Tvorba - Texty

Princezna a drak

Kapky deště dopadaly do promáčené trávy a ona tam jen tak seděla. Snažila se přemítnout vše, co se toho dne událo. Její promáčené vlasy jí zakryly tvář a ona se zaposlouchala do šepotu kapek v nočním tichu.

Copak už toho nebylo dost? Nejen, že nemůžu mít normální život, ale osud se mi mstí kde může. Tahle pitomá fraška, mám dojem, nemá konce. Prve se dovím, že jsem ztracená dcera nějakého krále západních pochoutek – jen tak mimochodem ten název, Kohoutek a Slepička, s.r.o. mi připadá naprosto stupidní. Víc by se hodilo Kráva a Prase, s.r.o. podle toho, co jsem dneska viděla. Potom, aby toho ponížení ještě nebylo dost, tak zčista jasna si mám vzít chlápka jménem Drak, co prý převezme rodinný podnik. Tak do toho ani za nic nejdu. Co to může být za týpka? Borec, co si říká Drak bude asi trochu máklej. Jsem už dospělá a rozhodovat bych se mohla snad za sebe já. Si ho vezmu a budu mu dělat tak akorát služku a konkubínu. To sotva…Co takhle mu ten jeho kabel při první příležitosti useknout? A nebo…

…po pár minutách konspiračních teorií…

…když bude spát. No to by nebyl špatný kousek. Víc mě ale trápí, že netuším, co je zač. Asi poprosím Kardamon, aby mu naježila nějaké štěnice do pokoje a …

… po delší době dalších podobných vy víte, co…

…ale co, já budu mít poslední slovo, ať se to tomu prasákovi bude líbit nebo ne. Papínkovi pašíčkovi to mysli jako blesk – jeden mocný záblesk a konec. A proto jsem teď v téhle kaši. Raději bych dál nakopávala upírům zadky než tady dřepěla a čučela, jak se rýpou v nose a nemají ani šajn o tom, co se venku děje. Prý princezna…já jsem já a nikdy jsem jiná nebyla. Jen by mě zajímalo, čím byla moje matka.

Znenadání se zvedla hlavu a s notnou dávkou znechucení se podívala na siluetu obrovského domu tvaru obří jitrnice, který měl odteď být jejím domovem.

…jakoby nestačilo , že musím bydlet v téhle hoře sádla. Copak ti lidi vůbec nemají vkus? Kde jsou ty doby černého poškrábaného a ošuntělého nábytku a jednobarevných šatů? Kéž bych se tady nikdy neoctla.


O několik hodin dřív aneb jak se to vlastně všechno stalo…

„Dobré ráno, Isadoro.“
„Co je na něm dobrého? Další mizerný den v už tak dost mizerném životě. Něco nového?“
„V kanceláři na Vás čeká…“
„Dobrý den, slečno Shannová. Jmenuji se Smith a jsem tu na základě stížnosti na Vaši osobu a společnost?“
„Ale copak? Někomu se nelíbí, že jsem té pijavici rozmlátila fasádu? Koledoval si o to. Neměl ucucávat z té mladé kočky v parku. Navíc, on si o to vyloženě říkal.“
„Podle §578, odstavce 37f sbírky Nového zákona…“
„…bych se měla zdržet jakéhokoliv násilí na etnických menšinách jejich původu a bla, bla bla. TOHLE už jsem slyšela asi stokrát a nehodlám…“
„Omluvte mou partnerku. Když s ní jdu do společnosti, musím rozdávat neustále papírky s nápisy: OMLOUVÁM SE.“
„Zato já rozdávám papírky: NECHCE NĚKDO TOHO IDIOTA, CO JE SE MNOU? Ale dosud se mi ještě nikdo neozval,“ ušklíbla se.
Jeho pohled o ni ale ani nezavadil. „Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Walkman,“ řekl strojeně.
„Strč si do uší sluchátka, zabodni si je do tvého vznešeného zadku a odval se. Mám tady otevřený účet s panem… jakže se jmenujete?“
„Smith, John Smith.“


