Temné časy (III. kapitola)
Můj řev se rychle změní v zaječení, které zní jako od malého dráčete. Bojovníci Temné strany, to nám ještě chybělo. Rychle přemítám, jestli bych měla utéct nebo bojovat, ale nakonec mi na myšlení nezbývá žádný čas, a tak se vrhám do bitvy.
Menší z těch dvou, pravděpodobně hodně mladý, se otáčí směrem ke mě a je vidět, že nás tady vůbec nečekal a je dosti zaskočený. nejspíš dostal jen za úkol prohledat hory, jestli se zde neskrývají nějácí uprchlíci. Vrhá se na můj bok a je dost poznat, že není skoro vůbec vycvičený. Udělá tu nejobyčejnější chybu; nekryje si břicho. Pochopitelně toho hned využiju (proč taky ne) a zakousnu se mu do místa mezi břišními pláty a krkem. Zakňučí a stáhne se, ale chytím ho za ocas a skousnu. Bolestivě vykřikne, mrskne ocasem a spadne do jezera. Rychle se snaží dostat pryč, ale je vidět, že neumí plavat. Už bych za ním skákala dorazit ho, ale usoudím, že chvíli se ještě potrápí, když vidím, jak s ním lomcuje proud. Otočím se na Ranka, který zápolí se svým protivníkem. Je snad o tři metry větší než jeho 'spojenec' a o dost starší. Také bojuje mnohem lépe. Ranko má krvavý kousanec na krku, ale cizí drak má ošklivě natrženou blánu na křídle.
,,Ten dlouho nikam nepoletí." pomyslím si.
Hned se vrhnu Rankovi na pomoc a kousnu jeho protivníka do zadní nohy. Zařve, podívá se na mě, ale rychle se obrátí zpátky na Ranka a uštědří mu pořádnou ránu do zátylku. Ten zaskočené vyjekne a trhne hlavou dozadu, čímž si odhalí krk.
,,Jestli mu nepomůžu, tak umře. Tak umřeme oba." uvedomím si a vrhnu se na cizího draka.
Praštím ho tlapou do spánku tak silně, jak se mi jenom podaří. Nevěřícně zacouvá a pustí Ranka, ale pak se vzpamatuje, zavrčí na a zaútočí na mě.
Jeho první ráně na břicho se vyhnu, ale je mi jasné, že nebudu moc odolávat dlouho. jeho druhá rána je zaměřená na krk, ale rychle změní směr a bolestivě se mi zakousne do přední nohy. Zaváhám, ale pak udělám přímý krok dopředu, otevřu tlamu a vychrlím na něj kyselinu. Překvapeně couvá a vím, že musí cítit nesnesitelnou bolest, protože už mě taky někdy zasáhly kyselinou. No, byla to moje sestra, ale to je jiný příběh. Nechám toho draka letět a vrhnu se k Rankovi. Z hlavy mu crčí krev, ale už se vzpamatovává a překvapeně se na mě dívá.
,,J-jsem mrtvý?" ptá se těžce. Vlastně ani nevím, jak tvrdě ho zasáhl ten cizí drak.
,,Ne, ne, jsme živý. Oba." zašeptám mu. Vidím, jak vzdychne.
,,A co je s těmi draky?" ptá se dál.
,,jeden uletěl, a druhý se topí v jezeře." Ranko se pomalu chystá vstát. pomáhám mu, jak nejlíp dovedu, ale několikrát těžší než já. Nakonec ne narovná, podívá se na topícího draka v jezeru, zamne si pařáty, ušklíbne se a prohlásí tak nahlas, aby ho slyšel i ten druhý drak;
,,Je čas na výslech."
Menší z těch dvou, pravděpodobně hodně mladý, se otáčí směrem ke mě a je vidět, že nás tady vůbec nečekal a je dosti zaskočený. nejspíš dostal jen za úkol prohledat hory, jestli se zde neskrývají nějácí uprchlíci. Vrhá se na můj bok a je dost poznat, že není skoro vůbec vycvičený. Udělá tu nejobyčejnější chybu; nekryje si břicho. Pochopitelně toho hned využiju (proč taky ne) a zakousnu se mu do místa mezi břišními pláty a krkem. Zakňučí a stáhne se, ale chytím ho za ocas a skousnu. Bolestivě vykřikne, mrskne ocasem a spadne do jezera. Rychle se snaží dostat pryč, ale je vidět, že neumí plavat. Už bych za ním skákala dorazit ho, ale usoudím, že chvíli se ještě potrápí, když vidím, jak s ním lomcuje proud. Otočím se na Ranka, který zápolí se svým protivníkem. Je snad o tři metry větší než jeho 'spojenec' a o dost starší. Také bojuje mnohem lépe. Ranko má krvavý kousanec na krku, ale cizí drak má ošklivě natrženou blánu na křídle.
,,Ten dlouho nikam nepoletí." pomyslím si.
Hned se vrhnu Rankovi na pomoc a kousnu jeho protivníka do zadní nohy. Zařve, podívá se na mě, ale rychle se obrátí zpátky na Ranka a uštědří mu pořádnou ránu do zátylku. Ten zaskočené vyjekne a trhne hlavou dozadu, čímž si odhalí krk.
,,Jestli mu nepomůžu, tak umře. Tak umřeme oba." uvedomím si a vrhnu se na cizího draka.
Praštím ho tlapou do spánku tak silně, jak se mi jenom podaří. Nevěřícně zacouvá a pustí Ranka, ale pak se vzpamatuje, zavrčí na a zaútočí na mě.
Jeho první ráně na břicho se vyhnu, ale je mi jasné, že nebudu moc odolávat dlouho. jeho druhá rána je zaměřená na krk, ale rychle změní směr a bolestivě se mi zakousne do přední nohy. Zaváhám, ale pak udělám přímý krok dopředu, otevřu tlamu a vychrlím na něj kyselinu. Překvapeně couvá a vím, že musí cítit nesnesitelnou bolest, protože už mě taky někdy zasáhly kyselinou. No, byla to moje sestra, ale to je jiný příběh. Nechám toho draka letět a vrhnu se k Rankovi. Z hlavy mu crčí krev, ale už se vzpamatovává a překvapeně se na mě dívá.
,,J-jsem mrtvý?" ptá se těžce. Vlastně ani nevím, jak tvrdě ho zasáhl ten cizí drak.
,,Ne, ne, jsme živý. Oba." zašeptám mu. Vidím, jak vzdychne.
,,A co je s těmi draky?" ptá se dál.
,,jeden uletěl, a druhý se topí v jezeře." Ranko se pomalu chystá vstát. pomáhám mu, jak nejlíp dovedu, ale několikrát těžší než já. Nakonec ne narovná, podívá se na topícího draka v jezeru, zamne si pařáty, ušklíbne se a prohlásí tak nahlas, aby ho slyšel i ten druhý drak;
,,Je čas na výslech."