Nová země
Lilith letěla první. Její rozhodný výraz zůstával i po několika hodinovém letu stále stejný. Od posledního odpočinku uplynulo už dost času, ale na dračici se to nepodepsalo. Těsně za ní klouzal Igor, on narozdíl od Lilith vypadal unaveně a smutně. Přesto nezapomněl sledovat okolí, i když nebyl tak pozorný jako dřív.
Mraky začaly po hodinách nepřetržitého letu pomalu ustupovat, vítr už nebyl tak prudký a v krátkých záblescích se objevovalo i slunce. Oba draci začali pomalu klesat. Po chvíli se zbývající mlha rozestoupila a jim se naskytl úžasný pohled. Pod nimi se rozkládaly široké pásy zeleně, lány polí, malé zapadlé vesničky, úbočí hor, klikaté řeky vlnící se údolími a husté lesy. Slyšeli zpěv ptáků, dusot zvěře, vytí vlků a lidské hlasy. Zvuky živé přírody. Zvuky, které už tak dlouho neslyšeli a zvuky, které někteří mladší draci zatím neměli možnost slyšet. Oba zírali se zatajeným dechem na tu krásu pod nimi. Žasli nad tím jak je jejich země vyprahlá, zničená nemocemi, zlými lidmi, živly a chamtivostí. Země z které putovali se náhle zdála tak vzdálená, tak neskutečná v porovnání s tímto bzučícím úlem.
Lilith byla první, kdo se vzpamatoval. Ostře nabrala výšku a soustředěně sledovala dění pod sebou. Nikdo nestřílel, neozvaly se ani žádné zvuky připomínající nebezpečí, dokonce se zdálo, že na ně lidé mávají. Igor se poprvé po mnoha měsících usmál. Zamával křídly a pomalu začal krouživě sestupovat. Hladce přistál na jedné z rozlehlých plání, složil křídla a rozhlédl se po rodné krajině. Lilith měla poněkud krkolomnější přistání, ale za okamžik už zase stála vedle něho a užasle se rozhlížela kolem sebe. Stáli na měkké zelené trávě, která čas od času přecházela v menší kopeček neuspořádané změtice čehosi. Lilith trávu nikdy dřív neviděla a nebyla si tak docela jistá co si o ní má myslet. Zato Igorovi se pomalu vracely vzpomínky na dobu, když zde přistál poprvé a celý šťastný, že je zase doma se vyválel v trávě. Nakonec skončil v leže a nozdrami vychutnával vůni zdravé přírody. Dračice se po chvíli osmělila a začala oběvovat nový svět s velkým nadšením. Ani nevěděli jak dlouho se radovali jen z trávy, modrého nebe nebo kde jakého živého tvora, když....
Odkudsi zazněl trylkot slavíka a dračí hlavy se otočily tím směrem. Zpoza nedalekého kopečka se náhle vynořili lidé. Bylo jich asi pět, dva z nich nesli na ramennou sekery, další nesl nůši a poslední byly malé děti. Všichni si draků všimli, ale pokračovali nerušeně směrem k lesu. Jedno z dětí se však zastavilo. Stálo na jednom z kopečků a zamyšleně na ně zíralo. Byla to asi čtyřletá dívenka. Měla dlouhé vlasy a krátkou zelenou sukýnku. Chvilku ještě váhavě stála, ale nakonec se vydala směrem k nim. Slunce už zapadalo. Draci se mírně leskli a vrhali na zem každým i sebemenším pohybem sérii odlesků. Dítě na okamžik barevná hra oslnila, po krátkém zaváhání se však vydala dál. Když konečně stanula před vylekanými draky, usmála se. Natáhla k nim drobné ručičky a jen tak tam stála s nebeským úsměvem na rtech. Igor se také usmál a sklonil hlavu tak, aby se ho dívka mohla dotknout. Přitiskla mu ruce na tlamu a pomalu ho pohladila. A ten krásný modrý drak zahalený v třpytivém světle odlesků, s něžným stvořeníčkem na čumáku, se rozplakal. Lilith je dojatě sledovala z povzdálí a láskyplně se usmívala.