Mezitím o pár bloků dál…

„Draku, nejsi na tohle už moc starej?“
„Podívej… dřív jsem byl mladej a perspektivní. Teď už jsem jen mladej, tak mě nech si to užívat.“
„Ale víš kolik tahle sranda stojí?“
„Víš co, Samsone…? Kolík si strč tak akorát do prdele.“
„Cože?“
Drak se otočí do vykřičené ulice na jednoho prostituta. „S-S…“ a on se otočí. „Co čumíš, když pasu hady?“ a smíchy se málem neudrží. Šlápota se jen otočil a nevěřícně kroutil hlavou.
„Co máš dneska v plánu?“
„Musím dojednat jeden kšeft s tím vepřoněm a tou jeho koketou. Takže se dneska nemůžu moc rozšoupnout. Musím udělat dojem na tu jeho.“
„Slyšel jsem, že prý má dceru,“ řekl Samson a dál se šourali rušnými ulicemi dopoledního města.
„Tak to je ten byznys, co mám rozjednaný. Doufám, že je to nějaká stará panna, co ráda štrykuje. Jen ho jednou smočím a bude mít zážitek do konce života. Pak si zase budu moct dělat co chci.“ A udělá kolečko svou pánví, přitom narazí do kolemjdoucí ženy.
„Aaaa, nazdar kotě, kdo ti dneska dělal fasádu? Picasso to asi nebyl, že?“
Žena se posbírala z chodníku a s brekem utekla pryč.
„Nemyslíš, že to někdy přeháníš?“
„Hele, copak já za to můžu, že neměla rožnuto, když si dávala na svůj ksicht další ksicht?“
V tom momentě nastoupil do ryze mafiánského auta s kouřovými skly. Jen ještě stočil kousek okýnko.
„Sami, zjisti mi něco o té perlorodce a uvidíme se ve tři U Mečící kozy. Mám tam rozdělanou jednu slaďounkou buchtu. Tak zatím.“


Zpět u Isadory o několik hádek a hodinu později

Zvuk otevírajících se, teda spíš vrzajících dveří její kanceláře ji vytrhl z upřeného, bezhlesného zírání na svůj dekolt.
„Co tam hledáte, smím-li se zeptat? Rád bych Vám pomohl, jsem koneckonců vyhlášený detektiv.“
„Svou soudnost,“ odpověděla a vztyčila hlavu. „Máte nějaký problém, pane detektíve?“
„Jsem tady z důvodu…“
„Dneska jsem ještě nikoho nezmlátila, takže na mě žádný paragrafy nevytahujte. Vidíte támhle ty dveře za Vámi? Tak se hezky otočte a projděte jimi. Bude to rozhodně lepší, než kdybych Vás prohodila oknem, jako toho posledního.“
„Prosím?“ Nevěřícně na ni hleděl s otevřenými ústy.
„Dneska nejste první. Už to všechno vím, jsem poučena a tak dále. Sbohem!“ řekla lhostejně a vytlačila detektiva ze dveří svého brlohu.
„Ale slečno,“ vzpíral se muž, ale nic mu to nepomohlo a v ten moment byl ze dveří venku.
Otočila se s úmyslem vejít zpět do své kanceláře, když vtom ji onen muž zastavil.
„Ale Vy jste mě vůbec nepochopila, slečno. V žádném případě zde nejsem proto, že byste někoho…“
„A dost! Vy to snad chcete po zlém? Dneska už na takové, jako jste vy fakt nemám náladu, takže jestli chcete svoji prdel vidět ve stejném stavu, nebo v tomhle případě tvaru, pakujte se rychlostí světla z mého dosahu,“ rozohnila se Isadora a pomalu ztrácela trpělivost.
„Nechte mě domluvit, ženská! Jsem tady z vůle Vašeho ctěného otce!“
„Račte. Klidně z vůle Pána Boha, já žádnýho otce nemám.“
„Nebuďte naivní, slečno. Někdo Vás zplodit musel. Už jste slyšela ty teorie o vzniku dětí? Čápi, pole… nevěřte tomu! Na takové věci je potřeba nějakých lidí, kteří, když jsou opravdu nadr…“
„Tak ale teď už si fakt koledujete. Běžte si ty své pohádky odříkávat malým dětem do školky, já tady na to nemám čas a ani náladu!“
„Nuže, žerty stranou. Jsem detektiv najatý Vaším otcem…“
„To už jste říkal. Máte minutu na to, abyste se vykecal než Vás osobně vyprovodím a ta cesta nebude tak příjemná jako ta předchozí.“
„Bože, ženská! Já Vám snad naplácám…“
„Úchyle.“
„To víte. Člověk mého postavení se zřídkakdy dostane k prostým radostem života… Ale zpátky k věci. Jsem soukromý detektiv, což už jsem říkal,“ zdůraznil, když se Isadora nadechovala. „A byl jsem Vaším otcem najat, abych Vás našel.“
„Chcete mi už říct, kdo je můj otec nebo mám hádat?“ zeptala se znuděně.
„Je to úspěšný podnikatel a samozvaný král všech lahůdek. Jistě už máte představu, o kom mluvím.“
„Ne, ale určitě to bude nějaký sádelník…“ ušklíbla se.
„Jak jistě víte, Don Pig je vlastníkem maso-zpracovávající fabriky na kraji města…“
„Počkat. Vy myslíte toho mafiána, co vlastní tu filiálku na porážku hovad?“ a začala se z plna hrdla smát. Teda spíš chrochtat. „To má být špatný vtip? Co je dneska za den? Není Apríla?“
„Já ale mluvím vážně, slečno. Nikdy jsem nebyl vážnější.“
„Oooo, pan kamenná tvář. No dobrá. Dejme tomu, že teoreticky, a to zdůrazňuji… teoreticky jsem jeho dcera. Co ten páprda po pětadvaceti letech chce? Chce svoji malou holčičku, kterou nechal na pospas osudu zpět, aby z ní mohl dělat princeznu?“ řekla s tváří plnou otázek.
„Don Pig žádá, abyste se k němu neprodleně nastěhovala. Vaše věci, teda to, co se našlo u Vás doma, jsme již přestěhovali.“
„Někdo šahal na moje hadry? Kterému feťákovi mám ustřelit palici?“ a už začala šahat po své příruční zbrani s česnekovými kulkami. „Napálím mu jednu dávku mezi nohy a pak už ho ani vlastní matka nepozná.“
„Jen se zase nerozčilujte. O nic moc snad nešlo. Buďte ráda, že Vám ten brajgl někdo uklidil,“ řekl a otočil se na podpatku, aby si mohl prohlédnout to, čemu ostatní říkali kancelář, co jemu to přišlo spíš jako zbrojnice. Rozhovor pokračoval ještě notnou chvíli v podobném stylu.


