Únos IV
--Úvod--
Bylo to pár dní co se Gregor s bolestným způsobem rozešel z Azymuth, která byla unesena bílým drakem. Jeho sestrou, pod držení temné moci upírů. Při pronásledování za účelem ji osvobodit byl upíry svržen do moře a téměř vyhnán na kraje možností žití.. Byl zachráněn jistou hraničářkou Alírou, která se mu pokusila vyléčit jeho zranění způsobená při pádu.
Narmen..zlý čaroděj,který ovládá zemi těmi nejstrašnějšími způsoby.. se dozvěděl o možné konkurenci, svolal své draky a vyrazil na zesláblého Gregora..Sestoupili z nebes a Gregor stihl jen zachránit Alíru před proudem ohně, který ho obalil a dívka se stenem v nesouhlas spadla na zem.
Alíra, která vlastním tělem chtěla ochránit Gregora bojujícího s plameny přišla rukou mága o vědomí. Gregor chce zemřít ale nemůže, jistou osobou je vytržen z temnoty a vyslán do boje. On sám proti 12ti dalším drakům, jako by nestačily jeho vlastní démoni které má v srdci.. (shrnutí předchozích dílů)
-----------------------------------------------------
Tichost oblohy rozřízl šum křídel, drápy cinkajíc o plochu hladiny zazněly ve válečných písní. Na Gregora se řítila sama smrt v počtu nepřátel ale on jen sledoval Narmenovi oči, jak jiskří nenávistí a blahem. Až mu ho bylo líto, jak moc ty oči lačnily po utrpení druhých..
Čaroděj stál a smál se, vše jako by se najednou dělo ve zpomalených záběrech, jako by Gregor vnímal tak rychle, že se svět téměř zastavil.
**Nemohu ji zachránit sám.. je jich příliš mnoho** pomyslil si zničeně ale odhodlaně zavrčel a jako býk na krvavě rudou zahrabal pravou tlapou. V nitru své duše cítil cizí hněv a chuť po krvi, tak silnou chuť zabít kterou nikdy předtím nezažil. Pak vlastní bolest, která ho nutila k činu jako pergamen upsaný sebe satanovi. Roztáhl křídla v mohutném vějíři a postavil se na zadní.
**Nevím co jsi zač ale já jsem pánem svého života!!** vyjekl do své mysli na neznámý hlas a zařval svým mohutným dračím hlasem. V dáli se v ozvěně rozezněl ptačí zpěv,vytí vlků ba i cvrkání cvrčků. Svět byl opět světem a čas pokojně plul svým klidným tempem říček a řek..
Narmen zavrčel zuřivostí když před Gregorem spatřil šít, kouli obalujíc cizincovo tělo i jeho novou přítelkyni. Ochrana byla slabě do nachova a občas po ní přeběhl proud energie který zapraskal jako když elektřina potká vodu. Ohlédl se ale vyděšení mu zastínilo tvář, jeho formace letěla pryč.
Sevřel svou hul, zeleně zářila a on je volal zpět, ti ho neposlouchali, jako by měli dávno své instrukce. Ponořil se do hlubin vrásek svého obličeje a s řevem se otočil ke Gregorovi .
,,Pravda, když chceš aby někdo něco udělal pořádně.. Udělej si to sám!!“ pozvedl hul a dal ji nad hlavu kde ji roztočil ve víru nenávisti a modravých paprsků energie.
Gregor jen dolehl na všechny čtyři a zafrkal jako hřebec připravený nakopnout svého pána podkovami. Pomalu šel k němu a štít s ním, kousek před ním se zastavil a sklonil svou hlavu aby se mohl dívat Narmenovi do očí a vypudit v něm tak jeho nejbolestnější vzpomínky, aby ho oslabil.
Nemluvil, ne ústy..
Čaroděj však dál pokračoval v činnosti, jen trochu zpomalil jak se snažil neopětovat mu pohled. Nakonec oči zavřel a dál se soustředil .
