Vrána

Komentář autora
Tuhle básničku jsem napsala letos v březnu když jsem měla těžkou depresi z toho, že člověk, kterého jsem milovala na mě vztáhl ruku.
žánr: Poezie | přidáno: 31.10.2016 (13:10) | oblíbené 2

Jsi můj havran a já tvá vrána,
s tebou se nemohu dočkat dalšího rána.
Kam se spolu vydáme,
jeden druhého nikomu nevydáme.
Jednou lámeš mi srdce,
jako by si mne chtěl utopit v řece.
Jindy krásnými slovy halíš mou duši,
tak aby to slyšely jen mé uši.
Jsi můj havran a já tvá vrána,
pro nás nezůstane zamčena žádná brána.

Komentáře


reagovat Tharok - 2016-12-13 22:41:08
Krásné, ikdyž smutné. Havran by zasloužil urazit křídlo...

Reakce:


Monoke - 2018-07-12 19:16:45
V době kdy jsem toto psala jsem měla těžké období a mohu s klidem říct, že Havranovi urazili obě křídla a kdo ví, kde je mu dneska konec.



Souhlas s poskytnutím osobních údajů
design © Olven