U Mečící kozy…

Jakmile Drak uspokojil své choutky, sedl si ke stolu a objednal si jeden z místních speciálně nechutných drinků. Do třetí hodiny zbývalo sotva pár minut, když se dveře pajzlu rozletěly a v nich stál Samson.
„Že ti to ale trvalo. Už jsem si myslel, že ses na mě zase vysral. Vypátral jsi něco?“ zpražil ho hned ze startu Drak.
„Zklidni tempo, kanče. Udělal jsem takový menší průzkum a zdá se, že mimo jiné je to fakt roštěnka,“ usmál se a hodil na stůl jakýsi štos papírů.
„No to mi podrž.“
„Jediný problém tam snad je to, že je to nelegální lovkyně upírů a takové havěti, což pro tebe znamená velice krátký život. Jestli si ji pořád ještě chceš vzít, tak si běž naposledy šťouchnout, protože pak už nebude čím.“
„To snad ne! Proč já vždycky narazím na takový buchty? Ty jediný, co mi daj bez keců si musím zaplatit,“ skuhral Drak nad svým příšerným osudem.
V tu chvíli k jejich stolu přišla servírka, která už nějakou dobu dělala na Draka oči.
„Dobrej, pánové. Dáte si něco?“ zeptala se a nápadně se dekoltem naklonila směrem k Drakovi, kterému mohly oči vypadnout.
„Já si dám místní chilli a tebe, kotě,“ řekl Drak a šelmovsky zamrkal. Samson při pohledu na něj jen protočil oči v sloup a zakroutil hlavou.
„Já si dám jen jedno pěkně vychlazený pivko,“ ozval se znuděně Samson a servírka chtě nechtě musela odejít.

