Je pravda, že tvorba jakéhokoliv obrázku mě moc baví. Ostatně jinak bych se do toho nepouštěla. Sice teď už nemám tolik času jako kdysi. Mám doma několik rozdělaných děl na A3, které doufám, že někdy dokončím. Čím větší obraz tím déle ho dělám a tak se k nim neustále vracím a mezi tím, pokud maluji, dělám něco jiného. Přednějšího.
Děkuji. Chtěla jsem, aby byl jednoduchý a zároveň, aby měl něco osobitého. Jediněčného. Což mají být ty bláničky a vůbec celý jeho vzhled. Na ty svaly jsem ulítlá. Ségra mi pokaždé říká, že je maluji bez kůže, že jsou moc vidět. Tady jsem se dost krotila.
Myšlenka byla nakreslit ho na kraji skály, kde by se stejně moc dlouho neudržel. Možná jsem to přehnala. Taky nad tím přemýšlím, zda si pádem nenarazil tlamu.