoukal se do štěrbiny. Byla tak akorát široká, aby tudy prolezl po kolenou. Nedalo mu to moc práce a byl na konci. Opatrně zvedl vejce. Bylo dost těžké a teplé. Jednou rukou si je opřel o hrudník a po třech lezl ven. Dával velký pozor, aby je nepoškodil. Mezitím přes krajinu přeletěly tři temné stíny.
Když byl zase na světle, postavil se a oprášil si kolena otlačená od štěrku. Rozhlédnul se po obloze. Nikde nebylo nic, co by ho mohlo ohrozit. Znova si prohlédnul gigantické vejce.
---
Narovy zorničky se roztáhly v reakci na nedostatek světla v místnosti. Tak tak se do ní vešel. Byl tu nepříjemně stočený. Všude tu bylo plno podivných věcí, postavených podél zdí. Když se pokusil pohnout, jedna z nich spadla. Cítil tu neznámý zápach patřící snad nějakému živočichovi a nasládlou vůni krve. V tom si toho všimnul. Uprostřed místnosti leželo na zvláštní podložce podivné stvoření. Ten pach patřil nepochybně právě jemu. Nar instinktivně vycítil, že je to samice. Hleděla na něj vytřeštěnýma očima a strašně vřeštěla.
Drak naklonil hlavu. Ta samice byla evidentně březí a právě vrhla. Jako moje Bristea, napadlo ho. Té pomoci nemohl, ale tady by to šlo. Nar zkroutil svůj dlouhý krk tak, aby se mohl čumákem přiblížit k jejím zadním nohám. Vyplázl svůj předlouhý jazyk a vsunul ho mezi zkrvavené stydké pysky, aby udělal cestu vejci. Najednou se zarazil. Mládě tam bylo bez skořápky! Opatrně tvorečka ohmatal jazykem. Narazil na cosi, co se mu nelíbilo. Pomalu zasunul špičku jazyka pod tu pružnou věc, která se nenarozenému mláděti utahovala kolem krku. Mrštným pohybem mu ji přetáhnul přes hlavičku. Potom zajel jazykem ještě hlouběji, pevně tvorečka uchopil, obrátil a hladce vytáhnul z matčina lůna.
---
Michalovi se najednou zatmělo před očima. Zamrkal. Stál v porodním sále u lůžka své partnerky a místo vejce měl v rukou malý plačící uzlíček.
Ozval se rachot, dveře se rozletěly a dovnitř vpadla skupina zdravotníků vedená lékařem. Všichni se zarazili a nechápavě koukali na Michala s právě narozeným dítětem.
„Je naprosto zdravý!“ kroutil hlavou doktor. „Člověče, jak se vám to povedlo?“
Michal pokrčil rameny a pohladil Alenu, která se na něj vysíleně usmála. Pak se pošoupla blíž na propoceném polštáři.
„Míšo, já ti měla takový divný sen ...“ zašeptala.
„Já vím,“ řekl tiše, „ale povíš mi o něm, až si trochu odpočineš. Jo?“
Zavřela oči a usmála se.
Za oknem se začínalo budit kalné ráno.
Sestra Michalovi zaťukala na rameno. „Jenom formalitka. Neřekli jste mi, jak se bude jmenovat.“
Michal se na ni otočil a bezmyšlenkovitě řekl: „Nar.“
Sestra nechápavě zavrtěla hlavou a Alena otevřela oči. „Vždyť jsme se dohodli jinak! Co je to vůbec za jméno? A jak tě to napadlo?“ zeptala se.
„Ani nevím,“ přiznal Michal.
---
Nemohl tomu přijít na kloub. Když se tenkrát znovu objevil před zřícenou jeskyní, neměl čas nad ničím přemýšlet. Popadl vejce, které tu leželo, a co nejrychleji letěl najít druhy a hlavně svou dračici. Společně pak putovali mnoho dní, než našli nový bezpečný domov. Teprve potom si začal uvědomovat výjimečnost toho, co se mu přihodilo. Často sedával dlouho do noci na vysoké skále nad jeskyní, v níž Bristea pečovala o své vejce, a uvažoval. Probíral ty střípky myšlenek, které mu v hlavě nechal ten tvor, který si říkal člověk. Nepřišel na nic, ale netrápil se tím. Byl za tu událost vděčný, a to mu stačilo.
Bristea opatrně zvedla tlapu. V hromádce popraskaných skořápek se pohyboval slizem pokrytý malý dráček a tiše kníkal. První mládě v nových hnízdištích. Nar k němu čichnul a pak se čumákem otřel o ten Bristein.
„Jak mu budeme říkat?“ zeptala se.
„Třeba Michal,“ navrhnul drak.
Brisea zavrtěla hlavou a přimhouřila oči. „No jo! Tak budeme mít mládě s tím nejpodivnějším jménem na světě!“
KONEC