Po chvíli nesmyslného plkání a pokukování po ženských okolo už před nimi ležely jejich objednávky. Nebýt pracovní doby, ležela by na stole s jistotou i ona servírka, která s velikou chutí šla obsluhovat ostatní chlípné zákazníky, o které jistě v tom pochybném pajzlu nebylo nouze.
„Tak co pro mě ještě máš, Sami?“ zeptal se se zájmem Drak a pustil se do svého chilli.
„Zdá se, že do dnešního dne vyrůstala sama a o své rodině toho věděla ještě méně než ty. Taky, jak už jsem se zmínil, je to několik let obávaná lovkyně, která se zasloužila o smrt nejednoho upíra, což ti zajišťuje přinejmenším velice zajímavé manželství. Ovšem jen pokud do toho opravdu chceš jít,“ řekl Samson a upil svého piva.
Drak chvíli vypadal, že nad tím přemýšlí, dokud se nezatvářil jako by mu ulítly včely.
„Co je, kámo?“ zeptal se zvědavě Samson.
„To chilli mi nějak nesedlo,“ řekl nejistě a začal se kroutit, držíce se přitom za břicho.
„Jestli chceš to chilli vrátit zpátky, běž si na hajzlík. Nehodlám se tady na to koukat,“ odvrátil se od něj Samson zhnuseně.
Ten moment si Drak vybral na svůj triumfální výstup. Vytřeštil oči a mohutně říhl. Zdá se, že své jméno nedostal jen tak náhodou. Buď to, nebo ten oheň, který mu vyšlehl z úst způsobilo to zatracené chilli.
„Už je to lepší,“ usmál se Drak a přejel si po břiše. Samson se ohlédl kolem sebe a zakroutil hlavou při pohledu na šokované obličeje všech přítomných.
„Ty seš fakt ale magor. Proč sis dával to zasraný chilli, když víš, že ti to nedělá dobře?“ skuhral Samson.
„No co? Prostě mi to chutná,“ ospravedlnil se Drak a s úsměvem pokrčil rameny.
„Radši půjdeme, jinak by to nemuselo dopadnout nejlépe,“ zamumlal Samson a otráveně se zvedl.
Když procházeli kolem pultu, Drak se otočil na ubohou vyděšenou servírku a mrkl na ni. To bylo na ni, zdá se, ten den až příliš.



Na jiném místě ve stejnou dobu

Sotva vešla dveřmi dovnitř, sesypaly se na ni služebné. Jedna šla pro šaty a boty, druhá pro hřeben a nějaké líčení, jedna šla napustit do vany vodu na koupel a další ji začala svlékat z jejích mokrých šatů.
„Hele, ženská. Koukej, kam dáváš ty ruce. Nejdeš ty na to trochu moc rychle?“ křikla Isadora pohoršeně a plácla služebnou přes ruce.
„Večeře se bude konat za malý okamžik a Vy ze sebe musíte ještě smýt to bahno, slečno. Jestli je Vám to nepříjemné, běžte do koupelny a svlékněte se sama. Každopádně máme příliš málo času, takže bych Vám doporučovala si pospíšit,“ řekla služebná a uklonila se.
„Už to chci mít za sebou, takže udělám, co po mně chcete. Opovaž se páchnout do koupelny, když tam budu já a už neuvidíš světlo denní,“ procedila Isadora skrz zuby a vešla dovnitř.

Po zatraceně dlouhé době, kdy musela Isadora vypadat jako uschlá švestka, vyšla ze dveří jen v ručníku a se širokým, úlevným úsměvem na tváři. Netrvalo dlouho a už se na ni zase sesypaly služky, tentokrát se záměrem ji zušlechtit.
„NEŠAHEJTE NA MĚ! Jsem samostatný, výdělečný člověk. Navíc ruce mám, takže by neměl být problém se sama obléct,“ ohradila se Isadora, když ji obklopily dvě z nich a snažily se ji obléknout. Vytrhla jim z rukou šaty, na které se zprvu jen hodně znechuceně dívala a poté zašla za již připravený paravan, aby se oblékla.
Znechucená sama sebou po pár minutách vyšla a dovolila služebným začít dělat jejich práci. Jedna z nich jí utáhla korzet, druhá nasadila boty a třetí jí sušila vlasy.
Zanedlouho byly přípravy hotovy a služebné se od ucha k uchu usmívaly.
„Jste připravena, slečno. Jsem si jista, že Don Pig a jeho hosté Vás již netrpělivě očekávají,“ řekla jedna z nich a všechny se hluboce uklonily. Isadora se znechucením otřásla, zašklebila se a udělala několik váhavých kroků ke dveřím.
„Připomeňte mi někdo proč tohle vlastně dělám,“ zamumlala znuděně a vzala za kliku.