,,pohlédni mi do očí lidské mládě..“ šeptl líbezně Gregor ale nebyl to on, ale ta žena, ta žena která mu zachránila život a usoudila že na smrt je v jeho osudu brzy. Hlas se podobal harfě, nymfě lákající svou kořist už zbýval jen zpěv.
,,Za koho mě máš!!? Za hlupáka?“ zavrčel mág ale nepodíval se.
,,Přesně tak“ šeptl halucinogenně a vystrčil skrz štít tlapu kterou Narmena sevřel v pase, svým drápem, jenž mu přiložil ke krku, ho donutil otevřít oči. A jen se kochal jeho vyděšeným pohledem.
Narmen se stále snažil točit onou holí a odolávat jeho pohledu… pohltil ho strach, smutek a žal, přistihl se že pláče. ,,ne..“ hlesl jak malé dítě když se mu pomalu zatmělo před očima které když otevřel, byl jak ve snu.
*****
kdesi v Narmenově zkažené mysli
*****
,,Kde to jsem..“ hekl Narmen hlasem typickým hostinskému po vášnivým večeru v hospodě a tudíž po ranní kocovině. Dal si ruku přes ústa jak si hlasitě říhl, ale když se rozhlédl, aby se omluvil za svou nevychovanost, vyděsil se. Byl doma, tam kde žil jeho otec.
Všude kolem byla tráva pohlcená v náruči stromoví. Stál na malé mýtince a uprostřed ní byl malý domeček, studna a malá stáj s výběhem. Dřevo sálalo novotou, vůní krbu a kouře který proudil skrz komůrku ve střeše. Udělal pár kroků, zaslechl známý štěkot ,,T..Traxy?.“ šeptl jak byl citově na dně, věděl že to je sen.. nebo není?.
U dveří seděl ovčák, jen měl delší uši a na konci nich malé chocholky. Pes k němu vyběhl a svalil ho na zem, Narmen si až teď uvědomil že je jinak oblečen. Na sobě měl selskou lněnou košili a jednoduše zalátované kalhoty, které by se nejspíš při prudším pohybu roztrhaly.
Jemně k sobě přivinul psa a hladil ho po hlavě, neřekl ani slůvko jak byl dojatý. Drbal ho za ušima a pod krkem. Zadíval se na jeho chocholky a usmál se, nakonec ho od sebe odsunul a pomalu vstal. Nerozhodně se zadíval na dům a pomalu šel kupředu.
**Proč já tam vůbec jdu?** pomyslil si a zastavil se před dveřmi, už sahal po klice když se v něm začala zmítat nejistota a špatné sebevědomí.
,,Tohle je blbost..“ zamračil se a otočil se k odchodu.
V tom celém jednom pohybu se mu před očima promítly jeho smutné chvilky. Chvíle kdy plakal ve stáji z bolesti , že ho otec bičuje za jeho mladistvé lumpárny. Jak se sklání nad hrobem své matky a nejen své slzy ale krajina pláče s ním. Jak zabil svého otce a přitom nechtěl, jak ho nenáviděl a miloval. A nakonec, jak mu jeho láska skonala v náručí protože neuměl vyléčit nemoc užírajíc její srdce.
Vydechl a chytl se za hlavu.. napřímil se a chtěl odejít..
,,Narmy kde zase lítáš!!! Měl jsi vyklidit stáje chlapče!“ ozval se robustný hlas a dveře se rozletěli. Narmen sebou škubl a zavrávoral na třech schůdcích až si sedl do trávy na zadek. Pohlédl do tváře muže který se k němu skláněl. Byl rozezlený a Narmen vyděšený.
,,T….T…..“ polknul aby obohatil slinami už tak vyschlá ústa z děsu. ,,Tati?.“
Jeho hlas se v šepotu rozlezl mezi stromy a ztrácel se jak tón opuštěného štěněte, které svým kňučením volá svou matku.
