Naděje
Posel dorazil ke králi. „Pane Králi,“pokloní se a pokračuje „mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou.“ Král zvedne oči od úředních listin a podívá se na posla. „Jaká je ta dobrá?“ Posel se neodváží podívat se krutému vladaři do očí a povídá „Už zbývá jediný drak.“ Král se pousměje „A ta špatná?“ Posel stále mluví hlavou k zemi „Nevíme kde se právě nachází.“ Král praští rukou do stolu pod nímž je šupinatý koberec. Dračí kůže. A není jen pod stolem. Je všude po veliké místnosti. V tom přijdou dva sluhové a nesou další dračí kůže. Jednu černou, druhou bílou a jednu malou černo-bílou. Král se zvedne a cestou odstrčí posla se slovy „Najděte ho, chci jeho kůži.“ A jde si prohlídnout ty právě donesené.
Tou dobou, na severu se jeden skoro dospělý kluk vydal do místních hor za dobrodružstvím. U pasu má připnutý meč a na zádech batoh. Najednou uviděl jeskyni. Byla zvláštní, protože byla osvětlená ohněm. Po chvíli oheň zhasnul a ozvalo se mlaskání a křupání kostí. Chlapce popadla zvědavost a tak vešel do jeskyně. Najednou uviděl ocas draka. Po chvíli ocas zmizel jak drak odkráčel dál do jeskyně. Kluk popošel za drakem, ale jako kdyby ten drak věděl že tu je. Zničehonic se drak objevil před klukem, přitiskl ho k zemi a zavrčel „Co tu chceš!“ Drak kluka vylekal a ten z toho trošku koktá „Ch…chci t..t..tě va…va…varovat.“ Drak se mu dívá do očí „A před čím, nebo kým? Před tebou?“ Kluk se drakovi zadívá do očí. Jsou pěkné hnědé. Drak po chvíli zavrčí „Tak před čím jsi mě chtěl varovat?“ Kluk se vzpamatuje a rozpovídá se „Všichni tě hledají. Jsi poslední drak v této zemi a musíš odletět, nebo tě zabijí. Král chce kůže všech draků v okolí. Uteč na západ. Tam prý draky uctívají. Jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Elrim.“ Drak sundá tlapku z Elrima a zeptá se „Opravdu jsem poslední drak v této zemi?“ Elrim vstane a povídá „Pokud se jiní draci neschovali tak dobře jako ty tak asi ano.“ Drakův výraz se změnil z naštvaného na smutný , v očích se mu zaleskly slzy a šeptl „Aurin.“ Elrin se zeptá „Kdo je Aurin?“ Drak si lehne, kouká z jeskyně a oči mu zalévají slzy „Je to ta k…kterou jsem měl rád.“ Elrim v tu chvíli pochopil, že draci nejsou jen zvířata, ale že to jsou moudří tvorové, kteří dokáží milovat. Je mu draka líto, přijde k němu blíž, pohladí ho po velké hlavě a řekne „Ale je možnost, že žije.“ V tom drak zvedne hlavu „Jestli je to tak, tak nasedni a poletíme se podívat. Teď už je mi všechno jedno. Stejně nemám co ztratit.“ Elrim nasedne na draka. Ten vyběhne z jeskyně a roztáhne křídla. Po chvilce letu se koukne na Elrima „Asi jsem se nepředstavil. Jsem Erven.“ Když slétnou dolů, tak spatří velkou armádu. Erven zařve a z jeskyně vyběhne modrá dračice se zlatými očky „Ervene co se ….“ Nedopověděla, protože pochopila že je zle. Jeden šíp minul o malý kousek její hlavu. Za chvíli už letěli pryč a nechali armádu daleko za sebou. Na chvilku se zastavili u řeky kde Erven představil Aurin Elrina a naopak. Pak se stavili u Elrina v chatrči, aby si Elrin vzal věci co bude potřebovat a rozloučil se s rodinou. Poté odlétli směrem na západ. Po hodině letu našli malý ostrov, a jelikož už byl večer a všichni byli unavení tak se na tom ostrově utábořili. Elrin si lehl na pláž a po chvilce usnul. Draci si lehli k sobě, chvilku se hladili a pak taky usnuli ve vzájemném objetí. Elrin se v noci vzbudil a najednou ho osvítilo světlo a v uších mu zněl hlas „Až dojdeš na západ sjednoť draky a sestav z nich armádu. Ta armáda bude schopna se postavit Králi, svrhnout ho a nastolit vládu moudrých draků. V tom ho chytne šupinatá tlapa. Elrim se vzpamatuje „Co…co se to děje?“ Erven ho drží kousek před koncem skály pod níž je moře a útesy. „Co se to s tebou stalo?“ zeptá se Erven. Kluk se koukne na draka, který ho už pustil a odpoví „Nevím, ale bylo to zvláštní. Děkuji ti, že jsi mě zastavil.“ Erven se pousměje, nakloní se k němu a šeptne „Není zač, příteli.“
Druhý den se Aurin někam ztratila. Našli ji po chvilce kousek v pralese, jak stočená do klubíčka kouká na dračí vejce. Erven se zakoktá „To…to j..je naše? Aurin se na Ervena podívá a poté s úsměvem přikývne. Na Ervenově tváři se taky objeví úsměv. Pak přijde k Aurin, lehne si k ní a kouká taky na vejce. Ví, že se jim zatím nemůže nic stát.
