předchozí
"Černá… barva noci i temnoty, barva mého obleku a nyní i mých snů. Barva tvých perutí… dívám se do nocí ztemnělého okna a v odrazu ve skle sám sobě hledím do očí.
Co je to se mnou?
Po deštěm zmáčeném skle sklouzne jediná slza podzimní noci.
Kde jsi?
Dýchám do vraního peří ležícího na mých dlaních. Snad stovky dračích křídel by pro ta pírka plakala.
Já nebrečím.
Jen odraz ve skle mi vrací rozmáčenou tvář a šepot deště hladí po vlasech.
Chci se jen dotknout…
Kostky ledu v mé sklenici mi cinknou na pozdrav – jak chtěl bych je znát a cítit jejich chlad, ale můžu jen upíjet hořkost svého kalichu, ginu a tonicu.
A peří se snáší k zemi.
Nastavím dlaň proti sklu a čekám na poryv větru.
High five.
Skrze zavřené okno dopadají dešťové kapky na mou kůži a stékají mi po tváři.
Slané, tak slané…
Znaven svou mužností strhávám kravatu, jež mě halila celou věčnost.
Chci ti jí dát.
To černé pírko, co uvízlo mi ve vlasech, chladí i pálí a tisíce vran krákorá.
Tvůj hlas poznám.
Dopíjím pátou sklenici a kostky ledu stále cinkají.
Hořká něžnosti, sladká podlosti, v závoji deště utápím se dál a jenom ty za to můžeš!
Nechci… a přesto si přeju…
Zachumlán v peří další noc usínám… sám."
kategorie: Draci | technika: Pastelky | téma: Charaktery | přidáno: 31.1.2010 (21:10) | oblíbenost: 2 [kdo]
další

Komentáře


Tariades - 2010-02-16 22:20:25
Smutnej obrázek, ale působivej.
To peří se to docela povedlo.


Strix - 2010-02-01 14:39:20
Ještě že venku neprší, al.e momentálně (zřejmě omylem) svítí slunko...I tak slyším skřípavý zvuk jeho drápů na skle....Jinak se mi líbí, jaks tu bílou skombinovala s nepatrnou příměsí modré a žluté(?)


Yalnesha - 2010-02-01 10:23:16
Ten text k obrázku je úžasný



Souhlas s poskytnutím osobních údajů
design © Olven