Mraky začaly po hodinách nepřetržitého letu pomalu ustupovat, vítr už nebyl tak prudký a v krátkých záblescích se objevovalo i slunce. Oba draci začali pomalu klesat. Po chvíli se zbývající mlha rozestoupila a jim se naskytl úžasný pohled. Pod nimi se rozkládaly široké pásy zeleně, lány polí, malé zapadlé vesničky, úbočí hor, klikaté řeky vlnící se údolími a husté lesy. Slyšeli zpěv ptáků, dusot zvěře, vytí vlků a lidské hlasy. Zvuky živé přírody. Zvuky, které už tak dlouho neslyšeli a zvuky, které někteří mladší draci zatím neměli možnost slyšet. Oba zírali se zatajeným dechem na tu krásu pod nimi. Žasli nad tím jak je jejich země vyprahlá, zničená nemocemi, zlými lidmi, živly a chamtivostí. Země z které putovali se náhle zdála tak vzdálená, tak neskutečná v porovnání s tímto bzučícím úlem.
Lilith byla první, kdo se vzpamatoval. Ostře nabrala výšku a soustředěně sledovala dění pod sebou. Nikdo nestřílel, neozvaly se ani žádné zvuky připomínající nebezpečí, dokonce se zdálo, že na ně lidé mávají. Igor se poprvé po mnoha měsících usmál. Zamával křídly a pomalu začal krouživě sestupovat. Hladce přistál na jedné z rozlehlých plání, složil křídla a rozhlédl se po rodné krajině. Lilith měla poněkud krkolomnější přistání, ale za okamžik už zase stála vedle něho a užasle se rozhlížela kolem sebe. Stáli na měkké zelené trávě, která čas od času přecházela v menší kopeček neuspořádané změtice čehosi. Lilith trávu nikdy dřív neviděla a nebyla si tak docela jistá co si o ní má myslet. Zato Igorovi se pomalu vracely vzpomínky na dobu, když zde přistál poprvé a celý šťastný, že je zase doma se vyválel v trávě. Nakonec skončil v leže a nozdrami vychutnával vůni zdravé přírody. Dračice se po chvíli osmělila a začala oběvovat nový svět s velkým nadšením. Ani nevěděli jak dlouho se radovali jen z trávy, modrého nebe nebo kde jakého živého tvora, když....
Odkudsi zazněl trylkot slavíka a dračí hlavy se otočily tím směrem. Zpoza nedalekého kopečka se náhle vynořili lidé. Bylo jich asi pět, dva z nich nesli na ramennou sekery, další nesl nůši a poslední byly malé děti. Všichni si draků všimli, ale pokračovali nerušeně směrem k lesu. Jedno z dětí se však zastavilo. Stálo na jednom z kopečků a zamyšleně na ně zíralo. Byla to asi čtyřletá dívenka. Měla dlouhé vlasy a krátkou zelenou sukýnku. Chvilku ještě váhavě stála, ale nakonec se vydala směrem k nim. Slunce už zapadalo. Draci se mírně leskli a vrhali na zem každým i sebemenším pohybem sérii odlesků. Dítě na okamžik barevná hra oslnila, po krátkém zaváhání se však vydala dál. Když konečně stanula před vylekanými draky, usmála se. Natáhla k nim drobné ručičky a jen tak tam stála s nebeským úsměvem na rtech. Igor se také usmál a sklonil hlavu tak, aby se ho dívka mohla dotknout. Přitiskla mu ruce na tlamu a pomalu ho pohladila. A ten krásný modrý drak zahalený v třpytivém světle odlesků, s něžným stvořeníčkem na čumáku, se rozplakal. Lilith je dojatě sledovala z povzdálí a láskyplně se usmívala.