Tou dobou, na severu se jeden skoro dospělý kluk vydal do místních hor za dobrodružstvím. U pasu má připnutý meč a na zádech batoh. Najednou uviděl jeskyni. Byla zvláštní, protože byla osvětlená ohněm. Po chvíli oheň zhasnul a ozvalo se mlaskání a křupání kostí. Chlapce popadla zvědavost a tak vešel do jeskyně. Najednou uviděl ocas draka. Po chvíli ocas zmizel jak drak odkráčel dál do jeskyně. Kluk popošel za drakem, ale jako kdyby ten drak věděl že tu je. Zničehonic se drak objevil před klukem, přitiskl ho k zemi a zavrčel „Co tu chceš!“ Drak kluka vylekal a ten z toho trošku koktá „Ch…chci t..t..tě va…va…varovat.“ Drak se mu dívá do očí „A před čím, nebo kým? Před tebou?“ Kluk se drakovi zadívá do očí. Jsou pěkné hnědé. Drak po chvíli zavrčí „Tak před čím jsi mě chtěl varovat?“ Kluk se vzpamatuje a rozpovídá se „Všichni tě hledají. Jsi poslední drak v této zemi a musíš odletět, nebo tě zabijí. Král chce kůže všech draků v okolí. Uteč na západ. Tam prý draky uctívají. Jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Elrim.“ Drak sundá tlapku z Elrima a zeptá se „Opravdu jsem poslední drak v této zemi?“ Elrim vstane a povídá „Pokud se jiní draci neschovali tak dobře jako ty tak asi ano.“ Drakův výraz se změnil z naštvaného na smutný , v očích se mu zaleskly slzy a šeptl „Aurin.“ Elrin se zeptá „Kdo je Aurin?“ Drak si lehne, kouká z jeskyně a oči mu zalévají slzy „Je to ta k…kterou jsem měl rád.“ Elrim v tu chvíli pochopil, že draci nejsou jen zvířata, ale že to jsou moudří tvorové, kteří dokáží milovat. Je mu draka líto, přijde k němu blíž, pohladí ho po velké hlavě a řekne „Ale je možnost, že žije.“ V tom drak zvedne hlavu „Jestli je to tak, tak nasedni a poletíme se podívat. Teď už je mi všechno jedno. Stejně nemám co ztratit.“ Elrim nasedne na draka. Ten vyběhne z jeskyně a roztáhne křídla. Po chvilce letu se koukne na Elrima „Asi jsem se nepředstavil. Jsem Erven.“ Když slétnou dolů, tak spatří velkou armádu. Erven zařve a z jeskyně vyběhne modrá dračice se zlatými očky „Ervene co se ….“ Nedopověděla, protože pochopila že je zle. Jeden šíp minul o malý kousek její hlavu. Za chvíli už letěli pryč a nechali armádu daleko za sebou. Na chvilku se zastavili u řeky kde Erven představil Aurin Elrina a naopak. Pak se stavili u Elrina v chatrči, aby si Elrin vzal věci co bude potřebovat a rozloučil se s rodinou. Poté odlétli směrem na západ. Po hodině letu našli malý ostrov, a jelikož už byl večer a všichni byli unavení tak se na tom ostrově utábořili. Elrin si lehl na pláž a po chvilce usnul. Draci si lehli k sobě, chvilku se hladili a pak taky usnuli ve vzájemném objetí. Elrin se v noci vzbudil a najednou ho osvítilo světlo a v uších mu zněl hlas „Až dojdeš na západ sjednoť draky a sestav z nich armádu. Ta armáda bude schopna se postavit Králi, svrhnout ho a nastolit vládu moudrých draků. V tom ho chytne šupinatá tlapa. Elrim se vzpamatuje „Co…co se to děje?“ Erven ho drží kousek před koncem skály pod níž je moře a útesy. „Co se to s tebou stalo?“ zeptá se Erven. Kluk se koukne na draka, který ho už pustil a odpoví „Nevím, ale bylo to zvláštní. Děkuji ti, že jsi mě zastavil.“ Erven se pousměje, nakloní se k němu a šeptne „Není zač, příteli.“
Druhý den se Aurin někam ztratila. Našli ji po chvilce kousek v pralese, jak stočená do klubíčka kouká na dračí vejce. Erven se zakoktá „To…to j..je naše? Aurin se na Ervena podívá a poté s úsměvem přikývne. Na Ervenově tváři se taky objeví úsměv. Pak přijde k Aurin, lehne si k ní a kouká taky na vejce. Ví, že se jim zatím nemůže nic stát.