První, co uslyšela, sotva sešla po schodech bylo: „Tady je má dlouho ztracená, milovaná dcera!“ odfrkla si a obrátila oči v sloup.
„Jupijé,“ poznamenala Isadora s ironickým úšklebkem.
„Pojď na mou hruď, drahá Isabelo!“ vykřikl teatrálně obtloustlý muž, s největší pravděpodobností její otec.
„Isadora. Jmenuju se Isa… hmpf,“ nestihla ani vyslovit své jméno, když najednou našla sama sebe ve velmi těsném objetí.
„Tak dlouho jsem tě hledal. Kam jsi se mi jen schovala?“ Úplně bilo do očí, jak se to ve skutečnosti má, ale nikdo nehnul ani brvou.
„Pojď sem, Draku! Chci ti někoho představit, chlapče,“ zavolal Don Pig a zamával na kohosi na druhé straně místnosti.
„No to jsem teda zvědavá,“ řekla si pro sebe a naprosto znuděná obrátila svou pozornost na nově příchozího.
„To je má dcera Isabela,“ řekl Don Pig s úsměvem.
„Isadora,“ zavrčela na něj.
„Je mi potěšením poznat tak krásnou ženu a vězte, že mi bude nesmírnou ctí a potěšením vyplnit veškerá Vaše přání jako Váš manžel,“ usmál se Drak úlisně a políbil jí ruku. „Jaké to štěstí mě potkalo v tento den, že mám možnost spatřit anděla aniž bych umíral.“
„Všechno se dá zařídit,“ zamumlala nezaujatě.
„…A jak krásně voníte,“ lichotil nepřetržitě. Holt, vlezdoprdelismus je dnes velice moderní.
Ani tentokrát milá Isadora nezklamala a svým vybraným slovníkem ohromila nejen svého nově nalezeného otce.
„Ty zas smrdíš jako prase,“ prohodila ledabyle Isadora a obrátila svou pozornost ke schodišti, kterým před malou chvílí přišla. Když se otočila zpět, uviděla Draka, jak na ni zírá skoro s otevřenou pusou.
„Co čumíš?“ obořila se na něj.
„Nemůžu se Vás nabažit. Jste pro mě čím dál přitažlivější,“ řekl Dral, sjel ji pohledem od hlavy až k patě a mrkl na ni.
„Tak se běž zchladit,“ odpálkovala ho a šla ke stolu, kde už všichni čekali jen na ně. Drak s úsměvem zakroutil hlavou a vydal se za ní.

O hodinu později, kdy byli všichni patřičně nakrmeni, byl na programu ples na oslavu návratu princezny a jejího zasnoubení s Drakem. Spustila hudba a několik párů se přesunulo na taneční plochu k tanci. Isadora si spolu s láhví v náručí sedla na prázdnou židli a odpočítávala minuty do konce.


Zpět do přítomnosti za hroutící se Isadorou

Nevěděla, jak dlouho seděla venku na trávě v tom dešti, ale bylo jí jasné, že se jako dospělá, zodpovědná a rozumná osoba, kterou se ona nějakou náhodou stala, bude muset vrátit nahoru do svého pokoje. Přece jen se jí v noci nechtělo nikam chodit
S povzdechem se zvedla, oprášila se (což jí v tom dešti bylo prakticky k ničemu) a jediným dlouhým skokem se dostala na balkon, vedoucí do jejího nemalého pokoje, kde ji čekalo menší překvapení.

„Co si myslíš, že tady děláš?“ vyjela na něj hned ve dveřích.
„Tvůj otec mi nabídl, že tady můžu zůstat, když se budeme zanedlouho brát,“ usmál se ďábelsky a udělal několik kroků k ní.
„Předpokládám, že sis spletl pokoj. Támhle jsou dveře. Vsadím se, že cestu už najdeš sám,“ ušklíbla se Isadora. Naneštěstí pro ni, Drak neměl v úmyslu odejít a její deštěm téměř obnažená postava tomu nijak nepřidávala.
„Ale no tak, zlato. Brzo budeme svoji, tak proč mi neukážeš, na co se můžu těšit?“ řekl a nechal ruku sjet podél jejích křivek.
„Strč si ty hnusný pracky někam, nemám zájem. A pokud máš alespoň špetku rozumu, vycouváš z támhle těch dveří a už nevylezeš na světlo,“ řekla kupodivu klidně a ukázala na dveře nedaleko od nich.
„Nebuď taková. Vím, že to taky…“ nestačil to ani doříct a jeho ruce spočinuly na určitém místě, které mu bylo zjevně velice drahé.
„Nesoucítila bych s tebou, ani kdybych byla chlap… prasáku,“ odfrkla si, vzala své původní černé, otrhané oblečení z opěradla a s posledním znechuceným pohledem na svého bývalého budoucího manžela vyšla ze dveří.