Únos ll
*Nový den* pomyslil si Narmen pod vycházejícím sluncem nad obzorem. Procházel se stájemi a nadechoval čistý vzduch, který se mu rozproudil v plicích. V černém plášti a s holí v ruce si to namířil za velitelem jeho jednotky zvaným Dalkenarem, uznalým válečníkem té doby. Jeho kroky byli jemné a téměř neslyšitelné. Budova úřadu se mu tyčila na druhé straně obytné čtvrti která v této chvíli byla liduprázdná, jen kočky přebíhali přes cestu a vítr si pohrával s listím a odpadky vyhozené po stranách domů.
Hůl mu cinkala o kamenný chodník do té doby než dorazil k dřevěným dveřím, kde se zastavil. Nezaťukal, se zasténáním dveřních pantů jej otevřel a vešel. Byl tu těžký vzduch nasáklí tabákem a těžkým alkoholem který se dal sotva dýchat. Spatřil stoly pokryté kostmi z drůbeže a sklenkami piva.
Dal si ruku přes ústa a procházel tou místností aby našel toho koho hledal. Se znechucením následovně hleděl na Dalkenarovo bezvládlé alkoholem otrávené tělo a pohlédl ke koutku kterému by se dalo říkat obsluha. Spatřil džber, doufal že bude plný vody a tak natáhl levou ruku, jedním pohybem dlaně se džber vznesl do vzduchu a přenesl se nad Dalkenarovu hlavu kde se převrátil.
Ten zachrochtal a se škubnutím vyskočil na nohy jako pružina. Měl černé oči,vlasy jen pokožku měl snědou a zbroj hnědou, koženou. Odhrnul si z očí pramínek vlasů který mu unikl z culíku a snažil se zasalutovat. Místo toho spadl s rachotem železných plátů ,které se povalovali po zemi, na zadek a pokoušel se opět vstát.
,,Co má tohle znamenat kapitáne“ zavřískl rozhněvaným hlasem Narmen. ,,papa“ škit ,,pane já vám to *škit* vysvětlím“ vykoktal ze sebe a opřel se o kopí které mu umožnilo postavit se.
,,Proč já musím platit takový budižničemy. Chci vysvětlení a okamžitě!“ zchodil kápi a kapitán si mohl povšimnout rozzuřenosti jeho pána. Tepna na spáncích divoce tepala a bělmem očí proudili červené jiskry. Krystal na mágově holi zrudnul ale nejevil další aktivitu.
,,Víte pane, narodil se mi sin tak jsme to tady s chlapama museli oslavit, v…..“,,Mlč! Tvé soukromí mě nezajímá ale budiž, máš něco co by mě mohlo zajímat?“ skočil mu do řeči Narmen a začal chodit po místnosti.
Na dalkenarově čele se objevila vráska zamyšlení a pak pravil ,,Pane?. Mám něco co se vám může a nemusí líbit“. Narmen se otočil a se zvědavostí z hlasem ,,Povídej příteli“ řekl mile. ,,Víte“ tiše polknul ,,Včera upíři napadli jednoho draka a asi sám víte jak by to dopadlo kdyby se stal upírem. I když upíří drak. Kdo to kdy slyšel“ Začal se smát a pustil se kopí natož spadl zase na zadek. ,,Zajímavé od koho to víš“ řekl ani ne s klidem ale s vážným tonem Narmen a jakoby ignoroval Dalkenarovu poznámku o tom že by to bylo nemožné.
,,Včera tu byl žebrák a brumlal o nějaké bitvě nad zálivem v Karašsku. O bitvě draka a démona, později z něj vypadlo že to byli upíři. Nevím pane“ pokusil se vstát ale jako by neměl v nohou kosti. Narmen se podrbal na bradě a pohlédl na kapitána ,,jak na to tak hledím raději je lepší uchopit věci do svých rukou“ vykročil k východu když v tom se zastavil,, A ty! Dej to tady do pořádku než se vrátím nebo budou mít krkavci oběd“ štěkl a s tím vykročil ze dveří.