->To be continued
Bylo to pár dní co se Gregor s bolestným způsobem rozešel z Azymuth, která byla unesena bílým drakem. Jeho sestrou, pod držení temné moci upírů. Při pronásledování za účelem ji osvobodit byl upíry svržen do moře a téměř vyhnán na kraje možností žití.. Byl zachráněn jistou hraničářkou Alírou, která se mu pokusila vyléčit jeho zranění způsobená při pádu.
Narmen..zlý čaroděj,který ovládá zemi těmi nejstrašnějšími způsoby.. se dozvěděl o možné konkurenci, svolal své draky a vyrazil na zesláblého Gregora..Sestoupili z nebes a Gregor stihl jen zachránit Alíru před proudem ohně, který ho obalil a dívka se stenem v nesouhlas spadla na zem.
Alíra, která vlastním tělem chtěla ochránit Gregora bojujícího s plameny přišla rukou mága o vědomí. Gregor chce zemřít ale nemůže, jistou osobou je vytržen z temnoty a vyslán do boje. On sám proti 12ti dalším drakům, jako by nestačily jeho vlastní démoni které má v srdci.. (shrnutí předchozích dílů)
-----------------------------------------------------
Tichost oblohy rozřízl šum křídel, drápy cinkajíc o plochu hladiny zazněly ve válečných písní. Na Gregora se řítila sama smrt v počtu nepřátel ale on jen sledoval Narmenovi oči, jak jiskří nenávistí a blahem. Až mu ho bylo líto, jak moc ty oči lačnily po utrpení druhých..
Čaroděj stál a smál se, vše jako by se najednou dělo ve zpomalených záběrech, jako by Gregor vnímal tak rychle, že se svět téměř zastavil.
**Nemohu ji zachránit sám.. je jich příliš mnoho** pomyslil si zničeně ale odhodlaně zavrčel a jako býk na krvavě rudou zahrabal pravou tlapou. V nitru své duše cítil cizí hněv a chuť po krvi, tak silnou chuť zabít kterou nikdy předtím nezažil. Pak vlastní bolest, která ho nutila k činu jako pergamen upsaný sebe satanovi. Roztáhl křídla v mohutném vějíři a postavil se na zadní.
**Nevím co jsi zač ale já jsem pánem svého života!!** vyjekl do své mysli na neznámý hlas a zařval svým mohutným dračím hlasem. V dáli se v ozvěně rozezněl ptačí zpěv,vytí vlků ba i cvrkání cvrčků. Svět byl opět světem a čas pokojně plul svým klidným tempem říček a řek..
Narmen zavrčel zuřivostí když před Gregorem spatřil šít, kouli obalujíc cizincovo tělo i jeho novou přítelkyni. Ochrana byla slabě do nachova a občas po ní přeběhl proud energie který zapraskal jako když elektřina potká vodu. Ohlédl se ale vyděšení mu zastínilo tvář, jeho formace letěla pryč.
Sevřel svou hul, zeleně zářila a on je volal zpět, ti ho neposlouchali, jako by měli dávno své instrukce. Ponořil se do hlubin vrásek svého obličeje a s řevem se otočil ke Gregorovi .
,,Pravda, když chceš aby někdo něco udělal pořádně.. Udělej si to sám!!“ pozvedl hul a dal ji nad hlavu kde ji roztočil ve víru nenávisti a modravých paprsků energie.
Gregor jen dolehl na všechny čtyři a zafrkal jako hřebec připravený nakopnout svého pána podkovami. Pomalu šel k němu a štít s ním, kousek před ním se zastavil a sklonil svou hlavu aby se mohl dívat Narmenovi do očí a vypudit v něm tak jeho nejbolestnější vzpomínky, aby ho oslabil.
Nemluvil, ne ústy..
Čaroděj však dál pokračoval v činnosti, jen trochu zpomalil jak se snažil neopětovat mu pohled. Nakonec oči zavřel a dál se soustředil .
