Přání pro mou dračí maličkost
Elionis, Mia, dračice ledová,
krutá, vypočítavá a chladná,
věřím, že se tak nechová,
no, naše úloha není snadná.
Neboť často ráda hraje divadlo,
hlavně na lidi, co ještě nezná,
možná, jak mne i vás napadlo,
jaká je skutečně, drsná, něžná?
Píše básně, ale také tancuje,
občas nějakou povídku čmárne,
převážně dračí hlavy maluje,
její snažení, určitě není marné.
Je ledová dračice s tělem
porostlým modrými šupinami,
zabývá se krásných věcí sběrem,
nejraději má průzračné drahokamy.
Víc než samotné zlato
miluje umělecky zpracované sklo
z detailu mám za to,
jak by jí o jednoduchost šlo.
Přesto si váží cenných věcí,
ze stříbra a zbraní chladných,
ve své sbírce má meče přeci,
legendárních hrdinů padlých.
K malým drobným bytostem,
(jako jsou například lidé)
přistupuje dost s odporem –
a přátelům draků, co zbude?
Ještě, že zároveň si váží věcí,
výrobků, pocházejících od lidí,
to není úplně špatné přeci,
že řemeslnická díla ráda vidí.
Žije zpravidla v horách vysokých,
kde má v ledu doupě vysekané,
libuje si ve věcech čistých, studených,
když vášeň přežene, co se stane?
No pak sbírá i své protivníky,
jako lidé brouky nebo motýly,
že jsme se zatím nepotkali díky!
Mohl bych být na špendlíku za chvíli.
„Když útočím dechem mrazivým,
můžu se rozhodnout včas,
zda svoji oběť rovnou zahubím,
nebo pouze zmrazím zas.
Pokud se rozhodnu ji zmrazit jen,
dech si ubírá stínové životy pouhé,
člověk zůstane živý, nejen den,
neví o sobě celé tisíciletí dlouhé.
Protože nestárne v podobě této
zůstane ozdobou sbírky mé.
Pokud by teplotou nastalo léto,
za jeden až šest dní procitne.“
Její doupě je víc ledový palác,
pokud teplota je stále nízká,
má jich ve sbírce moc naráz,
a pozůstalým se asi stýská!
Zdá se mi - morbidní koníček,
hmyz nesbíral jsem nikdy,
v mládí jsem zůstal u známek,
proč na tvorech páchat křivdy?
„Mým dechem je mráz palčivý,“
říká nám úplně na závěr,
kdo se vzepře, ať se nediví,
či jaký jiný to má záměr?
Možná abych už hubu držel
a nemontoval se jí do sbírky,
pozdě - už stalo se drakužel,
nikdy nebral jsem si servítky.
V detailu píše, že povídku čmárne
tvorbu jsem otevřel s touhou,
mé hledání sice nebylo marné,
ale našel jsem poesii „pouhou“.
Ten termín v uvozovkách –
že jí nerozumím je, tak proto.
Jen k říkankám jsem to dotáh,
ne moc chytrým, má dobroto!
O cestě ve snech v básni píše,
mám obdivovat její víru v let?
nebo být hodně opatrný spíše
a o její osud se raději chvět?
Ale má tam báseň ještě jednu
a budu mluvit zpříma s vámi –
když čtu ji, tak závistí blednu,
přečtěte si je obě raději sami.
Kreslíš pěkně a psát umíš též,
ať dobře Ti vždy hoří vodnice,
s přáteli často do čajovny běž,
prostě skvěle se měj velice!
krutá, vypočítavá a chladná,
věřím, že se tak nechová,
no, naše úloha není snadná.
Neboť často ráda hraje divadlo,
hlavně na lidi, co ještě nezná,
možná, jak mne i vás napadlo,
jaká je skutečně, drsná, něžná?
Píše básně, ale také tancuje,
občas nějakou povídku čmárne,
převážně dračí hlavy maluje,
její snažení, určitě není marné.
Je ledová dračice s tělem
porostlým modrými šupinami,
zabývá se krásných věcí sběrem,
nejraději má průzračné drahokamy.
Víc než samotné zlato
miluje umělecky zpracované sklo
z detailu mám za to,
jak by jí o jednoduchost šlo.
Přesto si váží cenných věcí,
ze stříbra a zbraní chladných,
ve své sbírce má meče přeci,
legendárních hrdinů padlých.
K malým drobným bytostem,
(jako jsou například lidé)
přistupuje dost s odporem –
a přátelům draků, co zbude?
Ještě, že zároveň si váží věcí,
výrobků, pocházejících od lidí,
to není úplně špatné přeci,
že řemeslnická díla ráda vidí.
Žije zpravidla v horách vysokých,
kde má v ledu doupě vysekané,
libuje si ve věcech čistých, studených,
když vášeň přežene, co se stane?
No pak sbírá i své protivníky,
jako lidé brouky nebo motýly,
že jsme se zatím nepotkali díky!
Mohl bych být na špendlíku za chvíli.
„Když útočím dechem mrazivým,
můžu se rozhodnout včas,
zda svoji oběť rovnou zahubím,
nebo pouze zmrazím zas.
Pokud se rozhodnu ji zmrazit jen,
dech si ubírá stínové životy pouhé,
člověk zůstane živý, nejen den,
neví o sobě celé tisíciletí dlouhé.
Protože nestárne v podobě této
zůstane ozdobou sbírky mé.
Pokud by teplotou nastalo léto,
za jeden až šest dní procitne.“
Její doupě je víc ledový palác,
pokud teplota je stále nízká,
má jich ve sbírce moc naráz,
a pozůstalým se asi stýská!
Zdá se mi - morbidní koníček,
hmyz nesbíral jsem nikdy,
v mládí jsem zůstal u známek,
proč na tvorech páchat křivdy?
„Mým dechem je mráz palčivý,“
říká nám úplně na závěr,
kdo se vzepře, ať se nediví,
či jaký jiný to má záměr?
Možná abych už hubu držel
a nemontoval se jí do sbírky,
pozdě - už stalo se drakužel,
nikdy nebral jsem si servítky.
V detailu píše, že povídku čmárne
tvorbu jsem otevřel s touhou,
mé hledání sice nebylo marné,
ale našel jsem poesii „pouhou“.
Ten termín v uvozovkách –
že jí nerozumím je, tak proto.
Jen k říkankám jsem to dotáh,
ne moc chytrým, má dobroto!
O cestě ve snech v básni píše,
mám obdivovat její víru v let?
nebo být hodně opatrný spíše
a o její osud se raději chvět?
Ale má tam báseň ještě jednu
a budu mluvit zpříma s vámi –
když čtu ji, tak závistí blednu,
přečtěte si je obě raději sami.
Kreslíš pěkně a psát umíš též,
ať dobře Ti vždy hoří vodnice,
s přáteli často do čajovny běž,
prostě skvěle se měj velice!