Ulice byly prázdné, ale i tak se rozhlížel jestli je sám. Po chvíli váhání vhodil svou hůl do vzduchu a ta se v něm zastavila. Zamumlal pár slov v cizím jazyce která proměňovala jeho tělo. Z krystalu na holi začalo sálat zelené světlo které jej omotalo a sama hůl se rozplynula. Z Dýmu, který jej obklopoval, vyrazila mohutná křídla, po chvíli i celý drak, který se odrazil od země a zamířil vzhůru k oblakům, kde se jemně pohupoval pod poryvy větru.
Zavřel své doposud lidské oči a jakoby jeho tělo vydávalo nějaké impulsy, které se šířily vzdušným prostorem. Otevřel je, panenky se mu zúžily a sklivec zmodravěl. Ohlédl se za sebe a jakoby se pousmál.
Ze shora se k němu sneslo 6 rudých draků a další přilétávali. On sám měl rudou barvu šupin a z tlamy ostatních se ozval uši drásající řev.Vystoupali o pár stop výš a ukryli se za mraky.
Narmen letěl v čele draků, jejichž počet se zdvojnásobil "Tak dámy a pánové, leťme vzhůru a vyřiďme si účty.Nemůžeme si dovolit konkurenčního nepřítele.“ Promluvil všem do mysli a zařval, nato ho ostatní následovali.
***
Bolest. To jediné teď dokázal Gregor vnímat, ta nesnesitelná bolest která mu cukala svalstvem a díky které nebyl schopen uvažovat. Víčka měl tak těžká že je nehodlal otevřít, celé tělo jej bolelo a on si přál zemřít. Cítil horkost, něčí dlaň na svém čele, vodu jak mu stéká po tváří. Zjistil že má uvolněné dlaně a tak pravá ruka chytla tu která mu utírala čelo.
Otevřel oči a spatřil dívku která se snažila vyprostit z jeho sevření.
Na sobě měla béžovou krátkou minisukni a béžový vršek odhalující pupík. U pasu měla připevněno mnoho pytlíčků a malí mečík s ostřím jemně zahnutým do tvaru šavle. Blonďaté vlasy jí vláli a modravé oči se zalili slzami které okamžitě vyschly.
,,pust mě!“ vyjekla dívka a vysmekla se mu. Gregor se posadil a sykl když ho zabolela levá ruka o kterou se opřel. Chytl se za ní a pohlédl na dívku která se k němu přibližovala. ,,Omlouvám se myslel sem…. Jak se jmenuješ“ řekl Gregor a promnul si obličej.Pohlédl na ni a čekal odpověď.
,,Jsem Alíra, zdejší hraničářka“ pohlédla na něj s úsměvem ,, A ty jsi Gregor že?“.
,,Jak…“ ,,Šššš.. musíš si odpočinout. Nevím jak se ti to povedlo ale máš rozlámané kosti v levé ruce až po lopatku. Být tebou se moc nehýbu ať ti to nepotrhá tkáně. Jinak jak to vím?. Mluvil si ze spaní a teď lež“. Zasmála se a klekla si k němu natož se on položil na deku z kůží.
,,Alíra krásné jméno, nemůžu tu být dál musím zachránit svoji přítelkyni“ chytl ji za ruku a kouknul se jí s prosbou do očí. ,, v tomhle stavu nemůžeš jít pro Azymuth ne když je tu to riziko že už není mezi živými, nemůžeš…
Zarazila se, koukla se k moři a do vlasů se ji větrem zapletl list z dubu. Udělala krok a koukla vzhůru ,,Co se děje“ řekl Gregor který doposavad měl zmatené smysli.
Alíra mu věnovala pohled ,,Zatím nevím. Můžeš chodit?“,,nevím, můžeme to zkusit“ opřel se o pravou,zdravou ruku a pokusil se vstát. Jakmile se postavil došel k Alíře a podíval se jejím směrem ,,Tohle se mi nelíbí“ ,,ani mě ne“ odpověděla dívka.Gregor měl pocit že něco zaslechnul, zvuk který jak oby šel shůry.
,,pozor!!!!!“ zařval Gregor a odstrčil Alíru od sebe aby ji ochránil před tím co spatřil. Z nebe se sneslo 12 draků v jedné velké formaci. Střemhlav letěli k zemi a ten ve předu vychrlil na ty dva oheň kterému se vyhnula jen Alíra kterou Gregor odstrčil. Ta se natáhla na zem a otočila se když v tom viděla Gregora který jí věnoval její pohled. Pohlédla na blížijící oheň a natáhla ruku aby na něj upozornila. Se zděšenou tváří se snažila postavit, Gregor pohlédl tím směrem ale oheň byl moc blízko na jakoukoliv reakci.
