Tvorba - Texty

Zarudlou oblohou prolétal drak,
vznešený,zelený i bohatý tak.
V náruci své mel klenotu mraky,
pyšne se vznášel skrze oblaky.

Jásal a skotacil potešen bohatstvím,
slunci se predvádel s pokladem svým.
Rozpráhl náruc,aby nan posvítil,
neštastne pri tom však dva šperky upustil.

Smaragdy zelené,dve hvezdy noci,
padaly nebem stále hloub bez pomoci.
Až na vrchol sopky v popel usedly,
bez svitu slunce pomalu vybledly.

Prec s príchodem luny znovu se zaleskly,
z hromady popele pomalu povstaly.
A tak v jindy poklidnou noc,
mohutný vulkán ukázal svou moc.

Zeme se v základech otrásla
a sopka divoce lávu chrlila.
I hvezdy se v tom zmatku ztratily,
když popel a kameny nebe krížily.

Pak s posledním vrženým kamenem,
z nitra vulkánu s vyhaslým plamenem,
poprvé na zem vkrocila
a svetlo sveta spatrila.

Ocima smaragdovýma rozhlédla se,
pohlédla vstríc té sveta kráse.
Po celém tele jí ohen plál,
však v jejím srdci led se ukrýval.

Krídla blanitá,spáry lstivé,
šupiny,ostny i blány barvy ohnivé.
A na dukaz že se vode vyhýbat mela,
konec ocasu vždy horel jí zcela.

Roztáhla krídla a k nebi letela,
svuj domov,kráter,tam nechala.
Vstríc zbylým drakum vznešeným,
ladným,nespoutaným a statecným.

Hledala tehdy a nadále hledá,
chce znicit to,co spáti jí nedá.
Najíti toho kdo drací duši zotaví,
pomuže a led v srdci roztaví.