Tvorba - Texty

Naslouchej vánku co mluví ve větvích,
povídá báseň, copak ji neslyšíš?

Báseň o listí, co denně rozchvívá,
o zvířeném prachu, co na zemi spočívá.
Přidá i sloku o trávě vysoké,
stébla jí zamotá a zase rozplete.
Dále ti vypráví o vodě studené,
jak padá na zem a zase se rozplyne.
Krásně též popíše, jen on to tak umí,
když vstoupí do lesa, jak pro něj šumí.
Naposled vyzdvihne nebeská oblaka,
jedině to jeho pozornost odláká...

Avšak ty mlčíš, slyšíš jen hluk,
dřív i ty rozuměls, když jsi byl kluk...