,,Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee“ zařvala se slzami v očích dívka a spadla na kolena.
To be continued....
Hůl mu cinkala o kamenný chodník do té doby než dorazil k dřevěným dveřím, kde se zastavil. Nezaťukal, se zasténáním dveřních pantů jej otevřel a vešel. Byl tu těžký vzduch nasáklí tabákem a těžkým alkoholem který se dal sotva dýchat. Spatřil stoly pokryté kostmi z drůbeže a sklenkami piva.
Dal si ruku přes ústa a procházel tou místností aby našel toho koho hledal. Se znechucením následovně hleděl na Dalkenarovo bezvládlé alkoholem otrávené tělo a pohlédl ke koutku kterému by se dalo říkat obsluha. Spatřil džber, doufal že bude plný vody a tak natáhl levou ruku, jedním pohybem dlaně se džber vznesl do vzduchu a přenesl se nad Dalkenarovu hlavu kde se převrátil.
Ten zachrochtal a se škubnutím vyskočil na nohy jako pružina. Měl černé oči,vlasy jen pokožku měl snědou a zbroj hnědou, koženou. Odhrnul si z očí pramínek vlasů který mu unikl z culíku a snažil se zasalutovat. Místo toho spadl s rachotem železných plátů ,které se povalovali po zemi, na zadek a pokoušel se opět vstát.
,,Co má tohle znamenat kapitáne“ zavřískl rozhněvaným hlasem Narmen. ,,papa“ škit ,,pane já vám to *škit* vysvětlím“ vykoktal ze sebe a opřel se o kopí které mu umožnilo postavit se.
,,Proč já musím platit takový budižničemy. Chci vysvětlení a okamžitě!“ zchodil kápi a kapitán si mohl povšimnout rozzuřenosti jeho pána. Tepna na spáncích divoce tepala a bělmem očí proudili červené jiskry. Krystal na mágově holi zrudnul ale nejevil další aktivitu.
,,Víte pane, narodil se mi sin tak jsme to tady s chlapama museli oslavit, v…..“,,Mlč! Tvé soukromí mě nezajímá ale budiž, máš něco co by mě mohlo zajímat?“ skočil mu do řeči Narmen a začal chodit po místnosti.
Na dalkenarově čele se objevila vráska zamyšlení a pak pravil ,,Pane?. Mám něco co se vám může a nemusí líbit“. Narmen se otočil a se zvědavostí z hlasem ,,Povídej příteli“ řekl mile. ,,Víte“ tiše polknul ,,Včera upíři napadli jednoho draka a asi sám víte jak by to dopadlo kdyby se stal upírem. I když upíří drak. Kdo to kdy slyšel“ Začal se smát a pustil se kopí natož spadl zase na zadek. ,,Zajímavé od koho to víš“ řekl ani ne s klidem ale s vážným tonem Narmen a jakoby ignoroval Dalkenarovu poznámku o tom že by to bylo nemožné.
,,Včera tu byl žebrák a brumlal o nějaké bitvě nad zálivem v Karašsku. O bitvě draka a démona, později z něj vypadlo že to byli upíři. Nevím pane“ pokusil se vstát ale jako by neměl v nohou kosti. Narmen se podrbal na bradě a pohlédl na kapitána ,,jak na to tak hledím raději je lepší uchopit věci do svých rukou“ vykročil k východu když v tom se zastavil,, A ty! Dej to tady do pořádku než se vrátím nebo budou mít krkavci oběd“ štěkl a s tím vykročil ze dveří.
Ulice byly prázdné, ale i tak se rozhlížel jestli je sám. Po chvíli váhání vhodil svou hůl do vzduchu a ta se v něm zastavila. Zamumlal pár slov v cizím jazyce která proměňovala jeho tělo. Z krystalu na holi začalo sálat zelené světlo které jej omotalo a sama hůl se rozplynula. Z Dýmu, který jej obklopoval, vyrazila mohutná křídla, po chvíli i celý drak, který se odrazil od země a zamířil vzhůru k oblakům, kde se jemně pohupoval pod poryvy větru.