,,pohlédni mi do očí lidské mládě..“ šeptl líbezně Gregor ale nebyl to on, ale ta žena, ta žena která mu zachránila život a usoudila že na smrt je v jeho osudu brzy. Hlas se podobal harfě, nymfě lákající svou kořist už zbýval jen zpěv.
,,Za koho mě máš!!? Za hlupáka?“ zavrčel mág ale nepodíval se.
,,Přesně tak“ šeptl halucinogenně a vystrčil skrz štít tlapu kterou Narmena sevřel v pase, svým drápem, jenž mu přiložil ke krku, ho donutil otevřít oči. A jen se kochal jeho vyděšeným pohledem.
Narmen se stále snažil točit onou holí a odolávat jeho pohledu… pohltil ho strach, smutek a žal, přistihl se že pláče. ,,ne..“ hlesl jak malé dítě když se mu pomalu zatmělo před očima které když otevřel, byl jak ve snu.
*****
kdesi v Narmenově zkažené mysli
*****
,,Kde to jsem..“ hekl Narmen hlasem typickým hostinskému po vášnivým večeru v hospodě a tudíž po ranní kocovině. Dal si ruku přes ústa jak si hlasitě říhl, ale když se rozhlédl, aby se omluvil za svou nevychovanost, vyděsil se. Byl doma, tam kde žil jeho otec.
Všude kolem byla tráva pohlcená v náruči stromoví. Stál na malé mýtince a uprostřed ní byl malý domeček, studna a malá stáj s výběhem. Dřevo sálalo novotou, vůní krbu a kouře který proudil skrz komůrku ve střeše. Udělal pár kroků, zaslechl známý štěkot ,,T..Traxy?.“ šeptl jak byl citově na dně, věděl že to je sen.. nebo není?.
U dveří seděl ovčák, jen měl delší uši a na konci nich malé chocholky. Pes k němu vyběhl a svalil ho na zem, Narmen si až teď uvědomil že je jinak oblečen. Na sobě měl selskou lněnou košili a jednoduše zalátované kalhoty, které by se nejspíš při prudším pohybu roztrhaly.
Jemně k sobě přivinul psa a hladil ho po hlavě, neřekl ani slůvko jak byl dojatý. Drbal ho za ušima a pod krkem. Zadíval se na jeho chocholky a usmál se, nakonec ho od sebe odsunul a pomalu vstal. Nerozhodně se zadíval na dům a pomalu šel kupředu.
**Proč já tam vůbec jdu?** pomyslil si a zastavil se před dveřmi, už sahal po klice když se v něm začala zmítat nejistota a špatné sebevědomí.
,,Tohle je blbost..“ zamračil se a otočil se k odchodu.
V tom celém jednom pohybu se mu před očima promítly jeho smutné chvilky. Chvíle kdy plakal ve stáji z bolesti , že ho otec bičuje za jeho mladistvé lumpárny. Jak se sklání nad hrobem své matky a nejen své slzy ale krajina pláče s ním. Jak zabil svého otce a přitom nechtěl, jak ho nenáviděl a miloval. A nakonec, jak mu jeho láska skonala v náručí protože neuměl vyléčit nemoc užírajíc její srdce.
Vydechl a chytl se za hlavu.. napřímil se a chtěl odejít..
,,Narmy kde zase lítáš!!! Měl jsi vyklidit stáje chlapče!“ ozval se robustný hlas a dveře se rozletěli. Narmen sebou škubl a zavrávoral na třech schůdcích až si sedl do trávy na zadek. Pohlédl do tváře muže který se k němu skláněl. Byl rozezlený a Narmen vyděšený.
,,T….T…..“ polknul aby obohatil slinami už tak vyschlá ústa z děsu. ,,Tati?.“
Jeho hlas se v šepotu rozlezl mezi stromy a ztrácel se jak tón opuštěného štěněte, které svým kňučením volá svou matku.
->To be continued