Zavřel své doposud lidské oči a jakoby jeho tělo vydávalo nějaké impulsy, které se šířily vzdušným prostorem. Otevřel je, panenky se mu zúžily a sklivec zmodravěl. Ohlédl se za sebe a jakoby se pousmál.
Ze shora se k němu sneslo 6 rudých draků a další přilétávali. On sám měl rudou barvu šupin a z tlamy ostatních se ozval uši drásající řev.Vystoupali o pár stop výš a ukryli se za mraky.
Narmen letěl v čele draků, jejichž počet se zdvojnásobil "Tak dámy a pánové, leťme vzhůru a vyřiďme si účty.Nemůžeme si dovolit konkurenčního nepřítele.“ Promluvil všem do mysli a zařval, nato ho ostatní následovali.
***
Bolest. To jediné teď dokázal Gregor vnímat, ta nesnesitelná bolest která mu cukala svalstvem a díky které nebyl schopen uvažovat. Víčka měl tak těžká že je nehodlal otevřít, celé tělo jej bolelo a on si přál zemřít. Cítil horkost, něčí dlaň na svém čele, vodu jak mu stéká po tváří. Zjistil že má uvolněné dlaně a tak pravá ruka chytla tu která mu utírala čelo.
Otevřel oči a spatřil dívku která se snažila vyprostit z jeho sevření.
Na sobě měla béžovou krátkou minisukni a béžový vršek odhalující pupík. U pasu měla připevněno mnoho pytlíčků a malí mečík s ostřím jemně zahnutým do tvaru šavle. Blonďaté vlasy jí vláli a modravé oči se zalili slzami které okamžitě vyschly.
,,pust mě!“ vyjekla dívka a vysmekla se mu. Gregor se posadil a sykl když ho zabolela levá ruka o kterou se opřel. Chytl se za ní a pohlédl na dívku která se k němu přibližovala. ,,Omlouvám se myslel sem…. Jak se jmenuješ“ řekl Gregor a promnul si obličej.Pohlédl na ni a čekal odpověď.
,,Jsem Alíra, zdejší hraničářka“ pohlédla na něj s úsměvem ,, A ty jsi Gregor že?“.
,,Jak…“ ,,Šššš.. musíš si odpočinout. Nevím jak se ti to povedlo ale máš rozlámané kosti v levé ruce až po lopatku. Být tebou se moc nehýbu ať ti to nepotrhá tkáně. Jinak jak to vím?. Mluvil si ze spaní a teď lež“. Zasmála se a klekla si k němu natož se on položil na deku z kůží.
,,Alíra krásné jméno, nemůžu tu být dál musím zachránit svoji přítelkyni“ chytl ji za ruku a kouknul se jí s prosbou do očí. ,, v tomhle stavu nemůžeš jít pro Azymuth ne když je tu to riziko že už není mezi živými, nemůžeš…
Zarazila se, koukla se k moři a do vlasů se ji větrem zapletl list z dubu. Udělala krok a koukla vzhůru ,,Co se děje“ řekl Gregor který doposavad měl zmatené smysli.
Alíra mu věnovala pohled ,,Zatím nevím. Můžeš chodit?“,,nevím, můžeme to zkusit“ opřel se o pravou,zdravou ruku a pokusil se vstát. Jakmile se postavil došel k Alíře a podíval se jejím směrem ,,Tohle se mi nelíbí“ ,,ani mě ne“ odpověděla dívka.Gregor měl pocit že něco zaslechnul, zvuk který jak oby šel shůry.
,,pozor!!!!!“ zařval Gregor a odstrčil Alíru od sebe aby ji ochránil před tím co spatřil. Z nebe se sneslo 12 draků v jedné velké formaci. Střemhlav letěli k zemi a ten ve předu vychrlil na ty dva oheň kterému se vyhnula jen Alíra kterou Gregor odstrčil. Ta se natáhla na zem a otočila se když v tom viděla Gregora který jí věnoval její pohled. Pohlédla na blížijící oheň a natáhla ruku aby na něj upozornila. Se zděšenou tváří se snažila postavit, Gregor pohlédl tím směrem ale oheň byl moc blízko na jakoukoliv reakci.
,,Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee“ zařvala se slzami v očích dívka a spadla na kolena.
To be continued....